Aneleh komentáře u knih

Velmi laskavá kniha plná emocí, kterou nelze jinak než ohodnotit všemi hvězdičkami. Nádherný příběh úžasného vztahu mezi dědečkem a jeho vnučkou, která se citlivě dotýká vážné Alzheimerovy nemoci. Líbilo se mi, jak zde autorka dokázala skvěle vyjádřit, jak tato dvojice, ač tolik let od sebe vzdálená, si dokáže porozumět. Především jak jedenáctiletá dívenka vycítí se vší svojí dětskou upřímností a intuicí, co její nemocný dědeček potřebuje a jak se k němu má chovat - často lépe než jeho dospělí příbuzní. Nejkrásnější byl závěr, kdy se prolíná Tildino dětství s její dospělostí a ona se vrací do Benátek, aby navštívila všechna místa, kde strávila poslední dny se svým dědečkem a zároveň se vyrovnává se svými vlastními problémy. Příběh je určitě právě proto tak lidsky dojemný, že je vyprávěný na základě vlastních prožitků a zkušeností spisovatelky.

8 26.02.2023

Johana má smůlu na muže, všechny její známosti končí zklamáním a ona celý život jen touží setkat se se svým otcem. Neustále se jí také vracejí slova její babičky: "Však on přijde, jednou ano." To se opakuje tolikrát, že tak nějak ve třetině knihy už tuším, jak to asi skončí. Jednu věc nechápu: proč tuhle depresivní knihu napsaly tři spisovatelky, když by to určitě zvládla jen jedna. Možná proto, aby se lépe prodávala? Je to ale jen takový průměr, alespoň mě to moc neoslovilo a ani nic nedalo. Pro mě to byla spíš taková ukázka, jak žijí někteří dnešní mladí lidé. Cestování, střídání známostí, které jsou však spíš nezávazné a pak je tu najednou střední věk a na dítě už pozdě, manželství v nedohlednu.. Johana chtěla všechno zvládnout sama, ale když onemocněla v cizině, musel jí vše zaplatit mámin přítel. Odsuzovala dřívějšího milence své matky, ale pak když se cítila sama, šla se mu znovu připomínat a provokovat ho. V podstatě mi Johana nebyla moc sympatická a i když měla v životě smůlu, dost si toho zavinila i sama. Úryvky písní v knize se mohou někomu líbit, ale pro toho, kdo neumí anglicky, jsou vlastně úplně zbytečné - mohl být aspoň trochu nějaký jejich překlad.

3 23.02.2023

Velmi náročné a depresivní čtení. Ale prostě musíte číst a dočíst, tak je to zajímavé a důležité téma, které nikoho nemůže nechat chladným. A paní Hanišová opravdu umí čtenáře zaujmout. Nebylo tam sice vysvětleno, jak přesně Julie této nezákonné adopce dosáhla, ani se nám neříká, jak to vlastně s Julií a Agnes dopadlo, ale chápu úmysl spisovatelky. Jde jí o to, abychom se zamysleli, aby podtrhla všechny důležité momenty tohoto příběhu a vyvolala v nás tu správnou emoční odpověď. Nevkládejme do druhých očekávání, která nám nemohou splnit a nechtějme přetvořit druhé k obrazu svému: z Agnes se nikdy nemůže stát Anežka..

16 19.02.2023

Moc nechápu, proč nemá kniha vyšší hodnocení. Za mně tedy výborný psychologický thriller, jaký jsem už dlouho nečetla. Až do konce netušíte, jak to vlastně všechno bylo a pak tedy jen zíráte. Zajímavé sondy do světa psychologie, jak jsme formováni už od dětství a v období, na které si vůbec nepamatujeme - to je zajímavý bonus této knížky. Doporučuji ji všem přemýšlivým čtenářům, kteří mají rádi překvapení a neuvěřitelné zvraty a konce.

