• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Giorgio Agamben

Homo sacer

„Nedá mi to, abych neokomentoval některá tvrzení. V části třetí "Tábor jako biopolitické paradigma moderní doby" autor vychází z prostředí koncentračních táborů, ve kterých nalézá absolutní biopolitický prostor, který nemá v dějinách obdoby. "Je to místo, kde moc nemá před sebou nic jiného než čistý život. Dále tvrdí, že tábor je paradigma politického prostoru, kde se politika stává biopolitikou a homo sacer virtuálně splývá s občanem. Dokonce se ohrazuje proti prokazatelným hrůzám v koncentračních táborech a navrhuje každý jednotlivý připad prošetřit a sjednat tak jednou provždy pravdu. Autor je tak uchvácen myšlenkou biopolitických prostor v táborech, že na jejich účet předvídá zánik obcí. Svým výkladem "Paradoxu suverenity" zpochybňuje nepřímo faktum suverenity státu, neboť v jeho konstrukci spějí státy v biopolitické prostředí ke svému zániku. Naprosto ignoruje přípravy na vznik evropského superstátu. Podle něj je suverenita mimo zákon, je stavem, kdy suverén může zákony měnit, aniž by jednal protiprávně. Nepřímo tak dokazuje, že suverenita národních států evropy s demokratickým politickým systémem vlastně neexistuje. V takovém případě nechápu, proč musí země Evropské unie v postavení homines sacri provádět změny v zákonech na tzv. příkaz EU, když o příkazech rozhoduje suverén, který v problémech kyperských bank už neskrývá svoji tvář? Mohl bych pokračovat např. "Ambivalentností posvátného" případně statí "Psanec a vlk", avšak v komentáři to považuji - pro rozsah textu - za nemístné. Jedno bych ještě dodal: nacházíme se ve vyjímečném stavu, nikoliv typologicky pozitivním (podle Agambena), ale dle vývoje růstově alarmujícím. Příklad: finančně nákladná hydra bruselských úředníků a studgardských tzv. europoslanců - versus - socialistické řešení Řecka a zlodějské řešení Kypru.“... celý text
— Pest

---

Prostředky bez účelu

„Vzpomínám si, když se mluví o významnosti Agambena, jak významní byli v našem "táboře" socialismu Marx a Lenin. Chci jen upozornit, že významnost nezískáváme samoúčelem a originalitou, (nebo sledováním vyčpelosti pojmů a politiky), neméně důležitými jsou pro autora doba a režim. Jsou i současní autoři neméně významní, kteří jdou z mocensko-politického hlediska tzv. "proti proudu", a ti, nejen že nejsou považováni za významné, jsou naopak dehonestováni. Tím chci pouze upozornit na relativitu posuzování. Giorgio Agamben je nepochybně originální svými myšlenkami a pojmy, které očividně mají kromě vypozorovaných skutečností i znak souvislostí, které z jeho textů sem tam vykukují. Souvislost může mít pouze něco (text, projev) s něčím (dobou, režimem). V oblasti mediální poukazuje na zpolitizování médií, která podávají informace o tváři a gestech způsobem jim vyhovujícím, protože jsou nástrojem stínové moci. Jde o manipulativní zásah do politiky, což nemůže být trestné, protože "svoboda slova" je přikryta deštníkem Listiny práv a svobod. Pro samu politiku je však zhoubný. V eseji o táborech navozuje dojem, že nejsou důkazy o genocidě v nich praktikované a poukazuje na koncentrační tábory na Kubě v r. 1896, tábory na začátku 20. stol., kde Angičané shromažďovali Búry a Temešvár. Záznamy o důkazech genocidy byly simulované. Co k tomu dodat? Autor má pro své konstrukce mnohé postřehy, které jsou prokazatelné a je možné s nimi souhlasit. Je ovšem nepochybné, že své eseje zkonstruoval podle evropsko-unijního proudu. Ano, budou zanikat státy, avšak z jiného důvodu, než kvůli vyprázdněnosti a nepotřebě; naproti tomu v Evropě vznikne superstát. Tady se autor míjí s logikou.“... celý text
— Pest