Gustaaf Peek
nizozemská, 1975
Nové komentáře u knih Gustaaf Peek
Byli jsme Amerika
„Forma románu si člověka okamžitě získá, neboť je psán velice živým, podmanivým, obrazově bohatým způsobem. Děj je přitom silně fragmentovaný, vyprávějící řadu příběhů současně a porušující chronologii... To by rozhodně nevadilo, naopak mám podobný způsob psaní rád, ovšem v případě knihy "Byli jsme Amerika" je to nepřehledné až příliš. Bylo dost složité stále sledovat, kdo je kdo a proč se ta nebo ona věc stala. Prakticky nezbytné přitom bylo stále se vracet k už přečtenému a dosti složitě pátrat, zda-li se v předchozím textu vážně mihlo to či ono jméno. Propojujících linek je totiž v knize velice málo a často zazní například jméno postavy v určité části děje jen jednou. Některé i hodně podstatné věci přesto člověk pochopil až na úplném závěru. Ani to by ale v žádném případě nevadilo, naopak je žádoucí, že má člověk materiál k přemýšlení až do konce knihy... Co je ovšem blbější je fakt, že pokud si celý děj z oněch fragmentů a střípků poskládáme, je až neuvěřitelné černý. Téměř v něm není nic pozitivního, zpackané vztahy, nevěra, rasismus německý i americký, zbytečné a nesmyslné vraždy, krutost a zmar, všudypřítomná smrt... Asi nejsilněji to připomene například filmy Larse von Triera a mám silné podezření, že podobně jako jeho "Evropa" je značně pokřiveným obrazem dění v Německu po druhé světové válce, tak i tento příběh je spíše falešným, efektně nafouknutým a zveličeným obrazem, nikoli odrazem skutečné historické reality. Ale třeba se pletu a autor opravdu vycházel z nějakých historických rešerší. Vyloučit se to nedá (Slušně zpracovanou práci historika bych si každopádně tak jako tak přečetl daleko radši, protože téma je to rozhodně zajímavé)... Zkrátka a jednoduše pokud to shrnu, výborná forma a velmi depresivní obsah, který se mi spíše než jako odraz skutečného života jeví být jeho překroucením a démonizací... Celkový dojem: 65%“... celý text
— Sandik
Byli jsme Amerika
„Skvělé. Dávný příběh jednoho nečekaného přátelství, psaný v rozházených střípcích, v různých časových rovinách. Přítomnost někoho v příběhu pochopíte téměř na konci. Lásky, ospravedlňující lži, náhlé pravdy, ztráty. Úsporný jazyk, jen umírněná citovost. Současně ale vnímáte, jakou opravdovou hloubku zde ony city, pocity a vášně mají.
Úžasné dílko, spíš pro náročnější čtenáře, i když ne absolutně. Vřele doporučuji.“... celý text
— Moška
