Aneleh komentáře u knih

Ne že by se mi chobotnice líbily. Ale pamatuji si je z dětských knih svých dětí a jak jejich příběhy milovaly. Takové chobotničky stejně jako plyšové hračky, jsou vyobrazeny velmi mírumilovně a roztomile. Velký Marcellus z této knihy je navíc velmi inteligentní a tak chytrý, že rozluští záhadu v životě jedné důchodkyně, která uklízí ve Vodním světě.
Příběh téměř detektivní, ale zároveň laskavě pohádkový, zaujme neobvyklým přátelstvím a přiznám se, že v závěru se mi hrnuly slzy do očí. Prostě vás to dojme a chytí za srdce. Všechny pasáže psané Marcellem jsou neodolatelné a budete si je opravdu užívat. Doporučuji každému, kdo hledá laskavost, moudrost a hezký pocit na duši.
"Lidé. V mnoha ohledech jste hloupí a děláte jednu chybu za druhou. Ale čas od času se dokážete proměnit v pozoruhodně bystrá stvoření."

4 08.03.2024

Opět silná a syrově upřímná kniha psaná způsobem, jakým to umí jen paní Dvořáková. Deprese, nespokojenost se životem, který se po zvonění klíči v 89 roce má změnit k lepšímu. V této rodině je vynikajícím způsobem vykresleno, jaká ztráta iluzí přišla. Svět se změnil, ale uvnitř rodiny stále sálá neustálá marnost a zahořklost. Každý, kdo tuto dobu prožil, zde najde určité situace, které se ho dotknou a řekne si ano, takhle přesně to bylo, tak jsme se cítili a tak jsme žili. Pavlína navíc trpí alkoholismem svého otce, nečekala jsem však, že její vzdor a pocit beznaděje přeroste nakonec v něco tak děsivého. Bývalo by mě zajímalo, jak se dokázala nakonec osamostatnit a vzít život do svých rukou. Ač se jí to podařilo, stejně neustále vzpomíná a klade si otázku, zda se může cítit opravdu svobodná. Klobouk dolů před paní spisovatelkou, takhle vykreslit by to uměl málokdo.

13 27.02.2024

Pohádkový příběh o tom, jak se po smrti dostáváme do nebe, tam potkáváme všechny své nejmilejší, ale také se musíme zodpovídat ze svých činů. Báře je navíc umožněno vrátit se před svou smrtí na zem a napravit některé svoje vztahy. Kniha ukazuje, co je v životě důležité, nutí k zamyšlení a konec je tak dojemný, že nás to docela semele.
Velmi se mi líbil popis samotného nebe a přilákala mě hezká obálka s kočičkou, i když tam žádná nevystupovala. Přesto chvílemi to bylo až přespříliš nereálné a přemrštěné. Ale určitě je to svým způsobem silná kniha a oceňuji spisovatelčinu fantazii. Kdo z nás by si nepřál, aby to skutečně takto fungovalo?

Divná kniha, ke které jsem se nechala nalákat hezkou obálkou i názvem. Ale přiznám se, že moc jsem téhle zvláštní zpovědi nerozuměla. Pořád se přeskakuje z minulosti do přítomnosti, spousta věcí není vysvětleno. Joela, která trpí jakousi zvláštní duševní chorobou, je zaslepená láskou ke svojí dceři, dle mého mínění jí však nenechá v dospělosti dýchat. Dokonce ji i jejího manžela pronásleduje a neváhá na něj žalovat, jen aby se k ní Lea vrátila, což mě naprosto šokovalo. Zároveň se zpovídá ze vztahu ke svému o dost staršímu manželovi i k dalším mužům ve svém životě. Celkově to na mě působilo jako jedna velká litanie, byla jsem ráda, že už jsem dočetla.

17.02.2024

Velice zajímavý pohled na úzkost a depresi, mně osobně vadilo až příliš časté zmiňování úlohy covidu.

2 13.02.2024

Není to žádný příběh, jen chaotická směs myšlenek. Vzdala jsem to asi ve třetině, rozhodně se s těmito bláboly nemůžu ztotožnit. Hezká je jen obálka, na tu jsem se nachytala.

