• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 10 knih

Nové komentáře u knih James Hilton

Ztracený obzor

„Podle mého názoru zcela výjimečná a skvěle napsaná kniha. Ani se nechce věřit, že další autorova díla jsou údajně z většiny jen průměrná. Vysvětlením snad může být jen to, že vše zásadní, co mohl autor sdělit, je koncentrováno do této knihy. Děj ( který by dnešní čtenář možná označil jako "fantasy" ), je zde pouze prostředkem, obalem ve kterém jsou uschovány velké myšlenky. Hilton je však nabízí přirozeně, bez nepříjemného poučování. Rovněž vykreslení psychologie postav je zcela mimořádné. Samozřejmě že čtenářům, kteří se chtějí pouze pobavit a "odpočinout si", bych "Ztracený obzor" asi nedoporučil.“... celý text
— KaZo

---

Sbohem, pane profesore

„Etablovaný před tabulí stál. O pannu Thálii za oponou, která je tu pro každý divácký sál. Klasa v emoci, když se mění jeho vlas(t). Látka na téma, která trému nemívá: "Láska, hrdě zpěvná, pevná v nás."“... celý text
— andrii24

---

V zajetí minulosti

„Vypravěč se seznamuje s politikem a podnikatelem Rainierem, který navzdory všem svým úspěchům nedokáže být šťastný. Nemůže si totiž vybavit několik let, která prožil jako někdo jiný po ztrátě paměti v I. světové válce. Jednotlivé oddíly románu, podané v ne-chronologickém sledu, postupně Rainierův příběh objasňují. Čtenář tak nahlíží do anglické „high society“ 20. a 30. let, ale i do vojenské nemocnice pro nervově choré, na londýnskou periferii nebo do maloměst. Od Hiltonova románu si nelze odmyslet glosy o vývoji společnosti v jednotlivých meziválečných letech. Nezpomalují děj, neubírají knize na čtivosti (mimochodem podivuhodné) a mají něco do sebe. Jenže jsou prostě britské, čili izolované od problémů na kontinentě: hladu, nejtěžších dopadů Velké hospodářské krize či národnostních nepokojů způsobených Versaillským diktátem. Angličané - vysvětluje Hilton, aniž by nad tím zaujal nadhled - věří, že Evropu uspokojí růst hmotného blahobytu a že všichni mohou být tak netečně nekonfliktní jako dobráčtí ostrované. A tak je pro něj II. světová válka jen otázkou rozhodnutí „jednoho chorého mozku“, a ne katastrofou s hlubokými a mnohačetnými příčinami. - Ale i když mám výhrady k autorovým politickým úvahám, výborné jsou jeho komentáře o impériu, o Londýně, o věcech časových i obecně lidských. I v tomto Hiltonovu románu, jako v mnoha jiných, najdeme svérázné a skvěle charakterizované postavy (farář Blampied! - nemohla ta kniha být o něm?); láskyplný obraz toho, co je nejlepšího na „staré dobré Anglii“; víceméně platonickou mezigenerační zamilovanost; meditativní klid, smutnou pasivitu, ale i traumatizaci I. světovou válkou, přenesenou z autora na hrdiny. Jednu hvězdičku ubírám jen za závěr, o kterém ostatní čtenáři píší, že jim z něho běhal mráz po zádech, nicméně já jsem ho čekala asi od poloviny románu a považuji ho za něco pod Hiltonovou úrovní, dobrého spíš pro film (ostatně autor psával scénáře pro Hollywood, což, hádám, jeho tvorbě neprospělo).“... celý text
— JulianaH.

---

---

Ztracený obzor

„Věřím, že v době prvního vydání byla tato kniha objevem a světlým bodem na obzoru, ať již ztraceném či nedosažitelném. Dnes, kdy je k dispozici přehršle knih duchovních, či jen tak zvaně duchovních, a kdy si každý může vybrat z ohromné nabídky všech možných směrů i žánrů, je tato kniha již snad jen jakýmsi zajímavým rekliktem časů minulých. Velmi přeceňovaná a ne tak úplně zajímavá stojí za přečtení snad jen ze studijních a srovnávacích důvodů.“... celý text
— lynxir

---

Ztracený obzor

„Z tejto knižky som bol veľmi sklamaný, a vôbec na mňa nemala taký dopad, ako tu popisuje väčšina čitateľov. Najviac mi vadili 2 veci: 1. Spôsob, akým bol prezentovaný hlavný hrdina v kontraste s ostatnými "kolegami" bol veľmi jednoznačný. Všetko vedel, jediný bol rozvážny, jediný poznal jazyk, atd... a ak aj mal nejakú negatívnu vlastnosť, tak to vlastne bola cnosť, a len ostatní nedozreli na jeho úroveň. Bolo to takmer na úrovni holywoodskych akčných filmov. Keď som na to narazil na začiatku príbehu tak som si úprimne myslel, že je to začiatok nejakej komédie/vtípku. Pripadalo mi, že autor musel byť veľmi samoľúbí, ak toto fakt nemyslel ako nejakú formu sarkazmu. 2. (SPOILER ALERT) Nedokázal som sa vžiť do daného miesta, a spôsobu života. Ideálny svet si predstavujem trochu inak, než len užívanie si nerastného bohatstva seba-centrickou lenivosťou, pričom to alibisticky zabalím do pozlátka uchovania cenností pre budúce generácie (ktoré len tak náhodou sú zároveň luxusnými výdobytkami). A hlavný hrdina to zaklincoval nihilizmom, a to je vlastne cnosť, vďaka ktorej sa nakoniec stane najvyšším. To, že ostatní ľudia sa pachtia za takými malichernosťami, ako "rodina", "zodpovednosť", prípadne "všeobecne prospešná sebarealizácia", je prezentované ako ich slabosť. Fakt nechápem, čo tým chcel autor povedať. Pričom úplne v pohode by sa dala vytvoriť trochu iná, ale zároveň veľmi podobná predstava raja na zemi, ktorá by nestavala na dvoch najväčších problémoch ľudského úpadku (privlastnenie a drancovanie prírodných zdrojov, neochota aktívne sa realizovať v prospech ostatných).“... celý text
— Timeshifter