Třetí přání
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/2705/bmid_treti-prani-nmW-2705.jpg
4
392
392
Třetí Přání série
1. díl >
Třetí přání je příběhem osudového přátelství téměř antických rozměrů. Autor do něj za pomocí prozřetelnosti, jež je pro tuto knihu neodmyslitelná, vplétá tři postavy. Mladého amerického lékaře Max-Pola, který se vyrovnává se smrtí své těhotné ženy, osmdesátiletého šarmantního univerzitního profesora Alexe Evanse a odbornici ve výzkumu očních duhovek Alici, která ráda mění svou identitu a má za sebou "několik hodně zlých vztahů s muži". Ti tři hledají cosi společného, nejdříve každý na vlastní pěst, potom spolu. Neobyčejný vztah, člověka, který by se stal svědkem jejich vlastního života. Na tento román života od autora Mateřské školky, Postele, Ach jo, atd… se čekalo několik let. Byl v plánu. Dlouho. Ještě se však „žil“. V Třetím přání jsou obsaženy zatím jenom jeho první dva díly, přičemž ten druhý končí oznámením: „Pokračování příště“. Plánuje se pět dílů, aby toho, když už, v životě románů podle Fulghuma nebylo málo, třetí je už skoro na papíře, a zbývající dva se teprve musí odžít. Jak typické pro Roberta Fulghuma, umělce života, který vždycky o umění žití psal. Vyprávění doplňují ilustrace s popisky, písničky s notami a rozverné veršovánky.... celý text
Přidat komentář
Hodně pozitivně hodnotím proložení knihy jemnými malbami, kresbami a hudbou, to příjemně příběh ilustruje, jinak však z přečtení Třetího přání necítím nějaké zvláštní nadšení. Zřejmě je problém v tom, že knihu také hodnotím v kontextu dvou jiných kousků, které jsem od Fulghuma četla dříve ("mateřská školka a hořící postel"), což je samozřejmě diametrálně odlišné čtení a navedlo mě na naprosto mylná očekávání ohledně této knihy - zklamání jsem si tak vlastně částečně způsobila sama. Z finále příběhu jsem nicméně velmi zklamaná, zvrtlo se to v něco, co mě dost zrazuje od přečtení navazující knihy, ale nebudu a priori tvrdit, že se do toho jednou nedám.
Čtu neustále, ... ovšem důvody, proč po některé knize sáhnu, bývají různé, čtu, když potřebuji něco znát, čtu, když potřebuji něco zjistit, čtu, když si chci odpočinout, ... a také čtu, před spaním (pro určitou potřebu spokojeného usínání :-)... a ke každé z těchto činností potřebuji jiný typ knihy.
Třetí přání jsem si zařadila právě do skupiny "příjemného usínání" ... čtení není náročné ... můžeme se nechat unášet dějem, společně s hlavními hrdiny se ocitneme jednou uprostřed rozvalin starověké krétské kultury, poté se přesuneme do zahrady v Giverny, v níž žil a maloval Claude Monet, budeme jezdit vlaky z Madridu do Barcelony a z Paříže do Londýna, létat letadly z Evropy do Ameriky, plavit se lodí po oxfordském vodním kanálu. A všude budeme Svědky, stejně, jako hlavní hrdinové této knihy, budeme svědky jejich životů.
Pocity z téhle knížky naprosto dokonale popsal v komentáři pode mnou "tanuki": "Všichni tři jsou děsně inteligentní, nekonformní, finančně zajištění, nezávislí, s hlubokými znalostmi všeho možného vědění, od vesmíru přes filosofii, dějiny až po botaniku. Všichni mají, jaké to štěstí, slabost pro nonsensovou poezii, skvěle si rozumí, vlastně až tak moc, že si téměř čtou myšlenky" ... ale nenechte se odradit :-), je to opravdu milá knížka :-) ... a opravdu překrásně ilustrovaná.
Tři hlavní postavy. Dva muži a žena. Muž starý, muž mladý, žena mladá. A samozřejmě trojúhelník. Všichni tři jsou děsně inteligentní, nekonformní, finančně zajištění, nezávislí, s hlubokými znalostmi všeho možného vědění, od vesmíru přes filosofii, dějin až po botaniku. Všichni mají, jaké to štěstí, slabost pro nonsensovou poezii, skvěle si rozumí, vlastně až tak moc, že si téměř čtou myšlenky. Milují se, ale bojí se své pocity vyjádřit. A do toho všeho Wonko. Muž číslo tři. Muž mnoha tváří. Šašek i král a šedá eminence k tomu. Přítel starého muže, který se zrovna náhodou pohybuje ve stejné oblasti podnikání jako kdysi žena. Ve velmi specifické oblasti. Prostě se tomu rozum někdy vzpírá. Že už je to příliš. Ale vlastně je to milá knížka. :-) Především její druhá část.
"Loučení bývá otravné a trapné. Často lidem vezme radost z toho, že nějaký čas strávili spolu. Alex a Alice byli ohledně loučení zajedno. Nemá smysl, aby dva lidé, kteří přesně vědí, co udělají, a byli na to nachystaní, jen tak postávali a nanicovatě konverzovali."
Kdo by nechtěl svědka svého života? Tak akorát bláznivé i vážné. Samozřejmě, že se také musím někdy podívat na Krétu.
