Ztracený obzor
James Hilton
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17711/bmid_ztraceny-obzor-qRQ-17711.jpg
4
165
165
Skupina čtyř lidí v rychlosti opouští Indii v malém letadle, avšak místo do bezpečí letí vstříc neznámému osudu. Při nouzovém přistání v Himálaji jejich pilot-únosce zahyne a oni se ocitnou v zoufalé situaci. Kam až oko dohlédne, prostírá se jen zasněžená planina se štíty hor. Spásu jim přinese skupinka mnichů, která zdánlivě náhodou prochází planinou. Odvádí je sebou do kláštera ukrytého v překrásném údolí. Nikdo z čtveřice ovšem netuší, že modravě zasněný svět bájného Šangri-La, ráj na zemi, kde mohou být věčně mladí, se změní v rajské vězení. Lámové Šangri-La věří, že lidské utrpení lze odstranit jedině tak, že v sobě potlačíme touhu žít, touhu po rozkoši a ulpívání na životě, a snaží se dosáhnout stavu naprosté lhostejnosti k životu - nirvány. Conway a jeho přátelé se mohou těšit ze všech duchovních požitků, ale pod jednou podmínkou: musí zpřetrhat svazky z vnějším světem. Toto tiše zasněné, zduchovnělé prostředí, v němž se lidé proměňují v jakési šeptající stíny, vnímá každý ze čtyř unesených jinak. Zatímco Conway vstřebává moudrou, nad marnost světa povznesenou filozofii lámaserie a Šangri-La je pro něho dlouho hledaným vysvobozením, pociťuje Mallinson především její diktaturu, neboť považuje Šangri-La za kruté vězení a odmítá se přizpůsobit. Tento mladý muž potká v klášteře Číňanku Lo-Tsen, členku císařské rodiny Mandžu, kterou tam před sto padesáti lety přivedli jako osmnáctiletou dívku a jež stále nevypadá ani o den starší. Mallinson se do ní vášnivě zamiluje, a přestože jsou v ráji, rozhodnou se milenci utéct. Neobejdou se bez Conwayovy pomoci, ten se musí rozhodnout - zda bude žít ve věčném ráji, nebo pomůže upřímné lásce, podle něho nesmyslné a beznadějné.... celý text
Literatura světová Romány Náboženství
Vydáno: 2004 , AlpressOriginální název:
Lost Horizon, 1933
více info...
Přidat komentář
Podle mého názoru zcela výjimečná a skvěle napsaná kniha. Ani se nechce věřit, že další autorova díla jsou údajně z většiny jen průměrná. Vysvětlením snad může být jen to, že vše zásadní, co mohl autor sdělit, je koncentrováno do této knihy. Děj ( který by dnešní čtenář možná označil jako "fantasy" ), je zde pouze prostředkem, obalem ve kterém jsou uschovány velké myšlenky. Hilton je však nabízí přirozeně, bez nepříjemného poučování. Rovněž vykreslení psychologie postav je zcela mimořádné. Samozřejmě že čtenářům, kteří se chtějí pouze pobavit a "odpočinout si", bych "Ztracený obzor" asi nedoporučil.
Věřím, že v době prvního vydání byla tato kniha objevem a světlým bodem na obzoru, ať již ztraceném či nedosažitelném. Dnes, kdy je k dispozici přehršle knih duchovních, či jen tak zvaně duchovních, a kdy si každý může vybrat z ohromné nabídky všech možných směrů i žánrů, je tato kniha již snad jen jakýmsi zajímavým rekliktem časů minulých. Velmi přeceňovaná a ne tak úplně zajímavá stojí za přečtení snad jen ze studijních a srovnávacích důvodů.
(SPOILER)
Z tejto knižky som bol veľmi sklamaný, a vôbec na mňa nemala taký dopad, ako tu popisuje väčšina čitateľov. Najviac mi vadili 2 veci:
1. Spôsob, akým bol prezentovaný hlavný hrdina v kontraste s ostatnými "kolegami" bol veľmi jednoznačný. Všetko vedel, jediný bol rozvážny, jediný poznal jazyk, atd... a ak aj mal nejakú negatívnu vlastnosť, tak to vlastne bola cnosť, a len ostatní nedozreli na jeho úroveň. Bolo to takmer na úrovni holywoodskych akčných filmov. Keď som na to narazil na začiatku príbehu tak som si úprimne myslel, že je to začiatok nejakej komédie/vtípku. Pripadalo mi, že autor musel byť veľmi samoľúbí, ak toto fakt nemyslel ako nejakú formu sarkazmu.
