Dej mi pokoj
Petra Štarková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539038/bmid_dej-mi-pokoj.jpg
5
99
99
Pro Táňu a její dvě malé děti je bývalý dětský pokoj azylem, pro jejího partnera Luise úkrytem před spravedlností, pro Josefa dobrovolným vězením. Dušan je po nehodě odkázaný na vozík a pomoc rodičů, Marta doma čeká na životní šanci a Adéla ji už několikrát promarnila. Všichni už dospěli, ale nedokážou se osamostatnit. Spojuje je touha po spokojeném životě, ale každý z nich o něm má jinou představu. Dočkají se uznání, pochopení i lásky a budou mít konečně od všeho špatného pokoj?... celý text
Přidat komentář
Trochu mi vadilo, že žádná postava nebyla tak úplně normální a že někteří působili dojmem, že právě vystoupili z Výměny manželek. Postava Adély byla trochu zbytečná, u ní k žádnému vývoji nedošlo. Oproti tomu příběh Dušana a Josefa bych uvítala mnohem více rozvinutý do hloubky.
Na tuhle knížku jsem četla snad jen samé pochvalné recenze, čili když se objevila v knihovně, hned jsem po ní šla... Můžu vám ale rovnou prozradit, že já z ní příliš nadšená nejsem, bohužel...
Šest postav - Táňa, Marta, Adéla, Luis, Josef a Dušan - a jejich vzájemně propletené osudy... To znělo lákavě, navíc moc ráda objevuju české autorky a autory, tudíž jsem byla o to zvědavější... Naneštěstí mi postavy vůbec nesedly, zdály se mi příliš jednostranné, jednoduché, plytké, povrchní, neprokreslené, ploché, pasivní, každá byla zacyklená v tom svém problému, který řešila pořád dokola, čili i když je knížka poměrně krátká, vyskytovalo se tam mnoho repetitivních pasáží... I styl psaní je na můj vkus až příliš jednoduchý...
K tomu všemu se přidaly ještě jisté nedovysvětlené věci a nelogičnosti - nejvíc jsem asi "kvetla" z Adély, která měla mít vysokoškolské vzdělání, obor humanistika, ale tahle holka se chovala úplně hloupě, naivně, nezodpovědně, s tímhle přístupem by podle mě žádnou vysokou vystudovat nemohla...
A jako třešničku na dortu tu máme nepříliš pečlivou redakci a korekturu - překlepy, v jednom souvětí za sebou se opakují ta samá slova, úplně na konci došlo dokonce k záměně jména postavy - místo Marty se tam objevila Táňa (str. 241, třetí řádek odspodu)...
Asi tušíte, že hodnocení nebude nic moc, mrzí mě to, ale tahle knížka mi vážně moc nesedla...
Hodnocení: 3 * z 5 *
V příbězích šesti osob poznáváme různá trápení, tajemství a životní osudy lidí, kteří klidně mohou být našimi známými, sousedy či kolegy. A my ve skutečnosti vůbec nevíme, s čím vším se potýkají. Nahlédnete pod pokličku vztahů, se všemi emocemi a syrovou realitou. Kapitoly jsou krátké a výstižné a brzy ze zorientujete i ve všech postavách, protože jejich životy se postupně začnou proplétat.
Tleskám autorce a doporučuji! Mám ráda psychologické knihy a tahle tedy stoprocentně uspokojila všechna moje čtenářská očekávání. Pevně věřím, že autorka nezůstane u této jediné knihy pro dospělé a ve svojí tvorbě nám dá ještě víckrát nahlédnout do svých zkušeností psycholožky.
Čtivě napsaná kniha, popisující životní situace několika postav. Bylo to autentické, neotřelé a čtivé, ale trochu mi vadilo, jak už tady někdo zmínil, že se to točilo v kruhu a byla to trochu depka bez naděje. Ale Bůh suď, někdy to tak v životě asi prostě je.
Autorčin styl se mi ale líbí a v budoucnu si od ní určitě zase ráda něco přečtu.
Svižným tempem popsané chování a myšlení šesti různě deprivovaných osob. Zajímavé bylo pozorovat rodinné zázemí a vazby k rodičům, z jakého "hnízda" jednotliví aktéři pocházeli.
Knihu rozhodně doporučuji a doufám, že autorka nezůstane jen u prvotiny :-)
Knížka z obyčejného lidského života různých postav...
Každý má své starosti, problémy a občas i radosti....
Jen nemám ráda otevřené konce....
Děkuji za hezkou knihu p.Štarková
Šest různých životů, šest různých příběhů, které se místy protínají. Každý příběh má svůj vlastní pokoj, shodně se ale nejedná o pokoje šťastné. Každá osoba ale touží po šťastném a spokojeném životě. Pro nás někdy nepochopitelném.
