Tisíce planoucích sluncí
Khaled Hosseini
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/2292/bmid_tisice-planoucich-sl-2292.jpg
5
1987
1987
Marjam je pouhých patnáct let, když ji pošlou do Kábulu, aby se provdala za pětačtyřicetiletého Rašída. O necelých dvacet let později vyroste mezi Marjam a dospívající dívkou Lajlou ze sousedství silné pouto podobné vztahu matky s dcerou. Když se dostane k moci Tálibán, už tak neutěšený život se promění v zoufalý boj s hladem, krutostí a neustálým strachem. Láska však dokáže člověka pohnout k nečekaným skutkům a překvapivým hrdinstvím překonat i nesmírně bolestivé překážky. Druhý román Khaleda Hosseiniho přijalo světové publikum neméně příznivě než autorovu veleúspěšnou prvotinu Lovec draků.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2008 , Leda , RozmluvyOriginální název:
A Thousand Splendid Suns, 2007
více info...
Přidat komentář
Krásně napsané, ale zároveň strašné. Bylo mi nanic z toho fanatismu a krutosti. Hlava mi to nebrala. Ve vší té hrůze jsem si ale uvědomovala, jak nejen postavy, ale hlavně autor Afghánistán milují, že přes smutek nad tím, co se s tou zemí dělo a děje, je srdcem pořád tam, pořád s nadějí.
"Není to vaše vina. Slyšíte mě? Vaše vina to není. Je to vina těch primitivů, těch vahší, ti by se měli stydět. Jako Paštun se za ně stydím. Zhanobili čest mého národa. A nejste sama, hamšíro. Neustále k nám chodí matky jako vy - pořád. Matky, které sem přicházejí, nedokážou uživit své děti, protože Talibán jim nedovolí, aby si na živobytí mohly vydělat. Neobviňujte proto sebe."
"To je mi líto," řekne Lajla a žasne, jak každý afghánský příběh je poznamenaný smrtí, ztrátou a nepředstavitelným žalem. A přesto, jak vidí, lidé nacházejí způsoby, jak přežít, jak žít dál. Lajla myslí na svůj vlastní život a na všechno, co ji až dosud potkalo, a diví se, že i ona dokázala přežít, že je naživu, sedí v tomhle taxíku a naslouchá příběhu toho muže.
Hodně silný příběh dvou neskutečně silných žen, které musely žít v nelidských podmínkách a přesto se nenechaly zlomit. K Marjam i Lajle jsem hodně přilnula, už jen proto, že jejich životní příběh je v knize popsán už od jejich dětství, kdy byly ještě malé holčičky, až po dospělé ženy. Opravdu mi rvalo srdce, co vše musely prožít.. Autor knihy má velký dar popsat prostředí, kde se celá kniha odehrává, vše se mi jako film promítalo před očima..
No ty v*le... Cetla jsem po Lovci draku, ktery byl tak trochu drsny, ale tohle je silene. Jen se neda prestat cist, do pribehu se zazerete a cekate, jak to vsechno dopadne, a tusite, ze uplne ruzovy happyend to nebude.
Nechci verit, ze takove hruzy nekde jeste dnes v popsane mire existuji, doufam, ze je vse "jen" koncentrovano v jednom pribehu. A dekuju tomu nahore, ze ziju v Cechach.
Velmi silná kniha a velmi závažné téma! Utrpení žen ve válce a jejich nesvoboda v maskulinní společnosti jsou tu vykresleny velmi syrově a přesvědčivě. Čtení mě místy přímo bolelo, přesto jsem se od knihy nedokázal hodiny odtrhnout. Čtyři a půl hvězdy - trochu ubírám za přece jen občas přeslazené pasáže a taky si nejsem jistý, jestli by bývalo nebylo lepší knihu ukončit na kábulském fotbalovém stadionu, následující pasáž mi vyzněla příliš happy-endově až agitačně... Knihu doporučuju. Ať si uvědomíme, jak dobře a snadno tu žijeme.
Krasne napsane! Pribeh si zaslouzi plny pocet hvezd, ale bylo to o kapku slabsi nez lovec draku od stejneho autora;-)
Tak krásná, smutná a dojemná kniha. Téměř vše už tady v komentářích bylo napsáno a souhlasím s tím. Je to příběh, který Vás zasáhne. Je o nepochopitelném násilí, bezpráví, beznaději a bolesti ale zároveň i o lásce, přátelství a obrovské vnitřní síle bojovat s tím vším a přežít. Doporučuji k přečtení.
Při čtení této knihy, kterou jsem měla v hlavě i ve chvílích, kdy jsem se musela věnovat jiným aktivitám, jsem si říkala, že se tu, v našich krajích, máme - útlocitní nechť prominou - jak prasata v žitě. Vůbec si nedovedu představit sebe, jak bych přežívala v popisovaných podmínkách. Inu, asi ano, nějak by to šlo, člověk se v zájmu zachování vlastní existence vždycky nějak přizpůsobí. Ale představit si to skutečně nedovedu. A ani se nebudu pokoušet, jen se stávám pokornější a to "obyčejno", které mám, stavím nad všechny statky světa.
