Aneleh komentáře u knih
Strašně se vždycky těším na další knížku od této autorky a hned, jak se objeví v knihovně, musím ji mít. Přečetla jsem od ní všechno, ráda chodím na její FB stránky a musím uznat, že ač už je Joy Fieldingová stará dáma, stále je velmi elegantní a především činorodá a parádně jí to myslí. To dokazuje i tato její poslední kniha, která věřím, že poslední není, šeptá se, že připravuje další.
Jsem její velký fanoušek, líbí se mi její psychologické příběhy ženských hrdinek a především ten úžasný styl psaní, kterým dokáže zaujmout tak, že nedokážete knihu odložit. Je to prostě zážitek.
S Jodi jsem prožívala celé její drama na plný pecky a dokonce věřím, že se něco takového může klidně stát, když si hospodyni pustíte do svého osobního života. Kdoví, jestli autorka nečerpala z nějakého reálného životního příběhu?
Obdivuji tuto spisovatelku, že se pustila do témat, před nimiž se každý snaží spíše schovávat, ač se týkají každého z nás.
Marii jsem úplně chápala i všechny její činy a i když mnozí konec nechápou, jaký jiný bychom mohli čekat? Myslím, že právě tímto zakončením nám bylo to všechno předchozí potvrzeno. Stárnutí, stáří a manipulace starých lidí, kteří tu jsou už jaksi přebyteční. Lépe přece zmizet a rozhodnout si o sobě sám.
Na druhé straně mládí, mateřství a na postavě Rózy vidíme, že až když matka zmizela, teprve pak ona vše pochopila: "Cítí - ne, ona ví -, že matka je mimo její zorné pole, mimo její dosah a záleží pouze na ní, jestli se nechá spatřit. Marie, pouze Marie určí, co se s ní stane."
Události s mrtvými myšmi a to, jak jejich záležitost bere Marie do svých rukou, protože "už se nebude nikoho doprošovat, aby něco vyřešil", protože "všichni od toho jen dávají ruce pryč", přesně ukazuje postoj naší společnosti a můžeme tak chápat, proč předcházejí Mariině zmizení.
Je to kniha, kterou je třeba velmi pozorně a pomalu číst, zamýšlet se a pochopit její poselství. Opravdu se skláním před touto mladou českou autorkou, vytvořila velmi kvalitní dílo, s kterým se tak často nesetkáváme. I přes své mládí dokázala pocity a činy starých lidí vystihnout věrohodně a v celé své nahotě. Často mě až mrazilo. Marii mohli lidé ruce utrhat, předháněli se v částce, kterou jí zaplatí, jen aby se postarala o jejich staré rodiče, na které nemají oni čas. Malá holčička, která si dovolí kritizovat Marii a být nad ní povýšená. A jak už potom, co jí zachránila život, se stala pro rodinu zátěží a zbavili se jí. Nerodí se už zde budoucí postoj ke stáří?
Před autorem hluboce smekám. Přijít o zrak a přitom zvládnout tolik věcí, to by málokdo dokázal. Kniha je sice plna různých pravopisných chyb a zkomolených slov (nejvíce mě na str. 340 pobavil výraz: zcomincoutoval se), některé věty jsem vůbec nechápala, ale jako celek je to syrový ucelený obrázek naší společnosti. Takto se s postiženými lidmi u nás opravdu zachází a úplně jsem Reného chápala, jak se nakonec zachoval. Zajímalo by mě, jak překonal tu šílenou covidovou dobu a klidně bych si od něj další knihu zase přečetla.
Ke čtení této knihy mě donutila zvědavost.
Především mě přilákaly rozporuplné komentáře zde. A udělala jsem dobře, protože mně se tento psychothriller líbil. Je dobře vystavěný a udržuje zájem po celou dobu čtení. Velký krásný dům u moře a spisovatelka, která se v něm stále více bojí. Co je toho příčinou a proč nedokáže v klidu psát?
Za druhé Joy Fieldingová je moje nejoblíbenější spisovatelka, a tak jsem tak trochu očekávala možné spojení, že něco bude možná i o ní. Ale i když to byla jen shoda jmen, Elle Fieldingová se mi líbila a její strachy jsem chápala a prožívala s ní. Splnil se jí sen v podobě nádherného domu, aby zjistila, že štěstí je někde jinde. Na konci se mi pak líbilo to vzdálené sesterské porozumění.
Podle mě se v tomto příběhu nemáte jen bát, nýbrž v něm také najít určité poselství. A kdo chce, ten ho najde.
Moc dobrý psychologický thriller, hodně temné a bolestné pro milovníky zvířat. Líbilo se mi především, jak všechno bylo do detailu promyšlené i ten způsob psaní, kdy všechno musíte dokonale prožívat s hlavní hrdinkou až do konce, ani chvíli nemáte klid a musíte číst dál a dál. Střídání minulosti a přítomnosti vynikajícím způsobem udržuje váš zájem, tato spisovatelka prostě umí. Chcete-li zažít něco neuvěřitelného, sáhněte po této knize.
