• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih Hana Pekárková

Klíče k cestám

„Knihu mám před sebou, vkládám ji do katalogu knihovny, na DB knih je chybně uveden rok vydání a počet stran - správně je 285 stran , vydání 1. v r. 2015“
— knihovniceS

---

Strach: Msta

„Ani druhý díl s názvem "Msta" nenechá nikoho chladným. Klára se stále potácí mezi velkými zdravotními problémy, způsobenými následky černého kašle a nesprávnou hormonální léčbou v mládí. Navíc ze dne na den jí potkává těžká oční komplikace cukrovky. Zde závěr knihy směřuje ke třetímu dílu s názvem "Cukr", pojednávající právě o této nemoci. Klára má sice milujícího a spolehlivého manžela, ale sen o dětech se jí krutě rozplývá. V tomto prostředním díle se navíc dozvídáme, kam až mohou zajít spory se sousedy, a to i když jste se provinili pouze tím, že jste vážně nemocní. Děj knihy není vymyšlený, vše se opravdu stalo, a proto jsem si s velkým zájmem přečetla všechny tři díly. Zajímavé by bylo další pokračování, čtenáře by určitě zajímalo, jak je na tom Klára nyní.“... celý text
— Aneleh

---

Strach

„Souhlasím s předchozím komentářem. Kniha je pravdivá, o věcech, o kterých se nemluví, ale které se v naší společnosti dějí. Krutá realita vykresluje postavení chronicky nemocného člověka, na kterém se podepisuje stav dnešního zdravotnictví. Nemocný skutečně nemá žádnou moc a bez podpory a pomoci se stává naprosto bezbranným. Přečtěte si a zamyslete se. Ono se to totiž může stát každému z nás. Zvlášť patříte-li, stejně jako Klára, mezi "obyčejné" lidi.“... celý text
— Aneleh

---

---

Cukr

„Cukr je první knížka, v které jsem se setkala s pravdivým líčením situace v dnešním zdravotnictví, která pravda není pro obyčejné lidi příznivá. Bez příkras a popravdě je zdokumentován stav dnešní společnosti, na který krutě doplácí hlavní hrdinka Klára. V některých situacích poznává nemocný sám sebe a svoje peripetie, kterými musí projít, trpí-li chronickou a vážnou nemocí. Ničeho se nedopustil a přesto je trestán. Jak společnost zachází a chová se k takto postiženému člověku? A jak se k němu chovají i někteří jednotlivci? Krutá realita necitlivého světa vůči nemocnému je popsána bez příkras. Boj o holý život, společenské uplatnění, existenční starosti, sousedská šikana. Kde je lidská důstojnost, když se vám zhroutí svět po stanovení diagnózy? K čemu všemu je člověk donucen, aby nejen fyzicky přežil? Vylíčeny jsou drsné problémy, o kterých se nemluví, ale které řada nemocných dnes zažívá a které jejich nemoc velmi zhoršují. Některé pasáže se sice často opakují a text trochu kazí dost překlepů i pravopisných chyb, ale pohled do života naší současnosti i nedávné minulosti je vskutku pravdivý a syrově upřímný. Je poznat, že autorka si zažila své, mnohé prvky jsou autobiografické a bohužel všechny zde popisované události se opravdu staly. Toto je vlastně již třetí díl, který volně navazuje na první dva s názvem Strach (Propast) a Strach (Msta), které jsem si hned v knihovně zapůjčila, abych se vrátila k tomu, jak se vlastně Klářina situace vyvíjela od počátku.“... celý text
— Aneleh