Další kniha, kterou jsem si zařadila mezi ty, na něž nezapomenu. To, s čím se musela srovnat dospívající patnáctiletá dívka s neobyčejně krásnýma očima, je opravdu kruté. Celou dobu jsem jí držela palce, aby se s tím poprala. Lena mi byla sympatická, to co ona zvládla, by ani leckterý dospělý nedokázal. Měla štěstí na dobré přátele i milující rodinu, a tak se nakonec, jak jen to šlo, zařadila do normálního života svých vrstevníků. Spisovatelka perfektně líčí veškeré Leniny prožitky a pocity, její bolest a beznaděj. Motiv skutečné události knize přidává ještě více na atraktivnosti.
Protože až 90 % vnímáme zrakem, je slepota to nejhorší, co může člověka potkat. Proto knihy s touto tématikou jsou vždy emočně velmi silné příběhy. Jak důležité je chránit si a opatrovat svůj nejdůležitější smysl si po přečtení této knihy uvědomí snad každý:
"Nevnímala jsem den ani noc. Neviděla jsem ani sama sebe. Jediné co bylo skutečné, byla temnota. Pořád a všude temnota."

2 08.02.2024

Tak na tuhle knihu nezapomenu. Nádherný humor, úžasná relaxace. Situace těchto dvou důchodkyň jsou v mnohém přehnané, ale chápu záměr paní spisovatelky. Žijte si po svém až do úplného konce, nikdy to nevzdávejte a v žádném případě si nenechte vzít svobodu! Tahle kniha v mnohém dává na frak mládí. Doporučuji všem věkovým kategoriím.

14 04.02.2024

Příběh v této knize mi nepřijde příliš reálný. Už jen, že by v psychiatrické léčebně pracovala lékařka, která má docela vážné psychické problémy a nakonec se stala sama pacientkou na svém pracovišti? Také pochybuji o tom, že na tomto oddělení si mohou lidé pořádat oslavy a jen tak se vzájemně kdykoliv navštěvovat na pokojích. Příběhy jednotlivých pacientů se poměrně rychle střídají a dá se v nich těžko orientovat, navíc jsou si velmi podobné. Často jsem se v ději úplně ztrácela.
Nebylo to ale nezajímavé, všichni ti lidé se ocitli v léčebně, protože zažili ve svém životě něco velmi stresujícího, co je poznamenalo. Nebyli to žádní šílenci, my se jen slovy autorky "děsíme, co nám dokáže naše hlava způsobit."

1 30.01.2024

Připravte se na hodně depresivní čtení. Příběh z pohledu syna, matky a otce vám nechá nahlédnout do jedné obyčejné rodiny, jejíž život se však vlivem událostí, a to i těch politických, naprosto zhroutí. Na vině však nejsou jen ty vnější události, ale především vnitřní svět každé postavy a nekomunikace mezi nimi. Na mě kniha působila jako děsivý thriller o tom, jak to dopadne, když se problémy zametají pod koberec, když se nemluví o tom, co a proč se stalo, jak se na věc díváme, jak se cítíme, když nechceme, aby nám druzí porozuměli.
Jednu hvězdičku ubírám jen za tu příšernou mluvu v první části, která se mi i na dospívajícího kluka zdála přehnaně hrubá a na tak strašné pravopisné chyby se prostě nemůžu dívat. Chvílemi mi to přišlo až dost rozvláčné, než jsme se konečně dozvěděli, co se celá léta a proč vlastně dělo každou neděli odpoledne.

14 23.01.2024

Přečetla jsem od pana Hartla všechny jeho knihy a vždycky jsem se báječně pobavila. Ne jinak je to i u této jeho poslední. Mám prostě ráda jeho styl vyprávění, jeho humor a to, že se zabývá všedními záležitostmi obyčejných lidí. Na nic si nehraje a píše, jak to chodí. I když nemám v knihách ráda vulgárnosti, v jeho podání mi to nevadí. Miluju ty absurdní a povedené situace, které dovede vymyslet, ať už jsou veselé nebo smutné. Sotva jsem dočetla a už se těším a přeju si, aby brzy zase vymyslel něco tak osvěžujícího a v mnoha případech i pravdivého.
"Je nutný se taky umět smířit s tím, že už jsme si jednou zvolili určitou budoucnost a odžily z ní tak velkej kus, že už prostě úplně jinej život mít nemůžeme."

11 15.01.2024

I když nejsem cílová skupina, knížka mě zaujala. O tomto tématu se v knihách moc nedočtete a spisovatelka uchopila problém velmi dobře, dopodrobna a pravdivě vystihla problém dospívající dívky, trpící úzkostnou poruchou. Hrozné je, jak dlouho může trvat, než se najde vhodný lék, který určitému člověku zabere.
Panické stavy zažívá velká spousta lidí a v této nelehké době se to týká všech věkových kategorií. Ne vždy se však setkávají tito lidé s pochopením, proto by si ji měli přečíst i ti, kteří tento problém nemají. Jen některým výrazům jsem nerozuměla - líbil by se mi podobný příběh sepsaný i pro dospělé a starší.

