Vojna a mír
Lev Nikolajevič Tolstoj
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/122883/bmid_vojna-a-mir-8Iu-122883.png
5
200
200
Epos Vojna a mír je spolu s románem Anna Karenina nejslavnějším dílem jednoho z největších romanopisců všech dob, a také nejspíš nejoblíbenější romancí na světě vůbec, o čemž svědčí již jen počet filmových adaptací tohoto díla. Jeho dramatickým jádrem jsou změny odehrávající se v pěti rodinách, některých rolnických, jiných aristokratických, během úpadku společnosti v době napoleonských válek. Tolstoj, jeden z největších myslitelů 19. století, zde vytvořil vlastní vesmír obydlený živými hrdiny, jejichž životy odrážejí hlavní Tolstého témata - sebe-obětování a sebe-odpuštění, úzkost a extáze, diplomacie a zrada, víra a zatracení - a opatřil jej dialogy hýřícími humorem a vtipem a fascinujícími živými bitevní scénami. Napoleonovo tažení do Ruska se stává úhelným kamenem, bodem, do nějž se sbíhají osudy všech hlavních postav, a současně mezníkem vývoje ruské společnosti. Oba představitelé mladé generace, odtažitý Pierre Bezuchov a jeho antipod kníže Andrej Bolkonskij, projdou jak milostnou tak válečnou zkušeností, aby seznali své omyly a došli poznání skutečných hodnot.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2005
,
Baronet
Originální název:
Война и мир, 1869
více info...
Přidat komentář
Román, jeho "příběhová část", je napsaný technicky perfektně, tam nemám, co bych vytkla (ta moje vrozená skromnost! ), zaměřím se proto jenom na kritizování samotného autora, především na jeho vnímání a rozlišování lidí.
1) ženské: pokud jsem dobře počítala, hraběnčičce Rostovové mohlo být neco přes čtyřicet, když ji popisoval jako "stařenu". U dámy, která v životě k práci ani nečuchla, se proto nedá ani předpokládat, že by byla nějak strhaná... Celkově vůbec mu ženy sloužily sice jako důležitý, ale pořád jen podpůrný sloupek, který je tu jen proto, aby se okolo něj navinul mužský příběh, o který tu přece jde. Budiž, to můžu přičíst způsobu myšlení v době vzniku díla.
2) kmáni: ať už jsme se potkali s kterýkoliv poddaným, většinou se jednalo o blahoslavené chudé duchem, přinejlepším o zbabělé vychcánky. Neříkejte mi, že se v celé širé Rusi nenajde mezi prostými nevzdělanými mužiky jeden přirozeně inteligentní člověk! Ale budiž, i to můžeme přičíst době vzniku knihy a stereotypnímu myšlení člověka v Tolstého společenském postavení.
3) cizinci: všichni účinkující cizinci, i ti ve službách cara, byli bez výjimky pitomci. Tento způsob myšlení, jakkoliv se mi může zdát nešťastný, je, jak víme, v Rusku nepodléhající době, nýbrž odvěký.
4) Rusové (rozuměj- šlechtici) a Kutuzov obzvláště: spravedliví, přirozeně moudří, a když už autorovi došly logické argumenty, tak nadáni nadpřirozenou schopností správného uvažování a konání ve správný čas na správném místě, důležitou pro správný chod dějin. A to je další dogma, kterým jsou dodnes všichni Rusáci odkojeni...
S tím souvisí i autorova nehorázná přesvědčenost o vlastní pravdě, kterou předvádí v kapitolách filozofujících o hybných silách dějin. Neříkám, že nemá pravdu, ale ani že ji má. Podle mě je to všechno trochu složitější, než k čemu Tolstoj došel. Ano, vše souvisí se vším, všichni známe rčení o motýlu nebo šálku zeleného čaje, nicméně vliv na chod dějin můžeme semo tamo připsat i některé té významné osobnosti jako takové (a to i v případě, že to není Rus!). Vždyť i například Tolstoj sám přece navždy ovlivnil takovou světovou literaturu.
A k samotnému příběhu. Pochopila jsem, že protagonisté měli být jen jakousi pomůckou k naroubování autorových myšlenek a kritiky doby a společnosti napoleonských válek. Tak to se mu povedlo dokonale, protože větší panoptikum zbytečných trotlů jsem už dlouho nezažila. Jen Děnisov (ten, co gáčkoval), se vymkl zpod kontroly, protože byl podezřele sympatický. A co se týče dějových twistrů, jak se tomu teďka říká, tak to klobouk dolů. Nikdy bych nečekala, kdo s kým nakonec skončil. Austenová hadr.
Takže suma sumárum, adorovaný Lev Nikolajevič je u mě namyšlený fouňa s výjimečným talentem k psaní románů, bohužel ale hutně proložených předimenzovanými plky, psanými možná ale v dobré víře povzdělat soudobé čtenářstvo. Proto nemůžu víc než tři, i když cítím, že jsou z mé strany trochu namyšlené, ale co už. Howgh.
