Padrn komentáře u knih

Obsáhlá kniha napsaná jistě s upřímnou snahou o hlubokou, poctivou a vědecky založenou analýzu, ze které se pak snaží odhadovat budoucí vývoj. Nezůstává pouze u konstatování do určité míry subjektivně vnímaných trendů a odhadů, ale pokouší se o predikci podloženou daty a založenou na tradičních matematických modelech. Podle mého názoru to ovšem knize ve svém důsledku nakonec spíše uškodilo, protože zastarala rychleji, než musela.

S odstupem deseti let od jejího napsání se pochopitelně situace posunula. AI (mimochodem, dnes by už asi nikdo nepoužil v českém překladu zkratku UI) již pronikla v praktické rovině do celé řady odvětví a hlavně, v určité podobě simulující komunikaci s člověkem formou psané řeči, se stala veřejně dostupnou, populární a prakticky využívanou. To pak následně také posunulo jak pohled veřejnosti na AI, tak i možné odhady více nebo méně pravděpodobných scénářů následujícího vývoje.

Autor (jak už název knihy napovídá) se koncentruje na téma superinteligence. Tento termín používá pro určitý uměle vytvořený subjekt s vlastním myšlením - ve své podstatě podobný lidskému jedinci, ale s "inteligencí" vysoce přesahující lidské schopnosti.

Filozofická otázka o podstatě života, myšlení a vědomí je od určité chvíle v těchto úvahách zásadní. Autor se jí spíše vyhýbá nebo se jí dotýká jen okrajově, ale tím se může stát, že některé jeho do hloubky propracované analýzy stojí na nejistých základech.

Z některých úvah dýchají starší představy o "robotech" vládnoucích lidem. Některá témata jsou téměř mytizována. Styl je spíše novinářský (a autor se k němu také hlásí), ale přitom prodchnutý zdáním matematicky exaktního přístupu. Určitě je v pořádku upozorňovat na velká nebezpečí, která jsou s umělou inteligencí spojena. Pokud se tak ale činí tím, že mícháme žurnalistický a vědecký přístup dohromady, celé téma to může spíše znevěrohodnit. Hlavně z tohoto důvodu, čím déle jsem tuto knihu četl, tím větším zklamáním pro mě byla.

22.11.2024

Tři hlavní postavy románu Mistr a Markétka?
- První část románu rozehrává děj zejména ve světle bohatě zastoupené satiry. Ta není primárně politická, i když výsměch dobové společnosti v ní najdeme určitě také. Dá se však říct, že směřuje na každého jednotlivce, aby si sáhnul do vlastního svědomí. Kolik z nás by se ctí obstálo, kdyby si nás vzali na mušku ďáblovi společníci z románu – Kravinkin a Kocomour. K románu jsem přistupoval s velkým očekáváním, a tak mě občas překvapila trochu křečovitá snaha o humornost. Nemohu posoudit, zda se na určitém nedostatku lehkosti podepsal překlad (četl jsem v překladu Libora Dvořáka), ale některé pasáže snažící se o grotesknost mi připadaly, jako by k tomu autora někdo vybídl.
- Biblické téma není prvořadě zaměřené na Ježíše (Ješua Ha-Nocri zde vystupuje především jako lékař, potulný filozof a dobrý člověk, snad jen s lehkým přesahem za hranice reálna), ale točí se hlavně okolo Piláta. Ten se s Ježíšem setkává a odsuzuje jej k popravě, ale setkání na něm nechává nesmazatelnou stopu. K líčení biblických událostí si Bulgakov nechává rozvázané ruce pro vlastní autorskou představivost.
- Celkově se dá říct, že Bulgakov má určitou slabost pro velké osobnosti. Kromě Piláta tak nevyznívá zcela negativně ani mág-maestro-ďábel Woland. O obou se dá říct, že soudí sice přísně, někdy krutě, ale ne zcela nepochopitelně. U Piláta je rozpoznána jako největší chyba zbabělost. Nevzepře se Ježíšovu odsouzení, ale děje se tak v situaci, kdy by mu jakožto římskému prokurátorovi hrozilo obvinění z obhajoby vystoupení interpretovatelného jako proti-císařské. Proto i autorův soud nad ním vyznívá smířlivě. V případě ďábla bychom mohli být snad ještě přísnější a nenašli bychom případ, kdy by potrestal někoho bez příčiny. Naopak, s Markétou si zahraje sice drsnou, ale čestnou hru, a ve výsledku tak zde nakonec ďábel vyznívá jako mocný pán vládnoucí temným silám, ale také spravedlivý soudce.
- Třetí velkou postavou románu, u které nepřehlédneme obdiv k velké osobnosti, je samotná Markéta. Je to žena, která možná není čistá jako lilie, ale pro milovaného člověka (a lze i zobecnit – pro dobrý cíl) dokáže projít jako královna ve velkém stylu zkouškou, kterou by nejspíš žádná lilie nepřečkala.
- Zdá se, že to je poselství, které nám z těžké doby leninsko-stalinského Ruska zanechává Bulgakov. Autor, jehož sourozenci coby bývalí bělogvardějci museli žít v emigraci a nikdy je nesměl navštívit, ale který se také pro své dílo (nikoliv pro politické postoje) těšil určité přízni samotného Stalina.

