Tichá pošta
Tereza Herzogová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/529548/bmid_ticha-posta-65988c0c90f0c.jpg
4
93
93
Schovávaná série
< 2. díl
Do srdce stačí zašeptat. Ivan by mohl být Šárčiným otcem. Mezi úspěšným spisovatelem a jeho talentovanou múzou ale navzdory věkovému rozdílu trvá inspirativní milostný vztah. Po návratu z letní dovolené ve Francii však na Šárku začnou dotírat osudové otazníky a také samotářský restaurátor Bartoloměj. Čas je najednou pro všechny bolestné téma. Šárka se bude muset brzy rozhodnout, kam svůj budoucí život nasměruje. A zatímco si mezi barokními zdmi Santiniho staveb hraje na tichou poštu, netuší, že není jediná, kdo ostatní tahá za nos.... celý text
Přidat komentář
Po Schovávané jsem se hned pustila do druhého dílu a zase to byla moc fajn knížka. Autorka se v ní opět věnuje tématu lásky a hlavně času, který v životě máme a který nejde zastavit. V souvislosti vztahu se stárnoucím mužem to není zrovna lehké téma, ale čte se to s takovou lehkostí, že jsem nechtěla, aby příběh skončil. Ale mám pocit, že v závěru si autorka nechala pootevřená vrátka pro pokračování. Oceňuji cit pro jazyk, který Tereza Herzogová má, v tomto druhém díle jsem si ještě víc užila její příjemný styl psaní. Pokud zase něco napíše, určitě si to ráda přečtu.
Současný příběh, který navazuje na předchozí díl, i když by se dal asi číst i bez znalosti prvního dílu. Ale číst postupně je rozhodně lepší. V prvním díle jsem se ze začátku nemohla začíst. Druhý díl byl čtivý hned od začátku. Naopak, bylo to celé super. Příběh nutí k zamyšlení, ale má lehkost, humor, milé postavy... Tento díl i krásný a trochu až básnický jazyk. Opravdu krása. Autorka určitě "vyrostla".
Těším se, že bude ještě pokračování, protože některé dějové linky nebyly z mého pohledu ukončeny. Tak snad mě autorka nezklame.
Druhý díl série se mi líbil ještě o kousek víc než první. Byly to takové variace na téma „kolik podob může mít láska“ a všechny byly hluboké, opravdové, plné hledání i sebeobětování. Atmosféra hudebního festivalu, tichých míst plasského kláštera i pohodové chaty Hnípandy opět čtenáře vtáhne tak, že o místech nečte, ale žije v nich.
„Kolikrát mu ještě stihnu říct, že ho mám ráda.“
„Jo, my jsme asi ideální pár, jen jsme se minuli skoro o půl století.“
Volné pokračování knížky Schovávaná, sledujeme vztah Šárky a Ivana sedm let od jejich seznámení, Ivanovi je sedmdesát, Šárce pětatřicet... Víc vám asi prozrazovat nebudu, ale stejně jako ve Schovávané jsou ústředním tématem všemožné vztahy, především partnerské...
Styl, jakým píše Tereza Herzogová, mi nesmírně sedí... Vyhovují mi krátké kapitoly, střídání perspektiv vyprávění, to, jak své postavy vykresluje, i když někdy jejich jednání neschvaluju, dokážu je pochopit... Zároveň velice oceňuju, že vyústění není jasné hned od začátku, čtení není předvídatelné...
Knížku jsem si vzala s sebou k moři jako sázku na jistotu, a i když mi čtení na dovolené obecně moc nejde, protože mě pořád rozptylují nějaké vnější podněty, tenhle román jsem přečetla velmi rychle, prostě jsem jen otáčela stránku za stránkou...
Pro mě je tohle ideální odpočinkové čtení, doporučuju všemi deseti a doufám, že bude pokračování!
Hodnocení: 4,5 * z 5 *
Začnu poděkováním, které patří Tereze za to, že mě oslovila na instagramu a nabídla mi své dvě knihy k přečtení. Neváhala jsem a dobře tak!