P.S. Co mají všichni s těma postavama? Vždyť těch hlavnějších je tam všeho všudy asi jen patnáct! To svejch známejch neudržíte taky víc jak deset? ;-)
(SPOILER) Při čtení tohoto úchvatného románu se neubráníte touze, aby se Andrej konečně zbavil té aureoly neštěstí a smrti, která ho (s výjimkou pohledu na jarním listím obrostlého starého stromu) obklopuje neustále, aby Nataša konečně dospěla a aby se Pierre přestal na chvíli chovat jako naprostý ......, i když právě tyto silné emoce dokazují, jak mystrovsky jsou jejich osudy vykreslené. Ale to jak příběh těchto lidí rámuje popis bitev do nejmenších detailů, rozbor jejich příčin a následků, včetně například neuvěřitelné analogie mezi situací v Moskvě a úlem plném umírajících včel, vás naprosto dostane.
(SPOILER) Andreje budu ještě chvíli rozdýchávat. Tomu jsem ten šťastnej konec přála ze všech nejvíc.
Naprostá klasika. Lidská přirozenost, vztahy, politika, náboženství, válka, zničující touha po majetku a slávě, to všechno tam je a mistrovsky. Jen upozornění - je to dlouhé. Doporučuji číst kontinuálně, jinak se začnete ztrácet ve jménech a postavách.
Možná také lepší nejprve číst Annu Kareninu (jako takový úvod do Tolstého tvorby) a pak až Vojnu a mír.
Prapory polní i volány salonní. Na oji spolu vlají. Polibky ojíněné májem i karmínem. Amor ale, nikoliv s Arésem, jen s Amorem tvoří rýmy.
Nutno číst. O žádné jiné knize to netvrdím, ani nevyžaduji, aby se každému líbila tak jako mně... ale je-li Bible knihou knih (a co si budeme povídat, ta také každého čtenáře neuchvátí), pak Vojna a mír je román románů. Tomuto žánru vytyčuje nepřekonatelné hranice co do monumentálnosti, mnohovrstevnatosti a barvité drobnokresby. Vlastně by se to dalo interpretovat i tak, že po Vojně a míru bylo třeba začít psát jinak, neboť na poli klasického románu již nebylo možno dosáhnout více.
Pro mě jako začínajícího čtenáře velmi složité čtení. Kdybych věděl do čeho jdu tak bych si asi dělal poznámky ohledně postav. Občas jsem si musel na internetu připomínat, kdo je zmiňovaná postava v příběhu. 76%
Je fascinující, jak komplexně a s jakým nadhledem dokázal Tolstoj stvořit tuto epopej. Přestože Rusové nakonec dosáhli velkého vítězství, postavy jednají jako skuteční lidé - místo falešného hrdinství vojáci v první linii místy po kontaktu s nepřítelem bezhlavě utíkají, pobočníci ze strachu nedoručují rozkazy, jednotky se nacházejí jinde, než je chtějí mít velitelé, ti zase intrikují ve snaze zajistit slávu pro sebe...
Jak ale naznačuje název, není to jen kniha o válce - stejná pozornost je věnována i zázemí, kde se atmosféra ze strojené touhy elit co nejvíce se podobat Francouzům po ústupu k Moskvě pomalu mění v hledání špionů a viníků ve vlastních řadách a vyřizování účtů. Na pozadí toho se odehrává řada osobních příběhů, z nichž nejzajímavější pro mě byly ty Pierra Bezuchova a Nataši Rostovové.
Velmi náročné čtení, zejména kvůli množství postav, ale rozhodně stálo za to si knihu přečíst. Zahrnuje spoustu filozofických otázek a příběh Pierra je opravdu inspirující, jak postupně přicházel na to, že peníze nejsou vše a nakonec, jak sám říkal byl třikrát bohatší a šťastnější.
Jak sesumírovat Tolstojův epochální masterpiece, jeden z celosvětově nejznámějších románu, co byl kdy napsán? Román je historickou freskou s válečným tématem Napoleonova tažení do Ruska, psychologickou sondou do ruských duší a obsahuje filozofické pasáže, pojednává o víře a rozbírá válčení a jednotlivé kroky soupeřících armád, to vše se rozprostírá do několika let, během nichž se důvěrně seznámíme se spoustou pamětihodných postav. Vůbec práce s jednotlivými charaktery a jejich myšlenkové pochody, jsou snad to nejlepší na celém díle, a že jich je celá plejáda. Cesta sebepoznání a životního prozření Pierra Bezuchova je mojí oblíbenou částí a přesah a uvědomění si, jak být v životě šťastnějším člověkem, přičítám k největšímu přínosu tohoto monumentu světové literatury.
