Tisíce planoucích sluncí
Khaled Hosseini
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/2292/bmid_tisice-planoucich-sl-2292.jpg
5
1987
1987
Marjam je pouhých patnáct let, když ji pošlou do Kábulu, aby se provdala za pětačtyřicetiletého Rašída. O necelých dvacet let později vyroste mezi Marjam a dospívající dívkou Lajlou ze sousedství silné pouto podobné vztahu matky s dcerou. Když se dostane k moci Tálibán, už tak neutěšený život se promění v zoufalý boj s hladem, krutostí a neustálým strachem. Láska však dokáže člověka pohnout k nečekaným skutkům a překvapivým hrdinstvím překonat i nesmírně bolestivé překážky. Druhý román Khaleda Hosseiniho přijalo světové publikum neméně příznivě než autorovu veleúspěšnou prvotinu Lovec draků.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2008 , Leda , RozmluvyOriginální název:
A Thousand Splendid Suns, 2007
více info...
Přidat komentář
Velice emotivní příběh popisující život dvou afghánských žen. Děj se odehrává v průběhu několika let, od jejich dětství po dobu, kdy se osudy žen vzájemně protnou. Kapitoly se střídají z pohledu každé z nich. Je zarážející a pro mě naprosto nepředstavitelné, co musely tyto ženy během svého života protrpět a obětovat, aby mohly vůbec žít.
Bohužel půjdu dost proti proudu, ale mně tato kniha bohužel neseděla - odložila jsem po cca 130 stranách jako nedočtené.
Autorův styl psaní je velmi příjemný, po jazykové/literární stránce se to čte velmi dobře - to nemohu říct nic negativního. Autor umí skvěle popsat to prostředí, ve kterém se postavy vyskytují. Bohužel jsem se ale nakonec začala čím dál víc přistihovat, že mne osud těch postav vlastně nic neříká, nejsem do příběhu ponořená, nedokážu to pořádně vnímat, a když knihu zrovna nečtu, nemám nijak chuť se k příběhu vracet.
Nevím, kde přesně se stala chyba - třeba autorovu knihu "A hory odpověděly" jsem si docela užila. Ale tady jsem se bohužel obsahově moc nechytala. Nechci tím zpochybňovat kvality této knihy - nechci tvrdit, že je kniha špatná - spíš jsem se s ní jako čtenářka prostě nepotkala. Takže tak, no... prostě nedočteno.
Moje nejoblíbenější kniha od Hosseiniho. Tak drsné ale přitom živoucí, čtivé a moc hezky napsané. Věřím tomu, že dobří lidé jsou všude. A to zlé, ty krutosti a války jsou bohužel taky všude, jenže pod vedením jakýchsi patologických osobností. Ženám v knize jsem moc fandila a prožívala to s nimi. Málokterý autor mě dokáže tak vtáhnout do děje jako se to povedlo v této knize.
Moc dojemné. Moje první kniha z prostředí islámu, samozřejmě některým zvykům a mentalitě úplně nerozumím, nicméně příběh byl pěkný a dojemný, obě hlavní hrdinky byly velmi silné ženy, se kterými se život nemazlil.
Asi jsem jediná, ale mě to fakt zoufale nebavilo. Postavy mi byly nesympatické a nedočetla jsem to.
wow. Majstrovsky zachytená esencia myslenia jednoduchých a nasmierne vnútorne bohatých ženských postáv . Khaled , ktorý sám prežil podstatnú časť svojich príbehov a bol nútený ocitnúť sa v roli utečenca z vlastnej krajiny Afganistanu, je MAJSTER pera. Toto by malo byť povinné :-) čítanie dneška.
knížka se mi líbila a četla se překvapivě tak krásně, že určitě zkusím i jinou knihu autora `:)
(SPOILER) Nádherný román, který vás rozbije na maděru. Velmi emotivní příběh protkaný násilím, beznadějí, láskou a drobnými střípky štěstí, které hlavní postavy udržují při životě. Stejně jako u knih o holokaustu jsem nedokázala pochopit, co všechno jsou lidské tělo a mysl schopny vydržet. Oceňuji skvěle vystavěný příběh, to jak se životy hlavních postav po delší době konečně protnou a děkovala jsem za víceméně dobrý konec. Ten jsem po tom všem opravdu potřebovala. Zajímavé také je, že je román protkaný skutečnými historickými událostmi. Děkuji autorovi za krásný emotivní zážitek.