Slovníček na konci knihy mě zaujal a potěšil.
Co všechno člověk vydrží, když má pro co žít, když má smysl života. Respekt k hrdinkám. Respekt k tématu a zpracování. Byť některé pasáže pro mě dlouhé a namáhavé.
Kniha o důležitých dějinách Afghánistánu a jejich ovlivnění životů obyčejných lidí. Je to depresivní čtení, které neobsahuje téměř žádné radostné události, ale vesměs jen životní těžkosti a tragédie, které především ženy v této zemi pociťují dodnes.
Pro mě byla kniha moc táhlá a dle mého tam bylo hodně výrazů, které mohly býti vysvětleny.
Neskutečně silným způsobem přiblížená kultura a život v Afghánistánu. Politický background dodává knize mrazivou opravdovost a čtenář je nejen emocionálně zasažený, ale z knihy si odnáší také fakta z historie, které se díky takovéto nezapomenutelné formě nevytratí “hned po testu“. Neskutečné svědectví o tom, čím si ženy v kulturách dominovaných muži a extrémním náboženstvím procházejí a proč jejich hlasy jsou jen těžko slyšet. Zároveň však díky tomuto statečnému boji demonstrují opravdovou sílu a nezlomnost žen, která je tu v porovnání s primitivní brutální mužskou silou něco neuvěřitelného. Zároveň je zde krásně vidět, jak extrémní náboženství a fundamentalismus nikdy nemůžou být správnou cestou, protože je to cesta násilí, která zanechává hluboké, bolestivé rány, ať už na těle či na duši. Velmi důležité svědectví, které by mělo být slyšet - právě toto jsou dějiny, které utvářejí dnešní svět a které jsou ve školách bohužel jen okrajovým tématem (narozdíl od pravěku:)). Člověk si uvědomí, jak se tu v Evropě vlastně máme dobře.
Poměrně jednoduchý jazyk a struktura mi nevadili, naopak to knihu činí dostupnou i mladším věkovým kategoriím, což si myslím, že je z edukačního hlediska velmi důležité.
Čteno jako povinná četba v angličtině.
Kniha s velkým K. Silné emoce, obyčejní lidé s neobyčejnou vůlí přežít na pozadí dlouhých roků bojů a násilí. Na začátku jsem trochu pochybovala, jestli bude spisovatel schopen příběh vyprávět uvěřitelně z pohledu hlavních ženských postav, ale naopak, je to skvělé. Mrazivé, drsné, dojemné… V tomto příběhu je vše. A je děsivé vědět, že takovéto hrůzy se děly a dějí pořád, v dnešní době je kniha více než aktuální, doporučila by přečíst všem.
Jo a Rašíd... to byl fakt ultrahnusák, dobře mu tak.
Příběh o životě žen v Afghánistánu, co víc k tomu dodat, když vše už bylo řečeno? Snad jen, že síla Marjam mne naprosto odzbrojila. Bohužel se za své utrpení lepšího zacházení nedožila, což bych ji opravdu přála. Ale věřím tomu, že takto to opravdu v muslimských zemích fungovalo, že ženy pro ně byly podřadné, ale jak by tedy se muži ocitli na světě, kdyby je ty podřadné osoby neporodily? Z některých úseku mi běhal mráz po zádech a já děkuji autorovi, že dokázal podat takové svědectví bez ohledu na to, že se jedná o součást jeho světa, ze kterého pochází.
Moje první kniha od tohoto autora. Skvělá, čtivá kniha, hodně nečekaných a drsných momentů. Silný příběh, který mě úplně pohltil. Moc doporučuju.
Nečekal jsem, jak moc mne knížka zaujme. Z počátku mi trvalo, než jsem se na její notu naladil, ale posléze jsem byl hodně milé překvapený, jak dobře se četla.
Zdálo se, že už to z řádků křičelo dříve a mockrát...ale najednou jsem s nimi byla v domě v Kábulu a nevím, zda tlouklo mi srdce více zděšeně tam nebo v ulicích. Jsou příběhy, kdy našim hrdinům přejeme, aby už konečně přišel jejich konec, neb obrat k lepšímu je nemožný...a tehdy nás třeba z beznaděje vytrhnou a zahřejí 3 šálky spikleneckého čaje v zahradě...na chvilku
Štítky knihy
Afghánistán vydírání sexuální násilí násilí Tálibán domácí násilí mezilidské vztahy uprchlíci migrace oběti násilí
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lovec draků |
| 2013 | A hory odpověděly |
| 2008 | Tisíce planoucích sluncí |
| 2018 | Mořská modlitba |
Da sa vobec toto pochopit v nasej europskej kulture a mysleni? JEHO KNIHY TREBA PRECITAT, clovek vela pochopi.