Aneleh
komentáře u knih
Tak akorát
Jostein Gaarder
Spisovatel nám poskytuje hluboké a vážné filozofické zamyšlení nad životem a smrtí. Perfektně vykresluje atmosféru Pohádkové chaloupky a jezírka, kam se Albert přišel vyrovnat se zlou zprávou, jenž může kdykoliv potkat každého z nás: "Dostal jsem na půjčku celý svět a teď jí musím splatit. Odevzdávám vše, co mi život dal. A děkuji za půjčení!"
Nikomu ani slovo
Harlan Coben
Od pana Cobena je toto čtvrtá kniha, kterou jsem od něj přečetla. Všechny předchozí mi však přišly lepší. Zde je příběh jako vždy velmi napínavý, ovšem na můj vkus až příliš překombinovaný a trochu moc přitažený za vlasy. Je pravda, že tam najdeme všechno - od romantiky až k surovému násilí, ale nějak mě to nezaujalo, jak by mělo. Váhám, zda číst ještě další knihy od tohoto autora.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Opět bravurní dílo paní Mornštajnové. Setkáváme se s mnoha postavami jedné rodiny, které si více či méně oblíbíme a díky umění této spisovatelky se ponoříme do děje, který plyne nenásilně a se syrovou realitou tehdejší doby. Chování všech je vylíčeno tak, abychom je dokázali pochopit, abychom vždy znali jejich příčinu až do úplné hloubky. Tu úžasně vyjádřenou psychologii každé postavy nejvíce oceňuji - lidé, kteří se každý svým způsobem stávají oběťmi politického režimu, jenž plnou vahou dopadne na jejich životy a mezilidské vztahy, ať se tomu brání jakkoliv. Doporučuji všem, kteří si tuto manipulaci, nařizování, co smíme chtít a co si smíme myslet, zažili a všem, kteří nic podobného už nikdy zažít nechtějí: "Jistě, vaši práci nikdo nezpochybňuje. Ale co vaše smýšlení? Proč nejste ve straně?"
Než pravda vyjde najevo
Tošikazu Kawaguči
Pokračování nezklamalo, do této doby je tohle čtení úplným balzámem na duši. Už známe postavy, víme, co se bude dít a přesto - tyhle dojemné a kouzelné příběhy od japonského spisovatele mě nikdy nemůžou omrzet. Je v nich totiž zobrazena ta někdy obrovská touha každého z nás vypořádat se důstojně s minulostí či se podívat do budoucnosti, vyjasnit si nevyřešené, nevyřčené - aspoň na chvíli, než ta káva vystydne, putovat časem a udělat vše pro to, aby pravda vyšla najevo. Už se moc těším na další příběhy.
Než vystydne káva
Tošikazu Kawaguči
Kniha má obrovskou hloubku, dlouho ve mně bude doznívat její poselství. Ano, člověk dokáže překonat i tu nejtěžší realitu, když změní svoje myšlení. Velmi emotivní, poučné a nadějeplné. Nemohla jsem se odtrhnout a přečetla jsem všechny příběhy skoro na jeden zátah. Otevírám další díl a moc se na něj těším.
Tri sestry
Táňa Keleová-Vasilková
Od této spisovatelky jsem přečetla již většinu jejích knih. Líbí se mi nejen to, že dodávají naději a optimismus, ale hlavně, že vždy skrývají nějaké hluboké poselství. Není to tedy jen nějaká červená knihovna. Autorka má dar rozvíjet perfektní komunikaci mezi postavami, které nám díky tomu začnou být blízké a snažíme se je pochopit. Zde je nám úplně jasné, o co jí šlo: upozornit na to, aby děti nezapomínaly na svoje staré rodiče, nenechávaly je samotné a v nejistotě, protože tu nebudou navždy a čas se již nedá vrátit...