06.01.2024

Petra Dvořáková nám opět připravila neobvyklý čtenářský zážitek. Ona je prostě mimořádná spisovatelka, její všechny knížky mají neotřelý styl a přesah. Tato nemá ani 200 stran a přesto je tak hluboká a intenzivní, až přechází mráz po zádech.
I když slovo za-hra-da má v sobě to lehké slovíčko hra, tohle je hra jen na první pohled. Jarek se věnuje zahradě po svých prarodičích s neuvěřitelnou péčí, po odchodu z církve si stále hledá svoje místo ve světě a zdá se, že se mu to začíná dařit a najde si i nové přátele. Jenže něco v něm je úplně špatně. Jarek totiž nezapadá do správného světa dospělých a ač si ho docela oblíbíme, společnost a tedy naprostá většina z nás ho musí krutě odsoudit. I když vlastně nic neprovedl, okolní svět mu přiřkne ty nejhorší činy. I my jsme zcela vykolejeni, protože se vžíváme jak do pocitů vyděšených rodičů, tak do Jaroslavovy beznaděje a jeho temného dna.
Příběh vás zcela pohltí a možná si ho budete muset dávkovat po kouskách, abyste mohli vstřebat něco tak děsivě pravdivého. Líbil se mi konec, který přece jen naznačuje jakési řešení v podobě setkání s doktorem. Zdá se, že tady bude ta cesta pro smysluplný život někoho, kdo dostal od života jeden z nejhorších darů.
Jako milovnice koček si nemohu odpustit zmínku o úloze zrzavého kocoura. Smíření se s osudem je totiž vidět i ve vztahu k němu. Nejprve to byl pro Jaroslava jen plesnivý zmetek, ale postupně zjistil, že vlastně je to věrný kamarád, který ho zahříval tu nejhorší noc v jeho životě...

19 03.01.2024

Čtivá kniha, která poskytuje dobrý náhled do psychiky všech postav. Spíše bych řekla, že se podobá až thrilleru. Autorka má dar vtáhnout vás do děje, postavy vám začnou být svým způsobem blízké a vy jste zvědaví, jak to s nimi dopadne. Každá z nich prožívá svůj nelehký životní příběh a má problémy sama se sebou. Jde to hodně do detailů a kdo má tento styl rád, určitě se pobaví. Ovšem ty lázně, úchylná Máša a o co tam vlastně šlo, to mě docela zklamalo, čekala jsem něco zajímavějšího.

6 30.12.2023

Velmi silný autobiografický příběh o mladé ženě, kterou postihne vážná nemoc a musí bojovat o svůj život. Naprosto upřímný a podrobný popis postupu její choroby, jak to ovlivnilo její celý život a především její vztahy s okolím. Nakonec po uzdravení se vydává na dlouhou cestu, kdy se setkává se všemi přáteli, jenž v nejtěžších chvílích poznala. Obdivovala jsem její sílu s oslabenou imunitou toto zvládnout, trochu mi to přišlo jako hazard s nově nabytým křehkým zdravím.
Oblíbila jsem si jejího přítele Willa a mrzelo mě, že k sobě nenašli cestu zpátky, ač to tak ke konci knihy vypadalo. Takový je ale život, jen mě překvapilo, že jej jaksi odstřihla a ani mu nepoděkovala, ač on při ní stál v těch nejhorších situacích a tolik jí pomohl.
Suleiky příběh jsem si našla i na sociálních sítích a to, že se jí leukémie vrátila a ona si tím vším musí znovu procházet, je tak šíleně smutné a nespravedlivé...

2 24.12.2023

Ačkoliv v knize je hned na začátku upozornění, že osoby i události jsou pouze dílem fantazie, můžeme najít ve Wikipedii (https://cs.wikipedia.org/wiki/Franca_Viola) i v několika dalších článcích na internetu, že Franca Viola je skutečnou postavou, jejíž příběh v roce 1965 otřásl sicilskou tradicí a změnil zákony. Příběh Olivy v knize této spisovatelky (jenž překvapivě má také jméno Viola, jen křestní) je v podstatě stejný, jen jsou změněny některé nedůležité události, které však ve skutečnosti byly ještě mnohem horší. Například skutečné Viole dokonce unesli bratra a zbili její matku. Soud je však popsán téměř přesně dle skutečnosti.
Až poté, co jsem si našla tato fakta, jsem v plné míře ocenila význam a sílu této knihy. Jen jedno jsem nepochopila: proč spisovatelka svým způsobem vlastně zatajila, že jde o příběh podle skutečné historické události.