Po přečtení jsem to musela chvíli zpracovat. Pochopila jsem, proč měla kniha takový hype a dopřála bych jí ještě větší! Autorka napsala něco neuvěřitelně čtivého a emotivního. Některým postavám přejete spokojený život, některým aby se už konečně probraly. No a někomu, aby byl po zásluze potrestán.
Pokud hledáte sladké příběhy, tak toto není úplně kniha pro vás. Pokud si chcete přečíst nezkreslenou realitu, tak po této knize určitě sáhněte. Za mě se jedná o jednu z nejlepších knih, kterou jsem letos četla! Naprosto dokonalé!
Osudy několika hrdinů, z nichž někteří bojují s nepřízní osudu, se četly doslova samy. Oblíbila jsem si zejména Dušana a Marii, ale třeba Luis mě vyloženě vytáčel. Konec přišel dle mého názoru moc rychle, ale jinak to nebylo špatný počtení.
Dušan, Táňa, Luis, Marta, Josef, Adéla – šest hlavních postav, s nimiž se postupně seznamujeme. Jejich cesty se potkávají, prolínají, scházejí a zase rozcházejí. Je až znepokojivé, jak reálná kniha Dej mi pokoj je. Zcela živě si dovedu představit, že se 100% z přečtených řádků skutečně odehrává a nemusela bych chodit ani moc daleko. Bohatě bych si vystačila s nejbližším sousedstvím.
Možná i to je z velké části důvod, proč je novinka od Petry Štarkové tak neuvěřitelně čtivá. Kapitoly z pohledu jednotlivých postav jsou příjemně krátké a svižné. Přehledně označené a až mrazivě nepřikrášlené. Nejde o pohádku, ani o romanci. Dej mi pokoj představuje surově realistickou sondu do běžnosti. Takhle tady žijeme, tak přemýšlíme. Můžeme to být vy, já či vaše nejlepší kamarád/ka. Odkaz na celé hodnocení na webu Knižní díra najdete v záložce Recenze.
Skvěle napsané, reálné, smutné, hrozné. Ráda si od autorky přečtu i další knihy pro dospělé, pokud nějaké napíše.
Taky rádi skrz knížky koukáme, co se děje u jiných lidí doma za zavřenými dveřmi? Pokud ano, tak nová knížka Petry Štarkové je přímo pro vás.
V knížce se setkáváme s několika hlavními postavami, se kterými se osud zrovna nepáře a nebál se jim toho naložit víc než dost. Šest dospělých, jejichž osudy se různě proplétají. Každý chce být spokojený, začít od začátku a konečně okusit, co je to to štěstí.
Ze začátku trochu trvalo zorientovat se v postavách a jejich vztazích mezi sebou, přece jen šest postav které se vzájemně znají na mě bylo ze startu trochu moc. Jak jsem se ale začetla, tak si vše krásně sedlo.
Na čtivosti přidávají i krátké kapitoly, díky kterým lépe vstřebáte, kdo je kdo.
Z knížky na vás po celou dobu bude dýchat mírná deprese. Postavy mohou působit trochu zasekle, neschopny se pohnout ze svých míst v životě a je na nich dobře vykresleno to, jak je těžké se v životě odhodlat ke změně.
I když knížka nepřináší úplně nic nového a pro někoho by mohla lehce zapadnout mezi současné české depky, já na ni budu ještě dlouho vzpomínat a budu se těšit, co dalšího autorka napíše.
Osudy Táni, Josefa, Dušana, Adély a Marty. Každý z nich sváděl svůj boj, ale pečlivě ukrytý před svým okolím. Ať už šlo o domácí násilí, vyrovnání se s invalidním vozíčkem, přežívání v jedné domácnosti s matkou uzurpátorem, ale i nebezpečnou sexuální deviací. Nejvíc jsem asi nerozuměla Táně, naopak Dušan a Josef se mi zavrtali pod kůži.
Všichni do jednoho se ocitli zpět ve svých dětských pokojíčcích. Někdo se vrátil, někdo ani v dospělosti tento prostor neopustil.
Ač se zpočátku zdá, že všichni si jedou svůj sólo příběh, postupně se jejich osudy propojují. Vznikají vztahy, které ovlivní celkový směr příběhu.
Těch držkopádů a kopanců bylo opravdu hodně. Každopádně tohle čtení byla trefa na komoru.
Tento příběh je o tom, jak těžké může být najít klid, když máte problémy s rodinou nebo se vztahy. Hlavní postavy se snaží zvládnout složité situace a kniha skvěle ukazuje, jak mohou emoce a neporozumění ovlivnit naše rozhodnutí. Je to čtivé a zároveň hodně hluboké, ideální pro každého, kdo si někdy musel řešit složité vztahy.
