Třetí přání
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/2705/bmid_treti-prani-nmW-2705.jpg
4
393
393
Třetí Přání série
1. díl >
Třetí přání je příběhem osudového přátelství téměř antických rozměrů. Autor do něj za pomocí prozřetelnosti, jež je pro tuto knihu neodmyslitelná, vplétá tři postavy. Mladého amerického lékaře Max-Pola, který se vyrovnává se smrtí své těhotné ženy, osmdesátiletého šarmantního univerzitního profesora Alexe Evanse a odbornici ve výzkumu očních duhovek Alici, která ráda mění svou identitu a má za sebou "několik hodně zlých vztahů s muži". Ti tři hledají cosi společného, nejdříve každý na vlastní pěst, potom spolu. Neobyčejný vztah, člověka, který by se stal svědkem jejich vlastního života. Na tento román života od autora Mateřské školky, Postele, Ach jo, atd… se čekalo několik let. Byl v plánu. Dlouho. Ještě se však „žil“. V Třetím přání jsou obsaženy zatím jenom jeho první dva díly, přičemž ten druhý končí oznámením: „Pokračování příště“. Plánuje se pět dílů, aby toho, když už, v životě románů podle Fulghuma nebylo málo, třetí je už skoro na papíře, a zbývající dva se teprve musí odžít. Jak typické pro Roberta Fulghuma, umělce života, který vždycky o umění žití psal. Vyprávění doplňují ilustrace s popisky, písničky s notami a rozverné veršovánky.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Robert Fulghum, označovaný za umělce života, v Třetím přání předvádí vysokou formu sociálně-psychologického inženýrství. Čtenáře přivádí do nitra třech velmi osobitých postav, které propojuje, jak jinak, velmi osobitými vazbami. Nebo možná prostě jenom vzájemnou přitažlivosti maskovanou originálními projevy. Ano, celou první půli cca jsem byla nadšená. Bavily mě dialogy, charaktery, filozofické podtexty, životní moudra, loajalita, originalita, a taky věrnost. Nemálo jsem ocenila hloubkové vhledy do japonské či kyperské kultury nebo života Claude Moneta. Než se Fulghum nezadržitelně zřítí do hlubin nepochopitelného patosu, do kterého spadne nejstarší z této vztahové trojice, britský nestor kyperského původu, a to tak, že i krevní přísaha a lojalita jde zcela stranou. Prvotní vazba navázaná z tzv. svědectví/sledování životů toho druhého, je přitom vážně zajímavý experiment. Závěrečná scéna je, přiznávám překvapivá, což mám ráda. Na druhou stranu ale taky potvrzuje z mého pohledu patologické chování zmíněného kyperského Brita. Rovněž příběhem prolínající se nesporně zajímavá mystika se naneštěstí rozplývá v následných vysvětlovacích pasážích. A já jsem nucena přiznat, že netuším, co tímto dílem básník chce říct. Román je přitom vysoce kreativní a informativní co do různých kultur či fenoménů a nepostrádá filozofický rozměr. Obávám se, že při vší úctě k autorovi musím tentokrát konstatovat, že ono zamýšlené osudové přátelství antických rozměrů se v mých očích rozpadlo v prach, a to z naprosto banální příčiny. I závěrečný překvapivý moment byl pro mě spíše nepochopitelný než zajímavý. Škoda.
"Milostný románek je záležitost jednoduchá, láska je náročná."
"Sex může být bezpečný, láska je nebezpečná vždycky."
"Není se třeba bát mužů nebo žen, pouze lidí, jež dobře známe."
Jsme jako čtenáři opravdu velmi různí a zrovna tahle kniha nás rozděluje hodně, hodně. Mě chytla od prvního slovíčka, a jsem sice teprv na 91. straně, ale baví mě čím dál víc. Ale co na tom, že mě baví. Hlavně mám pocit, že mi otvírá světy skryté za povrchností každodenního života. Asi mě takhle chytla proto, že několik Alicí jsem měl to štěstí osobně potkat a Fulghum mi je znovuzpřítomňuje. Každopádně už dlouho mi žádná kniha nesedla tak jako takhle. Ale chápu i to, že někoho může silně nebavit a připadat mu to potrhlá.
Bezkonkurenční kniha - inspirativní čtení, u kterého jsem si skvěle odpočinula!
Zvýšené hodnocení je u mě za ty Krétské kulisy a nádherný ilustrovaný příběh. Knihu doporučuju proto hlavně milovníků Kréty a Řecka.
Mám tohoto autora velice ráda, ale toto dílo mě neoslovilo. Dočetla jsem to jen ze slušnosti, jelikož nemám ráda rozečtené knížky :D. Možná časem dám šanci druhému dílu. Myšlenku děje jsem nějak nepochopila, třeba časem...