Po přečtení prvního dílu (Schovávaná), jsem se okamžitě vrhla na ten druhý (Tichá pošta), který mě opět vtáhl do děje a já měla pocit, že jsem součástí celého příběhu.
Chvíli jsem byla Šárkou, kterou čekalo obtížné rozhodnutí, chvíli jsem byla Ivanem, který se tak nějak smiřuje s ubývajícím časem. Byla jsem i Terezou, Anetou...
Při čtení jsem měla pocit, že je všechno skutečné. Že se to opravdu děje a popsání prostředí Plas tomu přispělo o to víc, protože poblíž žiju a znám to tam.
Tereza umí perfektně popsat, co píše. Už jsem to zmiňovala i u předchozí knihy. Někomu to může přijít hloupé, mně perfektní.
Nebudu psát o ději jako takovém. Těchto recenzí je tu dost. Hodnotím především to, jak se kniha čte. A čte se skvěle. Rozhodně nedoporučuji. Budete se smát i plakat. Budete se divit i potvrzovat své domněnky.
Ještě jednou děkuji. Doufám, že bude třetí díl .
Kde začít? Ještě teď jsem po dočtení v šoku. Z čeho? Co se nadějné české spisovatelce Tereze Herzogové povedlo. První díl byl skvělý. Nedošlo mi, že ten druhý bude ještě lepší.
Opět se setkáváme se sympatickou češtinářkou Šárkou, která se po návratu z dovolené vrací do školy. Nyní již bydlí u svého sedmdesátiletého přítele, spisovatele Ivana. Vše vypadá harmonicky, až na to, že je v jejich vztahu zádrhel.
Šárky maminka se dozvídá nemilé zprávy. Dál se věnuje práci, pokouší se pochopit dceřin vztah a touží po vnoučatech. Snaží se obnovit soužití s mnaželem Bedřichem. Její syn Patrik se zamotává do vztahu s ekologicky smýšlející Anetou, se kterou čeká dítě.
Idylka v jejich rodině nikdy nevydrží dlouho. Vždy se u někoho objeví problém, který je potřeba vyřešit. A nebo ho úspěšně přehlížet?
Linka, kterou bych ještě ráda zmínila, je ta Terezy a Luboše. Tedy dcery Ivana. Moc jsem jim fandila a užívala si každou zmínku o nich. Dokázala bych si jejich příběh představit rozehraný na samostatnou knihu.
Děj krásně plynul. Opět bych ráda vyzdvihla autorky promyšlené slovní obraty a jedno moudro za druhým. Také širokou škálu témat, která dokázala dostat na třista stran. Klobouk dolů. Já bych se rozhodně při psaní takto složitého příběhu už dávno zamotala. Vše krásně navazovala a vše se na konci parádně rozuzlovalo.
Upřímně doufám, že se chystá třetí díl. Konec mě dostal.
Oblíbené věty z knihy:
Čarovný srpnový soumrak se snesl do krajiny, jako kočka se otřel o střechy chat a pomalu se natáhl do korun starých jabloní.
Jako by se propadla z cukrárny pocitů do žumpy pochybností.
Celej život je přece festival.
Foukl do něj a desítky soukromých barevých vesmírů se rozletěly podvečerem.
České autory čtu. A čtu je hodně. Můj seznam knih je téměř nekonečný. Takže když se mi ozvala @tereza.herzogova , jestli bych si nepřečetla její novou knížku, s nadšením jsem tuhle možnost přiznala. Děkuju :)!
Já vám asi nepovím, o čem knížka byla. Spíš vám řeknu, že Šarka je holka do nepohody. Učí češtinu, píše knížky, je pohotová a má smysl pro humor. Umí snít i stát nohama pevně na zemi. Je vnímavá, lidská, chybující. Moc jsem si ji oblíbila. Měly jsme toho hromadu společného :)
Celá knížka pro mě byla neuvěřitelným pohlazením po duši.
