Jana512 komentáře u knih
Opat trapistického kláštera Západních Čech v Novém Dvoře, dom Samuel, autor této knihy, je plný lidského chápání a snahy vést čtenáře, věřící a jemu svěřené mnichy kláštera, k hluboce prožívanému křesťanství. Nebojí se náročnosti, protože s poctivostí se nejdál dojde. V rozhovorech s jednotlivci i v přednáškách pro větší množství posluchačů, učí jak správně žít a odhaluje i nedostatky společnosti, která člověka strhuje k povrchnostem a sejít z cesty, kterou nám nabízí Bůh, pro naše uplatnění se v potřebách druhým, abychom nalézali spokojenost ve vzájemné pomoci na společné cestě, která má cíl ve věčném štěstí, které už zde můžeme zakoušet.
Z knihy:
Několik měsíců před založením Nového Dvora, otec opat požádal plzeňského biskupa Mons Františka Radkovského, zda by byl ochoten vysvětlit dva jáhny. Premonstráti z Teplé, naši sousedé, nám půjčili k obřadu svůj kostel. Bylo to v postní době. Ornáty a dramatiky z fialové vlny nás chránily před mrazem. Po přijímání věřících se otec biskup vrátil do presbytáře, kde na něj čekal jeden z kněží, aby uložil ciborium do svatostánku. Biskup mu ho předal, pokleknu potom před knězem, nesoucím Nejsvětější svátost hluboce poklekl a vrátil se ke svému stolci. Podobné gesto je výmluvnější než kázání o skutečné Přítomnosti.
…
Svůj podíl trápení si nese každý z nás a naší povinností je být k sobě navzájem pozorní, aby se o trápení dalo hovořit a umět se vzájemně podepřít. Aby se nevyhnutelné stalo snesitelnějším. Pravda, vyžaduje to energii, čas, odvahu. Sami od sebe bychom spíše od trpících udržovali odstup. Je pro ně tak těžké vyjádřit, co zakoušejí! Nebo bychom od druhých naopak očekávali, že nás budou utěšovat a měli jim za zlé jejich lhostejnost. Tak či onak, potíže druhých určitým způsobem vždy odkazují k těm, které mám já sám.
Opravdová modlitba dokáže ochránit. Ne takové to spěšné, letmé pokleknutí na na konci mše, či chórové modlitby, než se zase vrátíme do světa, a k jeho pozlátku. Ale dlouhá a vytrvalá modlitba, jež málokdy poskytne okamžitou útěchu, ale dělá jasno v našem nitru a dává nám sílu, abychom trpící vyslechli. A přitom se nedali jejich trápením strhnout. Poctivá modlitba utěší: „Je ti do pláče? Běž před svatostánek!
Ať život přináší cokoli zachovejte klid a neotřesitelnou optimismus. Uplatnit se můžeme jen v rámci této existence, a ne podle toho, co si vysníme, podle našich představ, citovosti, či úzkosti.
V edici Světový bestseller vyšla knížka, která obsahuje dopisy milenců, které byly po letech obdivem pro mnohé, kteří je našli v archivu novinářů. Tito dva milenci, kterým dopisy patřili, neuzavřeli spolu sňatek, protože byli zadáni. Žena byla manželkou vysoce postaveného muže a ani po letech nelituje toho, že zůstala s ním, protože měli dceru. Její milenec měl syna. Jejich vzájemný vztah jim nedal zapomenout jeden na druhého.
Autorka krásně zachycuje příběh dvou lidí, se kterým se proslavila novinářka, ve svém článku a s oběma z nich se setkala po letech. JOJO MÁM MOC RÁDA!
Dominikán, Joachim Badeni, nás srozumitelnou formou předává své zkušenosti s modlitbou a jejími různými druhy. Modlitba, která nás uvádí do blízkosti milujícího Otce, nás nejenom uklidňuje, ale také obšťastňuje.
Autor nám předkládá zkušenosti z vlastního života i ze života praxe, kdy byl ustanoven jako duchovní pro studenty.
V závěru knihy popisuje svůj život, bohatý na změny, kdy se z vojáka stal člověk, ktery bojoval se svou nemocí a stářím statečně a všechno co prožíval, spjoval s výkupným posláním.
Nenáročné a prospěšné pro hlubší pochopení, jak lépe prožívat život s Tím, kdo nás má rád.