Před pár lety jsem přečetl Třetí přání 3 - splněno a byl pro mě skvělý zážitek. Nyní jsem před půlkou knihy s tímto prvním dílem a už opravdu nemám chuť číst dál. Pro mě je to zklamání a neuvěřitelná nuda. Pro někoho, kdo má rád Krétu a Řecko nebo se tam chystá, může být kniha přínosem - animace jsou vyvedené. Jdu zkusit díl druhý...
Je to zvláštní, já vůbec nevím jak tu knihu uchopit. Po přečtení je tolik nepoložených otázek a žádné odpovědi.
Stejně tento zmatek není důvodem nízkého hodnocení. Je prostě těžké nesrovnávat s ostatními knihami. Taky bych, bez nich tuhle knihu sotva otevřela a ve výsledku bych o nic nepřišla, nepřečíst ji.
Zbývá jiná otázka, přečtu si druhý díl? Jednoznačně ANO !
PS: Má někdo vysvětlení kde vzniklo propojení R. Fulghuma s Českou republikou? Protože pokud je mi známo, tahle kniha vyšla prvně v Česku a až asi za 3 roky v Americe?
Nevěrohodný příběh, který však nepostrádá určité kouzlo. Více se mi líbila část odehrávající se na Krétě. Pokračování si určitě přečtu, ale ne hned.
Jedna z nejlepších knih, jakou jsem četla. Pro mě osobně autorovo vrcholné dílo. A hudba na CD nosiči k tomu proste magická.
Kniha se mi četla celkem dobře, ale hlavní hrdinové jsou tak nějak uměle dokonalí až je to nudné a vlastně nezajímavé. Popis Kréty ale hezký.
Přečteno asi po 10 letech, byla jsem zvědavá, jak se mi bude líbit teď. A líbila :) Hezký příběh, zajímavé postavy. Svědka by si občas asi přál každý. A docela lákadlo k návštěvě Kréty :)
Dárek k Vánocům, pro mě první setkání s autorem, předtím jsem o něm neslyšela. Inu... Musím říct, že kniha jako taková mě nevtáhla natolik, abych nemohla přestat číst, těch necelých 500 stránek jsem přelouskala spíš ze své přirozené zvědavosti. Autor příběh vypráví mile a laskavě, je to takové pohlazení... Přijde mi, že spíš než o samotný děj se zde jedná o atmosféru a smýšlení. Co se mi ale nelíbilo, byla až přílišná jinakost hlavních hrdinů (a vlastně i hrdinů vedlejších), byli až příliš poetičtí a také téměř každý, s kým se v této knize setkáte, je skoro filozof. Zároveň je to taková óda na Krétu, milé, ale klidně bych trochu ubrala. Co bych ovšem vyzdvihla, je vizuální stránka knížky. Sečteno, podtrženo - nemám potřebu tu knihu číst znovu, ale ráda si přečtu pokračování nebo minimálně cokoliv dalšího od tohoto autora.
P.S. České nakladatelství by si mohlo dát pozor na finální verzi... různých překlepů apod tam na mě bylo až moc.
Mé první setkání s tímto autorem a jsem si jistý, že ne poslední. Velmi příjemný příběh, originální vzdáleností představitelů a jejich celoživotní samotou. Plno poučných mouder je sem tam znehodnoceno rozvláčným historickým vyprávěním. Konec, no ať si o něm každý udělá úsudek sám, ale pro mě je byl tak trochu zbytečný. Celkově ale výborná kniha.
Jedna z těch průměrnějších od tohoto autora. Za mě malinko zklamání. Ale nebylo to až zas tak špatné.
Nemohla jsem se moc začíst.
Nebudu hodnotit, knihu odkládám asi po třetině. Ilustrace, popis života na Krétě fajn, ale vztahově? Přeslazené klišé. Zápletka se svědkem života je spíš potrhlá než zajímavá. Ale třeba nastane období, kdy budu naladěný na jiné vlně a knihu dočtu.
Nadsázka, poetika, zvláštní lidé, nádherná místa. Bylo to něco úplně jineho, možná bych jindy a v jiném rozpoložení odložila, ale tentokrát mi to prostě sedlo. A na Krétu bych vyrazila hned ...
Na první pohled se možná jedná o zábavnou nenáročnou četbu, která zachycuje okouzlení Krétou, Giverny a Monetovym dílem, jižní Anglií a dává tušit i zaujetí Japonskem. Domnívám se však, že zřejmě není vše tak jednoduché, jak se může zdát. Pro mě je to taky kniha o hledání podstaty sebe sama, o porozumění druhým, přátelství a lásce, kniha o cestě zvané život a o tom, že vše nemusí být takové, jak se na první pohled zdá. Pokud chceme získat svědka, musíme být připravení se jím v také stát. Jinak riskujeme, že se ztratíme v labyrintu života. A protože jsem zvědavá na další díly, pouštím se do čtení.