Bukůvky přehled

25.12.2023

Knihy formou dopisů ráda nemám, zde jsem tomu dala šanci. Četla jsem po kouskách mezi před( vánočním ) shonem, tudíž se mi to i hodilo. Dopis dva, tři a mohla odložit.
Doba byla také výborně načasovaná, tak nějak víc jsem si uvědomovala, co vše máme, co vše můžem ztratit, a jak drahá a křehká je svoboda.
Když plníme koše, otáčíme topením, zdobíme stromky, a pod nimi jsou hromady dárků, obchody jsou plné nesmyslů, které si nutně musíme koupit, a jediný výstřel za okny je ten od rachejtlí ( máme tolik peněz, že je doslova vycházíme do vzduchu ).
Už opakovaně jsem psala, že nikdy nepochopím, jak člověk, který přežije válku a koncentrák, si myslí, že nic horšího na světě není- a ejhle, nějaký vypasený soudruh mu opět všechno vezme, uvrhne ho do žaláře, roztahuje se v jeho domě a na svobodu ho pustí, až když je smrtelně nemocen a nemůže už více z něj vytěžit. Zabije tím jeho, jeho ženu, ale i nenarozené děti nedostanou žádnou šanci na život.
Ideologie!
“ Ta bída není v hmotném nedostatku, ač u nás nic není, a ještě se na to stojí fronty.
Bída je v tom, že jsme denně stavěni před rozhodnutí, zda se sehnout nebo přijmout ránu.
Bydlení v kotelně mého bývalého domu mě netrápí, ani mé stáří a neduhy.
Ale nemožnost dýchat svobodně je tím nejhorším trápením“

Kniha ukazuje i jaká je autorka dobrá spisovatelka, máte pocit, že čtete skutečné dopisy, bez snahy zavděčit se čtenáři. Každá postava má svůj specifický rukopis a každá má svůj mikrosvět, do něhož můžeme nahlédnout. Myšlenky ne vždy čisté, se nám otvírají a my žijeme nelehké životy s hrdiny.

Jen toho trampování tam bylo ažaž, můj tatínek tramp byl, a tak vím, že veškeré krásné myšlenky tohoto hnutí se scvrkly na ( většinou ) prochlastaný víkend, kdy první lahváč se otvíral hned ráno ve zmíněném posledním vagonu nebo v motoráčku :-/

30.04.2022

Na pokračování Osudu jsem se moc těšila a vůbec jsem nebyla zklamaná. Deníková forma se mi líbila, dávala tomu punc reálnosti. Všechny postavy se mi vryly do srdce, bylo moc zajímavé sledovat jejich osudy po tak dlouhou dobu, jak se vyvíjely, co prožívaly a jak jejich životy ovlivnily všechny politické události. Johanku jako hlavní postavu prvního dílu jsem si nejvíc oblíbila, ale zde mě její chování zklamalo - jak mohla svojí dceři tak komplikovat život! Na konci jsem zase čekala podrobnější vysvětlení, jak vlastně došlo k seznámení Valdemara se Štěpánkou. Každopádně příběhy mě tak zaujaly, že si půjčuji další díly - Štěpánku, Valdemara i Malomocnou, kterou paní Kubátová přeložila.