Tato paní se téměř vůbec nevyskytuje doma, stále je na cestách a píše o tom podrobný deníček. Tak podrobný, že to ostatní už docela nudí. Některá místa znám, tak jsem si je tu připomněla, ale přiznám se, že dost často jsem přeskakovala, protože jinak se to nedalo, když děj to nemělo téměř žádný.
A stejně jako jsem tu už četla, nelze se nezamýšlet nad tím, jak může jako důchodkyně, která navíc žije sama, toto pokrýt po finanční stránce. Drahé ubytování, jídlo, cestování autem, zájezdy i do zahraničí, do toho ještě vlastní chalupu, rekonstruuje byt... Nezávidím jí, člověk může mít hezký život a spoustu zážitků, i když nemění každou chvíli místo svého pobytu, ale tohle působí v dnešní době skoro jako sci-fi.
Jedinou hvězdičku dávám za místy dobrý humor a také, že se tam v jedné kapitole vyskytoval černý kocour.
Moc pěkná kniha, krásný styl vyprávění. Už jsem četla Samotářky a stejně jako v ní se autorka vrací do osmdesátých let. Tak si člověk zavzpomíná, jak to tenkrát bylo a že to nebylo jednoduché, protože tehdejší politickou situací byly ovlivněny mnohé lidské osudy. Třeba ty komise na umělé přerušení těhotenství... Líbilo se mi to skokové vracení do minulosti a jak se postupně odhalovaly všechny skutečnosti. A s Dede to tedy bylo nakonec překvapení, to jsem opravdu nečekala. Spisovatelka prostě dovede zaujmout a vtáhnout do příběhu, určitě to nebyla poslední kniha, kterou jsem od ní přečetla.
V této knize oceňuji vtip a odpočinek, který poskytuje. Ráda jsem si při čtení zavzpomínala, protože někteří zde vylíčení muži mi svým chováním připomněli i moje muže, které jsem v životě potkala. Líbilo se mi, že se autorka na všechny vztahy dívá z té pozitivní stránky, i když ve své podstatě nejsou příliš veselé. Důležitý je vždycky ten úhel pohledu.
I když je kniha určena ženám, jsem přesvědčena, že by se u ní mohl pobavit i leckterý muž, a proto ji doporučuji všem.
V knize jsem se doslova našla a zavzpomínala na svoje mladší já. Autorka píše opravdu moc dobře, má úžasné trefné myšlenky a dokáže zaujmout. V životě ty vztahy nemusí dopadnout stejně jako tady, přesto je to mnohdy opravdu schovávaná a stejně komplikovaná.
Po Jitce Prokšové je Tereza další úspěšná spisovatelka z našeho města a z toho mám velkou radost.
Psychologický thriller, který se zabývá domácím násilím, lží a přetvářkou v rodině, se četl dobře, i když jsem měla trochu problém rychle se orientovat v postavách. Byla to taková ta klasika, s kterou se setkáváme v mnoha knihách, ale pokud máte náladu na svižný román se strhující zápletkou, budete spokojeni.
Hlavním tématem knihy je varování před sociálními sítěmi a manipulací, konkrétně na Facebooku. Až na to, že bych celkově příběh o dost zkrátila, pasáže o tom, proč se z Moniky stala tak narušená osobnost, byly až dost unavující. Konec to sice všechno napravil, ten byl opravdu dechberoucí, ale celkově mě to neoslovilo tak, jak jsem očekávala. Důvěřivost Moniky mi přišla až trochu neuvěřitelná, že měla odvahu se s někým úplně neznámým sejít někde na samotě.
Jediné, co mohu na této knize pochválit, je originální řazení kapitol. To bylo skutečně zajímavé, obsah už o hodně méně. Tedy příběh sám o sobě špatný nebyl, i když osoby v něm vystupující mi přišli značně nedospělé - jen dětí mi bylo upřímně líto. Takovýmto způsobem řešit nespokojenost v manželství? A jako kdyby to všechno měl zachránit přemrštěný vulgarismus a šokující výstřednost. Nejde nepřemýšlet nad tím, do jaké míry je kniha autobiografická, u mě tedy touto knihou úroveň autorky hodně klesla a nevím, jestli ještě budu mít zájem o nějaká její další díla. Četla jsem od ní téměř vše, ale nemohu si pomoci, tímto ne příliš kvalitním dílem jako kdyby na sebe už strhávala pozornost za každou cenu.
Mně to prostě nějak nesedlo. Nedočetla jsem rozhodně ne z důvodu, že by tato kniha byla něco jako odpad nebo že by se nedala číst. Jen jsem čekala něco jiného. Začalo to slibně, ale postupně mě to začínalo nudit, čekala jsem více všeobecných rad, jak se vypořádat se ztrátou životního partnera, ale autorka vypráví, co ona dělala ve svojí situaci a ve svém prostředí, které je u nás přece jen jiné. Nedokázala jsem se do čtení ponořit a v necelé půlce jsem knihu odložila.
