• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih Gabriela Ivana Vlková

Slovo Boží a slovo lidské

„„Každá mluva zpravidla předpokládá nějaký ohlas, reakci ze strany posluchačů. Nejlépe je patrné propojení všech funkcí lidské řeči ve vzájemném dialogu těch, kdo jsou přáteli nebo kdo se milují. Nedochází tu jen k výměně myšlenek, ale ke sdílení osob, k vzájemnému obohacení nejen na intelektuální, ale i na bytostné rovině. V takovém rozhovoru člověk doslova přijímá druhého a zároveň se mu dává. Posiluje se nová a hluboká jednota. Mluvčí i naslouchající se mění, cosi se odehrává. Slova sice odezní, ale jejich proměňující efekt zůstává a působí dál.“ Uvedení do biblistiky je v podání profesorky Vlkové velmi přehledné a čtivé, text je logicky strukturován a psán srozumitelným jazykem. Poslouží tedy dobře nejen jako skripta pro studenty teologie, ale může být užitečná vlastně komukoli, protože se nejedná jen o suchopárnou „nalejvárnu“, ale je to mnohem víc přátelské a zaujaté povídání si. Písmo svaté totiž není v této publikaci představeno jako mrtvý starý dokument, ale jako stále živé a promlouvající Boží slovo, které v žádné době neztrácí schopnost růst v člověku a působit ku prospěchu každého, kdo Písmo s otevřenou myslí přijme.“... celý text
— mirektrubak

---

Slovo Boží a slovo lidské

„Přehledný vstup do předmětu studia Bible“
— Padrn

---

Slovo Boží a slovo lidské

„Velmi dobrý úvod do biblistiky, doporučuje se studentům prvního ročníku teologie. Je rozdělený na dvě hlavní části, na "lidskou stránku", ve které autorka pojednává o dějinách biblického textu, jazycích, jeho předávání, a na "božskou stránku", kde se opět historicky věnuje vzniku kánonu, tématu inspirace, problému pravdivosti a různým způsobům exegeze. Kniha mi hodně dala, poskytla mi první systematický vhled do moderní biblistiky.“... celý text
— kirkous

---

---

Izajáš - Svědectví o vítězící důvěře

„Kniha Gabriely Ivany Vlkové je velkou pomocí při čtení jednoho z významných spisů tzv. prorocké části Starého zákona, který se navíc v citacích často objevuje i v Ježíšových výrocích a dalších částech Nového zákona. Komentář je psaný erudovaně a věcně, zejména z pohledu doby vzniku jednotlivých částí spisu Izajáš.“... celý text
— Padrn

---

Bůh milosrdný, nebo trestající?

„„Boží milosrdenství, o němž se Starý zákon tak často zmiňuje a s nímž počítá tedy není ‚laciné‘ ignorování hříchu a zla. Je čímsi pevným a předpokládá vztah. Pokud má člověk Boží milosrdenství správně poznat a správně z něj čerpat, vyžaduje to po něm obrácení, poznání a ochotu respektovat Boží řád. Aby byl Izrael pravým ‚kajícníkem‘ tj. tím, kdo vyznává Boží velikost i Boží ochotu odpouštět, musí se k Bohu přimknout, nakolik jen to je v jeho silách. Musí tak či onak tesknit po uskutečnění toho, co vyjádřil Jeremiáš a další proroci, když vyhlíželi ‚novou smlouvu‘. Musí vzít Boha vážně, jinak nebude moci zakusit jeho milosrdenství. Prostě ho mine a vůbec nerozpozná!“ Líbilo se mi, jak přesvědčivě sestra Vlková narušuje obraz starozákonního Boha jako neúprosného (spravedlivého, ale velmi krutého) vládce. Nejde přitom z její strany o žádnou těžkopádnou teologií, ale dokladuje svá tvrzení velmi srozumitelným rozborem Starého zákona a v něm použitých slov. Základní myšlenka téhle knížečky je velmi oslovující: Boží slitování není žádné okamžité hnutí Boží mysli, ale že je to trvalé rozhodnutí, spíše záležitost rozumu, než citu (v tom smyslu, jak těmto termínům rozumíme dnes). Nadchl mě obrat „bytostné přilnutí“, který ten vztah Boha k nám, myslím, výborně vystihuje. A zajímavá je také argumentace, že vyvolení Izraele je zprávou i pro nežidovské národy, že je možné to číst jako modelový příklad jedinečnosti vztahu Boha a každého člověka. A ještě řada dalších myšlenek je užitečných a s citem podaných – až jsem se divil, jak se tolik chytrého a vlídného na těch pár stránek vejde :-) Dá se teorie o „pevném milosrdenství“ aplikovat i na vztahy mezi lidmi? Sestra Vlková píše, že „rozhodnutí k přilnutí“ je základem každého vztahu, každé lásky. Nadšeně s tím souhlasím! Přestože interakce mezi lidmi nikdy nebude srovnatelná s tím, jak k lidem přistupuje Bůh (a ani my lidé nemůžeme naše bližní stavět Bohu na roveň), může to posloužit jako vzor. Jasně, nejde to snadno, takové rozhodnutí vyžaduje odvahu k závazku (budu ochoten/schopen o někoho pečovat celý život? Jako fakt CELÝ život!?) i důvěru (bude ke mně ten druhý stále pozorný, i když bude vědět, že je to z mé strany bezpodmínečné a časově neomezené?). Ale výsledek stojí za to! Fakt!“... celý text
— mirektrubak