8 13.02.2023

Tato rodinná sága líčí dopodrobna život všech členů rodiny. Bavilo mě rozebírání citů, nálad, starostí, radostí a problémů, to mám ráda v každé knize. A tady toho bylo opravdu požehnaně, pro čtenáře pořádná emoční zátěž, a to jsem si docela užila. Střídání současnosti s minulostí je vždy zajímavé a zde nás postupně zavede k vysvětlení onoho rodinného tajemství. Každá ze sester mi byla něčím sympatická a něčím protivná a jejich rodiče? Určitě je hodně manželských párů, které se i po mnoha letech opravdu milují a právě proto, že se tak dobře znají, mají mnohdy ještě lepší sex než v mládí. Ale že by to před svými dospělými dětmi neustále prezentovali, stále se líbali a objímali, dotýkali se - to autorka trochu přehnala a bohužel v mých očích to tedy knihu posunulo o stupínek níž - spíš do červené knihovny. Za zmínku pak stojí místy docela zvláštní překlad a některá slovní spojení jako městský zlobr, behemoticky tě miluju, parkové počasí, skeptický kojenec a jiné, jsem vážně nepochopila.

9 07.02.2023

Mně se to velmi líbilo, myslím, že spisovatelce se velmi sugestivně podařilo vykreslit dva různé životy Annie a záleží jen na nás, jak dalece uvěříme, zda je či není to možné. Konec mě nezklamal, naopak považuji za povedené, jak jsou obě cesty, oba životy hrdinky spojeny. Bylo to fascinující. Vždyť asi každý z nás a možná i dost často se zamýšlí nad tím, kde by nyní byl, čím a s kým by byl, kdyby se v určitém rozcestí rozhodl jinak. A kdo má jen trochu fantazie, dokáže si představit, jak by své různé cesty mohl spojit, tak jak se to povedlo Annie.

6 27.01.2023

Máme tu vylíčený život v totalitě a kdo si to prožil, ví, že se to autorce povedlo zaznamenat opravdu pravdivě a krutě, protože takové to také bylo. A nikdo nechtějme, aby se to vrátilo. "Taková byla doba...a vlastně pořád ještě je, moc se toho nezměnilo. Jedině my se můžeme změnit." (str. 208). To považuji za hlavní myšlenku, sice z roku 1982, ale udávání, pronásledování a tresty za jiné politické názory se můžou stát smutnou realitou v každé době. Nešlo neptat se, zda i dnes je pravda k dostání? Všechny hvězdičky nedávám jen kvůli některým nepodstatným, i když trochu rušivým detailům, jako je neobvykle často popisované zvracení a na patnáctiletou dívku mi přišla Jana stylem vyprávění až moc naivní a že by třeba v tomhle věku nevěděla, co se dělo v roce 1968?

6 21.01.2023

Od autora jsem četla Dívka s pomeranči a Tak akorát, které se mi opravdu líbily, ale tohle mě příliš nezaujalo. Některé pasáže o původu a příbuznosti slov byly zajímavé, některé jsem přeskakovala. Jinak příběh je velmi zvláštní a moc nevím, co si o něm myslet. Nechci jej nijak zatracovat, protože se v něm jedná o důležité věci, jako je lidská osamělost, život a smrt. Samotného hrdinu jsem ale nepochopila. Nosí na ruce maňáska, kterému říká Pelle a ten se prezentuje jako samostatná myslící bytost. Ač jsem se hodně snažila, přišlo mi to nevěrohodné a přehnané. Že se Jakob cítí osamělý, a proto se zúčastní cizích pohřbů a z toho důvodu se i cítí vytržený z okolní reality, to lze pochopit, i ty vymyšlené příběhy. Ale ty dialogy s loutkou mě nějakým způsobem prostě vadily a stavěly v mých očích Jakoba do pozice nějakého postiženého jedince.

3 17.01.2023

Drsný příběh na pozadí 1. a 2. světové války ukazuje, co vše museli ženy vydržet a jak těžký život měly, jak silné dokáží být. Je to moje první setkání s touto spisovatelkou, které mě příjemně překvapilo. Mám ráda příběhy inspirované skutečnými událostmi, navíc tento je velmi čtivě vyprávěn. Podrobně se seznamujeme se životem všech postav, poznáváme jejich charakteristiku a pohnutky jejich jednání, takže postupně vše vygraduje do smířlivého konce. Sice bych vynechala silně vytištěné odstavce o tehdejší politické situaci, které působily ve vyprávění o osudech žen spíše rušivě, ale celkově se kniha nedá odložit a přináší neuvěřitelný čtenářský zážitek. Zařazení do románů pro ženy? Ne, tuto knihu by si měli přečíst i všichni muži!