Klidně budu zase za barbara a tahle klasika šla mimo mě. Nejvíc mě na tom odrovnalo neuvěřitelné množství postav. Myslel jsem, že si dám tu práci a spočítám je, abych vás tou cifrou mohl ohromit, ale někde kolem stovky jsem to vzdal. Ani ta "vojna" tomu moc nepomúže, válčí se tu tak "po rusku", takže když nějaká postava zemře nahradí jí pět nových (anglicky Tolstoj human wave attack). Ve výsledku to pro mě znamenalo, že počet postav, které jsem si zapamatoval se smrskl na dvě (Pierre a Andrej Bolkonský) a zbytek byl guláš lhostejnosti. Začátek se navíc odehrává v míru a řeší se tu vdavky Vasila a Naděždy a jestli hraběnka navštívý jinou hraběnku a ...nudááááá. A ony velké myšlenky se tu točí hlavně kolem toho, že není nic krásnějšího než láska k carovi a sebeobětování se pro Rusko, které je tak velké a vlastenecké, že si občas neuvědomuje kde jsou jeho hranice.
Pokud jde o Tolstého, dávám přednost Anně Karenině, Vojna a mír pro mě ale byla knihou, kterou jsem chtěla za svůj život přečíst. Musím říct, že mi zabrala téměř celý letošní rok, četla jsem ji na etapy, jelikož to rozhodně není snadné čtení. Tolstoj nejenže popisuje osudy jednotlivých protagonistů, přidává i spoustu filozofických myšlenek.
Nádherná historická freska, jakou už dneska těžko někdo napíše. Poutavý příběh, v němž výrazné osobnosti, nejen ty historické, vtáhnou čtenáře do děje a nechají ho s napětím a čtenářským potěšením sledovat své osudy.
Tolstého myšlenky (inspirované mimo jiné Petrem Chelčickým), že jakákoliv válka je špatná, tedy i ta obranná, zřejmě dnes nenajdou u mnohých pochopení.
Opět plejáda různorodých postav a perfektně zachycené jejich myšlenkové pochody. S Annou Kareninou má kniha kupodivu málo společného, byť lze připodobnit povahu a smýšlení Bezuchova ke statkáři Levinovi - takové alter ego autora. V Karenině se společnost jen bavila, a přece nádech nihilismu a tragiky, tady na pozadí válka, a přece s nádechem naděje.
Vojna a mír, jak už bylo napsáno, patří mezi vrcholná díla Tolstého. Jedná se o rozsáhlou románovou epopej, jejíž rámec tvoří válka s Napoleonem, jeho tažení do Ruska - 1812, požár Moskvy, bitva u Slavkova i Borodina. Tolstoj nevytvořil pouze válečný román, ale podařilo se mu podat souhrnný obraz ruské společnosti, jejich různých vrstev i protichůdných lidských typů. A tak vystupují do popředí rodiny Bolkonských a Rostovců. Přední mužští hrdinové - snílek Bezuchov a energický realista Bolkonskij. Není zapomenuto ani na ženy, zejména Nataša Rostovová je psychologicky prokreslena. Hlavní myšlenkou románu je názor, že dějiny nevytvářejí vůdčí jedinci, ale obyčejní lidé - což je téma do diskuse. V Tolstého díle jsem našla hodně podnětných myšlenek, a tak pro vytrvalce doporučuji.
Knihu jsem dočetla před několika týdny a stále ve mně rezonuje. Čtivá klasika, kde si najdou své jak ženy, tak muži. Popis napoleonských válek očima Kutuzova, Nikolaje Rostova nebo Děnisova je strhující, dále osobní vztahy, tragicka láska Nataši a mého oblíbence Andreje Bolkonského, dozrávání Pierra Bezuchova, historické postavy Napoleona a Alexandra I., to vše v 1500 stranách velkolepého románu. Shlédla jsem i seriálové zpracování z roku 2016. Tolstoj perfektně vystihl psychologii postav a představuje nám i ruskou náturu, samozřejmě z jeho pohledu, v dnešní době rozhodně zajímavé počtení.
Snad nejlepší kniha co jsem kdy četl! Krásné popisy scén ze života. V druhé části popis tažení armád pod Napoleonovým velením do Ruska. Perfektní vykreslení postav z hlediska duševních pochodů. Zejména první část odehrávající se především v bezstarostném civilu mladých šlechticů kteří si užívají života je jedinečná.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Anna Karenina |
| 1969 | Vojna a mír I. |
| 2005 | Vojna a mír |
| 2018 | Kreutzerova sonáta |
| 1959 | Smrt Ivana Iljiče |
Dobojováno.... Je to krásná kniha. Miluji osudy všech postav.... Pasáže z bojiště jsou opravdu náročné. Kéž by byla nějaká zkrácená verze. Věřím, že by bylo více lidí, kteří by po ní sáhlo....