Ze života a o životě s krásnými popisy různých míst nebo třeba proměn přírody.
Mým nejoblíbenějším slovním spojením se staly "krásně rozestlaný oči" :)
Čtivé, oddechové, k zamyšlení, s přesahem...
Doporučuji :) !
První díl byl čtivý, ze života a četl se sám. Druhý díl je minimálně stejně tak dobrý ne-li lepší. Šárka je postavená před životní rozhodnutí a aby toho nebylo málo, tak jí začne nadbíhat ne jeden, ale hned dva chlapi a do toho jí maminka začne dohazovat dalšího, protože je jí samozřejmě proti srsti, aby byla se sedmdesátiletým pánem (i když už je s ním 7 let) a přišla o další potenciální vnoučata. No, ale to se všechno může celkem rychle změnit a taky, že se tak stane.
Sečteno, podtrženo, kniha se mi velmi líbila, četla se sama a jsem ráda, že jsem se dočkala pokračování a myslím si, že v dalším díle by určitě taky bylo co řešit. Krásně jsem si vyčistila hlavu a vzala jsem si poučení ze zkušenosti jiných, byť smyšlených postav, za to autorce moc děkuji a neméně za to, že mi knihu poskytla na recenzi.
Je to čtivé, je to ze současnosti, řeší se tam dost věcí, ale tak nějak mi to přijde ploché, hloupé. Některé postavy jsou až na hraně karikatury, některé zase jako z reklamy... Co rozhodně knize neschází, jsou metafory a přirovnání, čím víc přirovnání, tím víc nudy, aspoň pro mě. A najde se pár podivností - Helena chodí plavat každý týden do bazénu, ale o pár desítek stránek, když jde na výlet, “figuru něla na dvaašedesát sice prvotřídní, ale udržovala si ji spíše domácím cvičením než zdoláváním výškových terénů. Ostatně o tom, jak je kdo krásný, jaké má vlasy atd, se opakovaně dočítáme, asi abychom nezapomněli. (zelené oči toho památkáře mě už teď straší ve snu). No a ty divné školní záležitosti! Šárka jede se svou třídou prváků na vodu, tam se seznámí s introvertní studentkou, která se nebaví se spolužáky (protože přece jsou to blbci, ne?), no a Šárka jí nabídne své přátelství. Ehm, neměla by jako třídní učitelka spíš třídu tmelit? No nic. A je úsměvné číst si o učitelích češtiny a najít v knize hrubku, ze které by asi Chroust vyletěl z kůže. (nazvučené nástroje čekali). Přesto jsem zvědavá, zda autorka napíše pokračování, už jen pro Chrousta bych si to ráda přečetla.
Konečně jsem se ke knize dostala (to to trvalo, viď, Terko), a moc doporučuji! Je to dar vidět věci kolem nás s laskavým pohledem a humorem...
Už první díl se mi moc líbil. Kniha je realistická, naprosto uvěřitelná. Gratuluju autorce a držím palce, aby jí psaní i nadále šlo takto dobře.
Vždy mě potěší, když čtu nějaký současný příběh a mám u něj pocit, že se mohl reálně stát. Že ty životní peripetie, které hrdinové prožívají, mají nějaký základ, kterému lze rozumět. Už první kniha, za kterou vděčím pouze a jen letošní ČV (jinak by na ni asi nedošlo), se mi líbila a ani pokračování neslevilo z mého opravdu příjemného pocitu po dočtení. Zvlášť oceňuji, jak autorka docela citlivé téma, ze kterého by se lehce mohla stát kýčovitá parodie, dovedla empaticky a vkusně zpracovat. Příjemná knížka, o životě a jeho výzvách, o čase, který nelze zastavit, o psaní knih a také trochu o muzicírování, ale hlavně o lásce, která, když je ta pravá, překoná mnohá úskalí. Konec knihy se může jevit jako otevřený anebo taky ne :-). Jestliže se autorka rozhodne napsat pokračování, nenechám si ho opět ujít.