---

Strach

„Četla jsem oba díly knihy „Strach“, jak první, tak druhý. Mně naopak přišly zajímavé. Vskutku neotřelé téma, které se hned tak nevidí, popisuje současnou realitu bez příkras a nevyhýbá se tématům, o nichž se zásadně nemluví, ale jsou bohužel aktuální. Vypráví o mladé ženě, která těžce doplácí na celkovou společenskou situaci. Zároveň sledujeme její osudy od útlého dětství a tím se do děje promítá i nedávná minulost a vývoj nejen v dnešní ČR, či předtím Československé republice, ale částečně i ve světě. Je to pravda čtení zajímavé, ale možná trochu náročnější. V obou knihách se čtenář setká s množstvím postav a různými osudy lidí, jejich společenské spektrum je místy dost rozsáhlé. Obě knihy si všímají provázanosti života každého jednotlivce s dobou a událostmi. Navazují na sebe volně, takže se dají číst zvlášť. V každé je položen důraz na něco jiného. U prvního dílu – „Propast“ se hlavní postava, která nikdy neměla, snad s výjimkou prvních let, jednoduchý život a vždy tak trochu bojovala s pokusy o jisté společenské vyloučení, dostává do příšerné a hrozné situace jen proto, že se nakazila při jedné z novodobých epidemií černého kašle v ČR. Bojuje spíše se současným zdravotnickým systémem a nemocí, jež by vůbec nemusela mít tak hrozný dopad, kdyby se jí dostalo odpovídající lékařské péče. Takto začíná mít pádné důvody bát se o svůj život a vůbec téměř o všechno. Zároveň je její nemoc proti ní zneužita, stává se záminkou k ještě mnohem horšímu vylučování. Protože se brání a nenechá si nic líbit /což je ovšem také jediná cesta k tomu, aby přežila, ale i k tomu, aby neskončila spolu se svým mužem vyhozená bez náhrady z bytu/, mění se pomalu v subjekt silné nenávisti. Druhý díl „Msta“ je věnován především ošklivé konfrontaci s touto nenávistí. Je nucena čelit pokusu o totální společenské zničení. Ve chvíli kdy už se zdá, že se jí i jejímu věrnému partnerovi otvírá cesta k novému životu, přichází zdrcující rána, následek příšerného vypětí a strachu ve kterém dlouhodobě žila. Opět se ocitá na hlubokém dně a čeká ji další boj. Nic není tabu. Nezaměstnanost, stav zdravotnictví, společenské změny posledních desetiletí, sociální stratifikace, protekce i diskriminace. Podávání umělých hormonálních preparátů nedospělým dívkám, neplodnost, vylučování určitých lidí, kteří se ničím neprovinili, život v pohraničí i „běžném vnitrozemí“, specifika hlavního města. Špinavé intriky na pracovišti i v mnohem „vyšších“ sférách. Špinavé intriky v rámci sousedských sporů. Problematika stáří, léčeben dlouhodobě nemocných i pocity malých dětí, které se octnou náhle sami bez rodičů v nemocnici. Zajímavé je prostředí mateřské školky. To v literatuře zrovna moc vylíčeno nebývá. A tak dál a tak dál. Tyto dvě knihy jsou však zároveň i příběhem o jednom dívčím dospívání a zrání v konkrétní době, stejně jako příběhem pevné, hluboké vzájemné lásky. Bez ní, nemohla by hlavní postava dlouho vzdorovat. A taky o nenávisti, která ničí. Myslím, že oba díly knihy „Strach“ vyplňují jistou mezeru na našem knižním trhu. Nepředstavují nám svět z pohledu lidí, kteří řeší především to, na jaký večírek půjdou, jak vydělají další miliony a jak je pak utratí a jen tak mimochodem také s kým se budou milovat dneska a s kým zítra. Do jaké exotiky vyrazí. Představují ho však z pohledu těch, kteří jsou denně konfrontováni s tvrdou realitou dneška. Dívala jsem se na komentáře mých dvou předchůdkyň, Nevím jak ta druhá, ale pokud je mi-nul-o ročník 1981, dá se celkem uvěřit, že knihu Propast vůbec nepochopila. Je na to zkrátka ještě moc mladá a ze skutečného života mnoho nepoznala, dosud jí vážněji neskřípl. Na pochopení obou dílů, jsou zřejmě třeba určité životní zkušenosti i znalost různých souvislostí a informací. „Deník Brigit Jonesové“ to zkrátka není. Proto ať se raději drží sladkých příběhů pro odrostlé dívky na téma, jak hlavní hrdinka udělala „skvělou partii“, nejlépe v podobě nějakého milionáře a vrcholného manažéra a nepouští se do hodnocení složitých společenských románů. Každý druh literatury má své. Limonádové příběhy umožňují mnoha čtenářům relaxaci. Avšak je třeba mluvit také o realitě včetně toho ošklivého, co řadě lidí přináší.“... celý text
— ho-l-ka