• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih Franz Kurowski

Kurt Knispel - Nejúspěšnější tankový střelec 2. světové války

„Tohle je spíš polotovar, než biografie. Souhlasím se všemi výtkami předřečníků, text je jeden velký chaos a překlad to dorazil. Autor si s knihou moc práce nedal, v knize třeba úplně chybí popis Knispelova dětství a mládí. Knispel se jednoduše narodil a o pár řádků později rovnou narukoval. Co se jinak dozvíme o rodinných poměrech? Otec pracoval v autodílně. Matka se mihne při příjezdu na dovolenou. Sourozence neměl vůbec? To se nedozvíme. A že by se autor trochu rozepsal o národnostních poměrech na Jesenicku, o tom si fakt můžeme nechat jen zdát. Doslov je ale opravdu výborný a ještě lepší je, že kolektiv autorů spolu s panem Schildbergerem vydal nedávno o Knispelovi vlastní práci. U té by bylo asi lepší začít.“... celý text
— Forestwalker

---

Na všech mořích

„Tohle bylo neskutečné zklamání. Knihu jsem si pořizoval z důvodu, že si zase počtu o námořních bojích 2. světové války, které sice znám, ale stejně je člověk čte se stejnou láskou jak Hubáčkovi nebo Hrbkovi knihy. Bohužel tady to skončilo tím, že jsem se ke čtení musel neskutečně nutit, protože tohle byl děs. Netuším zda různé faktické chyby jsou autorovi nebo překladatelovi, ale byl to děs. Nedodržování nějakého názvosloví nebo aspoň standartních měřících jednotek či námořních měřících. Opakované chyby označování typu lodí či špatné nebo zkomolené jména lodí to jsou další příklady špatnosti téhle knihy. Do toho přičtěte zvláštní rozdělení kapitol a popisu jednotlivých nasazení křížníků a dostáváte z toho guláš u kterého se zastavujete každou chvíli, aby jste se snažili nějak rozkličovat co se autor/překladatel snažil napsat. Sice v základu fakta, která přečtete jsou zajímavé, ale bohužel je to celé zabalené do takové hrůzy, že si spíše odnesete špatný dojem než, aby jste vzpomínali na fakta, které jste se dozvěděli. Byly doby, kdy knihy z nakladatelství Naše Vojsko byly symbolem válečné literatury faktu, ale jak něco takhle odfláknutého mohlo projít do tiskárny to asi nepochopím. Doopravdy lituji, že jsem si knihu pořídil a je dost možné, že půjde z knihovny pryč, aby po ní zůstala jenom vzpomínka a tenhle komentář.“... celý text
— Pan_Skala

---

Kurt Knispel - Nejúspěšnější tankový střelec 2. světové války

„Kniha o poněkud kontroverzním vojákovi, který hlavně v některých skupinách vyvolává bouřlivé emoce. Jde o dost možná nejlepšího tankistu Wehrmachtu, který se narodil v Československu a jako Sudeťák skončil v armádě Říše. Povahou byl údajně trochu rebel, proto to nedotáhl na Rytířský kříž, ačkoli byl několikrát nominován a zasloužil si ho měrou vrchovatou. Pro zdejší osazenstvo by mohlo být zajímavé, že nebyl nacista a v Krakově napadl vojáka, který se nechoval slušně k eskortovanému vězni. Jinak je kniha dost obsáhlým přehledem jmen nositelů nejvyšších vyznamenání, spousta akcí je dost detailně popsána a člověk se nestačí divit, copak je to za vojáka. Pokud je všechno, co v knize píšou, pravda, musel to být opravdu zajímavej kousek. Zemřel na území Protentokrátu koncem dubna 1945 a pohřben je v Brně na vojenském hřbitově. Pokud mám nějaké info špatně, tak je to klidně možný. Za mě osobně: V knihovně určitě neurazí“... celý text
— Lothar.777

---

---

Kurt Knispel - Nejúspěšnější tankový střelec 2. světové války

„Kniha je pro mne velkým zklamáním, malou výpovědní hodnotu knihy snižuje ještě katastrofální překlad do češtiny, kdy často některé věty skoro nedávají smysl, natož aby tvořily nějaký prolínající se celek. Knihu berte spíše jako hold německému tankistovi s kořeny v Sudetech. Kniha ho popisuje jako vojáka, který si důsledně plnil svoje vojenské povinnosti, ale nepodlehl nacistické ideologii a odvážně proti ní vystoupil, když se na jednom nádraží zastal mláceného vězně dozorcem. Samozřejmě z toho byly problémy a kdoví jak by dopadl, kdyby se ho nezastal velitel jednotky. Zřejmě právě kvůli jeho postoji ho vyšší velitelé nechtěli moc vyznamenávat i přes jasně dokázané úspěchy na vojenském poli a návrhy jeho přímých nadřízených se často někde výš "ztrácely". Jinak je kniha napsána strašně chaoticky a nepřehledně - autor například označuje Knispelovu jednotku pořád pod číslem útvaru v kterém vznikla i když sloužila pod jiným útvarem a uvádí tak například dvě označení jednotky za sebou. Vadilo mi i neurčení tanku v kterém na začátku jezdil - z chaotického popisu asi rovnou Panzer IV ? Poté jezdil již s tanky Tiger I a II což je v knize neopak nesmyslně několikrát opakováno. Popisy nasazení a bojů vycházejí ze vzpomínek Knispelových spolubojovníků, kteří přežili - daly by se popsat jako tank vyjel a bum - zničený ruský tank, velitel Kurta pochválí a ten skromně řekne: dělal jsem jenom svou práci (tato jeho odpověď je v knize zmíněna několikrát). Knispel zničil 168 spojeneckých tanků (samozřejmě některé z nich na vzdálenost, na kterou ho protivníci nemohli ohrozit - výhoda německých tanků Tiger I a II a jeho kanónu 88mm, kterým mohli ničit tanky na vzdálenost i 2,5km....tuším, že v knize se popisuje i zničení tanku ve vzdálenosti 3km), podle spolubojovníků měl perfektní vidění, odhad situace, výborně se uměl orientovat v terénu a měl cit pro taktiku a pro ukryté nebezpečí - to jim několikrát umožnilo přežít a dělalo z něj výborného tankistu. Zemřel na konci války na českém území poblíž Znojma při tankovém boji. Dodatek knihy je od českého badatele pana Schildbergera mladšího, který vypátral Knispelův hrob - a na základě důkladné analýzy ostatků a vzpomínek přeživšího spolubojovníka z posledního Knispelova boje, který se přihlásil, objasnil pan Schildberger poslední hodiny Kurta Knispela, které se v do té doby vydané literatuře popisovali úplně jinak....“... celý text
— Stufa