Moc hezky sestavený příběh a prolnuté osudy postav. Dobře se to četlo, děj ubíhal a pořád se něco dělo.
Před časem bylo ve Čtenářské výzvě téma Místo, kde byste nechtěli žít, tak kdybych tuto knihu četla tenkrát, tak bych ji zcela jistě zařadila do tohoto tématu. Tisíce planoucích sluncí je druhá moje zkušenost s autorem. První byl Lovec draků, ale ve filmovém zpracování. Po shlédnutí, myslím, že knihu číst nebudu. I když, samozřejmě, vím, že kniha bývá jiný zážitek než film, ale stačilo i tak. Zkusila jsem tedy druhou a ubezpečila jsem se, že si dám na chvíli pohov a proložím svou četbu něčím méně náročným. Vím, že se to děje, ale vnitřně se snažím si to nepřipustit. Nehodlám to akceptovat, chápat a neexistuje pro mě žádná omluva pro takové chování a to pro všechny, kteří v zájmu "něčeho" činí druhým lidem taková zvěrstva. Takže s panem Hosseinim se loučím a možná zas někdy ...
Velmi silný příběh.. nevyhledávám toto téma, ale na doporučení kamaráda jsem narazila na Hosseiniho..
Už je to přes týden, co jsem knihu dočetla, a pořád mi vrtá v hlavě.....
Osud Marjam mě opravdu chytil za srdce...
Nějak mě kniha navedla k myšlence, že pro tamní ženy je dítě mnohdy útěchou, ale zároveň vědí, že dcera ponese stejný těžký kříž nebo syn bude stejně fanatický ma*or jako jiní muži...
Nějak v tom příběhu chybělo světlo na konci tunelu..
Sice kniha končí vesměs vzhledem k okolnostem dobře, ale já po dočtení stejně vnímám pouze to neštěstí, bezútěšnost a vlastně něco nepředstavitelného..
Mám malinkatou dcerku a díky bohu za náš život a naše práva, která zde máme!
Měla jsem čtecí krizi a nutně jsem si potřebovala přečíst něco, co pěkně plyne a hlavně mě to chytne hned od začátku. Sáhla jsem tedy po Hosseinim a už od druhé věty jsem věděla, ze krize je zažehnána.
Velmi silný a čtivě napsaný příběh o podřadnosti žen v Afghánistánu. Knížka se čte skoro sama a po celou dobu jste napjatí, jak tohle celé dopadne. Mám moc ráda Hosseiniho barvitý styl psaní a atmosféru jeho knih. I přesto, že čtete o něčem velmi závažném a nepříjemném, nemůžete
Menší zklamání jsem zažila na konci, kdy se příběh přelije spíš v červenou knihovnu. Nevadí mi hezké konce, ale po zkušenosti s jinou Hosseiniho knihou, Lovcem draků, jsem čekala spíš pesimističtější konec.
Pokud si chcete přečíst něco krásného, co vás určitě hned chytne a mimo samotného příběhu se zároveň dozvědět i něco z reálií Afghánistánu, tohle je knížka, kterou byste si měli vybrat.
Naprosto odlišný svět, kde není úniku před krutou realitou a kde jsou ženy podradnymi bytostmi.
Takú zlosť a bezmocnosť som pri čítaní knihy už dávno necítila. Tie pocity ešte umocňuje to, že tento osud ženy v Afganistane skutočne prežívali. Mariam a Laila boli sympatické postavy, bolo mi neuveriteľne ľúto, čo museli prežívať. Rasheed bol neznesiteľný a koľko krát som si hovorila, prečo sa mu tie dve nevzoprú. Ale v systéme, kde žena neznamená absolútne nič, muž má pravdu a žena si všetko zlé zaslúži, sa ťažko bojuje. Na príbeh budem ešte dlho myslieť. Čítané v angličtine.
