Ztracený obzor

Ztracený obzor
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17711/bmid_ztraceny-obzor-qRQ-17711.jpg 4 169 169

Skupina čtyř lidí v rychlosti opouští Indii v malém letadle, avšak místo do bezpečí letí vstříc neznámému osudu. Při nouzovém přistání v Himálaji jejich pilot-únosce zahyne a oni se ocitnou v zoufalé situaci. Kam až oko dohlédne, prostírá se jen zasněžená planina se štíty hor. Spásu jim přinese skupinka mnichů, která zdánlivě náhodou prochází planinou. Odvádí je sebou do kláštera ukrytého v překrásném údolí. Nikdo z čtveřice ovšem netuší, že modravě zasněný svět bájného Šangri-La, ráj na zemi, kde mohou být věčně mladí, se změní v rajské vězení. Lámové Šangri-La věří, že lidské utrpení lze odstranit jedině tak, že v sobě potlačíme touhu žít, touhu po rozkoši a ulpívání na životě, a snaží se dosáhnout stavu naprosté lhostejnosti k životu - nirvány. Conway a jeho přátelé se mohou těšit ze všech duchovních požitků, ale pod jednou podmínkou: musí zpřetrhat svazky z vnějším světem. Toto tiše zasněné, zduchovnělé prostředí, v němž se lidé proměňují v jakési šeptající stíny, vnímá každý ze čtyř unesených jinak. Zatímco Conway vstřebává moudrou, nad marnost světa povznesenou filozofii lámaserie a Šangri-La je pro něho dlouho hledaným vysvobozením, pociťuje Mallinson především její diktaturu, neboť považuje Šangri-La za kruté vězení a odmítá se přizpůsobit. Tento mladý muž potká v klášteře Číňanku Lo-Tsen, členku císařské rodiny Mandžu, kterou tam před sto padesáti lety přivedli jako osmnáctiletou dívku a jež stále nevypadá ani o den starší. Mallinson se do ní vášnivě zamiluje, a přestože jsou v ráji, rozhodnou se milenci utéct. Neobejdou se bez Conwayovy pomoci, ten se musí rozhodnout - zda bude žít ve věčném ráji, nebo pomůže upřímné lásce, podle něho nesmyslné a beznadějné.... celý text

Literatura světová Romány Náboženství
Vydáno: , Alpress
Originální název:

Lost Horizon, 1933


více info...

Přidat komentář

eraserhead
05.11.2014 5 z 5

Jsou knihy tak špatné, že je až škoda k nim cokoliv psát. Naopak jsou knihy tak dobré, že k nim není prakticky co psát, protože žádné napsané slovo dokonale nevystihne ten povznášející pocit zažívaný při jejich četbě. Nejlíp se tedy píše o knihách které jsou někde mezi tím. Což ale není případ Ztraceného obzoru. Ten právě patří k těm výborným knihám, u nichž se nedostává slov vyjádření (a sami nutně uznáte, že jsem musel použít hodně velký a silný oslí můstek, abych alespoň něco kloudného a chytrého napsal). Příběh různorodé čtveřice, která uvízne v klášteře někde uprostřed nehostinného hornatého Tibetu prostě a jednoduše obejme, pohltí a zevnitř i zvenčí hladí. Nekolikrát jsem se přistihl, jak se při čtení blaženě a potutelně usmívám. Hiltonova slova plynou krásně jako voda v horském potoku a slévají se do vět jako ony potůčky do řek v údolí. A stejně jako je krásné zout si boty a brodit se po kotníky v jejich chladné čiré vodě, je osvěžující usednout, rozevřít ji a začíst se do jejích řádků. Vlastně jsem mohl napsat je jedno: Má oblíbená ediční řada Světová četba prostě opět nezklamala. Ztracený obzor patří k tomu nejlepšímu z té zhruba stovky svazků, co jsem z edice zatím měl tu čest číst. A je to další moc dobrý důvod, pohlédnout se po svazku dalším, protože tato edice skvěle vystihla můj vkus a krásu mnoha neznámých románů a ostatních literárních útvarů rozesetých po celém světě.

Makyskas
07.10.2014 5 z 5

Velmi čtivě napsaná kniha, jež vede k zamyšlení nad naším životem.


Ikkju
14.03.2013 4 z 5

Pro mě zajímavá kniha s ještě zajímavější osobní historií - půjčila mi jí kolegyně mojí matky, s tajemným spoluspiklenectvím že už budu vědět.. Pár let poté jsem zjistil, že přestože měly s matkou docela vřelé vztahy, kolegyně (teď už bývalá) s mámou přestala komunikovat, a za dalších pár let už nešlo touhle cestou ověřit, jestli ještě vůbec bydlí ve stejné vesnici. Vysvětlení je možná prosté, třeba měla jen jiné starosti, stačilo by dojet do nedaleké vesnice a přesvědčit se, ale já si hýčkám tu šílenou myšlenku že ... x)