• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Hanns Cibulka

Kniha Rút

„Mimořádná knížka. Nikam nespěchá, je to dějově prostý příběh prokládaný všelijakým jiným vyprávěním a esejistickými úvahami na různá témata. Plno fascinujících myšlenek, místy vysloveně poezie. Ocení zvláště milovníci Bachovy hudby, Goetha, archeologie, středověkého umění, hradů a raně novověké historie. A turisté - určitě se budou chtít podívat na Wartburg a do Durynského lesa. Velmi zajímavý pohled na Čechy a Prahu očima německojazyčného rodáka z Krnova. A mimo jiné už v roce 1978 píše: "..., naše planeta začíná stárnout. Již dnes dochází k ochuzení mnohotvárnosti života vymíráním některých rostlinných a živočišných druhů. My však jako očarovaní hledíme na ukazatele hospodářského růstu a pleníme při tom bezohledně surovinové zdroje, děláme všechno pro vyhubení života na Zemi a jednáme stále jednostranněji. (...) Rozhodující otázka nezní: Co může člověk očekávat od budoucnosti? nýbrž: Co musí člověk vyžadovat od přítomnosti? Co musí udělat, aby budoucnost jeho vnuků a pravnuků byla zajištěna?" Samotný milostný příběh je velmi komorní, cudný a plný zralé životní moudrosti. Téměř to žádný příběh není, nejsou v něm prakticky žádné dějové zvraty. Jak říkám, je to spíš kniha esejů a básní v próze než opravdová próza. Četl jsem na dobrou noc, vždycky stránku, dvě před usnutím. Chtěl jsem spěchat stejně málo jako autor. K podobnému účelu velmi doporučuji. Je to opravdu vzácná knížka. Tak proč jen tři hvězdy? Některé úvahy jsem nedal, ztrácel jsem se v nich a připadaly mi podivně rozbředlé. Občas se v knize objevily soudružské kecy, kritizující sice reálný socialismus, ale zároveň agitující k tomu, aby se dělal poctivěji, lépe. A to takovými těmi hnusnými prázdnými frázemi, které známe i z našich časů před rokem 89. Vůbec mi to nesedí k postavě, která je podle ostatních zápisků ve svém deníku hluboce duchovně, nebál bych se říct křesťansky založená. Ale co naplat, vysídlený český Němec Cibulka se stal dederónem. A byl to antinacista - a němečtí antinacisté velmi často tíhli ke komunismu (pokud se mýlím a někomu ubližuju, klidně se mnou polemizujte). Takže za to tohle jedna hvězda dolů. A druhá za ten konec. Ten příběh prostě nemá závěr. Autor ho na posledních stránkách utne tak, aby nemusel žádný závěr řešit. Překladatel v doslovu to vidí jinak, chápe to jako symbol atd., ale mně to prostě nesedlo. V každém případě knížku velmi, velmi doporučuji a přeju jí, aby se jí dodatečně dostalo čtenářské pozornosti, jakou si zaslouží.“... celý text
— zdennyrakky