Syndrom neklidných duší
Nicole Škorpilová

Můžeme tam skončit všichni. Vítejte v psychiatrické léčebně na Tyrkysovém vrchu. Pokud máte pocit, že sem nepatříte, je to zcela v pořádku. Stela to má taky tak. Ovšem čím víc poznává zdejší obyvatele, tím víc se tu cítí jako doma. A klade si spoustu otázek: Jak moc se vlastně odlišují od lidí venku? Jsou doopravdy šílení, nebo se jen ocitli ve špatný čas na špatném místě? Možná že o duševním zdraví rozhodují pouze okolnosti. A koho pak tedy ty zdi, dělící je od zbytku společnosti, chrání? Prvotina Nicole Škorpilové otevírá dveře do jedné svérázné psychiatrické léčebny.... celý text
Přidat komentář


Příběh v této knize mi nepřijde příliš reálný. Už jen, že by v psychiatrické léčebně pracovala lékařka, která má docela vážné psychické problémy a nakonec se stala sama pacientkou na svém pracovišti? Také pochybuji o tom, že na tomto oddělení si mohou lidé pořádat oslavy a jen tak se vzájemně kdykoliv navštěvovat na pokojích. Příběhy jednotlivých pacientů se poměrně rychle střídají a dá se v nich těžko orientovat, navíc jsou si velmi podobné. Často jsem se v ději úplně ztrácela.
Nebylo to ale nezajímavé, všichni ti lidé se ocitli v léčebně, protože zažili ve svém životě něco velmi stresujícího, co je poznamenalo. Nebyli to žádní šílenci, my se jen slovy autorky "děsíme, co nám dokáže naše hlava způsobit."


Nebavilo. Příběhy jednotlivých osob v psychiatrické léčebně mě vůbec nezaujaly, jakoby všechny byly vytvořeny na společném základu. Zdálo se mi, že se odlišovaly jen drobnostmi. Samotný děj mě také nezaujal.


Děj se odehrává v psychiatrické léčebně na Tyrkysovém vrchu. Postupně se seznamujeme s pacienty a jejich temnými stránkami, díky kterým jsou tam, kde jsou. Navzájem spolu komunikují, vytvářejí přátelství a mnohdy jeden z nich v běžném rozhovoru řekne něco, díky čemu se tomu druhému vybaví nepříjemná scéna z jeho života, díky které se dostal do psychiatrické léčebny. Jen Stela si nějak nemůže vybavit, co se stalo.
Knížka mě celkem bavila, ale chvílemi jsem se ztrácela v příbězích jednotlivých pacientů. Čtení je to ale zajímavé a působilo na mě dost reálně. Myslím, že komukoliv se může přihodit to, co zmiňovaným pacientům a nikdo z nás se v tu chvíli necítí být pacientem.


Na dobrých knížkách miluju tuhle věc: sedím si ve svém čtecím křesle/v tramvaji/válím se v posteli a jsem přitom ve skutečnosti úplně někde jinde - v psychiatrické léčebně, s lidmi, jejichž osobnost se skrze kvalitně dávkované flashbacky vybarvuje a tím pádem víc a víc chápu, proč jsou zrovna tam, resp. tady a teď. Jen nikdy nevím (a přemýšlím nad tím, přiznávám ;)), zda má autor tak skvělou fantazii, nebo čerpá ze života.


Syndrom neklidných duší je debutový román mé bývalé kolegyně.
Po její skvělé povídce ze sbírky Historky ze tmy jsem na její román byla hodně zvědavá a mám velkou radost, že byl opravdu super!
Příběh se odehrává v psychiatrické léčebně, do které se dostává naše hlavní hrdinka, která má však pocit, že do ní nepatří.. Spolu s ní poznáváte další pacienty i důvody, proč je každý z nich součástí léčebny…
Kniha je napsaná čtivě a perfektně dávkuje informace. Tato novinka zkrátka za vaši pozornost stojí!


Román z netradičního prostředí, jemuž jednoznačně dominují jednotlivé postavy a jejich příběhy; byly velice dobře napsané, tragická postava doktorky a její vyprávěcí perspektiva je ale nakonec přece jen trumfla. Kniha mi sedla i formálně, takže milé překvapení.


Nejsem si jistá jestli je kniha úplně z praxe jako spis čistě z výběru prostředí. Nečte se to špatně plus pocity a chovani lidi zavřených do blázince, dobře vykreslené charakteristiky ale celkový dej poměrně nezáživny pro mne.
Je to zajímavý koncept knihy. Seznámení s pacienty je poměrně dobré, ale pak se střídají dost rychle, takže jsem občas měla problém s orientací. Je tady i poměrně nadsazka, protože takle "mírné" prostředí léčebny určitě není. Ale jako koncept je kniha zajímavá.