• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Gianluigi Pasquale

Duchovní odkaz otce Pia 3

„Opravdovost Otce Pia byla posilována Boží milostí a on sám souhlasil s Boží vůlí ve všech životních událostech. Přesto se setkával často s nepochopením těch nejbližších, jak o tom svědčí jeho poslední dopisy. Posilován Boží mocí překonával i tyto útoky a odchází na věčnost. Posledním dopisem si vyprošuje požehnání od Svatého Otce Pavla VI., kterého měl ve veliké úctě. Díky, sv. Pio, za tvé svědectví a za velké pochopení lidí v těžkostech a za Tvou přímluvu za nás!“... celý text
— Jana512

---

Duchovní odkaz otce Pia 2

„Kniha obsahuje dopisy Otce Pia k těm svým spolubratřím, u kterých hledá pomoc a posilu při snášení obtíží, spojených s bolestí, kterou prožívá, a která mu přináší nemalé utrpení i psychické. Všechno, to se snaží trpělivě snášet, ale útěcha nejbližších je mu pomocí. Kniha listů svědčí co prožívá ve svém nitru s velkou odevzdaností.“... celý text
— Jana512

---

Duchovní odkaz otce Pia 1

„1.díl Duchovního odkazu P.Pia, věhlasného mnicha v minulém století, nám dává nahlédnout do jeho nelehkého zakoušení v životě, odkud asi pramení jeho velká empatie s trpícími a snaha jim pomáhat.“... celý text
— Jana512

---

---

365 dní s otcem Piem

„Úžasná kniha. Jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla. Rozhodně je aktuální i dnes.“
— martunka

---

Duchovní odkaz otce Pia 3

„Zacitujem: "V dané souvislosti je třeba říci zcela jasně, že by bylo opravdu velkou chybou, kdybychom považovali zcela mimořádné projevy mystického charakteru, s nimiž se tak hojně setkáváme v životě našeho světce, za výsledek jeho asketického úsilí. Takovýto nesprávný názor se relativně často objevuje v jistém druhu popularizační literatury o otci Piovi. V tomto nesprávném hodnocení lze poměrně bez velkých obtíží rozpoznat nesprávné chápání křesťanské mystiky a její směšování s tím, co lze najít na poli náboženských zkušeností východních kultur, což se týká obzvláštním způsobem buddhismu. Výše uvedená nesprávná hodnocení mohou mít v pozadí více či méně vědomý gnosticismus, s nímž křesťanství zápolí od prvních staletí. Podle zmíněných koncepcí by mělo platit, že duchovní pokrok je výhradně důsledkem snažení příslušného člověka, jenž se díky svým asketickým cvičením a svému stále se prohlubujícímu duchovnímu poznání posouvá výše na pomyslné škále duchovní kvality. Příslušné techniky a vlastní aktivity pouze uvolňují prozatím podvázané nebo skryté potenciality lidského ducha. Křesťanská mystika je opravdu na hony vzdálena takovémuto pojímání duchovnosti. Křesťanští mystikové vždy tvrdili, že prvním činitelem duchovního života člověka je sám Bůh, sklánějící se k člověku skrze vtělené Slovo a v Duchu svatém, který člověka naplňuje svou zdarma danou milostí a vyvoluje, koho chce. Jistě, na člověku pak je, aby na takovéto vyvolení a povolání svobodně odpověděl. První krok a rozhodující roli však v duchovním životě křesťanského mystika hraje trojosobní Bůh. Mystika je vtažení člověka do věčného přelévání srdce, jež se děje v lůně Nejsvětější Trojice. Takovéto povznesení je darem, a nikoli výsledkem toho, že člověk by se pomocí nějaké techniky Boha jaksi zmocňoval, že by jím disponoval."“... celý text
— zuvacka