13 16.12.2023

Takové pohodové čtení, i když jsem se na konci těžko smiřovala s tím, co Sara provedla Danielovi, jen aby se pomstila. Ale celkově to knihkupectví bylo úžasné a z postav jsem si nejvíc zamilovala mohutného kocoura Tennysona, bez něj by mi to tolik nebavilo. Kniha se hodí akorát do tohoto předvánočního času.

3 13.12.2023

Přiznám se, že nad hodnocením jsem docela dlouho přemýšlela. Nejprve se mi nechtělo dávat plný počet, protože v příběhu je velká spousta nereálných věcí.
Jak už psali ostatní přede mnou, není možné, aby na pokoji byli pohromadě ženy i muži, reálné nebylo ani to, že Alice ležela stále za plentou a ostatní ji nesměli vidět, zatím co oni se normálně pohybovali mezi sebou. Čekala jsem spíše, že se bude příběh odvíjet na oddělní ARO, kde leží lidé takto oddělení. Ale i tak - aby leželi tak blízko, že by si mohli podávat ruce? A aby tak leželi lidé na rehabilitaci, kteří jsou zde právě proto, aby rehabilitovali denně a ne jen jednou za dva týdny, to už vůbec ne! To bylo tedy hodně přitažené za vlasy. Navíc to, jak Alici vozili na rehabilitaci a ostatní se museli schovat, aby jí nikdo neviděl, to je už holý nesmysl, téměř k smíchu. A to všem oznamovala, že jde na toaletu, aby se rychle ukryli za závěs?
Ovšem na druhé straně samotný příběh měl svoje dost hluboké poselství, a to zvítězilo, abych knihu povýšila nad všechny ty výmysly. Aby se člověk hluboce zamiloval do druhého, není důležité, jak vypadá, nýbrž jakým je člověkem. Nemusí ho dokonce ani spatřit, pokud pozná jeho chování a charakter. Líbilo se mi, jak se Alice i Alfie vyrovnali se svým zraněním a i ten konec byl pěkný. I takto postižení lidé si dokáží vytvořit normální život, založit rodinu a být možná šťastnější než ostatní, protože si toho více váží.

3 28.11.2023

Originální způsob psaní této spisovatelky mám velmi ráda. Vůbec mi nevadí, že nepoužívá přímou řeč, naopak to tím více přibližuje myšlenkové pochody všech postav.
I v této knize píše o všedním životě obyčejných lidí, o jejich pocitech a nechává nás podrobně nahlédnout do jejich uvažování a tím nám je úplně přiblížit. Tohle je příběh jednoho manželství, které sledujeme od seznámení až po jeho naprosté zevšednění a citové otupění.
Každá postava se nám úplně otevírá takovým způsobem, abychom pochopili její jednání. Nejvýrazněji je degenerace manželství popsána u Richarda, ten je považován za viníka. Ale k tomu, co se nevyhnutelně stane, směřuje chování všech zúčastněných. Takhle to dopadne, když se nekomunikuje, každý si nechává své pocity a myšlenky pro sebe, nevychází druhému vstříc, nechce dělat kompromisy a stále se cítí jen ukřivděný.
Tenhle depresivní příběh nám ukazuje, jak se lze postupně a nenápadně dopracovat k úplnému rozvratu rodiny. Otevřený konec zde ani tak nevadí, stačí, že Richard tou závěrečnou větou nakonec všechno pochopil.

13 18.11.2023

Od této autorky mám přečteny všechny knihy, pocházíme a žijeme ve stejném městě, a tak se mi líbí, že i tento příběh se odehrává v naší rodné Plzni. Některá z jejich knih mě zaujala více, některá méně, ale vždycky oceňuji téma, kterým se zabývají.
V tomto příběhu jde o komplikovaný vztah dvou sester, které se zamilují do stejného muže. Nakonec se dozvídáme, že on je ten, kdo obě ženy využil a manipuloval s nimi. Samozřejmě je to tak, ale nemalou část viny nese i Natálie. Začít si něco se známostí svojí sestry, to zrovna neukazuje na její moc velký charakter. Ona je ovšem postižená výchovou jejich matky, která starší dceru upřednostňovala před mladší a ta se pak chce podvědomě mstít.
V příběhu je jedna velká pravda, a to, že nejhůř na chyby a nepatřičné chování dospělých vždy doplácí nevinné děti, tady je to malá Míša, s kterou jsem nejvíce soucítila. Psáno to bylo celkem svižně, jen mi tam přišly zbytečné ty části o sousedce, která jejich příběh sepisuje.

4 11.11.2023