16 08.08.2024

Kniha (v souladu se svým podtitulem) je skutečně psána především z pohledu archeologie. Obsahuje bohaté množství konkrétních příkladů archeologických nálezů s odborným komentářem. Autor nezapře svou erudovanost v oboru a dobrou obeznámenost s mnoha uváděnými lokalitami a nálezy. Z pohledu méně odborně zaměřeného čtenáře můžeme postrádat větší snahu o interpretaci a zobecnění, ale to zřejmě nebylo ani v autorově záměru.
Práce se zabývá nalezenými pozůstatky jednotlivých chrámů a svatyní z kanaánské oblasti. Věnuje se tématice oltářů, zvláště pak jedné z jejich specifičností, která je mimo jiné zachycena v Bibli, rohům. Dále se pak věnuje archeologickým nálezům souvisejícím s osobní zbožností a domácím kultem. Z dalších témat zvláštní pozornost věnuje odrazu kultických reforem za králů Chizkijáše a Jóšijáše a také tématu polyteismu ve vztahu k Judskému kultu JHVH. Z pohledu starověkého Izraele je větší zaměření věnováno Judsku a Jeruzalému, jak je to také reflektováno v tradičním biblickém pojetí.
Celkově nám kniha může dát dobrou představu o sice stále velmi omezeném množství dostupných archeologických svědectví, ale dostatečném na to, abychom si uvědomili oba biblické aspekty. Jednak historičnost některých jejích výpovědí, ale na druhé straně také mnohem větší pestrost a rozmanitost tehdejšího náboženského kultu, který daleko překračuje hranice popisované Biblí. Knihu rozhodně mohu doporučit.

2 13.08.2023

Populárně naučné literatury na toto téma je u nás málo, proto je skvělé, že takováto kniha existuje. A to i přesto, že obsahuje i některé nedostatky. Zabývá se velmi širokou tématikou a dlouhým obdobím (přes 2 tisíce let) a z tohoto pohledu je jen málo strukturovaná, možná až příliš zjednodušující. Jako by bylo možné se na náboženství několika velkých a odlišných říší a mnoha rozmanitých historických epoch dívat jako na jediný kompaktní celek. V textu bohužel nebývá moc zřejmé, kdy se jedná o záměrné zobecnění charakteristik platných pro celé dlouhé období na daném území, a kdy jsou uváděny charakteristiky jen určité doby a místa. Celkově tak kniha někdy působí jako určitá rešerše posbíraných souvisejících materiálů roztříděných do několika témat, ale bez potřebného následného zpracování do lépe vypovídajícího celku.