Kniha popisuje strhujícím způsobem nejen detektivní případ, ale i osobní život forezního psychologa Cyruse, pracujícího při řešení kriminálních případů. Sám prožil těžké dětství a silně vnímá potřeby různě postižených lidí, kterým pomáhá řešit jejich těžké životní situace.
Četba byla napínavá, popisovala situaci z hlediska Cyruse i spolubydlící Evie, které poskytl azyl v domě po prarodičích. Z léčebny se mu vrací bratr Elias, léčený na schizofrenii. Při propuknutí této nemoci zabil své rodiče a sourozence - dvojčata. Cyrus, který se zachráníl, jej neodsuzuje, protože za nemoc nikdo nemůže, tak mu chce pomoci zařadit se do života, po propuětění z vězení, pokud to bude možné.
Do toho je vklíněný detektivní příběh, na jehož odhalování se jako vyšetřující psycholog Cyrus úspěšně podílí.
Děj je napínavý a poutavý, kapitoly nejsou dlouhé, tak to láká číst.
Novéna k svatému Františkovi obsahuje devět "zastavení se se svatým Františkem. Každý den má své zaměření -jak vidíme z nadpisů:
1. František chudý a pokorný
2. Oheň lásky
3. Se svědectvím života
4. Ve službách bližnímu
5. Zachovejte dar víry
6. S Kristem chudým aukřižovaným
7. V radosti ze vzkříšení
8. K obrazu toho,který si nás zamilovat
9. V nekonečném objetí Lásky
Modlitba: Díkůvzdání svatému Františkovi
Každé den má stejné schéma:
- Poslouchejme svatého Františka - četba z jeho díla
- Modleme se sv. Františkem - jeho modlitby;
- Vzývejme sv. Františka
- Závěrečná modlitba.
Na několika stránkách dostáváme vhled do života tohoto světce, který má každému co říci pro lepšímu porozumění našemu životu.
Pro mě to bylo obohacující a ráda se k útlém svazku budu vracet.
"Ostře sledované vlaky" byl pojem pro železničáře, že vlaky, které nejdříve transportovaly lidi do koncentračních táborů, nyní, v době konce války, stěhuje lidi, zbraně a munici i zvířata z táborů směrm do jejich vlasti. Železničáři, museli být ve střehu, aby vlaky bezpečně projely. Ale ne vždy tomu bylo tak, jak čteme v tomto krátkém dílku. Mnozí se snažili munici zneškodnit a doplatili na to vlastním životem, jako hlavní hrdina, Miloš Hrma, trochu jedoduchý ve svém myšlení, ale snažil se svou práci dělat, jak si jeho nadřízení si přáli. Spisovatele Hrabala jsem četla poprvé, díky ČV,
Ve třetím díle knihy Šikmý kostel sledujeme osudy členů rodu v poválečných letech, kdy se bouřlivě budoval socialismus, ke škodě města, neboť se horlivě těžilo a město se propadalo. Bylo hodně nepravostí s šířícím se socialismem. Autorka to zachytila v historii rodu na jednotlivých členech. Přesně dokáže popsat, co prožívají a člověka to do té doby vtáhne, ale s ne dobrým pocitem, protože tuto dobu známe a prožívali jsme ji. Dozvídáme se o česko-polských vztazích i o útisku věřících, pro které víra byla při jejich těžké a nebezpečné práci v dolech , oporou.
Moc děkuji paní spisovatelce za její nasazení se pro historii toho kraje, který nám tak přiblížila a dala nám nahlédnout do životů lidí, kteří zde žili a žijí, do jejich problematik, ale i snahy těžkosti řešit. Díky, paní Lednická, a budeme se těšit na Vaše další díla!
Kniha z těžkého prostředí nacistického koncentračního tábora, kde bylo hodně zla, ale kde se projevila hluboká lidskost a dobrota, která byla posilou v těžkých situacích. Hluboce dojemný příběh
Autor knížky popisuje jednotlivé události ze života apoštola Petra při setkání s Ježíšem a po celou dobu Ježíšova působení. Každá kapitola má co říci, protože i nás vybízí, jaký my máme zaujat postoj, abychom život dobře prožili i přes slabosti, které máme, ale správný směr nám ukazuje Ježíš, který s trpělivostí a láskavostí přijímal slabosti Petrovi, a neodepsal jej. Ale dal mu sílu vést ostatní apoštoly a celou církev, protože Ježíš jej ustanovil jako svého zástupce na Zemi. Autor to krásně vysvěuje a dodává zajímavé podněty pro náš život s Kristem.
