Aneleh komentáře u knih
Když jsem tuhle knihu sháněla po knihovnách, netušila jsem, že mě tak osloví. Na nemnoho stránkách najdeme mnoho pravdy a moudrosti, zažijeme zklidnění a hluboké zamyšlení nad životem. Na tento příběh nikdy nezapomenu a ráda si ho kdykoliv přečtu znovu. Tato kniha s námi komunikuje o těch nejvážnějších věcech, hledá s námi odpovědi na to, nad čím přemýšlí každý z nás. I když je psána v letech, kdy jsme se ještě ani nenarodili, jsou její postřehy o čase a touha po svobodě a klidném životě platné stále a budou platit navěky. Vřele všem doporučuji.
Tahle kniha je všechno: příběh pro ženy, psychothriller až horor a z velké části i sci-fi. Nečetla se mi příliš lehce, vzbuzovala ve mně příliš mnoho otázek, na které dlouho nebyli žádné odpovědi. A ten konec tak neskutečný, až trochu úsměvný - ne že by to bylo špatné, jen toho bylo trochu příliš. Ale dozvěděla jsem se něco o lucidním snění, vlastně jsem netušila, že něco takového opravdu existuje, což bylo zajímavé a spíš jen díky tomu dávám čtyři hvězdičky.
Tohle byl nejlepší psychothriller, jaký jsem dosud četla. Výborně vymyšlené, chvílemi vážně děsivé a ten konec - to jsem opravdu nečekala. A teprve na tom úplném konci pochopíme název knihy: Pravda, nebo lež. Vlastně nevíme, záleží na tom, čemu uvěříme. Styl psaní také bravurní. Celkově fascinující příběh s perfektní tajemnou atmosférou, určitě si jej nenechte ujít.
Je to velmi pravdivá kniha, velmi dobře vysvětluje příčiny deprese. Lékaři na ni píší léky ochotně, ani nemusíte k psychiatrovi, napíše vám je i praktik. Což určitě není tak úplně v pořádku, protože zbavit se pak jejich užívání není nic jednoduchého. Dozvíte se, že příčina deprese často tkví v dysfunkci štítné žlázy. To je všechno pěkné, jen si myslím, že pro naše české ženy není léčba tak jednoduchá. Nevím, kde bych sehnala lékaře, který mi místo syntetických hormonů předepíše hormon přírodní a který mi udělá všechny ty potřebné testy, které se běžně nedělají. Ne každý má možnost sehnat báječného přírodního léčitele a zanedbatelná není ani finanční stránka celé té věci. Tyto Američanky si to zřejmě mohou dovolit, ale naše obyčejná česká žena? S tím stravováním je to to samé, nevím, kde bych sháněla průmyslově nezpracovanou mořskou sůl či ghí ze zvířat krmených trávou. Takže pěkně pojednáno, určitě pravdivé, ale postup léčby, jak je zde popsán, pro naše poměry si myslím nerealizovatelný.
Díky názvu jsem čekala trochu něco jiného než problém s chůvami. I když příběh Annabel, která přijela z Anglie, aby dělala chůvu dětem pracovně vytížené Hope, nebyl nejhorší, celkově je to kniha pouze pro pobavení, která ve vás nic zvláštního nezanechá. Ocenila jsem vtipné situace, ale příšerný byl překlad. Tolik chyb jsem ještě v žádné jiné knize nenašla. Zpřeházená a chybějící písmena jsou tu téměř samozřejmostí, např. strunla místo strnula, nezpaleťte se místo nezapleťte se. nemotrný místo nemotorný, dokonce jsou zkomolená i jména: Hyrry místo Harry - prostě hrůza.
(SPOILER) Zvládla jsem to, ale jen díky tomu, že je to tak útlá kniha. Zvláštní jazyk, některým výrazům jsem vůbec nerozuměla. A sex s třináctiletým, to je trochu přehnané. Za nejzajímavější mi přišlo vyprávění o tom, v jaké rodině tento chlapec žil a že se nenašel nikdo, kdo by mu pomohl. Jen za to dávám jednu hvězdičku a také za to, jaký vztah měla Žaneta ke svému synovi. To ostatní mě nudilo a jedinou fyziologickou reakci, kterou mi kniha způsobila, bylo místy až mírné znechucení. A na konci to znechucení dosáhlo vrcholu, protože zplodit dítě s dítětem, to už je opravdu přespříliš!
