Nejsem jako džbán
Viola Ardone
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493197/bmid_nejsem-jako-dzban-DET-493197.jpg
4
111
111
„Já nevím, jestli jsem pro manželství. Proto pořád běhám po ulicích – mužský dech je totiž jako když foukne kovářský měch, natáhne po tobě ruce a může se dotknout tvého těla.“ Píše se rok 1960, Olivě Denarové je patnáct let, žije v malé sicilské vesnici a už od malička ví (protože jí to její matka jako posedlá stále opakuje), že „žena je džbán – kdo ho rozbije, ten si ho nechá“. Ráda studuje a učí se těžká slova, běhá, až sotva popadá dech, potajmu si překresluje do sešitu tváře filmových hvězd (i když jít se podívat na film nemůže, protože „člověk má potom jenom brouky v hlavě“), chodí s otcem sbírat šneky, střílí prakem kameny po těch, kdo se posmívají jejímu kamarádovi Sarovi. Nelíbí se jí představa, že bude mít měsíčky, protože od té doby nebude tohle všechno moci dělat a bude se muset bránit mužům, aby došla bez úhony k svatbě. Když systém, v němž žije a který mlčky přihlíží útlaku žen, donutí Olivu souhlasit se zneužitím, vzbouří se a využije právo volby. Za svoje „ne“ však zaplatí. Spisovatelka bravurně přetváří historii v příběh a líčí rozpory pramenící z lásky mezi otcem a dcerou, mezi matkou a dcerou, vypráví o nejednoznačné touze, která zároveň lichotí i děsí, zvláště pokud je vnucována násilím. Její dílo je sondou do násilí v důsledku společenských rolí, které se týká všech, včetně mužů. Je-li Oliva Denarová nezapomenutelnou postavou, její mlčenlivý otec, který ji nechává rozhodovat se vší zmateností, kterou pro ni volba znamená, je jednou z nejdojemnějších mužských postav v současné italské beletrii.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2022 , Ikar (ČR)Originální název:
Oliva Denaro, 2021
více info...
Přidat komentář
Přestože se děj knihy odehrává v šedesátých letech minulého století, je s podivem, že se mohl odhrávat i když na Sicilii. Přece i když ostrov už nebyl samostatným, ale patřil pod Itálii, děj se odehrával na odlehlé vesnici, kde žila s rodiči a bratrem inteligentní dívka Oliva, která sice ,chodila do školy, ale byla pod přísným pohledem matky, která ji vodila mezi venkovské ženy modlit se Růženec, na ulici chodit ,,se sklopenýma očima, často za doprovodu bratra, měla zakázáno chodit i do kina, aby "neměla brouky v hlavě". Opakem byl hodně mlčenlivý otec, se kterým chodila sbírat šneky a žáby, což bylo na prodej na trhu. Později pak bylo s dívkami jednáno jako na trhu, hledání ženichů třeba jen podle fotéografie, nebo na radu některé "chytré" sousedky. Nakonec se Oliva takovému zacházení vzepřela, i když to nedopadlo právě dobře, ale za podpory moudrého otce se mohla dál věnovat studiu. Bylo to hodně smutné čtení.
Vlastně nevím, co k příběhu napsat.. celou dobu jsem si říkala - To není možné, to se tohle opravdu dělo?
Hodnota ženy není, nebo ji určuje muž. Otázka svobody a volby téměř neexistuje. Bylo mi z toho smutno.
Velmi silný příběh, který mnou bude ještě dlouho rezonovat.
K této knize se mi komentář píše dost těžko. Přestože je to silný příběh, navíc nádherně literárně zpracovaný, napadalo mě při čtení moc věcí, které s ním až tak nesouvisely.
Například kolik matek se bojí, aby jejich děti nějak nevybočovaly ze stáda, protože jejich odlišnost zasáhne celou rodinu. Vzpomínala jsem o kolika ženách vím, že od svých matek, babiček, nebo kamarádek slyšely "zvykneš si, každá si zvykne", nebo "tak to prostě je, to nezměníš", nebo "ty s tím naděláš! Já jsem to taky vydržela". Vzpomínala jsem na drobné příběhy z malé vesnice, kde jsem vyrůstala, které se odehrávaly, když jsem byla malá holka a pochopila jsem je až mnohem později. Na moje rodiče, kteří mi dali ohromnou svobodu a podporu a na to, že dodnes jsou mnohde ženy vnímány jen jako džbány.
