Hana Ditrichová
česká, 1993
Nová kniha
Pokojně - Hana Ditrichová
Hlavní postavou i vypravěčem příběhu je Pokoj ve starém činžáku v centru města – s výhledem na park, havraní kolonii a kostel. Pozoruje, jak mizí staré fasády o... detail knihy
Nové komentáře u knih Hana Ditrichová
Pokojně
„Zajímavá, originální miniknížka, která upoutá i esteticky i pěknou a bohatou češtinou. Příjemné překvapení.“
— 1alena1
Pokojně
„Velmi příjemná a zajímavá literární "libůstka". V útlé, graficky velmi hezké, knize vás čekají zajímavé myšlenky a krásná čeština. Povedená prvotina i povedený nakladatelský počin. Snad knihu v obchodě nebo v knihovně najdete...“... celý text
— Marie56
Pokojně
„Hned na začátku musím říct, že se jedná o velmi originální kousek. Vypravěčem je totiž pokoj. Poznáváme nejen jeho obyvatele, ale také ty z ostatních bytů. Správně bych ale měla říct, že jde především o zvuky, které do pokoje doléhají třeba i oknem z venku. V našem pokoji bydlí nejdřív Eliška Liška, za kterou chodí její milenec. Pak byt bohužel vyhoří a po jeho opravě v něm bydlí staří lidé, se kterými prožíváme jednu smutnou událost.
Moc se líbilo grafické zpracování některých krátkých textů, např. prach klouzal ve spirále - text je do spirály, část o zrcadlu je psaná zrcadlově. Tím je kniha velmi originální. A velmi sympatický je malý formát.
Určitě nečekejte klasickou beletrii, ale něco nového a neokoukaného. Mě se kniha moc líbila, obzvlášť když si uvědomím, jaké všechny zvuky do jednoho obyčejného pokoje pronikají a které vlastně ani nevnímáme. Určitě tedy doporučuji!“... celý text
— cornetka
Pokojně
„Čím se tato knížka liší od ostatních? Třeba tím, že je vypravěčem pokoj! A co víc, je naprosto skvělý! Je mi ctí vám tuto vysoce originální a parádně zpracovanou novelu představit.
Pokoj vidí vše. Všímá si především nájemníků, kteří ho obývají. Ale také se rád zajímá o své okolí. Sousedy přes zeď, ulici a lidi na ní.
První nájemnicí je takzvaná Liška. Alespoň tak jí pokoj přezdívá. Skrz myšlenky pokoje máme šanci poznat, jaká je, jak se cítí nebo co právě prožívá. Je fascinující vidět život druhých z jiného úhlu pohledu. Skrze stěny, mezi kterými žijí.
Posléze pokoj vyhoří a prožívá doslova muka. Dostáváme se do fáze jeho rekonstrukce, příchodu a odchodu dělníků. Také se dozvídáme o nových nájemnících. Mladá rodina byt pronajme rodičům. Rodiče se přestěhují z Domažlic. Moc dlouho jim však nový život štěstí nepřináší a my se tak spolu s Jozkou vydáváme na bolestnou cestu zráty manželky.
Pokoj nesoudí, nehodnotí, neříká, jak by lidé měli žít, aby byli šťastnější. Pokoj vše prožívá, konstatuje, dokumentuje do svých stěn.
Nedokážu ani slovy popsat svůj pocit při čtení. Zkusím heslovitě: pokora, moudrost, vědění, učení se, láska, přátelství, žal, bolest, empatie, samota
Čtení tohoto příběhu jsem si maximálně užila a doufám, že autorka brzo plánuje další knížku! Já jsem nadšená. :)
Oblíbené věty z knihy (opravdu je těžké vybrat jen pár):
Ranní vzduch voněl vodou a zprvu byl cítit jako procitnutí do léta.
Stíny jejich těl se na bílé stěně protahují.
Pokoj pozbyl veškerých barev.
Pokoj se noří do tmy.
Chlad je nepropustný.
Zvuky brkání se mísí s ptačím krákáním venku.“... celý text
— mstychov