22 11.01.2023

Také jsem netušila, že půjde vlastně o zážitky a vzpomínky samotné autorky. Protože jde jen o určité popisování situací, které prožívala a jak to tehdy vypadalo, tedy kniha nemá žádný děj, považuji ji za nejméně povedenou ze všech ostatních. Nicméně ráda jsem si také zavzpomínala, i když ve věku Markéty byly tehdy moje děti a ne já samotná. Na konci se nám potom autorka svěřuje se svými osobními problémy a s tím jak a proč vznikly její první knihy. Nebylo to přímo nezajímavé, jen trochu méně záživné. Kdo má však náladu s humorem se vrátit do devadesátých let a chce blíže poznat samotnou spisovatelku, určitě zklamán nebude.

2 08.01.2023

Tato spisovatelka je pro mě vždy zárukou perfektního a kvalitního čtení, které zaujme. Přečetla jsem od ní vše a žádnou knihou mě nezklamala. Obdivuju její dokonalou psychologickou propracovanost všech osob a hlavně ten způsob, jakým píše, s takovým jsem se u žádného jiného autora nesetkala. Úplně přesně víte, co se v každé postavě děje, proč tak jedná a jak uvažuje. Jasné a věrohodné - prostě dokonalé. I tento román se zaobírá rodinnými dramaty, která musí řešit hlavně ženy a která se běžně dějí. A i když třeba nekončí tak drasticky, je tu poukázáno na jejich šokující realitu, nutící k zamyšlení. Po celou dobu čtení si můžete tipovat vraha a že to vlastně může být kdokoliv, možná se i strefíte, jako se to povedlo mně. Tleskám Joy Fieldingové a doufám, že i přes její pokročilý věk se od ní dočkáme dalších skvělých příběhů.

7 05.01.2023

Nejsem žádný puritán, nevadí mi, čím se Lucie živí nebo živila, existuje to konečně odjakživa, ale odsoudit musím, jak se vyzdvihuje nad ostatní, jak pohrdá svými kolegyněmi, vesnickými ženami a dokonce i svojí maminkou, o které se nestydí napsat, že má omezený vesnický mozek (str. 216). To jako fakt?? Tedy Lucie, naprosto ti chybí charakter a pokora, jsi vypočítavá a prolhaná. Chtěla jsem se něco dozvědět o tom, co přináší život luxusní společnice, že je to jistě dáma na úrovni, která nám prozradí nejen pozitiva, ale upřímně i negativní zážitky, ale místo toho jsem se dozvěděla, že sama Lucie vlastně neví, co je: "Jsem společnice neboli exkluzivní prostitutka, což je hanlivé označení, byť pravdivé." V další větě však hned toto popírá: "Pochopitelně poskytuji i sexuální uspokojení, ale existuje čas před a po, proto nejsem prostitutka." (str. 232 a 233). Takže Lucie, nejen charakter ti chybí, ale i inteligence. Jsi naprosto nevyzrálá zlatokopka, svým způsobem života zcela emočně zdegenerovaná. Vlastně je mi tě líto, protože nikdy nepoznáš, co je opravdová láska a cit. Kvalitu této knihy a autorky každý pozná, když si přečte poslední dvě věty této knihy a dozví se, dle čeho si bude Lucie vybírat svého manžela. Je to ubohé a k smíchu. Po přečtení jsem si přála, aby to celé byl jen vymyšlený román, protože tak nechutná realita snad ani nemůže existovat. Takhle jsem nemohla dát ani tu jednu hvězdičku.

Promyšlená detektivka od mojí oblíbené spisovatelky. Když mám náladu přečíst si zajímavý detektivní příběh, sáhnu vždy po jejích knihách. A opět jsem se nezklamala. Tajemné prostředí malé vesničky, spousta věrohodně vykreslených postav, s kterými se rychle sžijete, sympatický vyšetřovatel Bergman se svojí milou kolegyní Sylvií. Do poslední chvíle jste napnutí, v každé kapitole vás čeká další a nové překvapení. Nemůžete přestat číst, protože pořád netušíte, kdo může být vrah a jak se vztahy všech vyjasní. Doporučuji k dokonalé relaxaci.

25 28.12.2022

Není jich mnoho, knih, které takto pohladí po duši. Proto se pro mě tato stala jednou z těch, na které nezapomenu. Jelikož čtu od dětství (a navíc miluju kočky), knížky jsou pro mě největší přátelé a příběh plný lásky k nim byl pro mě tak úžasný, že jsem ho zhltla za jeden den. Opravdu jsem si to užila a vychutnala. Díky, pane Henne, za toto nádherné a originální dílo!