Tento typ thrillerů se mi líbí, když je psán z pohledu jedné z postav, rozebírají se její pocity a představy. I když některé věci mi přišly trochu nereálné, postupné odkrývání vraha bylo napínavé a psychologie postav výborná. Četlo se mi skvěle, spíše mi to přišlo jako psychologické drama a tím víc mě kniha zaujala. Sice je nám hodně napovězeno, hlavně v místech, kde jsou rozebírány články Sáry otce, ale vůbec to není na závadu, naopak to činí celý příběh velmi zajímavým.
Názory na tuto knihu jsou velmi odlišné, proto jsem při otevření knihy neočekávala nic zvláštního. Je to moje první přečtená kniha od této spisovatelky, ale bez ohledu na komentáře jsem tedy příjemně překvapená. Je to dobrá oddechovka, četla se mi svěže a po celou dobu jsem cítila příjemné napětí, proto jsem ji jen nerada přerušovala a těšila se vždy netrpělivě na pokračování. Při tipování vraha jsem se nakonec trefila, ale nebylo to zase až tak těžké uhodnout. Přesto mě to bavilo a Alice mi zase nepřišla až tak hrozná, myslím, že je dostatečně vysvětleno jaké trauma si prožila a proto se nechovala vždy standardně.
Druhý díl o dost lepší než první. Líbilo se mi rozdělení na tři části, kdy v první se dozvídáme o lásce Eliova otce, která je v lecčems podobná té jeho. V druhé části je nám pak nastíněna vnitřní rozpolcenost Elia, kterou se snaží zakrýt láskou ke staršímu muži. A ve třetí části se opět setkáváme s Oliverem a konečně se rozmotává klubko velké životní lásky. Podáno citlivě a romanticky, vše dostává svůj smysl: "Pokud ani jeden z nás nevyhledal toho druhého, bylo to jen proto, že jsme se nikdy doopravdy neodloučili."
Když jsem si knihu půjčovala, netušila jsem, že jde vlastně o autorčin životopis. Ibka je přezdívka její mámy, ale celý příběh je vlastně o samotné spisovatelce, od jejího dětství až po dospělost. Vyprávění o chudé dívce a její rodině, poznamenané tehdejším režimem, mě určitě zaujal. Jen její odjezd do Francie a náhlý zvrat, kde se o ni tak starají otcovi přátelé a její přítelkyně, mi přišel náhle jako pohádkový a trochu nezáživný. Spisovatelka se pak svými vlastními silami vypracovala, ale neměla to lehké. V závěru knihy se pak se vším a se všemi smiřuje. Spíše se mi líbila první polovina, pak už jsem se spíše jen prokousávala k závěru.
Ještě nikdy jsem nečetla knihu, která by tak syrovým způsobem vykreslovala intimitu a lásku mezi dvěma lidmi. Elio prožíval vztah skutečně naplno, ale jelikož se chtěl zachovat správně, čekalo jej spousta utrpení. Ráda bych znala, jak už se v komentářích také někdo zmínil, Oliverovo verzi, protože mě přišlo, že Elia spíše zneužil. Nebyla to rovnocenná láska, Oliver byl bohém, který si šel za svým a Elia zasáhl v plné síle cit, který jej bude ovlivňovat až do konce života.
Kniha se mi nečetla snadno, bylo tam spousta filozofických odboček a cizích slov, které mě rušily. Přesto mě zasáhla a zanechala ve mně velký emotivní zážitek. A rozhodně mě zajímá druhý díl s názvem Najdi mě.
Druhý díl jako kdyby k prvnímu nepatřil. Tady jsem se nenudila ani chvilku, mělo to spád a bylo to zajímavé, konečně nějaká hloubka a zpětně všechny situace vysvětleny, jak co bylo a co se vlastně stalo. Klidně by tahle kniha mohla být samostatná bez toho nudného prvního dílu. Kdo jej nečetl, ať ani už nečte, tady se dozví vše podstatné a až tady je to pořádný příběh. Konec mě úplně sebral, ale takový je život a nejvíc od něj dostaneme, když ten druhý zůstává s námi, i v tom nejhorším.
Přečteno, ale moc mě tedy nezaujalo. Tak nějak se skáče od jednoho k druhému, jde pouze o takové celkem nezáživné vyprávění o zamilovanosti a lásce. Čekala jsem podle názvu něco mnohem hlubšího, nějakou lepší zápletku, tohle bylo takové plytké - zamilují se, vezmou se, mají problémy s rodiči, do toho je zamotaný homosexuální vztah. Čtu a zapomínám, co bylo před pár stránky, protože mě to nezaujalo. Jen myšlenky, které všichni známe. Možná je to jen pro mladé, přesto tomu dávám šanci a zkusím se poprat ještě s druhým dílem, spíš ze zvědavosti, jaký konec to nakonec vezme.