Skvělé. Ráda jsem znovu nakoukla do života Šárky a Ivana a prožívala s nimi vzestupy i pády. Líbila se mi ta opravdovost v popisu vztahu s mnohem starším partnerem. Kniha byla opět plná emocí ale i vtipu. Jsem moc ráda, že jsem autorku poznala a už si od ní nenechám nic ujít :-D
Jen jsem nakoukla a přečetla. Takhle chytlavá je druhá kniha autorky. Ze začátku mě velmi překvapilo, že se Tereza Herzogová vydala cestou pokračování Schovávané, ale udělala skvěle. Moc ráda jsem se za Šárkou a jejím životem vrátila.
Příběh je čtivý a tím, že hlavní hrdinka Šárka je v mém věku, dokázala jsem se do ní velmi rychle vcítit a byly jsme skoro jako kámošky. Její vztah s Ivanem je zde popsán skvěle. Šárka je v nejlepším věku, kdežto Ivan je už takový důchodce, který chce mít klid na své psaní a hraní ve skupině, celkově se za ničím nehoní a vyhovuje mu spíš poklidnější běh života. Moc se mi líbilo jak Šárka i přes tento věkový rozdíl a i citové překážky, které ji život připravil do cesty, tak i přesto všechno stále Ivana miluje a chce mu být oporou. Jen Šárka míní a život mění. Jak se se vším popere, se dozvíme a zaručuji parádní zážitek. Autorka umí krásně poutavě psát, a proto jsem si užívala každou stránku.
Po dočtení jsem si říkala: Á tak to není ještě konec, věřím, že nás autorka nebude dál napínat a má už připraveno další pokračování. Já si jej určitě moc ráda přečtu. A vy kdo jste ještě nezačali, určitě zkuste Schovávanou je skvělá.
Autorčiny knihy jsou skvělé v tom, že dokáží v čtenáři vyvolat všechny možné emoce od smíchu přes pláč až po vztek.
Myslím, že se najde nejeden čtenář, který se rád dozví, jak jeho oblíbené postavy žijí po x letech. V Tiché poště se to dozví a možná se i stane to, že změní své sympatie k některým protagonistům.
Osobně mě velmi zklamalo jednání Šárky a její matky Heleny. Za některá jejich rozhodnutí bych jim nejraději vrazila políček a ne jeden. Ale i když jsou některé postavy na zabití, stejně si bez nich příběh neumím představit. Opět ale nezklamal Ivan a milovaný Chroust. Sympatizanti této postavy se mohou zase těšit na jeho vtipně trefné výroky.
Není nouze o zvraty, životní milníky i nahlédnutí do normálně nenormální rodiny a jejich každodenního života.
Oddechové čtení s břitkým humorem, jenž dojme, pobaví a tak nějak ukáže, že osud je sice krutý, ale zároveň se tak trochu chová jako malé dítě hrající dětskou hru. Třeba schovávanou nebo tichou poštu.
Doufám, že jsem se s příběhem Šárky a Ivana neloučila na dlouho, protože už teď se mi po nich stýská. A hodnotit, jestli byla lepší Schovaná nebo Tichá pošta? To je nemyslitelné, protože obě knihy jsou boží a já si je ráda znovu přečtu.
Děkuji autorce a Nakladatelství Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku
Povedlo se i pokračování Schovávané, autorka umí psát a zaujmout. Svižné, ze života.
Za knihu v rámci #spoluprace moc děkuji @albatrosmedia
.
Minulý rok jsem četla několik knih od českých autorů, jednou z nich byla i Schovávaná. Strašně mi sedla tématem a stylem psaní. Když tedy vyšla Tichá pošta, další kniha od Terezy Herzogové, měla jsem jasno. Opět jsem se tedy podívala do života Šárky a její lásky, Ivana.
.
