zdennyrakky komentáře u knih

Když jsem teď dva dny marodil, nepustil jsem tuhle knihu z ruky. Prostě bavila mě, proč to nepřiznat. A nepochybuju, že byla napsaná s dobrým úmyslem. Žasnu ale nad tím, kam až byla autorka ochotná zajít v cynismu a vulgárnosti některých postav. Překladatel-muž se na tom myslím dost vyřádil :-D Btw., asi před rokem jsem četl román K moři od Petry Soukupové a tahle kniha mi ho strašně připomíná - ale styl psaní je samozřejmě úplně jiný. Takhle nějak by možná K moři napsal Patrik Hartl :-D

Typická kniha "laskavého humoru", čte se sama, ideální do vlaku nebo na dovolenou. Každopádně za to nejcennější na ní pokládám skvostný překlad od Františka Gela. Zatímco z mnoha jiných přeložených knih můžeme cítit, že nejde o originál, ale o převod do jiného jazyka, tak tady teda nic takového cítit není - jako kdyby to byl napsal sám Gel (legendární český novinář a překladatel takových titulů, jako jsou Dobrodružství Toma Sawyera a Huckleberryho Finna, Pes baskervillský či Na západní frontě klid).

2 24.02.2024

Hodně čtenářů tady píše, že tohle je ještě nedozrálý, méně povedený nebo nenáročný Simmel. Za mě tedy prvotřídní záležitost, takže jsem opravdu zvědav na ty ryzí simmelovky. (Čtyři hvězdy proto, že pět si nechávám na ty opravdu nejnej knihy, které jsem kdy četl.)

06.12.2023

Přečíst se to dalo. Ale se Šperhákem se to absolutně nedá srovnat.

06.12.2023

Tyjo, tohle nějak zhodnotit je dost náročné. Místy ukrutně zábavné (teda pro toho, komu to sedne), místy vůbec. Umělecká kvalita? To fakt ne. Poselství? To možná, ale... Rozhodně nelituju, ale hlavně ke konci už toho na mě bylo nějak moc.

11 06.12.2023

Trochu přitažené za vlasy, trochu nuda, dost takový ten pohled na muže a ženy, který se dnes moc nenosí, ale v zásadě smysluplná kniha o sebeuvědomění a seberealizaci (ale žádné ezo, to ani omylem - což je na jednu stranu moc dobře, protože toto je skutečně literatura, na druhou stranu ezo dokáže jít psychologicky a duchovně hlouběji). No, trošinku už to zestárlo, ale číst se to dá. Mimochodem, rozhodně doporučuju milovníkům Mikulova, to město je tam hodně otištěné, včetně své německé minulosti.

06.12.2023

No. Nezapře to Zdeňka Šmída - toho, který napsal skvostné Proč bychom se netopili / nepotili / atd. Má to občas jeho poetiku. Ale v zásadě zklamání, taková trochu lepší normalizační próza. Nedoporučuju, ztráta času, jsou mnohem lepší knihy.

06.12.2023

Hooodně zvláštní kniha, dlouho jsem si s ní moc nerozuměl. Pak mi připadala prostě jako sbírka povídek propojených Newportem. Až později jsem v ní začal objevovat opravdu zajímavé věci - hlavně myšlenky. A nakonec jsem si přečetl perfektní doslov od Martina Hilského a rázem bylo jasno. Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Místy to bylo i na pět. Ale celkový dojem s jistým časovým odstupem je lehce přes tři, takže dávám tři. Každopádně fajn počtení, doporučuju.

1 06.12.2023

Jsme jako čtenáři opravdu velmi různí a zrovna tahle kniha nás rozděluje hodně, hodně. Mě chytla od prvního slovíčka, a jsem sice teprv na 91. straně, ale baví mě čím dál víc. Ale co na tom, že mě baví. Hlavně mám pocit, že mi otvírá světy skryté za povrchností každodenního života. Asi mě takhle chytla proto, že několik Alicí jsem měl to štěstí osobně potkat a Fulghum mi je znovuzpřítomňuje. Každopádně už dlouho mi žádná kniha nesedla tak jako takhle. Ale chápu i to, že někoho může silně nebavit a připadat mu to potrhlá.

Nehodnotím, jen upozorňuji na nesprávný název. Správně má být SOUDOBÉ TEORIE VZDĚLÁVÁNÍ (což je logické, když jde o přehled různých teorií). Prosím, mohl by to někdo opravit, aby kniha zde byla snáze vyhledatelná?

Tak tohle je fakt hnus fialovej. Neříkám, že to není občas vtipný (třeba staříkova první návštěva u chiropraktika je dost povedená), ale celkově je to prvoplánová sovětská protiamerická propaganda zastřená jménem "pokrokového" finského spisovatele (tak se za minulýho režimu říkalo komunistickejm psavcům ze západu). Mmch, Jan Bubla to přeložil nikoli z finského originálu, ale z pozdějšího sovětského vydání. Asi netřeba dalších komentářů.

Nesnáším detektivky, knihy o zločinech mě prostě odpuzují. Ale tohle bylo hlavně o rozmanitých lidských povahách a vítězství dobra nad zlem, jako v pohádkách :-) Vlastní příběh je geniálně zkomponovaný, napínavý až k prasknutí, a vyprávění má úchvatnou atmosféru. Nechce se mi věřit, že autor byl vrstevníkem např. Boženy Němcové. Ale to asi dělá ten moderní překlad, mimochodem skvostný.