Krásně namluvena historie baronky Blanky z rodu Battaglia. Její situace byla neveselá, protože v padesátých letech tady majetní lidé neměli právo pokračovat a majetek jim byl odňat. Neměly už dále podle režimu existovat. Velmi ubíjející situace pro ně. I taková byla doba...
Krásná obálka přilákala a i děj byl napínavý. Protínala se tu historie dvou žen, které měly hodně komplikovaný život svůj i svch blízkých. Starší žena, která žila v manželsví a měla dvě dcery, byla plně zaujatá svou prací. Mladší ženě se narodilo dítě. Situace trochu nejistá, ale v závěru se vše vyřešilo.
Oftalmologie a celý Zlínský kraj vděčí docentu Kuběnovi za vysokou úroveň očního lékařství. Slýchala jsem o něm už dříve. Nyní jsme měla možnost poznat jeho životní cestu prostřednictví této knihy a jsem moc vděčná.
Narodil se v chudé valašské vesnici Bordovice jako třetí dítě – po dvou sestrách. Pan docent vystudoval medicínu v Olomouci a dělal sekundárního lékaře u prof. MUDr. Vejvodského, který mu byl životním vzorem. Na jeho oddělení zůstal pracovat a získal odbornou i disciplinární výchovu. V manželství měl velmi obětavou ženu a dva syny, kteří šli v jeho šlépějích.
Na fakultní nemocnici v Olomouci je pan profesor Vejdovský stále vedl k dalším studiím a odbornosti. V Olomouci byl až do roku 1968, kdy se stal primářem očního oddělení v Gottwaldově, dnes Zlíně. Měl velké znalosti, a hlubokou empatii k pacientům, kteří jej měli rádi. Byl proto vyhledávaným a velmi oblíbeným lékařem, i pro jeho snahu vše pacientovi vysvětlit.
Kniha obsauje i svědectví spolupracovníků a několika mimořádných pacientů, kterým pan docent zachránil zrak.
Je dobré poznávat osobnosti, které se plně nasadili do služeb druhým lidem. A on byl hluboce lidský a žádného pacienta nepřehlížel. Děkujme za něj a za vše, co z lásky k lidem, ke své rodině i povolání, vykonal.
Sám název napovídá, jakou cestou sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře se snažila Ježíši jako řeholní sestra patřit. A to nejen kvůli sobě, ale toužila Bohu projevit svou lásku a získávat všechny, pro které trpěl. Modlila se i za zločince, který ve chvílí smrti přijal kříž a políbil jej. Chtěla druhé získat pro Ježíše. Stala se patronou misií, přesto, že byla nemocná a na lůžku. Chtěla Ježíše vyprostit každému, jak to vyjadřuje i její prosba: "Přitáhni mě, poběžím za vůní tvých mastí. Ach, Ježíši, přitahuj i duše, které miluji. Všechny milovala a ze srdce se jim snažila pomáhat.
Svatá Terezie pomáhej i nám žít tak, jak si to přeje Bůh.
Naplníme život a budeme šťastní.
Některé myšlenky:
"Důvěra a nic než důvěra nás má přivést k lásce."
"Ach! Kdyby všechny slabé a nedokonalé duše cítily to, co cítí nejmenší ze všech duší, duše vaší Terezky.Ani jedna by si nezoufala, že nemůže dospět na horu lásky, vždyť Ježíš nežádá velké činy, ale jen odevzdanost a vděčnost."
"Když mluví o eucharistii, neklade na první místo svou touhu přijmout Ježíše ve svatém přijímání, ale touhu Ježíše , který se chce s námi spojit a přebývat v našich srdcích."
Publikace nám slovem i obrazem přibližuje život první blahořečené světice Slovenska, o které při jejím blahořečení sv. Otec Jan Pavel II. (14. 9. 2003) řekl:
"Vedle sv. Cyrila a Metoděje, se pro dějiny Slovenska stala odvážným a horlivým svědkem evangelia skrze obětavou lásku k bližnímu."
Ducha sestry Zdenky nezlomilo ani utrpení, které jí způsobili vyšetřovatelé STB a pobyt ve vězení. Obětovala svůj život pro víru a zůstala vždy věrná pravdě.
I když kniha byla rozvleklá a někdy hodně pesimistická, v závěru dochází hlavní hrdinka po mnoha zkušenostech poznání, že všechny životní situace, které nás potkávají, nám dávají nové zkušenosti a nový pohled i na život. I když se nám nedaří, život nevychází, tak jak bychom chtěli, po čase poznáme, k čemu nás to vedlo.