Dej mi pokoj - Petra Štarková
Tahle kniha může klidně vyprávět příběh vašeho souseda či sousedky. Máme tu několik postav a několik pohledů, které se tu střídají. Každá z nich řeší svůj životní osud a situaci, ve které se teď nachází. Ať už je to odchod z manipulativně agresivního vztahu či přijetí do rodiny, kdy protagonista žije najednou s handikepem. Nejsou to vůbec hezké věci, ale bohužel i takový život je. Bála jsem se, že se mi postavy budou plést, ale každá je odlišná a i kapitoly jsou rozdělené tak, že je celkově kniha přehledná.
Autorka si tu pohrála se základními emocemi a city nejen čtenáře. Při čtení jsem pocítila hněv, lásku, empatii, souznění a mnoho dalšího. Až jsem si říkala, kam mne tahle jízda zaveze. Styl psaní je přímý, jednoduchý a tady platí, že v jednoduchosti je krása. Vyniklo díky tomu spoustu detailů mezi řádky.
Postavy budete milovat, nenávidět a to přesně dle toho, jak to utorka zamýšlela.
Já nemám knize co vytknout. Je autentická, surová, emotivní, bolestná, ale i nádherná. Je to prostě jedna z top knih letošního roku.
I když je kniha čtivě napsaná a zamýšlí se nad aktuálními tématy, jako je alkoholismus, domácí násilí či závislost na druhých, přišlo mi, že hlavní protagonisté se neustále točí v kruhu vlastních problémů a projevují hodně malou snahu skutečně svou situaci zlepšit. Autorka sice vykresluje osudy postav realisticky a bez příkras, ale právě tato surovost a bezútěšnost mi dělala problém.
Z mého pohledu kniha představuje spíše frustraci než jakékoliv hlubší zamyšlení. Pokud hledáte knihu, která vás přiměje zamyslet se nad společenskými problémy, které nás obklopují, pak vás možná osloví. Pro mě to však bylo spíše čtení o lidech, kteří jsou uvízlí ve svých vlastních problémech a nejsou ochotni se pohnout dál.
(SPOILER) Váhala jsem,ale nakonec jsem dala plný počet.Spousta podobných lidí žije mezi námi.Úplně nejvíc mě štvala Táňa. Nechá si od násilnického, líného, neschopného,věčně opilého chlapa udělat 2 děti, které nezvládá. Nemá peníze na jídlo,ale na každodenní popíjení vína ano. Opilá a věčně unavená matka.Chudáci děti.Každá postava řeší své problémy, daří se jim to víc nebo míň.Táňa si jen stěžuje, Luis pije,fetuje a lže,Adéla je líná a sní o zářivé budoucnosti bez práce. Kdyby neměli staré rodiče, kteří je živí, neměli by ani kde bydlet.Jsou sice dospělí,ale nejsou schopní se postarat o sebe, ani o děti. A to je smutné. Josef,Marie a Dušan situaci řeší,snad se jim to podaří. Kniha rozhodně stojí za přečtení a i za zamyšlení.
Po dočtení si stoupám a tleskám. Doufám, že to autorka slyší. Šest příběhů v pokoji. Šest dospělých lidí, kteří se nějakým způsobem skoro všechny v knize setkají. Táňa a Luis. Bratr Josef, sestra Marta, Dušan, Adéla. Každý má nějaké trápení nebo problém. Každý ho řeší po svém.
Jasně, že si každý myslí, že za své problémy nemůže, odkládá řešení na neurčito a plácá se v tom bahnu, co mu síly stačí. Pro každého je to jiná třináctá komnata. Někdo nemá práci, někdo normální vztah, další je po těžké operaci a nehodě na vozíku, někdo pije a má násilnické sklony. A někdo se bojí sám sebe a co by mohl udělat.
Po celou dobu se v knize střídají krátké kapitoly jednotlivých postav. Dohromady utvoří příběh nádhernou mozaiku, jestli se to tak dá říct. Nádhernou z hlediska kompozice díla, smutnou jejich osudy. Smutné bylo i pozorovat některé chování rodičů, matek k dospělým dětem.
Při čtení vás bolí všechny ty sračky jejich životů číst, ale musíte. Je to napsaný tak ohromně čtivou formou, že knihu neodložíte. Když napíše bývalý policista(ka) detektivku, je to na ní znát, ví o čem píše. Když napíše psychologickou knihu psycholožka zůstanete po dočtení s pusou dokořán.
Jestli najdou POKOJ postavy z tohoto románu si musíte přečíst sami, mám jen varování, není to lehké čtení z hlediska pocitů a nechte si na ní čas, nebudete jí chtít odložit.
Štítky knihy
sexuální násilí generace Y, mileniálové psychologické romány romantika vztahy psychologické thrillery společenské romány řešení problémů handicap české romány sexuální deviace toxické přátelství
Autorovy další knížky
| 2016 |  Jak to chodí v lidské hlavě |
| 2019 | Pravidla skutečných ninjů |
| 2020 | Jak se dostat z maléru: Občanskoprávní průvodce pro děti od 8 let |
| 2018 | Můj brácha Tornádo |
| 2022 | Největší nemehlo pod sluncem |
Dobře napsané.