Aneleh
komentáře u knih
Musela jsem zemřít
Anita Moorjani
Opravdu silná kniha, i když mnohem víc se mi líbila od Moodyho: "Život po životě".
Zde autorka mluví o své osobní zkušenosti s klinickou smrtí. Ne všemu jsem úplně porozuměla, ale vzhledem k tomu, v jakém stavu byly její orgány, mi její náhlé zotavení, nemůžu si pomoci, přijde trochu jako sci-fi. Toto téma vždy dává naději, ale žádný jednoznačný závěr nelze udělat, neboť nevíme, zda by se Anita tak báječně cítila, kdyby se rozhodla jít dál a zpřetrhat trvale všechna spojení s fyzickým světem. Co by nastalo potom? Možná tma, ticho a nic? Nemohly být tyto zážitky jen produktem mozku, který se náhle ocitl bez kyslíku? To se jednou dozvíme všichni...
Příběh samotný mě bavil, ale v závěru zazněly v podstatě známé věci jako že bychom měli být sami sebou, dělat co nás baví, mít se rádi, nemoc že je často onemocněním duše atd. Nikdy nemohu také souhlasit s tím, že bych měla mít soucit s pachatelem znásilnění či vraždy.
Po přečtení jsem měla tedy trochu rozporuplné pocity a navíc jsem už byla trochu alergická na některá slova jako velkolepost, bezpodmínečnost či jedinečnost.
Na kočičí svědomí
Markéta Harasimová
Úžasný příběh o tom, jak čtyřnohý kočičí přítel vám může změnit život. A ano, můžu potvrdit, když si kočičí lásku zasloužíte, poznáte pravou náklonnost, ničím nepodmíněnou lásku a stanete se vnímavějším a citlivějším člověkem.
Tato kniha by zároveň mohla být takovou příručkou, jak se starat o svoji kočku. To testování návštěv provádí kočky opravdu moc rády. Jakmile se moje čtyřnohá přítelkyně k cizímu příchozímu chová láskyplně, můžu si být jista, že se nemusím ničeho bát a že to bude "můj" člověk. Laskavý a milý příběh zlepší vaši náladu a pohladí po duši, zvlášť když si život bez mňoukalky neumíte představit.
Odvaha
Markéta Lukášková
Tato mladá autorka mě překvapuje stále víc. Píše velmi vyzrále a má dobré nápady. Tentokrát se vrátila do padesátých let, aby nás seznámila s životem jedné mladé ženy, která musí zakoušet trpký osud jen proto, že je Židovka. Celkem věrohodně načrtává tehdejší strašnou dobu a zároveň nás nechává nahlédnout do myšlení Ady, která se musí rozhodnout, zda spojí svůj život s někým, kdo jí ho konečně může usnadnit - ovšem za jakou cenu.
Bude jednodušší říci ano nebo ne? Ani jedna z odpovědí nevyřeší všechno, což je naznačeno i v samotném závěru. Pořád se musíme rozhodovat, sahat si do svého svědomí a přemýšlet, co by bylo, kdybychom řekli to opačné slůvko...
Jiné místo
Kateřina Karolová
Překvapuje mě, že tahle kniha nemá vyšší hodnocení. Za mě tedy moc vydařené, napínavé až strhující čtení. Myslím, že si na tohle děsivé vykreslení mlhy vždycky vzpomenu, až se do ní ráno probudím.
Hlouběji uvažující čtenář asi také pochopí, kam autorka směřovala s onou psychiatrickou diagnózou. Lidská mysl si s námi dokáže opravdu hodně pohrát. A co vypadá jako neuvěřitelné, logicky vyvrácené, přesto může být pravdivé. Právě proto se mi líbil i otevřený konec. Nakonec co Monice zbývalo jiného než také odejít na jiné místo, když jí nikdo nevěřil?
Určitě zkusím i další knížky této spisovatelky.
Píseň L.
Veronika Opatřilová
Kniha plná poezie, kterou je třeba číst pomalu a vychutnávat si její něžnost, její nádherné popisy lesa, přírody a myšlenek. Je to skutečná píseň, oslavující les, ale také lidi, kteří jsou v něčem jiní než ostatní, nejsou druhými pochopeni , ale les je nesoudí a přijímá je takové, jací jsou. Nakonec kam chodíme nabíjet energii, kam se obracíme, když nás někdo zklame, když se cítíme sami? Příroda nám poskytuje útěchu, klid a smíření.