Ale nesmím zapomínat na Olive, o které ten příběh je, a které jsem moc držela palce. Nechci prozrazovat děj, takže jen říkám DOPORUČUJI
(SPOILER) Ty jo, první a druhá část skvělá, moc se mi to líbilo a bavilo mě číst o pravidlech , o tom jak to chodilo v Itálii a kupodivu ani ta máma mi nebyla proti srsti. Takto žila byla vychovaná, udřená, o dceru měla strach, aby si nezkazila život, třeba mimomanželským dítkem, protože tehdy to žádný med teda nebyl. Měla jsem tu její mámu ráda, protože z ní byla cítit láska k dětem a zájem, ale zároveň smysl pro výchovu a povinnost, tak to podle mě má ale být. Často ten kdo má opravdu rád působí někdy jako Herodes, a ti kdo jsou na pohled láskyplně vyhlížející prýští z nich city, tak ti nejsou ve skutečnosti nic moc. Celkově dnešní trend, že se po dětech nic nechce a když jsou malé musíme vše tolerovat nevede k ničemu dobrému, dle mého. Dítě potřebuje hranice, důslednost a spousta práce než se z něj vyloupne milý společník pro okolí. Takže mě se to líbilo. Druhá část to, ale zazdila rapidně a tedy hodně velké zklamání, navíc jsem čekala hodně citátů co si napíší do sešítku a kde nic tu nic.
Ačkoliv v knize je hned na začátku upozornění, že osoby i události jsou pouze dílem fantazie, můžeme najít ve Wikipedii (https://cs.wikipedia.org/wiki/Franca_Viola) i v několika dalších článcích na internetu, že Franca Viola je skutečnou postavou, jejíž příběh v roce 1965 otřásl sicilskou tradicí a změnil zákony. Příběh Olivy v knize této spisovatelky (jenž překvapivě má také jméno Viola, jen křestní) je v podstatě stejný, jen jsou změněny některé nedůležité události, které však ve skutečnosti byly ještě mnohem horší. Například skutečné Viole dokonce unesli bratra a zbili její matku. Soud je však popsán téměř přesně dle skutečnosti.
Až poté, co jsem si našla tato fakta, jsem v plné míře ocenila význam a sílu této knihy. Jen jedno jsem nepochopila: proč spisovatelka svým způsobem vlastně zatajila, že jde o příběh podle skutečné historické události.
Rozhodně mně překvapilo, že v 60.letech 20. století na Sicílii bylo postavení žen tak jasně dané, bez možnosti zvolit si svou cestu. Nejvíc se mi líbil vztah Olivy se svým otcem. Není to lehké čtení, ale určitě stojí za pozornost.
Téma které se mě dotýkalo hodně. Doba kdy panenství mělo až fanatickou podobu naštěstí ustupuje. Přesto vím, co takový fanatismus umí udělat za škrábance na duši a někdy i na těle.
Všem ženám, co šly dál a řekly své ne, jste hrdinky.
Netušila jsem, že ještě v nedávné době, možná i dnes, může být někdo tak plný předsudků a dokonce na to mít i zákon. Knížka, která mi zůstane pod kůží. Tady a teď netušíme co máme. Dívky v patnácti většinou nemusí vyšívat výbavu a nečekají, kterého ženicha jí kdo dohodí.
"Utíkala jsem před drby, před studem, před svojí mámou. Moje dívčí tělo se nechtělo stát tělem ženy, i když pro ostatní jsem se jí už stala. Už jsem nebyla neviditelná - mohli mě pozorovat a soudit.
Určitá slova jsem slýchávala odmala, polohlasem a pořád dokola, ale neposlouchala jsem je. Teď zazněla znovu, ale aby ublížila mně. Celá léta jen podkreslovala moje dětské hry, a teď byly jako vosí roj, který na mě útočil. Učitelka Rosaria měla pravdu - slova jsou jako zbraně. A nemusí to být nic těžkého na vyslovení. Stačí, když obyčejné slovo vypustí z pusy hlupák. "
Zajímavý příběh o postavení žen na Sicílii v 60. letech 20. století. Prostřednictvím malé Olivy se čtenář seznámí s tehdejšími společenskými normami, názory na výchovu a vzdělání dívek, na to, co bylo a nebylo přípustné a co všechno musely ženy snášet pouze proto, že se jako ženy narodily. Vyprávění krásně vykresluje rodinné, kamarádské, milenecké i nepřátelské vztahy. Bohužel je však směsicí děje, myšlenek, pocitů, snů a ideálů, což na mě ve výsledku působilo trochu zmateně a občas jsem se v knize ztrácela. Přesto má kniha co nabídnout a příběh za přečtení rozhodně stojí.