Hodně napínavé, takový odpočinkový psychologický thriller, který mě zaujal a upoutal. Konec mě příjemně překvapil, koho také ne, když tu jde hlavně o dítě. A té malé mi bylo opravdu líto, čím vším si musela projít... tak si zasloužila dopadnout jak nejlépe to šlo. Pak jsem byla překvapená, když vyšlo najevo, kdo je vůbec Anna. Celkově věřím, že by se nikdy nic takového stát nemohlo, i když: kdo ví??
I Štěpánky sestřenice Julie prožívá stejnou lásku jako všechny její předešlé jmenovkyně, jen v moderní době. Síla lásky však zůstává stejná, na citech se po staletí nic nemění. Důstojné zakončení celé rozsáhlé ságy Michorowských. Vrabčáka si může užít jen ten, kdo četl všechny předchozí díly, neboť se zde setkáváme se stejnými postavami, jejichž osud již známe. Všechny díly jsem si opravdu užila, bylo to překrásné a jen nerada se se všemi loučím.
Přiznám se, že jsem se chvílemi bála, že v pořadí čtvrtá Štěpánka v sérii Malomocná bude mít stejnou smůlu jako její předchůdkyně, ale historické neštěstí v lásce bylo prolomeno a současná Štěpánka je přece již moderní, více sebevědomá a méně pasivní. Láska je však stále stejná jako před staletími a my si jí v téhle poslední části můžeme opět se všemi radostmi i úskalími vychutnat. Tleskám paní spisovatelce, jak dokázala krásně skloubit životy všech zúčastněných, bylo zajímavé sledovat pokračování jejich příběhů, které jsme znali již z dřívějška. Doporučuji číst tuto sérii opravdu popořadě: tedy Malomocnou, Valdemara a Štěpánku, to vše doplnit Osudem a Bukůvkami. Já osobně si nenechám ujít ani Vrabčáka, abych se podrobně seznámila i se Štěpánčinou sestřenicí Julií.
Pokračování Malomocné se Táňa Kubátová zhostila velmi dobře. Jsme potěšeni, že Valdemar nezůstává po smrti Štěpánky sám, ale to už jsme věděli z Bukůvek, kde dožívá se svojí Aničkou. Historie do sebe krásně zapadá, setkáváme se stále se stejnými jmény, protože se dědí z generace na generaci. Pouštím se hned do posledního dílu Štěpánka a moc se na něj těším.
Protože mě od Táni Kubátové potěšily Bukůvky a Osud tančil charleston, chtěla jsem poznat i původní román Malomocná a vůbec nelituji, že jsem se do něj pustila. Opět mě zaujal popis starých časů, aristokracie a její předsudky. Nádherné jsou popisy přírody. Těším se, jak bude pokračovat život Valdemara v další, volně navazující knize.
(SPOILER) Tahle kniha ve mně bude asi dlouho doznívat. Má svoje chyby, třeba to náhlé přejmenování Jana Kuchaře na Tomáše, což moc nechápu, jak se mohlo stát, ale to vyváží její mnohem větší přínosy. Ukázka toho, jak se tenkrát žilo a co se dělo, to člověka úplně uzemní. Také se mi líbil nefalšovaný opravdový cit mezi dcerou a nevlastním otcem a oceňuji dobře popsanou úzkostnou poruchu. Nemohla jsem se rozhodnout, zda autorce odpouštím ten konec, kdy se dozvídáme, že všechno to strhující napětí předtím byl vlastně jen Terezy sen, ale zpětně mi to přijde originální a dobře vymyšlené. Tato mladá autorka píše velmi vyzrále a stylem, který se mi zamlouvá a do kterého kupodivu zapadají i její docela častá neslušná slova, která by mě u jiných knih spíše pohoršovala. Velmi ráda se pustím do jejích dalších příběhů a věřím, že mě zaujmou stejně jako tento a Vlaštovka v bublině, která byla moje první.
Na pokračování Osudu jsem se moc těšila a vůbec jsem nebyla zklamaná. Deníková forma se mi líbila, dávala tomu punc reálnosti. Všechny postavy se mi vryly do srdce, bylo moc zajímavé sledovat jejich osudy po tak dlouhou dobu, jak se vyvíjely, co prožívaly a jak jejich životy ovlivnily všechny politické události. Johanku jako hlavní postavu prvního dílu jsem si nejvíc oblíbila, ale zde mě její chování zklamalo - jak mohla svojí dceři tak komplikovat život! Na konci jsem zase čekala podrobnější vysvětlení, jak vlastně došlo k seznámení Valdemara se Štěpánkou. Každopádně příběhy mě tak zaujaly, že si půjčuji další díly - Štěpánku, Valdemara i Malomocnou, kterou paní Kubátová přeložila.
