Třetí přání
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/2705/bmid_treti-prani-nmW-2705.jpg
4
392
392
Třetí Přání série
1. díl >
Třetí přání je příběhem osudového přátelství téměř antických rozměrů. Autor do něj za pomocí prozřetelnosti, jež je pro tuto knihu neodmyslitelná, vplétá tři postavy. Mladého amerického lékaře Max-Pola, který se vyrovnává se smrtí své těhotné ženy, osmdesátiletého šarmantního univerzitního profesora Alexe Evanse a odbornici ve výzkumu očních duhovek Alici, která ráda mění svou identitu a má za sebou "několik hodně zlých vztahů s muži". Ti tři hledají cosi společného, nejdříve každý na vlastní pěst, potom spolu. Neobyčejný vztah, člověka, který by se stal svědkem jejich vlastního života. Na tento román života od autora Mateřské školky, Postele, Ach jo, atd… se čekalo několik let. Byl v plánu. Dlouho. Ještě se však „žil“. V Třetím přání jsou obsaženy zatím jenom jeho první dva díly, přičemž ten druhý končí oznámením: „Pokračování příště“. Plánuje se pět dílů, aby toho, když už, v životě románů podle Fulghuma nebylo málo, třetí je už skoro na papíře, a zbývající dva se teprve musí odžít. Jak typické pro Roberta Fulghuma, umělce života, který vždycky o umění žití psal. Vyprávění doplňují ilustrace s popisky, písničky s notami a rozverné veršovánky.... celý text
Přidat komentář
Knížka je psána typickým rukopisem autora - takže laskavě, mile a s pochopením. V knize se setkávají tři neobyčejní lidé. Kromě příběhu jsem se díky knize dozvěděla i dost zajímavých informací. Hodně mě bavilo mimo jiné čtení o zahradách Clauda Moneta a celkově o jeho životě, také hodně informací o Krétě ad. Pěkné.
první kniha báječná a nelze se od ní odtrhnout,druhá už je trochu slabší ale pořád to ještě jde.
třetí...no,tu jsem nedočetl....
První je prostě báječná a vřele doporučuju
Není to žádné napínavé čtení, ani typické Fulghumovské povídky. Je to ale moc hezký román, plný velkých i malých myšlenek. Fulghum dokázal svůj příběh úžasně zasadit do reálných míst tak, že máte pocit, že stojíte vedle hrdiny a všechna ta místa jste navštívil s ním. Nejde o děj... spíš o vnitřní rozpoložení hrdinů, co je vede k tomu, jak žijí, o smysl jejich života, ale i toho vašeho... Ve mně tahle kniha zanechala hodně a ráda se k ní vracím. Asi na ní musíte mít náladu... Jsou dny, kdy bych ji i já odložila :) Fulghum mě tímhle románem hodně překvapil, nevěřila jsem, že by mohl něco takového napsat a že by se mi to mohlo až takhle líbit.
Kniha nabitá, které mě z počátku příliš neoslovila, ale pak mě pohltila svým velice milým a neskutečně inteligentním příběhem. Navíc je doslova nabita nejen encyklopedickými znalostmi o Krétě a další zemích a kulturách včetně spousty různých mouder a pouček. Rozhodě jí dejte šanci a nebudete litovat.
Jak píše Faila, vypovědět příběh nelze. Kdo chce hltat napínavé příběhy, pro toho to nebude. Ale kdo se chce zastavit, uklidnit po rušném dni, odreagovat se a zamyslet se nad smyslem života, ne jen konzumovat knihu, tomu se to bude líbit. Líbí se mi lidskost hlavních postav a jejich nevšední pohled na svět, jejich vztahy... Kdybychom takhle uctiví a kreativní vůči ostatním byli všichni, hned by na světě bylo líp. Jinak mě ale trochu zklamal konec - ten "kriminalistický" náznak se mi tam vůbec nehodil. A jak někdo píše, že mu v knížce chybí typický autorův humor - pro mě je to první Fulghumova knížka, takže se o to víc těším, až se začtu do některé z dalších :-)
Tahle knížka se mi těžko popisuje, protože mám pocit, že jakýkoliv její popis je naprosto nedostatečný. Nejde v ní ani tak o děj, ani o osud postav, jako spíše o atmosféru a pouto mezi hlavními hrdiny. Pro mě je magická a ačkoliv mám na Fulghumových knihách nejraději jeho brilantní humor a ten tu chybí, líbila se mi velice.
