Nové komentáře u knih Hagen Keller
Otoni
„Velmi podrobná, ale nepřehlcující knížka o jedna z nejslavnější dynastií, která tvarovala budoucí podobu středověké Evropy. Doporučuji ke zkoušce.“
— JustSony
Otoni
„Dobrý a efektivní telefonní seznam pro studenty historie)“
— Tomáš.Kotrouš
Otoni
„Velmi pěkná a zajímavá kniha, která sice obsahuje hodně informací, ale zase se toho hodně dozvíte. Pro studenty VŠ je tato kniha ideální.“
— verka5083
Otoni
„Souhlasím s ostatními čtenáři, že je to kniha informačně vydatná. Mně se nečetla zrovna příjemně, jelikož, jak už napsal Rocker, bez poznámek se to nedá. Ale soudě podle toho, že z ní vyučující odmítali zkoušet se zvoláním "Ottoni už ne!", je to publikace studentsky populární.
Jsem na rozpacích, když mám napsat, jestli pro mě byla přínosná, nebo ne. Doplnila výborné přednášky dr. Suchánka, o nichž se už níže zmínila Sto7ra, ale pro raný středověk mě nenadchla. A to mám Ottony jako dynastii vcelku rána: kdo by mohl nemilovat svatého Jindřicha II. nebo geniálního Ottu III.?
Dobrá, nebylo na škodu se dozvědět něco nového. Díky knize teď už patří k mému vnitřnímu bohatství představa monumentálně starého Quedlinburgu a jeho abatyší císařské krve; Bonnské smlouvy uzavřené uprostřed proudícího Rýna; Jindřicha I. drženého pod dozorem a přecházejícího jako zajatý lev, zatím co je jeho starší bratr Otta slavnostně korunován; téhož Jindřicha, jak se po své vzpouře kajícně vrhá k nohám bratrovi kráčejícímu na vánoční mši; mučivého hladu v obléhaném Řezně, které se pod vedením Ottova syna Ludolfa vzbouřilo proti císaři; šestiletého Otty II., jak vsedě na otcově klíně podepisuje listinu spolu s ním; Theofanú rodící Ottu III. v lese na cestě z Cách a pak cestující s tříměsíčním miminkem; celé císařské rodiny slavící Vánoce a Velikonoce společně i s papežem; mocné "rady žen" v Metách (složené z Adléty, Theofanú a Matyldy), jež rozhodovala o politických osudech Evropy; zmučení a ponížení ubohého Ioanna Filagatha, a kajícího Otty III., prolévajícího slzy studu a lítosti nad bývalým učitelem; téhož císaře, jak kráčí k Hnězdnu bos s pohledem zbožně upřeným na hrad skrývající ostatky sv. Vojtěcha; a jak se sklání nad exhumovaným tělem svého předka Karla Velikého a beze slova si z jeho hrudi bere kříž; sv. Jindřicha II., císaře-celibátníka, prosícího biskupy na kolenou, aby mu dovolili zřídit na svou památku biskupství bamberské, a píšícího závěť, v níž učinil svým dědicem Krista. – Možná to za tu nudu i stálo.“... celý text
— JulianaH.
Otoni
„Klame tělem! Na stovce stran maličké knihy se nachází pensum informací, kde je jen málo slov nadbytečných.
Takhle by měla vypadat například ideální závěrečná práce, Otoni jsou skvělá odborná literatura. Osobně bych jen uvítal drobet více map, ovšem to jen z důvodu mé geografické debility.“... celý text
— ZlýJabko