Ovšem i přes uvedené nedostatky přináší kniha dost zajímavých informací, aby si čtenář mohl vytvořit základní představu o typických božstvech a o náboženských praktikách typických pro danou širokou oblast. Vyjmenovává panteon nejvýznamnějších bohů a bohyň se základním popisem každého z nich, odkazuje alespoň na některé související mýty a eposy, popisuje některé významné liturgické slavnosti a zasazuje vztah tehdejších lidí k božstvům do základního mytologického rámce, podle kterého byli lidé stvořeni proto, aby bohům sloužili. Kromě popisu alespoň některých prvků chrámového kultu, kategorizovaného přehledu dochovaných modliteb, je také doplněna o popis různých typů rituálů (například oživování božích soch) a věštebné praxe, která měla zřejmě v tehdejším světě velký význam. V tomto je jistě na místě knihu ocenit, že nezůstala pouze u jediného pohledu na tehdejší náboženství.

13.08.2023

Velkolepý spektákl do hloubky propracovaných postav – lidských charakterů. Jedná se více o určité charakterové typy (až téměř „archetypy“), než o zobrazování reálných lidí. Postavy sice obvykle nevybočují ze své role, ale jejich charakteristika je postupně propracovávána do stále větší hloubky. S nadsázkou bychom mohli najít analogii ve zobrazení lidské duše, kterou Platón popisuje jako dva divoké koně (vznětlivost a žádostivost), které by měl umět vozataj rozum ukočírovat. V určitém smyslu bychom se mohli pokusit složit charaktery hlavních postav a sestavit z nich obraz duše. Těžko říct, zda to má být duše autora, čtenáře, typicky ruského člověka (jak trochu naznačuje v závěru) nebo obecně lidské duše. Každopádně asi do všech postav se můžeme vžít a určitým způsobem se s nimi ztotožnit.

Současně zamýšlení se nad silnými společensko-filozofickými proudy, které hýbaly tehdejší společností. Na rozdíl od románu Běsi, který se více věnuje tématu tehdy nových socialistických proudů, Bratři Karamazovi se asi nejsilněji zaměřují na téma náboženství, na vztah člověka k Bohu, a to zase z různých perspektiv. Zejména se tu střetávají dva pohledy personifikované do postavy až ideálně zobrazeného v klášteře žijícího a hluboce a neochvějně věřícího Aljoši – čistého, ale přitom rozhodně ne naivního, a do postavy vzdělaného racionálně zaměřeného intelektuála Ivana, ovšem ani on si své hledání nijak nezjednodušuje.

To vše na osnově zajímavého dějového příběhu o nemravném otci, jeho třech (vlastně čtyřech) zcela odlišných dětech, o lásce a žárlivosti, o vraždě a jejím vyšetřování. Ale přestože děj je zajímavý a dává knize rámec, nebyl pro mě tím nejdůležitějším. Uvědomil jsem si to obzvláště v náhodném kontextu, že knihu jsem četl krátce po poslechnutí si rozhlasové adaptace zpracované stanicí Vltava. Tato „audiokniha“ je skvěle obsazená a dobře se poslouchá. V ní je základní děj s načrtnutím postav a detektivní zápletkou. Kniha je ale vlastně o něčem jiném. Musím přiznat, že Dostojevskij mě po překonání počátečních obav znovu strhnul, nadchnul a naplnil obdivem, co všechno jeden člověk může v románu obsáhnout.

10 31.08.2022

Silným tématem, který se prolíná celou knihou a jejími kapitolami, je postavení náboženství a v této souvislosti také osobní víry v moderní společnosti charakterizované historicky mimořádnou mírou pluralismu a prostupující sekularizací. Autor sám se musí vyrovnat se sobě vlastním racionálním přístupem a současně zužitkovat osobní zkušenost křesťana. Ve většině případů se snaží zkoumat věci z různých úhlů, obvykle nevynáší razantní soudy (nebo dokonce odsudky) a nebojí se přiznávat nutnost vyrovnat se s určitou mírou nejistoty. Hlásí se tak k cestě obtížného hledání mezi krajními póly relativismu a fanatismu.
Do převážně sociologicky stylizované knihy je vložena osobnější část nazvaná Projev víry. Berger zde rozlišuje tzv. náboženské virtuózy (velké světce, proroky a mystiky), ale více se věnuje zkušenosti běžných věřících, které nenavštěvují andělé a oni neslyší hlas z hořícího keře, s jejich drobnými transcendentními prožitky „ztlumenými“ či "druhořadými" (ke kterým se sám hlásí).