"Jakou vinu nesu, že jsem se narodila jako žena?"
Zpočátku dětsky naivní chování Olivy přerůstá v příběh dívky, sic teprve šestnáctileté, ale už se svým názorem na svět a své místo v něm. Situaci má o něco lehčí díky podpoře úžasného otce, jejich vztah je záviděníhodný. Co je pro dnešní dívky více než normální, bylo na jihu Itálie v šedesátých letech bráno jako vyzývavé, pohoršující. I obyčejný pohled do očí byl muži považován za jednoznačné ANO, chci tě. A je možno se nepodívat???
" Přikyvovat umí i osel, ale říci NE něco stojí." Přes všechny útrapy a ponížení na svém NE trvala, čímž si zničila pověst a život. Její postoj však pomohl dalším ženám, které bojovaly za změnu zákona umožňujícího vynucená manželství.
Umět říct ne,jít proti proudu,bojovat s předsudky.To je poselství této knihy.
Díky všem ženám které se umí vzepřít jsme dnes tam kde jsme.
Nejsem jako džbán je kniha, kterou bych přehlédla… Anotace ale vypadala opravdu dobře a když jsem si přečetla pár odstavců, tak jsem věděla, že ji musím zkusit.
Bohužel jsem dostala něco úplně jiného, než jsem čekala… Hlavní hrdinka mi přišla místy mimo, některé věci nedávaly smysl a celkově jsem si po dočtení řekla “A co mi tím básník chtěl říci..?”
Takže za mě bohužel ne, tohle mi prostě nesedlo.
Zajímavá sonda ze života dívky, která se vzepře tradicím a ovlivní tím nejen život svůj ale i celé rodiny. Trochu mi vadilo, že se dobro spojuje s komunisty.
Aach, krásná kniha. Zdá se mi skoro neuvěřitelné, že je to příběh starý pouhých 60 let. A v Evropě !! Jako by se stal ve středověku. Vyprávění musí potěšit každou ženu
Na Sicílií v 60. letech se narodit jako žena bylo odsouzení, protože úlohou ženy je pouze starat se o dům, manžela a děti.
Olivě je 15 let a na svých bedrech nese veškerou tíhu ženy v malé sicilské vesnici. Olivě se nelíbí být dívkou, protože jako žena nesmí studovat, je neschopná vést život, který může vést její bratr. Je ale jiná a dokáže nám to svou vzpourou.
Život Olivie vás nutí přemýšlet o tom, jak to ženy měly těžké v minulosti a že v některých státech to ženy mají pořád stejně těžké, jako před padesáti lety.
Tak těžké téma napsané tak lehkým perem. Netušila jsem, že právo žen v 60. letech 20. století na Sicilii bylo jako ve středověku. Olí jsem držela palce a byla jsem na ni moc pyšná. Doporučuji.
Divoká Sicílie - a divoké mezilidské vztahy ....
A mezi tím sicilanka Olive, která rozhodně není džbán, který čeká na naplnění mužem ....
Její postava je svébytná - a proto čelí pomluvám a dávným předsudkům ....
I po zranění, které prožila, neztrácí víru ve svoji sílu ženy a podaří se jí v životě zakotvit ....
Důležité je zde pozadí její rodiny ....
Myšlenka o tom, že rodiče jsou tu vždy pro dítě, i když na cestě klopýtne, aby vytvořili zázemí - ta je pro děti hodně důležitá ....
Příběh se odehrává v šedesátých letech - a já nevím, zda se pro dnešní dobu v té sicilské vesničce něco změnilo ....
Pro ženy doporučím.
Nejsem jako džbán
Silný příběh a je o to mrazivější, když si uvědomíte, že tohle se dělo a není to tak dávno.