Jsou tu dvě dějové linky v čase tolik vzdálené, přesto pozorný čtenář poznává jasnou propojenost. Co se stalo kdysi, vrátilo se i do dnešních dnů. Láska je celá staletí stále stejná. Nemusíte všemu úplně porozumět, ale poselství je naprosto jasné. Možná trochu zdlouhavé a na můj vkus až příliš mnoho lyriky, ale celkově velmi hodnotné dílo.
"Až odejdeme z tohoto světa, zanecháme tu všechno, co máme i na co vzpomínáme. Jediné, co si vezmeme, je láska."
Až tady nebudu
Linda Green
V této knize je zápletka naprosto originální a zajímavá, přesto jsem čekala trochu něco jiného. Váhala jsem mezi čtyřmi hvězdičkami a plným počtem, jenže mě tak vytáčelo chování Jess, že jsem jednu ubrat musela. Proč, když už věděla, jak to všechno v její budoucnosti bude a že to může ovlivnit, přesto to nechala dojít tak daleko a vše nezarazila při prvních náznacích? Což si myslím, že by každá žena udělala, aby se včas zachránila. Ovšem chápu, že pak by zase vlastně nebylo o čem psát... a nebylo by to napínavé. Reálné to ale vůbec nebylo.
Autorka sleduje jednání a myšlenkové pochody ženy, která ví, co se stane v její budoucnosti. Také bychom si to přáli, ovšem jen kdybychom tím mohli odvrátit nějaké neštěstí nebo špatný osud, což mi však přijde spíše jako sci-fi. Rozhodně bylo až trochu strašidelné o něčem takovém číst, ale kniha zaujme a vede k zamyšlení nad vážným a aktuálním tématem.
Dej mi pokoj
Petra Štarková
V příbězích šesti osob poznáváme různá trápení, tajemství a životní osudy lidí, kteří klidně mohou být našimi známými, sousedy či kolegy. A my ve skutečnosti vůbec nevíme, s čím vším se potýkají. Nahlédnete pod pokličku vztahů, se všemi emocemi a syrovou realitou. Kapitoly jsou krátké a výstižné a brzy ze zorientujete i ve všech postavách, protože jejich životy se postupně začnou proplétat.
Tleskám autorce a doporučuji! Mám ráda psychologické knihy a tahle tedy stoprocentně uspokojila všechna moje čtenářská očekávání. Pevně věřím, že autorka nezůstane u této jediné knihy pro dospělé a ve svojí tvorbě nám dá ještě víckrát nahlédnout do svých zkušeností psycholožky.
Desetkrát a dost
Scarlett Wilková
(SPOILER) Kniha lehce úsměvná, u které se mi líbilo, jak naráží na situace v domovech seniorů. Nakonec tři kamarádky vybudují penzion s takovou péčí o staré lidi, jaký bychom si asi každý pro svoje blízké i pro sebe představovali.
Hlavní linie příběhu se zabývá seznamkou pro starší lidi a sleduje jednoho ženatého muže, který si zde chce zvednout sebevědomí. Může to být i takové varování před těmito institucemi, ovšem naše tři hrdinky, ač se také napálí, vytěží z této situace pro sebe až neuvěřitelné.
Pěkné byly citáty před každou kapitolou i popisy Řecka, jen konec mi přišel trochu zvláštní. Nečekala jsem, že tak dobře dopadne ten, kdo nejvíce podváděl, ale vlastně to tak bylo co nejvíce ze života.
Láska pro samouky
Barbora Šťastná
Tahle spisovatelka a způsob jejího psaní mě baví, právě jsem dočetla třetí knihu od ní a opět je to můj šálek kávy. Možná brzy zapomenu, o čem konkrétně byla, ale odreagovala i nasmála jsem se u ní moc. Sice už mi dávno není čtyřicet, ale ráda jsem na ta léta zavzpomínala a v lecčems se i poznala. Je tu mnoho trefných přirovnání i životních pravd a i když komentáře jsou dost rozdílné, určitě se přikládáním k těm hodně pozitivním.
Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
Karla Kubíková
Perfektní vhled do tehdejší doby socialismu, kdy lidé byli trestáni za všechno, co tehdejší režim vyhodnotil jako vzpouru proti systému. Přesně v tom roce 1985 se mi narodila druhá dcera a doma jsem měla první pětiletou. Až mráz po zádech mě při čtení běžel při pomyšlení, že i mně jako spoustě dalších se mohla podobná situace přihodit a nemuseli jste ani jako Linda vzít do ruky pušku. Paní Kubíková nás přesně vtahuje do této doby a pro ty z nás, co jsme ji zažili, je to velmi silné čtení. Její příběh přesně vystihuje tehdejší ztrátu svobody. Všichni jsme se báli i jen promluvit a kdyby ti, co se jich Linda bála a co ji ohrožovali, nebyli Rusáci, jistě by byl její čin posuzován trochu jinak. Kdo dobře sleduje současnost, má důvod k obavám i nyní - dějiny se stále opakují.
Také jsem ještě v žádné jiné knize nečetla tak podrobný popis ženského vězení a pocity vězeňkyň, jenž jdou hodně do hloubky.
Pouze v posledním díle to soužití po návratu Lindy domů se mi zdálo trochu nepravděpodobné. Nedovedu si představit, že by to nějaká žena skousla: ona v obýváku a vedle v ložnici její manžel s její nejlepší kamarádkou, které pak ještě projevuje vděk... Linda byla snad anděl, když tak dlouho mohla setrvávat v tomto zvláštním seskupení ještě spolu s nepřející tchyní. Na druhé straně se však bála, aby nepřišla o Aničku. Vyčkávání se jí vyplatilo, musela však mít v sobě velkou vnitřní sílu.
I přes trochu úsečné vyprávění se mi četlo velmi dobře, dávalo to prostor pro vlastní fantazii a vystihla se tak dobře celá obrovská tragédie.
"Když někoho poznáš, jen třetinu pravdy říci se sluší.
A pozor si dávej, ať neodhalíš celou svou duši."
Ledové střepy
Lenka Chalupová
Četla jsem od Lenky Chalupové Ptačí ženu, která se mi moc líbila a nelituji, že jsem sáhla i po její další knize. Potvrdilo se mi, že píše opravdu zajímavě. Nedokázala jsem se odtrhnout od příběhu, který je vyprávěn zcela originálně - ze strany samotného vraha a zároveň ze strany samotné spisovatelky, které se vše osobně dotýká. Setkáváme se s nevšedním psychologickým vhledem do osobností všech postav a jejich činů, zvláště Jáchyma, obyčejného člověka, který se vlivem okolností dopouští toho nejhoršího. Tato kniha rozvíří emoce a dává spoustu podnětů k zamyšlení. Vřele doporučuji.
Manželkou podruhé
Melanie Summers
Moc hezký příběh, který vás vezme za srdce, ale zdaleka přesahuje červenou knihovnu. Je v něm mnoho nádherných myšlenek, které umocňují výstižné citáty před každou kapitolou. Jejich hloubka a modrost si zaslouží šířit je dál, a tak jsem si dovolila půjčit si je na svůj web s citáty.
Milovníky koček potěší okouzlující pan Walt Whitman, který je Abigail nemalou podporou. Líbí se mi, že ač spisovatelka ve svém životě chová doma psy, představuje zde i kočku jako nejlepšího přítele člověka.
Sousedská ruleta
Mattias Edvardsson
Tohle spíše psychologické drama se mi opravdu líbilo a bavilo mě. Střídání kapitol dříve a nyní a navíc z pohledu hlavních postav dokázalo, že jsem se nemohla odtrhnout. Kolikrát bychom z vlastní zkušenosti mohli vyprávět, jak komplikované a nervy drásající mohou být vztahy mezi těmi, s kterými musíme žít v těsné blízkosti. A panu Edvardssonovi se povedlo mistrně roztočit mezi sousedy opravdu závratnou ruletu.
Schovej mě v dešti
Jojo Moyes
Je pravda, že ostatní knihy od Jojo Moyes jsou lepší, ale i když se tato o něco hůře čte, jsou v ní zajímavé momenty a příběh tří generací žen je dobře vykreslen. Líbilo se mi, jak postupně k sobě našly cestu, jak při porodu Annie objevily svoje důležité stránky a pochopily se, až když vyšlo najevo, čím vším si musely projít. Nejmladší Sabine nakonec dozrála u svojí babičky, když poznala jiný život na vesnici. Opět se zde ukázalo, že jen díky nekomunikaci v rodině dochází k bolestným nedorozuměním až odcizení.
Manžel musí zmizet
Cathrin Moeller
Pro pobavení perfektní čtení. Nesmíte ovšem zkoumat věrohodnost všech těch akcí, většina by se vůbec stát nemohla nebo by skončila úplně jinak. Tady se však vždycky přihodila nějaká náhoda, která Annemii nahrála a vše se tak obrátilo v její prospěch.
