• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih František Bohuslav

Literární náhražka: Poznámky prósou i veršem

„Úvahy a momentky F. Bohuslava zachycují střípky válečného roku 1917. Dozvíme se, že rakouská cenzura zakázala české lidové písně a trikoloru, že dokonce vyškrtávala z divadelních her anglické a francouzské cizomluvy, že lidé navzdory válečnému nedostatku dbali o černý oděv na pohřby a že se při placení užívalo falešných peněz, čemuž se Češi naučili od haličských Židů. Směna však často byla naturální; autor se zmiňuje o knězi, jenž slíbil mladým milencům, "že jejich lásce požehná za pytel brambor". Svérázný je Bohuslavův černý humor, s nímž se vypořádává se svou slepotou. Jako válečnému invalidovi mu alespoň všichni prokazovali úctu (ještě v roce 1917? podivuhodné; člověk by řekl, že tehdy už byla válečná euforie dávno ta tam), ovšem on sám se několikrát vymezuje proti nedemokratickému (sic!), devótnímu služebníčkování. * "Abych odvrátil od sebe představu světa dnešního, suggeruji si, že jsem slepý mlok, mající barvu lidské pleti a žijící ve vodách prostojenské jeskyně, jejíž mistrovské umotvary nevymizí mi z představ." * "Děkujíce slavnému výboru pro péči o osleplé vojíny, žádáme pro každého z nás kapesní lampičku, fotografický přístroj, divadelní kukátko a broušené zrcadlo. Nebylo-li by možno jmenované věci koupiti bez lístku, prosíme o vymožení nám volných vstupenek do biografů a na pražskou rozhlednu. Kdyby snad ani toto nebylo povoleno, žádáme, aby zřízen byl pro nás kurs střelecký, v němž bychom se zatím cvičili ve střelbě na slepo." Koupila jsem si tuhle brožurku, když mi bylo asi čtrnáct, ale tehdy jsem z ní nic neměla. Jsem ráda, že jsem ji kvůli zařazení do Databáze znovu pročetla, jelikož teď už ji umím docenit jako zajímavý egodokument a historický pramen. Autorova vůle a optimismus jsou inspirativní.“... celý text
— JulianaH.