4 21.05.2023

Čte se to samo, skoro jako Patrik Hartl :-) Ale tohle je literatura, nejde tu o pobavení čtenáře, ale o to jít do hloubky různých lidských povah. Jen mi připadá, že to v nic moc nevyústilo. Závěrečné dovyprávění osudů jednotlivých postav už mi přišlo jako nastavovaná kaše. Ale o autorčiných záměrech nic nevím, můžu se zatraceně mýlit. A ještě jedna věc mi maličko vadila - občas drhnoucí čeština. Celkově ale vynikající čtení, poctivé čtyři hvězdy. A moc se těším na nějakou další Soukupovou :-)

5 10.02.2023

Tváří se jako popularizační knížka. Ale kdeže. Čím dál od úvodních proklamací, tím víc autorka na svůj záměr zapomíná a přechází do stylu, ve kterém je jako vědkyně asi nejvíc doma. Navíc všechno řeší pekelně dopodrobna (a často se zaměřuje fakt na kokotiny, pardon) a mnohomluvně, místy zmateně. O přehlednosti a jasnosti tu nemůže být řeč. Opravdu to není publikace typu "knížka o..." pro širokou veřejnost.

Triviální literatura ve svý nejryzejší podobě :-) Ale proč ne, taky posloucháme populární hudbu a ne jenom Mozarta a Janáčka :-) Jenom by asi byla velká škoda omezit se JENOM na takovýhle knížky, co se čtou samy, čas u nich frčí, ale kromě pobavení a odpočinku od vlastních problémů ti to nic nedá. P. S. Nemůžu si odpustit srovnání s M. Vieweghem. Je teď strašná móda na něj plivat, ale nemůžu si pomoct, přinejmenším jeho ranější knihy mají i skutečné literární kvality, ať už je to vynikající jazyk nebo rafinovaná práce s formou. U P. Hartla bych mluvil nanejvýš o příjemném živelném vypravěčství.

Navzdory všemu varovnému, co jsem se tu dočetl (myslím v komentářích níže), se mi ta kniha opravdu líbila. Ne pro ten údajný "magický realismus", ten mi přišel trochu k smíchu. Ne pro "experimentální" pojetí textu, spočívající v tom, že v každé druhé kapitole chybí velká písmena na začátcích a tečky na koncích vět, to mi přišlo k smíchu ještě víc, protože když tam ta velká písmena a ty tečky doplním, vyjdou mi z toho úplně normální věty. Tohle jsou za mě jenom jakési pózy. Mně se na téhle knize líbil jedinečný vypravěčský talent pana autora. Tak silný, že převálcoval i všechno to "magickorealistické" a "experimentální. Takže mě ta kniha prostě bavila a samozřejmě taky občas dostávala svými referencemi o zvrácenosti komunistického režimu.

2 03.12.2022

Jedna z mnoha skvěle napsaných knih o tom, že holocaust byl zlo. Hlavně závěrečná kapitola, která vlastně dává celé knize smysl, je opravdu mimořádně sugestivní. Ale bohužel nic víc než dobře zpracovaný silný příběh jsem v Haně nenašel. Za mě je to jen výborná kniha s konvenčním obsahem. Zato si říkám, kde vlastně berou lidi, kteří to nezažili, právo vymýšlet si takové příběhy. Dnes bereme holocaust jako jakési scifi, o kterém si může kdo chce co chce psát. Ale ona to byla realita. A aby o tom mohli všichni ti spisovatelé psát a sbírat pak úspěchy za své knihy, musel to napřed někdo odžít. A to mi přijde strašně nefér.

20 03.12.2022

110stránková báseň v próze plná krystalicky čisté lidskosti a životní moudrosti. Kdo si myslí, že si to nepotřebuje přečíst, protože viděl film (jako jsem si to myslel já), ten se hluboce mýlí. Nic proti filmu, leccos zachytit dokázal, ale zdaleka ne všechno. Naopak např. scénu znásilnění, na které si filmaři dali opravdu záležet a udělali z ní jeden z vrcholů příběhu, tu v knize nenajdete (bylo pro mě docela úlevné to zjistit :-)). Jediné, co bych knize vytkl, je na mě příliš náhlý a rychlý závěr.

17 03.12.2022

Prostě co čtenář, to jinej zážitek. Někteří tu píšou, že se při čtení moc nenasmáli - já teda právě naopak. Ne, není to žádnej třeskutej humor, spíš decentní a často jenom slovní. A myslím, že velice vydatně k tomu přispěl pan překladatel.
Malá ukázka:

"Ale člověk se taky pořád nevydrží třást kvůli nějakým těžkostem, zvlášť když aspoň na chvilku mají události hladší průběh. Na všechny své starosti jsem dokonale zapomněl, když jsem čtyři hodiny nato vstoupil do Mariannina bytu, pak do její postele a posléze do ní, přesně v tomto pořádku. Kam se v tu chvíli mé trable poděly!"

Souhlasím samozřejmě s tím, že obsah knihy je z drtivé většiny nevěrohodný - ale vadí to u humoristického románu? Mně vůbec.
A je to sice absolutní oddechovka, ale podle mě rozhodně ne úplná ptákovina, mezi řádky jsem našel spoustu životní moudrosti (nejvíc asi v postavě Andyho Butlera).

9 23.08.2022

Nemůžu hodnotit, četl jsem jen Plechárnu - ale ta by byla nejmíň za čtyři hvězdy. Pošuňáníčko, a to určitě i díky skvělému překladu od Zdenky Wattersonové. Mimochodem, existuje i překlad od mladého Martina Hilského! Takže vbrzku se nejspíš vydám na Plechárnu ještě jednou. A ještě jedna poznámka: strašně, strašně moc mi to připomíná tuhle knihu: Jorge Amado: Pastýři noci.