Nové komentáře u knih Hanna Jameson
Jsme poslední
„Oddechovka. Nechytne tak, že by se člověk nemohl odtrhnout, ale zároveň ji rádi berete znova do ruky. Zajímavý námět. Jen bych v příběhu čekala trošku vyhrocenější atmosféru, než jakou autorka popisuje, vzhledem k okolnostem.“... celý text
— Khaa
Jsme poslední
„Za mně to je dobrá knížka, zajímavá, dobrý námět, napínavé zápletky. Doporučuju všem.“
— popi099
Jsme poslední
„Je to věčná škoda. Není to úplně kniha, která by se nedala dočíst a není to rozhodně žádný brak. Vrchol světové literatury nebo ať už zázračné sc-fi, thriller či post-apo to také není.
Začíná to jako skvělé post-apo po jaderné válce s silným námětem a příběhem, děj se začíná odehrávat jako sněhová bouře, který se postupně mění v prašan co přistává na autorčiných rukách, kde roztaje na dalních a nakonec proteče mezi prsty. Namísto toho, aby se držela výborného námětu a sci-fi cestuje pak mezi žánry od-sci, přes horor až po trhiller a ve výsledku to bohužel není ani jedno. Asi nám chtěla nabídnout skvělý guláš, z kterého se stala slátanina, z kterého se vám úplně neudělá špatně, ale občas stejně jako její postavy (opakovaně asi každých dvacet stran - ano pořád vám připomíná, že postavám je na zvracení nebo zvrací) - se občas někdo pozvrací.“... celý text
— Romcha
Jsme poslední
„„Ani jsem si neuvědomil, jak neužitečný všichni budeme po konci světa, dokud jsem nezkusil rozdělat oheň bez zapalovače.“
Britská spisovatelka Hanna Jamesonová přichází hned s několika atraktivními motivy, kloubícími v sobě špetky detektivního, psychologického a postkatastrofického dramatu. Ovšem namísto očekávané katarze bloumá od čerta k ďáblu a celých tři sta osmdesát stran není schopná šlápnout na plyn. Ačkoli čtenáři nemaže med kolem pusy a snaží se postavy vykreslit v tom nejrealističtějším světle, příliš se jí nedaří zaujmout čímkoliv dalším. Z hrdiny se vyklube nerozhodný a neschopný mamlas, přičemž většina dialogů připomíná klábosení středoškolských záškoláků při polední pauze na cigárko. Její vize konce světa tak působí dojmem nedobrovolného tripu s partou lidí z různých koutů zeměkoule, co mají vlastní šrámy na duši a chtějí si o nich povídat. O zápletce se však moc mluvit nedá, nepočítám-li pátrání po vrahovi malé holčičky, jež však končí u spřádání konspiračních teorií.“... celý text
— trudoš
Jsme poslední
„Knihu jsem nedočetla a ani nedočtu.
Nelíbí se mi, težce se čte, je hodně nezáživná, vůbec mě jako čtenáře nechytla. Podle anotace vzadu kniha vypadá skvěle, moc jsem se na ni těšila, ale pak to přejde na vyprávění Jona, který přežil konec světa spolu s dalšími lidmi v hotelu, jeho opisy jsou táhlé a někdy přitažené za vlasy.
Autorka se velice očividně inspirovala Hotelem Cecil v L.A. a jeho temnou historií, zejména případem Elisy Lam, pak také Richardem Ramirezem, kterého autorka zkombinovala s dalším sériovým vrahem Rodney Alcalou.... A to jsem došla ani ne do poloviny knihy. Připadá mi, že autorka neměla v hlavě jedinou originální myšlenku a řekla si, že slepí různé sériové vrahy a děsivá místa.
Jelikož jsem knihu nedočetla, nevím jak skončí, ale předpokládám, že by mě konec zklamal. Už těch asi 150 stran mi připadá jako ztráta času.“... celý text
— TVer