Citace z knihy:
"Nemožné se stává skutečným jen tím, že žijeme. I když nebudeme prosti bolesti, zoufalství, zármutku, zakoušet těžkosti a osamělosti - přesto chci žít."
"K životu patří i temné chvíle. Nejsou selháním, ale součástí celku, že jen díky jim můžeme pocítit úlevu, růst a být."
Kniha krátkých, ale obsažných promluv O. biskupa Pavla Konzbula, nás přivádí k zamyšlení při různých příležitostch. Slůvko "Jak" předesílá jak se zachovat v různých situacích. Otec biskup má hluboké znalosti literatury, historie i životní a tak je to poučné a příjemné zamyšlení, která pronesl asi v katedrále, kterou vidíme na obále knihy. Nezdrží a poučí, toho, kdo ji vezme do rukou.
Tato kniha je vzpomínkou na ty, kteří prožívali nelehké období II. světové války. Ne všichni Němci měli stejné smýšlení jako Hitler a často proto trpěli a mnozí z nich zahynuli v koncentračním táboře. Kniha popisuje právě občany německého Žida a jeho přítelkyně, Němky, kteří zažili nelehké roky odloučení. Avšak její statečnost se odrazila na dalších potomcích, kteří je přes obtíž a jazykové bariery po válce vyhledali.
Jak píše autorka v závěru knihy, neměli bychom nikdy zapomenout!
Knížka Ve škole Ježíšova Srdce vyšla začátkem měsíce června, který je zasvěcen prohloubení úcty k Ježíšovu Srdci, které je pramenem milosrdné lásky Boha k člověku. (Autor byl rektor poutního místa v Parey-le-Monial patnáct let.) Tam se v roce 1673 při eucharistické adoraci zjevil Ježíš řeholní sestře Markétě Marii Alacoque, sestře Řádu Navštívení Panny Marie, a vybídl ji k šíření úcty k Nejsvětějšímu Srdci. Odtud se šíří úcta do celého světa.
Jak shrnul autor tři zjevení sestře Markétě Marii Alacoque:
"V přítomnosti Kristova Těla v Eucharistii, můžeme spočinout na jeho Srdci, které nás ujišťuje o své lásce k nám, (první zjevení); nebo jej můžeme utěšovat (druhé zjevení); a máme se také přimlouvat za svět a prosit Pána: "Pane, ukaž, jakým způsobem se mám stát darem pro druhé právě dnes?" Abychom to dokázali, prosíme Pána: Pane, daruj mi srdce podobné tvému!
Kniha se mi líbila a je v ní popsáno rozmezí života v první republice až do současnosti. Dva dějové příběhy se vyvíjejí ve dvou životních etapách a přináší zajímavé poznatky z doby našich hrdinů, které se vzájemně v závěru setkali.
Mně knížka byla blízká i jedním prostředím, ze kterého pocházím..
Kladně hodnotím i popsání doby Tomáše Bati a jeho přínos pro lidi.
Knihu jsem začala číst před Velikonocemi, kdy se v kostelích čtou Pašije sv. Jana. Tato publikace osvětluje řadu míst tak, že vysvětluje její židovské kořeny, ze kterých křesťanství vzešlo. Bylo několik míst která mě oslovila. Např. pro naše povzbuzení píše autor, že Jan jako jediný z evangelistů popisuje skloněnou hlavu po Ježíšově smrti. Uvažuje, že „apoštol Jan nám dává vícero způsoby najevo, že na kříži umírá vtělené Slovo a není tedy vyloučeno, že nakloněnÍ hlavy by mohlo být symbolem naklonění sluchu vtěleného Slova k našim prosbám a modlitbám." Kdykoliv pohlédnu na kříž, tak si to nějak víc uvědomuji, že na něm Otec z lásky k nám dává Syna a ten nejen nás učil, jak žít a trpět. Ale i naslouchá našim prosbám, nářkům, bolestem, které poznal- jako člověk- v nejvyšší míře. Toto lidství přijal z lásky k nám a pro nás, jak o tom zpíváme o Vánocích: "Nám, nám, narodil se" Ale na kříži Ježíš nekončí. - Třetího dne se ukazuje ženám, apoštolům a dalším, aby nás ujistil, že smrt nemá poslední slovo.