(SPOILER)
Je to strhující příběh z islámského světa, kde žena znamená méně než zvíře. Osudy Marjam a Lajly nelze číst bez slzí v očích. Jsou ukázkou, jaký byl život většiny žen v Afganistánu, kde navíc k tomu, že byly úplně vyřazeny ze společenského života, byly majetkem manžela, bez něhož nesměly vyjít na ulici, aniž by riskovaly bití, násilí a mučení od náboženské policie, žily v každodenním neustálém strachu z válečného běsnění, útoků raket na civilní cíle, smrti svých nejbližších a každodenní strach o život jejich a svých dětí.
Hlavní hrdinky, Marjam a Lajla, byly vystaveny nejen zlovůli svého manžela, ale téměř po celou dobu válce a vraždění. Pro Marjam byl Rašíd o 30 let starší muž, který ji týral, bil, psychicky ničil. Lajla, jeho druhá žena, si ho byla nucena vzít poté, co ji zachránil zmrzačenou po výbuchu rakety, která zničila její domov a zabila oba rodiče. Získal ji podvodem a jí bylo jasné, že pokud nabídku k sňatku nepřijme, nemá šanci sama přežít. Bylo jí čtrnáct a Rašíd už přetáhl šedesátku. Krásný vztah, který nakonec vznikl mezi Marjam a Lajlou, byl požehnáním pro obě. Bylo mi líto, jak život Marjam skončil. Měla jsem radost, že aspoň Lajla našla své štěstí a svou lásku po ztrátě drahé Marjam.
Kniha je krásná a smutná. Khaled Hossein je vynikající vypravěč, jeho řádky se četly dobře. Hodnotím knihu na plných pět hvězdiček.
O smutném údělu afghánských žen v tomto příběhu tady bylo napsáno už vše, a tak bych se chtěl pozastavit u uměleckého ztvárnění knížky. Jednoduchý způsob autorova vyprávění jistě přispívá až k dokumentární syrovosti příběhu. Myslím ale, že bohužel nepřispívá k jeho větší čtivosti. Knížka by si zasloužila lepší ztvárnění - excelentního vypravěče, dramatizaci, dialogy, zkrátka lepší balení a gradaci příběhu. Pak by zasáhla daleko širší okruh čtenářů a určitě zanechala ještě lepší paměťovou stopu. Cítím to z některých příspěvků zde. Proto jsem třeba já nemohl dát plný počet hvězdiček, jakkoli je téma knihy vysoce zajímavé.
Kniha, kterou si určitě budu dlouho pamatovat. Afghánistán a nekonečné množství válek, jejich důsledky nejen ve ztrátě příbuzných a blízkých. Čím vším si musely projít hrdinky této knihy, které nejsou pouhá fixe, ale vychází ze skutečnosti z minulého a tohoto století. Je mi líto všech žen, které si musí projít útlakem pod mužskou rukou, útlaku bezpráví a ztrátou své lidskosti. Autor má hluboký cit a pestrým stylem vypráví děj vlastně historii země svého původu. Kniha je čtivá, doporučuji.
Přečteno se zatajeným dechem a kapesníkem v ruce. Jak my si tu žijeme, v bavlnce, v teplíčku, ve svobodě. A pořád řešíme a řešíme a někdy škodíme a jindy si stěžujeme. Na co vlastně. Afgánistán, tak jak o něm píše pan Hoseini, je pro mě o něco představitelnější, i když natolik odlišný, kulturně, geograficky, historicky, vším. Kniha na mě silně zapůsobila.
Štítky knihy
Afghánistán vydírání sexuální násilí násilí Tálibán domácí násilí mezilidské vztahy uprchlíci migrace oběti násilí
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lovec draků |
| 2013 | A hory odpověděly |
| 2008 | Tisíce planoucích sluncí |
| 2018 | Mořská modlitba |
(SPOILER) Konečně kniha od Hosseiniho s pozitivním koncem. Je jasny, že to myslel dobře a určitě tímto závěrem oslovil spoustu příznivců některých populistických stran. Jen by to chtělo pokračování…
Holt u některých zemí platí pravidlo: Kdo uteče, vyhraje. A neplatí to jen pro Afgánistán.