Čekala jsem sice něco jiného než těžko uvěřitelnou detektivku, ale nebylo to špatné a černý humor mám ráda. Nejvíce mě pobavila hrdinky konečná scéna prvního letu letadlem. Tak nějak jsem viděla sama sebe...
Přiveď mě zpátky
B. A. Paris (p)
Měla jsem chuť na nějaký pěkný psychologický thriller, a to je tato autorka vždy sázka na jistotu. Pořád jsem čekala, co se z toho vyvine, nepatrně se to táhlo a matrjošky už mi začínaly lézt na nervy. Ovšem zhruba po polovině mi začínalo být jasné, jak to asi s těmi dvěma sestrami bude. Jinými slovy bych řekla, že se tady prostě někdo zbláznil. Ale v podání B. A. Paris je to zajímavé, čtivé a šokující.
Sleduj mě
Kathleen Barber
Rozhodně to bylo velmi napínavé. Stále jsem nemohla přijít na to, kdo byl ten stalker, ale v poslední části už to bylo celkem jasné. Bavilo mě to, jen ta přemíra anglických názvů, jimž jsem kolikrát vůbec nerozuměla, mě docela rušila. Audrey internetem žila a prozradila na něm spoustu věcí, takže se ani nemůžeme divit, co jí potkalo. Běžný člověk si asi dává více pozor. Přesto to bylo tak věrohodné, že kameru už mám raději přelepenou :-).
Tři
Valérie Perrin
Tuhle knihu musíte číst s opravdovým nasazením. Není to žádná oddychovka, ale příběh, který vás nutí přemýšlet, objevovat a jímž jste naprosto šokováni. Přesně tak, jak to tato spisovatelka umí. Po přečtení jsem měla chuť vrátit se na začátek a číst znovu, neboť bych už věděla, co bylo zpočátku skryto. Vůbec mi nevadilo množství stran, naopak bych dokázala číst stále. Aby se člověk v příběhu neztratil, je třeba hlídat si v každé kapitole rok a často i den, o kterém se právě vypráví. Náročného čtenáře to ale nijak neobtěžuje, naopak mu to poskytuje aktivní zážitek tím, že příběh vyžaduje všechnu jeho pozornost. Tato autorka je skutečná umělkyně, čtení jejích knih patří k největšímu čtenářskému potěšení a jen nerada je vždy opouštím. Už teď se těším na další, které doufám ještě napíše.
Duhová ulice
Lisa Kleypas
Romantika se zvláštními kouzly. Proč ne, je to příjemný odpočinek, jednou za čas každý z nás potřebuje trochu nenáročného čtení a uprostřed léta je na to ten pravý čas. Jinak na tyto dva příběhy brzy zapomenu, ale svůj účel splnily.
Nejvíce jsem si oblíbila malou Holly a nejvíce mě rozčilovala Alice, ale i příliš dokonalá Lucy. Dvěma bráchům Markovi a Samovi až příliš dlouho trvalo, než se zbavili zátěže svých alkoholických rodičů a dovolili si naplno prožívat důvěru a lásku, pak by celá kniha nemusela být tak obsáhlá. Příběh třetího z bratrů Alexe už číst nebudu, tuším, že by to bylo hodně podobné.
Manželky po letech
Táňa Keleová-Vasilková
Manželky jsem četla před téměř deseti lety, takže jejich příběhy jsem si již nedokázala tak úplně vybavit. Ono to není ani moc třeba, začíst se do problémů, starostí i radostí čtyř žen po padesátce se můžete i tak.
Knihy této autorky jsou vlastně stále takové opakované stereotypy. Vždycky všechno vypadá hodně špatně, aby se to po pádech až do hloubky vyřešilo k největší spokojenosti. Některá hrdinka v koncích vždy potká někde, většinou na ulici nebo na procházce, zcela náhodou sympaťáka, který jí chce pomoci v nesnázích a někde na konci knihy se opět zcela náhodou setkají, aby vznikla přesně ta velká láska, na jakou ona tolik čekala. Je to tak vytržené z reality, až už mě to v této další, v pořadí třicáté přečtené knize od této autorky, donutilo snížit hodnocení. Všechny její knihy jsou velmi čtivé, avšak některé dialogy až plytké a nezáživné, hlavně u těch setkání.
Co mohu ocenit je to, že se spisovatelka celkem vážně dotkla tématu osamělých starých lidí.
