V zajetí minulosti přehled

26.12.2023

Vypravěč se seznamuje s politikem a podnikatelem Rainierem, který navzdory všem svým úspěchům nedokáže být šťastný. Nemůže si totiž vybavit několik let, která prožil jako někdo jiný po ztrátě paměti v I. světové válce. Jednotlivé oddíly románu, podané v ne-chronologickém sledu, postupně Rainierův příběh objasňují. Čtenář tak nahlíží do anglické „high society“ 20. a 30. let, ale i do vojenské nemocnice pro nervově choré, na londýnskou periferii nebo do maloměst.

Od Hiltonova románu si nelze odmyslet glosy o vývoji společnosti v jednotlivých meziválečných letech. Nezpomalují děj, neubírají knize na čtivosti (mimochodem podivuhodné) a mají něco do sebe. Jenže jsou prostě britské, čili izolované od problémů na kontinentě: hladu, nejtěžších dopadů Velké hospodářské krize či národnostních nepokojů způsobených Versaillským diktátem. Angličané - vysvětluje Hilton, aniž by nad tím zaujal nadhled - věří, že Evropu uspokojí růst hmotného blahobytu a že všichni mohou být tak netečně nekonfliktní jako dobráčtí ostrované. A tak je pro něj II. světová válka jen otázkou rozhodnutí „jednoho chorého mozku“, a ne katastrofou s hlubokými a mnohačetnými příčinami. - Ale i když mám výhrady k autorovým politickým úvahám, výborné jsou jeho komentáře o impériu, o Londýně, o věcech časových i obecně lidských.

I v tomto Hiltonovu románu, jako v mnoha jiných, najdeme svérázné a skvěle charakterizované postavy (farář Blampied! - nemohla ta kniha být o něm?); láskyplný obraz toho, co je nejlepšího na „staré dobré Anglii“; víceméně platonickou mezigenerační zamilovanost; meditativní klid, smutnou pasivitu, ale i traumatizaci I. světovou válkou, přenesenou z autora na hrdiny. Jednu hvězdičku ubírám jen za závěr, o kterém ostatní čtenáři píší, že jim z něho běhal mráz po zádech, nicméně já jsem ho čekala asi od poloviny románu a považuji ho za něco pod Hiltonovou úrovní, dobrého spíš pro film (ostatně autor psával scénáře pro Hollywood, což, hádám, jeho tvorbě neprospělo).

10.02.2021

Téma ztráta paměti...Ano, už se to může zdát jako 100x ohrané, ale rozhodně ne v tomto případě. Zaručuji velkou zvědavost a překvapení až tomu chybějícímu "dílku" přijdete na kloub! ;-)

"Smith je docela pěkné jméno. Tak pojďte, Smithíčku."