Mezi námi lháři
Caroline England
Překvapilo mě tak nízké hodnocení. Možná někoho odradil ten začátek, také jsem se nejdříve nevyznala v jednotlivých lidech, kdo patří ke komu. Ale postupně se všechno skvěle ukazuje, dostáváme se do myšlení a do hlav všech zúčastněných. Vypadá to, jak jsou všichni v pohodě a přitom všichni žijí ve lžích a v tajemství, která se odhalují kousíček po kousíčku, a to mě na tom právě bavilo. Nejvíce mi to přišlo jako psychologický román, ale na konci se dočkáme i thrilleru. Škoda, že není víc knih od této autorky, její psaní mě zaujalo.
Hana
Alena Mornštajnová
Žádná slova nestačí, opravdu žádná! Musíte si přečíst sami a dala bych to jako povinnou četbu už ve školách.
Na co slova nestačí
Brigid Kemmerer
Jsem ráda, že jsem se pustila do druhého dílu série Dopisy ztraceným. Bylo to snad ještě lepší než díl první a setkali jsme se i s jeho postavami a tím to krásně navazovalo. Četlo se to úplně samo a i když má kniha téměř 400 stran, nestačíte obracet listy a jste udržováni v napětí až do konce. Zažijete strašně moc emocí a vy se musíte neustále zamýšlet, zda je tohle vůbec možné? Kniha s velkým významem, která ve vás navždy něco zanechá. Doporučuji každému!
Miluju tvé lži
Adriana Macháčová
Příběh byl zajímavě napínavý a otevřený konec chtěl ukázat na to, že každý je za svoje ošklivé činy nakonec sám potrestán. Autorce se to povedlo a kniha určitě má hlubší podtón, i když působí navenek jen odpočinkově. Jen překlad byl místy zvláštní a co vždycky kvalitu knihy snižuje, to jsou pravopisné chyby ("Přijďte později," odbila ho - str. 250).
Nebe ze zlata
Laura Wood
Svým způsobem mě tato kniha, ač určená mládeži, zaujala. Nejprve vše vypadá tajemně, když Lou se vkrádá do sídla a postupně se seznamuje se zlatým pozlátkem, který se skrývá za bezstarostnou zábavou jeho obyvatel. Získává tak životní zkušenosti a může srovnávat se svojí velkou rodinou, aby se nakonec osamostatnila. Trochu mi však chyběla nějaká zápletka, ono velké tajemství, na které se čekalo, bylo nakonec docela předvídatelné a konec byl až překotně náhle úplně ideální. Ale na odpočinek a duševní vypnutí docela ideální.
Majonéza k snídani
Markéta Lukášková
Opět zajímavá kniha. Maturantka Ema je trochu jiná než její vrstevníci, má problémy s city, a tak se rozhodne lásku rozebírat. Ptá se všech členů své rodiny a zjišťuje, jak málo vlastně dosud věděla o jejich milostných vztazích, co se stalo mezi rodiči, prarodiči i kamarády. Příběh mě opravdu zaujal, jako všechny autorčiny knihy, jen mě v něm znechutilo covidové téma, za to musím ubrat hvězdičku. Bylo to zbytečné, copak už toho všichni nemáme dost a nechceme normálně žít? Zkazilo mi jinak moc hezký zážitek z knížky.
Na obtíž
Colleen Hoover
I když je tento příběh pro úplně jinou věkovou skupinu než jsem já, přesto se mi moc líbil a nemohla jsem se od něj odtrhnout. Tahle rodina je hodně zvláštní a právě proto je v ní dobře ukázáno všechno to, co se děje i v napohled normálních rodinách. Nekomunikace, nezájem, lhostejnost, skrývání problémů, v takovém prostředí se často vyvine deprese, která může vyústit až v tragédii. Za mě poučné pro všechny věkové kategorie, fandím této spisovatelce, každá její kniha má nějaké skryté poselství a hloubku.
Knihkupectví ztrát a nálezů
Susan Wiggs
Příběh se neskutečně táhl, ale byl krásně romantický, konec ještě romantičtější, který jsem tak nějak tušila. Trochu mi vadilo, že se v ději stále přeskakovalo z přítomnosti do minulosti, nebylo to moc přehledné a chvílemi jsem kvůli tomu neměla úplně jasno, co se momentálně děje. Líbily se mi citáty, ale odkazy byly bohužel na knihy, které u nás v češtině nevyšly.