2. (SPOILER ALERT) Nedokázal som sa vžiť do daného miesta, a spôsobu života. Ideálny svet si predstavujem trochu inak, než len užívanie si nerastného bohatstva seba-centrickou lenivosťou, pričom to alibisticky zabalím do pozlátka uchovania cenností pre budúce generácie (ktoré len tak náhodou sú zároveň luxusnými výdobytkami). A hlavný hrdina to zaklincoval nihilizmom, a to je vlastne cnosť, vďaka ktorej sa nakoniec stane najvyšším. To, že ostatní ľudia sa pachtia za takými malichernosťami, ako "rodina", "zodpovednosť", prípadne "všeobecne prospešná sebarealizácia", je prezentované ako ich slabosť. Fakt nechápem, čo tým chcel autor povedať. Pričom úplne v pohode by sa dala vytvoriť trochu iná, ale zároveň veľmi podobná predstava raja na zemi, ktorá by nestavala na dvoch najväčších problémoch ľudského úpadku (privlastnenie a drancovanie prírodných zdrojov, neochota aktívne sa realizovať v prospech ostatných).
Pan Hilton mě přenesl na mystické, tiché a tajemné místo Šangri-la.
Příběh vybízí k zamyšlení, umírněnosti, ke zklidnění a rozjímání.
Kdo by nechtěl poznat čarovný vliv Šangri-la sjednocující ducha i tělo a nechat se unášet všemi těmi úchvatnými prožitky. Mít dost času na vše...
Nádherné téma na zamyšlení,kdo jsme,kam jdeme-proč?Poslouchal jsem verzi mluvenou,načtenou Borisem Roznerem a doporučuji každému.
Když jsem tuhle knihu sháněla po knihovnách, netušila jsem, že mě tak osloví. Na nemnoho stránkách najdeme mnoho pravdy a moudrosti, zažijeme zklidnění a hluboké zamyšlení nad životem. Na tento příběh nikdy nezapomenu a ráda si ho kdykoliv přečtu znovu. Tato kniha s námi komunikuje o těch nejvážnějších věcech, hledá s námi odpovědi na to, nad čím přemýšlí každý z nás. I když je psána v letech, kdy jsme se ještě ani nenarodili, jsou její postřehy o čase a touha po svobodě a klidném životě platné stále a budou platit navěky. Vřele všem doporučuji.
Knihobudková z Teplic. Manžel mi knížky v knihobudce vyfotil a já si vybrala:-)
Příběh má podle mě jeden velký nedostatek. Je strašně krátký:-) Jak ráda bych se toho dozvěděla víc. A samozřejmě bych chtěla tajemné Šangri-La poznat a zažít na vlastní kůži. Úplně vím, čemu bych se tam věnovala. Už jenom za myšlenku, že lenost je ve skutečnosti rozvážnost, bych dala hvězdiček 5:-) Myslím, že na Ztracený obzor a hlavně Conwaye jen tak nezapomenu. Už je to nějaký pátek, co jsem knihu dočetla, a pořád přemítám, co bylo dál.
Mé první setkání s J. Hiltonem dopadlo nad všechna má očekávání. Doporučuji:-)
Z mého pohledu je to pecka Vážení! Sice je tam pár lidí, co je vlastně někdo unes na střechu světa, ale když nikoho nemáte a nevíte co s vlastním životem, tak to řeší spoustu problémů.
Hele, fyzicky jsi sice unesenej, ale nejsi svázanej, můžeš se pohybovat po celým baráku a okolí a navíc ti řeknou, že celej klášter je taková začarovaná díra. Vede jí nejspíš Vlastík Plamínek. Když se necháš zasvětit, tak se můžeš dožít třeba dvěstěpadesátky. Není to skvělý? Žít takhle dlouho vysoko v horách, debužírovat a mít stálej přísun tisku, literatury a hudby. Navíc, když je ti stopadesát, tak vypadáš třeba na padesát. Na jednu stranu to může bejt dobrý, na druhou stranu ti z toho může hrábnout.
Mezi postavama se tam tenhle pocit míchá a hledaj smysl života. Každej sleduje něco jinýho. Hlavní postava měla v hlavě asi největší sklad duševního klidu a hromadu šuplíků, kde jsou vytříděný všechny všední starosti a věci, kterejma vlastně nemá smysl se stresovat a trápit. Docela solidní pohodář, kterýho ostatní kvůli jeho pohledu na svět ovšem označujou za pošuka, nebo podivína. Klidně by se mohlo stát, že to nakonec dotáhne na ředitele toho nesmrtelnýho baráku.
Celý to bylo klídek, pohoda, tády dády dá.
Doporučuju!
Legendy o ráji, ať posmrtném, nebo skrytém a izolovaném místě někde na zemi, z pověstí asi nikdy nevymizí. V dobrodružné klasice o Šangri-la autor nabízí jednu z nich v netypickém úhlu pohledu - ocitnout se zde nedobrovolně a navždy, bez možnosti volby. V komorním kvartetu "vyvolených" má každý odlišnou osobnost i pohnutky, díky nimž vnímá tuto situaci jako dar, příležitost nebo vězení...a nelze napřemýšlet, jaká je vlastně individuální představa Ráje.