---

Erich von Manstein - v zákopech druhé světové války

„Kniha má naprosto tragickou strukturu a obsah je až ubohý. Je poznat, že editorem není historik, ale bývalý příslušník wehrmachtu, kterému jde o to samé, jako Mansteinovi. Tedy o odmítnutí jakéhokoliv náznaku viny. Struktura: ze začátku do textu Mansteinova vyprávění vsouvá Kurowski své komentáře v závorkách, klidně dá do závorek stránku a půl. Po Mansteinově kapitole o operacích na Krymu následuje Kurowskiho kapitola o operacích na Krymu, která líčí to samé a stejným způsobem, dokonce se tam zopakuje celý odstavec. Ke konci knihy už ani není jasné, co vypráví Manstein a co Kurowski. Obsah: v podstatě se jedná o nezáživný popis toho, která jednotka se kdy a kam přesunula (ale naprosto chybí mapy, které by popisům daly aspoň trochu smysl) a kdo dostal jaké vyznamenání. Manstein je obecně považovaný za génia, ale z téhle knihy je zřejmé pouze to, že si to o sobě sám myslel. Jestli génius skutečně byl se poznat z tohoto líčení nedá. Jediné zajímavé pasáže se týkají jeho výměn názorů s Hitlerem. Tato vyprávění jsou ve dvou rovinách. V jedné rovině popisuje, jak veškeré neúspěchy wehrmachtu jsou důsledkem Hitlerových chybných rozhodnutí, resp. Hitlerova vstupování do strategického a taktického rozhodování. Ve druhé rovině se chlubí tím, že se Hitlerovi dokázal postavit a změnit jeho rozhodnutí. Čtenář ovšem nedokáže posoudit, na kolik je to pravda a na kolik si Manstein vymýšlí, protože v těchto otázkách editor do textu vůbec nevstupoval, i když by bylo zajímavé vložit pod čarou vzpomínky dalších účastníků setkání armádních velitelů s Hitlerem. Naprosto chybí jakákoliv sebereflexe, zamyšlení nad smyslem války, kritika nacistické ideologie (dle textu to vypadá, ze Manstein se s nacismem nikdy nesetkal) nebo přijetí odpovědnosti za chování německých jednotek na východní frontě. Manstein líčí sebe i německé vojáky obecně jako stroje bez jakékoliv vůle, jejichž smyslem je pouze vykonávat rozkazy bez možnosti se vůbec zamyslet nad jejich podstatou. K tomu navíc přidává neustálé omílání rytířských ideálů a své šlechetnosti. V závěru, který se věnuje soudnímu procesu je vidět zejména Mansteinovo absurdní odmítnutí skutečnosti, že si ho někdo dovoluje chtít postavit před soud. Závěr vyznívá tak, že Manstein byl naprosto charakterní člověk, který se vždy stavěl proti jakýmkoliv zločinům na civilistech a k ruským zajatcům i civilistům přistupoval s mateřskou péčí. S tím lehce kontrastuje redakční doslov, což je jediná část knihy, která předkládá aspoň náznak kritiky. Bohužel není dlouhá ani stránku a půl. Mimochodem se tam píše, že ve wehrmachtu patřil Manstein mezi nejochotnější vykonavatele Hitlerovy vůle, že aktivně spolupracoval s Einsatzgruppen v Rusku a že se jeho jednotky zapojily do masakrů civilistů na Krymu. Což jsou dost zajímavé informace, kterým se vyprávění naprosto vyhnulo, nebo které s textem knihy zásadně kontrastují. Navíc je v Doslovu zmíněno, že vydal rozkaz o postupu proti Židům na dobytém (už ale není napsáno, co ten rozkaz obsahoval) a že se nějak zachoval během Stauffenbergova povstání (opět ale není řečeno jak). Mimochodem ke konci knihy Manstein píše, že ve knize odpovídá na 40 otázek. Ty ovšem v textu nikde nejsou. To, že nadpisy kapitol a obálka knihy jsou typografické peklo je už jen detail. Stejně jako to, že v celé knize je minimum odkazů na další literaturu a pokud se objeví, tak je v závorce v textu napsán autor i celý název knihy, což působí rušivě. Ale vzhledem k tomu, že odstavce jsou dlouhé většinou okolo 4 řádku (často jen dva řádky) se o plynulosti textu stejně nedá mluvit.“... celý text
— Kurt64