29.01.2021

Přehledný vstup do předmětu studia Bible

29.01.2021

Nádherná kniha. Osobní příběh autora hodně přidává na autenticitě. Zajímavý proto byl i dodatečný autorův komentář, který vysvětloval, do jaké míry se držel skutečnosti - k mému překvapení zřejmě poměrně dost. Z lidského hlediska je to hluboký, upřímný a krásný příběh, který nám je poučením v každé době. V knize je dnes samozřejmě nepřehlédnutelná inklinace ke myšlenkám komunismu a k Sovětskému svazu, což je nakonec také zajímavé a může to pomoct porozumět dané době, když to dokážeme vzít s nadhledem.

8 07.09.2020

Po pravdě, měl jsem trochu obavu, jestli to dokážu číst, ale knihy mě pak úplně pohltily. Klobouk dolů před Panem autorem, kolik různých charakterů a do jaké hloubky dokázal rozvinout. Současně to bylo i velké přiblíření historických událostí v době Napoleonských válek z pohledu Ruska. Rozhodně zajímavé!

2 17.07.2020

Skvělá kniha. Těžko si představit lepší cestu, jak se seznámit s historiíí velké Číny a pokusit se porozumět trochu jiným tradicím a do určité míry i trochu jinému způsobu myšlení této kultury. Jen pro příklad, dlouho jsem nerozuměl, proč se Číňané nezbaví zátěže čínského písma, které je pro současné potřeby tak nepraktické. Nyní jim i svým způsobem držím palce, aby si ho dokázali udržet. Bez ambice hodnotit, co je lepší a co horší, tato kultura s možná nejdelší kontinuitou na světě si zaslouží velký respekt. A tato kniha může evropanovi hodně pomoct, když se chce dozvědět více a porozumět hlouběji.
P.S. Někdy to je ale celkem dřina. ;)

1 17.07.2020

Kniha Gabriely Ivany Vlkové je velkou pomocí při čtení jednoho z významných spisů tzv. prorocké části Starého zákona, který se navíc v citacích často objevuje i v Ježíšových výrocích a dalších částech Nového zákona. Komentář je psaný erudovaně a věcně, zejména z pohledu doby vzniku jednotlivých částí spisu Izajáš.

1 17.07.2020

Stejně jako jiné knihy a vystoupení Prof. Pokorného je i tato obdivuhodně otevřená různým možným pohledům a přístupům čtenářů nebo posluchačů. Autor je významnou autoritou v daném oboru, ale knihu může číst i člověk bez souvisejícího akademického vzdělání. Autor byl evangelickým farářem, ale jeho komentář k evangeliu je určen věřícím čtenářům stejně jako těm, kteří tzv. praktikujícími křesťany nejsou, ale o Bibli se zajímají.

Myšlenkově rozvíjí a doplňuje koncepci, která je popsaná již v Pokorného Úvodu do Nového zákona. Zabývá se tím, co by mohlo mít blízko k autentickým výrokům z Ježíšova života, komentuje vliv Pavlovy školy, popisuje, kde se nám odkrývají stopy vlivu formující se tradice prvních povelikonočních kristovců - nejranějších křesťanských komunit a doplňuje potřebný historický kontext. Pochopitelně významný prostor věnuje odhalování vlivu vlastní teologie autora tohoto evangelia, kterému tradičně říkáme Marek. Bez povšimnutí nenechává ani následující evangelia a některé další spisy, které byly Markovým evangeliem ovlivněny. Zabývá se tradičními Ježíšovými tituly a tím, jak se v rámci nich pravděpodobně identifikoval Ježíš samotný a jak se jejich význam postupně vyvíjel.