Jedna z pěti
Dagmar Digma Čechová
Svojí třetí přečtenou knihu od této autorky nemohu jinak než zase ohodnotit všemi pěti hvězdičkami. Ona prostě umí vyprávět, umí zaujmout. Tohle bylo opět originální, zajímavé i napínavé. Asi už po půlce jsem uhodla, jak to nejspíš bude s Editiným manželem, neboť všech jejích pět kamarádek nebylo proč podezřívat, a tak co jiného vás napadne? Přesto jsem se bavila a uvědomila si, jak vlastně kolikrát špatně hodnotíme svoje nejbližší, kamarády, že vůbec ani netušíme, co se jim děje.
Zrcadlo
Táňa Keleová-Vasilková
Jsem tentokrát docela zklamaná, kniha nemá úroveň předešlých autorčiných knih. Námět je zajímavý a aktuální, ale pořád se vše opakuje, chvílemi jsem se nudila a vytrvala jen díky tomu, že jsem byla zvědavá, jak to dopadne. Ale i ten konec byl nějaký jako narychlo vytvořený a všechno až řekla bych nereálně sladce a úžasně vyřešeno. Sympatická mi hlavní hrdinka moc nebyla. I když v manželství pociťovala odcizení, to jak byla neustále nespokojená, bylo trochu přehnané, spíš bych řekla, že si mnohého ve svém životě nevážila. Jejího manžela jsem si oblíbila více, měl alespoň nějakého koníčka a ke svojí ženě se choval pěkně. Celkově to nemělo žádný spád, jen takové monotónní vypravování.
Listopád
Alena Mornštajnová
Tohle nebylo lehké čtení, tím spíše, když jste ten socialismus zažili. Já osobně vnímám tuto knihu jako varování. Sice to má být vymyšlená fikce, ale mně to tak moc nepřijde. Cenzura, lži médií, rozdělování rodin, dva tábory lidí proti sobě, zákazy, příkazy, nařízení, zákazy vycházení, zavírání restaurací, okresů, strach, nejistota. Co mi to jen v dnešní covidové době připomíná? Nechat si vzít svobodu může být velmi snadné, když se necháme zmanipulovat, když se necháme zastrašit a také když nebudeme ochotni si sami hledat informace a vytvářet svůj vlastní názor. "Tenhle režim padne ve chvíli, kdy tuhle hru přestaneme hrát."
To nejlepší v nás
Colleen Hoover
Dlouho jsem se rozmýšlela, zda dát všech pět hvězdiček nebo méně. Celkově mi to připomíná spíše červenou knihovnu. Tak dokonalý partner se snad nevidí, samé miluji tě a příliš mnoho sexu. Střídání teď a tehdy dobré, akorát to tehdy se až příliš táhlo a trochu až nudilo. Kvůli závažnému tématu a vyzdvižení důležitosti vzájemné komunikace v manželství bych dala plný počet, ovšem knihu bohužel kazí také gramatické překlepy a dokonce hrubé pravopisné chyby, např. str. 259: Zůstaneme v té samé pozici tak dlouho, až my oschnou slzy. To by prostě v kvalitní knize být nemělo.
Losos v kaluži
Markéta Lukášková
Nejhezčí pohádka pro dospělé jakou jsem kdy četla, zaslouží si všechny hvězdičky. Je to takové milé a dává to naději. Tak jsem si při knize už dlouho neodpočinula. A to nebe - prostě nádhera, skláním se před autorčinou fantazií.
Tři v kruhu
Naďa Horáková
Mám ráda psychologické knihy, proto jsem po této knížce sáhla. Ale dojem z ní mám trochu rozporuplný. Vyprávění mi přišlo nějak těžkopádně poskládané, snažilo se být i tajemné, což zvláště s oním obrazem vyznívá divně, nějak mi to do příběhu vůbec nezapadalo. Hlavní hrdinka neví, koho vlastně chce, jeden večer jde s jedním, druhý zase s jiným. Většinu času se pátrá po otci Petříka, což bylo chvílemi zajímavé, ale ty šílené propletence už mě moc nebavili a konec mě tedy taky nenadchnul.