Jsem hrozně ráda, že zrovna příběh Šárky se dočkal pokračování. Šárka je sympatická postava. Normální ženská, která poslouchá srdce. Kromě kariéry učitelky je ještě spisovatelkou, stejně jako její přítel Ivan. I díky tomu si skvěle rozumí, i když je rozděluje velký věkový rozdíl.
.
Jejich vztah se vyvíjí a už není takový jako na začátku. Podíl na tom má i Ivanovo stárnutí. Přeci jen, Šárka je mladá, stále se pohybuje do věku čtyřiceti let. U Ivana už je ale znát každý rok - v úbytku energie, přichází zdravotní problémy, jsou tu i odlišné názory na život.
.
Kromě Šárky a Ivana jsou tu ale parádně rozebrané vedlejší postavy. Je zpátky rodina Šárky, ale i třeba Chroust, se svým suchým humorem. Tohle jsem uvítala, až na části, kde se objevila matka Šárky. Ve Schovávané mi nevadila, ale tady jsem jí nemohla vystát. Je to postava, která se hledá. A mně přišlo, že netuší, co chce.
.
Pak tu máme i nové postavy, které s dějem pěkně zamíchaly, ale v dobrém. Krásně do děje zapadly!
.
Tichá pošta se četla krásně. Mile napsané, čtivé, s dávkou humoru, který naopak střídá důležitá a ne vždy veselá témata. Šárka s Ivanem nezklamali, ale je znát, že na jejich pohádku dopadla realita.
.
Kniha končí podle mě docela otevřeně. Strašně doufám, že se dočkáme pokračování!
Tichá pošta
Příběh Šárky pokračuje, její láska k Ivanovi, který je o generaci starší trvá a navíc čeká jeho dítě, o kterém Ivan zatím neví. Na scéně se objevuje ctitel Bartoloměj, který o těhotenství Šárky neví ... Nic neprozradím. Pěkně zamotané, co? Dejte se do čtení, třeba to rozmotáte. Doporučuji a dávám 4 hvězdy
Tichá pošta nezklamala – zpočátku mi chyběly ty vtípky, ale jakmile se objevil Marcel a jeho partička, frekvence narážek na BB se úměrně zvýšila. A nezklamal ani kolega Chroust s laktační psychózou, příjemně překvapil hromotluk – tělocvikář (a potvrdil mi to, co říkám po zkušenostech se svým autistickým synem odedávna: klasické pohádky jsou mordy a horory), takže já jsem byla spokojená. Snad totéž řeknou i naše čtenářky.
„Jung jednou řekl, že samota je návyková,“ prohlásil a mezi rty převaloval stéblo ostřice. „Jednou si uvědomíš, kolik je v ní míru, a nechceš už zápasit s lidma.“
Autorovy další knížky
| 2022 |  Schovávaná |
| 2024 | Tichá pošta |
| 2018 | Hospoda U Konce světa |
| 2020 | Indiánské léto |
| 2023 |  Kalendář plzeňský 2024: (Baby boom) |
Stejně jako Schovávanou, tak i druhý díl Tichá pošta, jsem si opravdu užila. Moc se mi líbí, jak tato mladá autorka z našeho města píše, v její knize je mnoho mouder a životních pravd. A navíc, to krásné vylíčení každého prostředí! Po přečtení jsem se rozhodla, že do šeptajících zdí kláštera v Plasích se určitě zajedu podívat. Chci poznat prostředí, kde vznikl tento příběh. Určitě se k této knize budu vracet a prosím Terezko, napište další pokračování!
"Už zase ten čas. Pořád nás dohání. Hraje s námi svoje nerovný hry, který nikdy nemůžeme vyhrát."
"Každou chvíli stojíme někde na rozcestí a naším skutečným cílem jsou právě a jenom ty cesty. A je na nás, jestli se po nich vydáme sami, nebo se pokusíme najít takovou, po který bychom mohli pokračovat spolu..."
"Jediná podstatná věc, která tu zůstane navěky a která je odpovědí na všechny otázky, je láska. Na tu jedinou je čas krátký."