Knížka je zajímavě pojatá, nádherné ilustrace, ty mě přímo nadchly, text mě ale vůbec nevtáhl do děje, klouzal jakoby po povrchu, četla jsem a četla jen, abych ji dočetla.
Nekolikrat jsem se pokusila knihu docist, ale ani jednou se mi to nepodarilo. Velke zklamani. Hlavni hrdinove mi byli tak nejak ukradeni a pribeh vlastne taky.
Jo...moc pěkné čtení. Asi proto, že nejde o násilí a zabíjení, ale o mezilidské vtahy, byť komplikované, ale bez vědomého ubližování druhým. Těším se na další díl!
Takový ten malý velký román a vztahu tří neobyčejných lidí. Každý z nich hledá spřízněnou duši, která by byla prostým svědkem jejich zajímavého, ale nijak výjimečného života.
Autorův styl je velice lehký a s velkou elegancí dokáže snadno načrtnout životní postoje a myšlenky všech hlavních postav. Otevřený závěr, který, jak sám říká, dává čtenáři možnost pokračovat ve vlastním příběhu, je už jen pomyslná třešnička na dortu.
Nádhera! Opravdu mnohem více než jen román - krásné ilustrace, noty, verše, skvělý příběh s velmi zajímavými hlavními postavami... To vše nutí čtenáře příběh opravdu hluboce procítit, až skoro prožít...
Knihy pana Fulghuma mám ráda, ale tuhle jsem moc nepobrala. Nevím proč, ale nudila jsem se. Chyba bude, samozřejmě, u mne. Možná budu muset ještě trochu zestárnout.
Sedím tu a přemýšlím, jestli jsem schopna jedním slovem vyjádřit svůj pocit po přečtení této knihy. A neustále mě napadá slovo okouzlená. Ano, jsem tímto vyprávěním okouzlena. A nejen vyprávěním, vlastně knížkou jako takovou, nádherné ilustrace umocnily celkový zážitek z popisů a notové zápisy, mě donutily po dlouhých létech zavzpomínat na noty a pokusit se to přehrát alespoň na virtuálním pianu. Spolu s hrdiny jsem procestovala kus světa, dozvěděla se mnoho věcí z historie i současnosti, získala nové informace o Claudu Monetovi a objevila Edwarda Leara. A to samozřejmě není všechno.
Z komentářů je vidět, že na každého působí tato kniha jinak, ale tak to asi má být. Já ji mohu jen doporučit.
Sice teprve Třetí přání čtu, ale Fulghumův styl a nápady se mi tak moc zamlouvají, že musím napsat komentář už teď. Prostě skvělá, úžasná kniha. Ačkoliv mám od něj všechny možné povídky moc ráda, na tuhle knížku prostě nemají.
Moc hezké počteníčko, které vám vykouzlí úsměv na duši... probudí ve vás touhu poznávat svět a bude vás písmenko po písmenku nořit do sebe... myšlenek fůra... zajímavostí jakbysmet... a ach, ta verbální akrobacie mi učarovala... jen něco maličkýho navíc mi tam pořád scházelo...ale i tak se mezi jeho řádky cítíte jako na dovolené a to je v dnešní uspěchané době k nezaplacení přeci...
Knihy od Roberta Fulghuma mám rád, četl jsem jich už několik. Tato kniha je ale úplně jiná a po pravdě mě moc nebavila. Nic to nemění na tom, že je psaná příjemně a nenáročně. Navíc je doplněna nádhernými kresbami.
Netradiční román, jedna z mých nejoblíbenějších knih… Alice je prostě dokonalá…
Ze začátku mě kniha bavila, ale zhruba od poloviny mě příběh a postavy začaly lézt na nervy svou přehnanou poetičností. Za všechny např. popis jak hlavní hrdinka odchází a neotočí se, přesto nechává Alexovi fotku dvých očí. “A tak se za ním přeci jen ohlédla”. Seriously?
Ale každé zboží má svého kupce.