Jsem ráda, že jsem se nechala zlákat nádhernou obálkou a do čtení této knihy se pustila. Líbilo se mi popisování starých časů, jak se muži dvořili ženám a jak to vůbec chodilo ve společnosti. Osudy všech mi přišly věrohodné, že jsem až přemýšlela, zda Bukůvkovi a jejich přátelé skutečně neexistovali. Sledování jejich životů od r. 1926 až do r. 1945 je opravdu zajímavé a hned otevírám stránky druhého dílu, protože se nemůžu dočkat, co nás čeká až téměř do naší současnosti.
Nejprve jsem si myslela, že tohle asi nebude pro mě, že je to četba spíše pro o hodně mladší ročníky, ale je v ní tolik poučení a porozumění pro nás pro všechny, že mě nakonec vůbec nezklamala, ale naopak chytila za srdce. Moc hezky napsané, pravdivé a ze života. Silný příběh, který všem doporučuji!
Skvělá romantická kniha, ale nejen to. Má svoji hloubku a něco v člověku zanechá. Už jsem to zde četla v jednom komentáři a musím to zopakovat: až budu někde míjet ty osamocené lavičky v přírodě, zcela jistě si na tenhle příběh vzpomenu. Bylo to tak napínavé, že jsem musela číst do noci, jen abych se už dozvěděla konec - a stálo to za to! Všem milovníkům romantiky, napětí a osudových setkání vřele doporučuji!
Je to hezky vymyšlený příběh, který mě ale zase tolik neuchvátil. Ráda čtu o starých domech, čekala jsem však trochu něco jiného. Přesto to bylo čtivé, i když na Anně mě malinko něco vadilo. Moc jsem nechápala, jak mohla nacházet štěstí v tak podivném vztahu s ještě podivnějším Oliverem. Tématem knihy jsou vlastně děti postižené Downovým syndromem a osobně obdivuji odvahu matek si vědomě takové dítě ponechat.
Trochu moc rozvláčné, proto jsem četla tuto knihu docela dlouho. Chvílemi mě přestávala bavit, protože se pořád jen mluvilo o tom, že se něco hrozného stalo, jen jsem čekala, kdy už se to konečně dozvíme. Jak by to asi s touhle rodinou dopadlo, kdyby Audrey neonemocněla? Těch neštěstí tam bylo strašně moc. Kniha může být však dobrým varováním, kam vedou lži a předstírání, domýšlení si a nedůvěra lidí, kteří by si měli být nejblíž a měli by si i nepříjemné věci umět vyříkat. Bohužel se v rodinách často dějí věci, kvůli kterým spolu sourozenci nemluví, kde se vzájemně obviňují a nedokáží se usmířit. Nejvíc paradoxně dokáže ublížit ten, koho máme nejraději. Každý by však měl umět odpustit, protože život je krátký a často může být pozdě litovat. Oceňuji velký cit, s jakým je kniha napsána.
Hezký románový příběh je napsán tak, že zaútočí plnou silou na naše city a navíc nám může klást spoustu i nepříjemných otázek. Máme právo rozbít rodinu a jít za svým štěstím? A když už se k tomu rozhodneme, jak to sdělit těm nejbližším, aby nás už navždy neodsoudili? A když to udělají, bude nás vůbec ještě ten nový vztah těšit, i když jsme přesvědčeni, že jsme se hledali a že jsme pro sebe stvořeni? Proto se raději setkáme jen jednou v roce? Ale k čemu to povede? Stejně nás osud bude stále dávat dohromady, až to doopravdy bouchne a my jen ztratili deset let života. Nebylo by bývalo lepší, kdyby Stephanie a Jamie nečekali a po dni, kdy se potkali a poznali, že patří k sobě, šli za svým štěstím? Protože potom už jim mnoho času pro sebe nezbývalo. Právě tím, jak tento příběh svádí k zamyšlení, mě zaujal. Ať jsem se snažila sebevíc, nemohla jsem tak úplně pochopit, jak jim mohlo stačit být spolu jen jeden den v roce a tolik let, když se tak neuvěřitelně milovali. To mi nepřišlo reálné a ze života, ale smysl tato kniha splnila už jen tím, nad čím vším nás přinutila se zamyslet.
Tohle se vážně číst nedalo, snažila jsem se, ale musela jsem to v necelé polovině vzdát. O čem to vlastně jako má být? Myslela jsem, že půjde o příběh Niny, ta ale zemře hned v první kapitole. Pak se tam tedy vypráví o nějaké druhé Nině. Mně to nedávalo žádný smysl, ne že by mi vadilo číst o erotice, ale celkově...šílená nuda, úplně jsem se v tom ztrácela, prostě hrůza.