Sbohem, pane profesore přehled
James Hilton
Kniha o životě starého profesora a jeho celoživotním působení na střední škole v malém anglickém městečku. Děj je tvořen dvěma základními prvky. Je to především postava středoškolského učitele, jehož pohnuté životní osudy líčí autor od 70. let min. stol. až do doby po první světové válce, a za druhé je to působivé prostředí provinční internátní školy, s níž starý pedagog dokonale srostl a které mu nedovolilo nikdy skutečně zestárnout. Z této konfrontace vzniká řada situací a zápletek, které pro svůj humanismus mají co říci čtenářům všech věkových kategorií... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1992 , LunarionOriginální název:
Goodbye, Mr. Chips, 1934
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Sbohem, pane profesore. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (13)
Je to takové tradiční, anglicky humorné, čili suché. Pobavilo mě zejména to, jak kritizuje otce i dědu jistého studenta, o všech tvrdí, jací jsou tupci a sklízí za to salvy smíchu - i od kritizovaného chlapce. Je vidět, že od té doby uplynulo sto let. Ale je to dojemné, ne že ne.
„Byla vychovatelkou, toho času bez místa, a měla našetřeno něco peněz. Četla a obdivovala Ibsena; zastávala názor, že by i děvčata měla mít přístup na university; dokonce se domnívala, že by se jim mělo dostat volebního práva. Radikalisticky smýšlela i v politice, kde se klonila k názorům lidí typu Bernarda Shawa a Williama Morrise.“
„Sbohem, pane profesore“ se skládá z portrétů (nebo spíš jen skic) lidí a dějů z let 1870-1933. Či přesněji řečeno těch dějů a lidí, kteří se protnuli s životní drahou profesora Chipinga („Chipse“), učitele klasických jazyků na internátní škole v Brookfieldu.
Škoda, že ač tahle knížečka nese označení román, má jenom pár stránek. Vím, že původně byla určena k publikování v časopisu, ale pro knižní vydání ji snad James Hilton mohl trochu rozšířit. Takhle jsem měla dojem, že čtu obsáhlý nekrolog – což nemyslím zle, nekrology jsou bohulibý žánr. Poutají pozornost právě proto, že řada z nás pokládá lidský život za cosi zásadního, co má být vyprávěno. A právě v tom spočívá i melancholické kouzlo „Pana profesora“, který během svých posledních let tu a tam vytáhne nějakou krátkou nitku vzpomínky a rozvine ji před čtenářem: milovaná manželka, diamantová svatba královny Viktorie, stávky v 90. letech... nebo třeba hrdinův legendární vtip na téma „Lex Canduleia“.
Bohužel je většina z těch nitek až příliš krátká. Kromě toho psal Hilton v době (1933), kdy na některé historické události ještě stačilo udělat jen lehkou narážku (čtenář se případně poptal /pra/rodičů), kdežto dnes jsou už nesrozumitelné. Věřím také, že některé vtipy byly na sklonku 19. století vtipné – a že ještě vtipnější byly v angličtině (a v latině) –, ale z mého hlediska se jich většina stářím setřela. Ani Chipsovy „potrhlé kousky“ mi potrhlé nepřipadaly: vyslovit jméno padlého německého učitele, ač ve vále bojoval na opačné straně fronty, společně s jinými padlými osobami spjatými se školou beru jako naprosto přirozené. (Jasně, je to jedna z věcí, ve kterých se projevuje „plynutí morálního zeitgeistu“, jak říkává prof. Dawkins.) Takže „Sbohem“ pro mě není úsměvná kniha, opravdu ne.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Sbohem, pane profesore v seznamech
v Přečtených | 61x |
ve Čtenářské výzvě | 5x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 49x |
v Chystám se číst | 16x |
v Chci si koupit | 3x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2004 | Ztracený obzor |
1992 | Sbohem, pane profesore |
1992 | Byla to vražda? |
1947 | V zajetí minulosti |
1948 | Díky, pane profesore |
Etablovaný před tabulí stál. O pannu Thálii za oponou, která je tu pro každý divácký sál. Klasa v emoci, když se mění jeho vlas(t). Látka na téma, která trému nemívá: "Láska, hrdě zpěvná, pevná v nás."