Je to především kniha o rozdílných kořenech a hodnotách kultur. Umírněnost a rozvážnost, zdvořilost, tolerance a neuspěchané vychutnávání života "východu" proti činorodosti, výkonnosti, svobodomyslnosti a přímočarosti "západu", které v různé míře zosobňují jednotlivé postavy. Ať už jsou myšlenky, sympatie a preference čtenáře na kterékoli straně, z knihy vystupuje tak nádherný nadhled a klid, že její četba byla skoro terapií:)
Po přečtení knihy jsem se podíval na film z roku 1937.
Přišel mi lepší než kniha. Pokud se vám do knihy moc nechce, klidně bude stačit kouknout na film a o moc toho nepřijdete.
Každopádně základní myšlenka knihy je moc pěkná.
Nádherná kniha plná mystiky, poezie, ale také podnětná a myšlenkově hluboká. Autor převyprávěl silný příběh, který mě zaujal od první do poslední stránky. Styl jeho psaní je vytříbený a poutavý. Román je již mnoho desetiletí po zásluze oceňován širokou čtenářskou veřejností a navíc v roce 1934 získal Hawthornden Prize pro mladé autory do 41 let.
Některé knížky a filmy zestárnou pár let po svém vzniku, ale téhle knihy se to vážně netýká. Způsob vyprávění, jazyk, téma - to vše je dostatečně moderní, a kdybych netušila, kdy byla kniha napsána, rok 1933 bych zcela jistě nehádala. Úžasné prostředí velehor, nádech mystiky a spousta prostoru pro přemýšlení o bytí a nebytí, o svobodě člověka a o tom, jak se vlastně k životu postavit. Dala bych možná 3,5*, ale teď, když už konečně vím, kde se vzala Šangri-la, přihodím ještě tu půlčičku ,)
Když mi moje maminka vyprávěla o této knížce, zatoužila jsem se i já dostat do krásného údolí, kde může být člověk věčně mladý, prožít klidný, umírněný život vyplněný duchovním rozjímáním. Jenže....Tak jednoduché to zas není. Máme tu závazky a pouta, které volbu pro Šangri - La komplikují.
Úžasná myšlenka a velký dík, že jsem se v rámci 200 stran objevila ve snovém světě, kde jsem byla šťastná...
Proto se přimlouvám, aby každý, kdo sem vstoupí náhodou či cíleně hledá, svůj kousek tichého štěstí našel! ;-)
Po dočtení knihy jsem se cítil tak nějak svěžejší, moudřejší a šťastnější. Připadal jsem si tak nějak odlehčený od starostí světa. Pane Hiltone, za to, co jste se mnou provedl, mi nezbývá nic jiného, než vám hezky poděkovat. Ve svém životě jsem podstatně zpomalil a po dlouhé době jsem začal uvažovat nad slovem umírněnost s láskou.
Čtivá kniha, krásný jazyk s archaismy, napínavý děj ( zvlášť v době, kdy se mnozí snaží zajistit si přístup do buddhistických klášterů, je nápad pobytu v něm s veškerým komfortem a umírněností ve všem :-), jen s nemožností z něj odejít, velmi svěží )
Kniha mi zpočátku přišla jako cestopis,postupně jsem ji začala vnímat spíše jako duchovní zamyšlení nad tím ,proč tady vůbec jsme,proč se věci dějí tak jak se dějí.Z knihy jsem cítila ,že je asi i něco více nad naší myslí,přinesla mi takové celkové zklidnění.Vím,že se k ní určitě vrátím.
Knížku jsem našla mezi tituly vyřazenými z obecní knihovny. Obálka (mám vydání z roku 1991) mi byla povědomá a byla jsem přesvědčena, že jsem knihu kdysi dávno, snad během gymnaziálních let, měla vypůjčenou... no, možná měla, ale nejspíš jsem ji vrátila nepřečtenou. Nic z textu mi nebylo povědomé, tím víc mě tato celkem útlá knížka mile překvapila.
Můžete ji číst různým způsobem. Jako poutavý, dobrodružný cestopis do nejzapadlejších končin světa a k jeho lidem. Nebo jako historický román. Obojím je kniha ovšem jen na povrchu. Můžete se na ni dívat jako na soubor úvah o povaze a poslání lidstva. Nebo jako putování do vlastního nitra... Je to od každého kousek a ještě něco navíc. Nesmírně inspirativní kniha s otevřeným koncem, která Vám nedá spát...
Kniha plná zajímavých myšlenek k zamyšlení.
První půlka byla v některých momentech trochu zdlouhavá, rozčilovaly mě zbytečně dlouhé scény, kdy se Mallison rozčiloval, ale druhá část knihy už probíhala skvěle. Ke konci knihy si i autor se čtenářem trochu pohraje.
Celkově jsem z knihy nadšená, moc se mi líbila a čte se skvěle.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Ztracený obzor |
| 1992 | Sbohem, pane profesore |
| 1992 |  Byla to vražda? |
| 1947 | V zajetí minulosti |
| 1948 | Díky, pane profesore |
Hiltonova představa buddhisticko-křesťanské utopie. Docela pěkné fantasy. Ovšem s Tibetem a tibetským buddhismem to nemá společného nic.