Dohromady tak dává čtenáři možnost vytvořit si alespoň přibližnou představu, jak konkrétně v dané historické době mohlo probíhat zrození náboženství, které následně zásadně pomáhalo formovat celou naši kulturu po dobu dvou tisíciletí. Sympatické je, že autor tak nečiní způsobem předkládání hotových závěrů. Trpělivě vysvětluje velkou míru nejistoty a omezené množství dobových historických podkladů. Přesto nakonec přesvědčivě ukazuje, že i když využijeme jen argumentů a dedukcí nepřímých, pokud jich je více a zapadají jeden do druhého, můžeme si vytvořit celkový poměrně kompaktní obraz jehož věrohodnost má svoji váhu. Autorův přístup je v tomto směru velmi poctivý.

17.07.2020

Skvělá knížka. Koho zajímá křesťanství a Bible, má šanci nahlédnout na věci z jiné strany, než z úhlu teologie nebo biblistiky. Neumím posoudit, kolik nového přináší člověku takzvaně aktivně praktikujícímu. Je ale možné, že k ní bude mít mnoho výhrad, protože asi málokdo může všechny rituály dělat upřímně a přitom se na ně podívat očima člověka zvenku. Možná se pletu.
Při druhém čtení mi připadalo, že občas dříve byl názor v duchu „filozofie věků“, a k němu se dohledávaly podobnosti mezi křesťanstvím a jinými zejména východními náboženstvími. I přesto stojí za přečtení a zamyšlení. Každopádně pro hlubší (nejen formální) seznámení s liturgií skvělá kniha.

4 04.03.2017

Dobře se to čte. Pro mě v tom byl cítit takový "americký" motivační přístup, ale čert to vem. Dal bych i pět hvězd, ale jako další knížku jsem četl Tisíce planoucích sluncí od Khaled Hosseini a to se mnou otřáslo tak, že jsem si zpětně musel říkat, proboha, nad čím my to tady máme čas mudrovat...

1 17.02.2017

Ještě to rozdýchávám po přečtení a ztěží hledám slova. Neuvěřitelná knížka, neuvěřitelná zkušenost. Je to nepředstavitelné, jakým způsobem mohou, nebo spíše musí lidé v dnešní době někde žít. Pracuji ve firmě, kde se setkáváme s kolegy z Indie, Číny, Mexika a řady dalších zemí, a vím, jak podobní si lidé na celém světě jsou. Proto se mě tato kniha nesmírně dotkla.
Jsem z generace postižené děsivými filmy a knihami z 2. světové války a o koncentračních táborech mám občas noční můry. Ale toto byl dnešek. Navíc pod dohledem sovětů, ke kterým jsme tehdy patřili i my, a později pro změnu Američanů, ke kterým jsme se zase v této době také hlásili. Obávám se, že i přes všechny argumenty, jak málo toho ve skutecnosti ovlivňujeme, se nedá kompletně odmítnout i naše odpovědnost.
Lidé by si to měli alespoň přečíst.

5 10.02.2017

Skvělá kniha. Bohatá plejáda postav různých charakterů. Nečekaně čtivý sloh, i když v polovině knihy začne mrazit a žaludek začne upozorňovat, že něco není v pořádku. To, jakým způsobem Dostojevskij dokázal přepovědět nebezpečí, která se o padesát let později začala naplňovat, je obdivuhodné i děsivé.

5 30.10.2015

Velmi zajímavá kniha, čtivá i pro laiky. Uvědomil jsem si při ní, jak málo znám z dějin oblastí na území dnešního Ruska, Ukrajiny a Běloruska, které se nás týkají možná více, než si jsme ochotni připouštět. V souvislosti s rusko-ukrajinskou krizí rozhodně pomůže k rozšíření obzoru. Ačkoli nemůže být pochyb, jaký je autorův názor na hodnocení obou stran zmíněneho konfliktu, kniha může pomoci i při snaze pochopit stranu neprotěžovanou. Navíc je i zajímavou motivovací k přečtení některých ruských klasiků. První knihou, po které jsem následně sáhl, byli Dostojevského Běsi.

3 30.10.2015