18 20.12.2022

Pan Hartl opět u mě zabodoval. Miluju jeho způsob psaní, jeho humor a nápady. Krásně jsem si vždy večer odpočinula od vánočního běsnění. Jako všechny jeho knihy mě příběh bavil a naopak jsem byla ráda, že byl tak dlouhý, bylo to oddechové a v mnoha ohledech i poučné: "Krása a láska se nedají koupit. Člověk za ně platí snahou. Když se nesnaží, krásy a lásky má málo."

13 18.12.2022

Čtivý a zajímavý příběh o přátelství dvou žen. Jejich vztah je vylíčen od dospívání až do dospělosti. Ač jsou každá úplně odlišná, jejich kamarádství přetrvává a my na něm můžeme přemýšlet o tom, co má v životě tu pravou cenu, zda bohatství a úspěch nebo rodina a funkční láskyplný domov. Spisovatelka ve všech svých knihách otevírá témata, nad kterými se leckdy bojíme zamýšlet nebo se nechceme jimi zabývat, i když víme, že tu jsou a mohou se přihodit a jak potom se s nimi vyrovnat? Kniha se mi opět moc líbila, i když závěr byl tak ideální, že v reálném životě by to tak dopadnout nejspíš ani nemohlo.

5 01.12.2022

Musím velmi ocenit myšlenku této knihy, zabývající se depresí a na příběhu Nory ukazující, proč stojí za to žít. Každý z nás si občas představuje, jak jinak se mohl ubírat jeho život a čím vším mohl být, kdyby něco udělal jinak či se jinak v určitém okamžiku rozhodl. Nemusíme však být kvůli tomu smutní, protože ať bychom žili jakýkoliv život a dělali cokoliv, nikdy nebudeme ušetřeni bolesti či zármutku. Na můj vkus se to uprostřed trochu moc táhlo, zbytečně dlouze se rozebírali jednotlivé životy, které byly Noře umožněny. Ale můj celkový dojem je velmi pozitivní, cítím se nabitá energií, spisovatel to zvláště v samém závěru krásně podal. Hezká a motivující kniha, zvlášť pro ty, kteří mají sklon ke špatným náladám a depresím: "Otázka není, na co se díváš, nýbrž co vidíš."

15 21.11.2022

U téhle knihy jsem se neubránila slzám. Zvláště ty poslední stránky byly tak dojemné, hlavně pro ty, kdo mají rádi zvířata. Příběh má však i obrovské poselství: důležitost lásky a přátelství, kterých je ve stáří potřeba více než kdykoliv jindy. Obdivovala jsem Missy, že i ve vysokém stáří si dokázala najít spřízněné duše. Realita určitě není tak úžasná, přesto tato kniha dává naději a ukazuje smysl života i ve věku, kdy mnozí už rezignovali. Určitě na ni nezapomenu.

10 12.11.2022

Velmi povedená a poučná kniha, od první stránky jsem se okamžitě začetla a celý příběh jsem si doopravdy užívala. O nevěře toho bylo napsáno spoustu, ale nikdy ne tímto způsobem. Je zde mistrně ukázáno, jak na ni a sobectví dospělých doplácí především děti. Do nich se to nesmazatelně vryje a rodičům se to vrací, až když dospějí. Manžela pochopitelně odsuzujeme, protože on to všechno způsobil a zoufalství manželky je tedy pochopitelné, soucítíme s ní a litujeme ji. Avšak když bere svého muže zpátky jen proto, aby se pomstila a nikoli proto, aby s ním dál spokojeně žila, rázem je nám stejně nesympatická. Nešťastná rodina, kde každý má svým způsobem pravdu, ale nedokáže a ani nechce pochopit ty druhé. Celá zkáza se pak nejvíce projeví na těch, kteří se ničím neprovinili - nejsou schopni vést normální životy a v posledních větách jasně vidíme, jakou měrou se na nich podepsali vlastní rodiče: "Zavolej jí (mámě), bude se trápit." "Kocour ne. Vidíš, jak je mu dobře?"

10 06.11.2022

Spisovatel nám poskytuje hluboké a vážné filozofické zamyšlení nad životem a smrtí. Perfektně vykresluje atmosféru Pohádkové chaloupky a jezírka, kam se Albert přišel vyrovnat se zlou zprávou, jenž může kdykoliv potkat každého z nás: "Dostal jsem na půjčku celý svět a teď jí musím splatit. Odevzdávám vše, co mi život dal. A děkuji za půjčení!"

6 03.11.2022