R. Fulghum opět nezklamal. Bylo to poutavě napsané, krásné a miloučké až mazlivé čteníčko, které je zároveň vzrušující a okouzlující, nádherně podbarvené výkladem a ilustracemi o Krétě, Pařiži a Londýně. Knížka, které pohladí po duši a ukáže, že život je nádherný a stojí za to ho žít.
Oproti krátkým Fulghumovským fejetonům je Třetí přání mnohem komplexnější a propracovanější. Autor už se nezabývá jen zábavným povrchem věcí, ale jde úplně do jiných filozofických úrovní. Je to kniha o přátelství, sdílení a naplno prožitých životech. Kdo bude mým svědkem?
Kniha mě moc nezaujala a ani nenalákala na další díly. Mám radši zábavného Fulghuma.
Tato kniha zprvu neupoutá, je to prostý román, který se rozjíždí pomalu, seznamuje s postavami a jejich životními osudy, cesty postav se proplétají, závěr je však vskutku překvapivý, nečekaný - alespoň pro mne. Jistě si rád přečtu další knihy tohoto autora.
Tuhle knížku jsem si koupila od kamaráda který ji ani nedočetl, jak se mu nelíbila. A mě? Fulghum je můj nejoblíbenější současný autor. Ani tak ne pro jeho spisovatelské kvality, spíše jako pro jeho pohled na život. Úžasné je, když vám někdo naservíruje vaše tajné přání, které sami neumíte ani přesně formulovat, na stříbrném podnose. Stejně jako uživatel "rakytnik" i já se co nejdříve vydám na Krétu. Ale s touto knihou jsem na ní už vlastně skoro byla a mám jen ty nejlepší vzpomínky :-)
Třetí přání není ničím jiným než cestou a hledáním.
Krásná kniha o odpovědích na nepoložené otázky.
Bohužel musím říct, že je to také kniha s šokujícím dramatem.
Kniha plná touhy.
Jakmile vyřknete první přání, ty další už nebudou dlouho čekat.
Kdo ještě nebyl na Krétě a v Barceloně, po přečtení tam jistě zajedete stejně jako já.
Nejprve se mi moc nelíbilo, jak se přeskakuje z osoby na osobu, ale dalo se vytušit, že někde se ty osoby setkají. A tohle přibližování že bude také zajímavé.
Po mnoho stránek jsem se poněkud nudila, pořád se tam na můj vkus nic moc nedělo. Ale protože jsem tu tlustou knihu chtěla dočíst, začala jsem si užívat těch drobných pozastavení, okukování, noření se do čehokoli, co se tu popisuje slovy či obrázky.
Od chvíle, kdy se schyluje k setkání na nádraží Waterloo, to začíná být dost napínavé. A pak už jsem byla zcela zaujata a nechala jsem se unášet proudem krátkých kapitolek.
Příjemně mě překvapilo, kolika barevnými obrázky je kniha protkána, a později mi vadilo, že už jsou jen černobílé. Jsou to jemně kolorované obrázky se spoustou drobných detailů a s popisky.
Vícekrát se mi stalo, že jsem knihu musela odložit, abych si přečtené nechala na sebe blaze působit.
Celé je to o složitých, obtížných, proplakaných, čistých cestách, kterými jedině se mohou lidé k sobě přiblížit. A krom toho, že mě baví, jak nás autor vede cestičkami k hlubinám duší hlavních postav, mě na této knize těší i to, že se tu podrobněji dozvídám něco o autorovi limeriků.
Jako hlavní motto jsem si vybrala tuto větu (parafrázuji, v textu je to hezčí, protože je tam přirovnávání k opravdovému hudebnímu nástroji, velmi nezvyklému): Život je nástroj, který si nelze schovat na později, musí se na něj hrát.
Na Krétě jsem byla, sice jinde než postavy v knize, přesto mě právě proto kniha učarovala. Píše o místech, která jsem navštívila nebo bych chtěla navštívit, píše o lidech, které bych chtěla potkat a píše o věcech, které jsou tak aktuální. Doufám, že se mi taky jednou splní třetí přání...
Když jsem byla malá, byla mým vzorem Pipi Dlouhá Punčocha. S příchodem dospívání jsem si našla další vzor - Alici. =)
V knize je tolik neotřelého přístupu k životu plného fantazie, že vás to musí uchvátit. Máte chuť cestovat, smát se, hledat v sobě nápady jak se na všechno dívat jinak... Kouzelné.
A hlavně je inspirující! Chtěla bych takové lidi, jako napsal Fulghum, potkávat kolem sebe.
Ještě jsem nečetla nic,co by mne tak zaujalo.První kniha byla úžasná,popis osob a krajin tak dokonalý,že má čtenář dojem,že tam byl a vše viděl. Druhá kniha byla ještě úžasnější,jen konec šokující.Třetí díl originální.
Pět hvězdiček ani nestačí,jak krásný zážitek to byl.
Pro mě byl tenhle román fantastickým zážitkem. Uplně mne vytrhl z reality, hned jsem se začetla. Právě pojetí autora mi přišlo neotřelé a originální, ale rozhodně ne nudné. Všechny tři části mne okouzlily a hvězdiček bych dala klidně šest!:-)
Dala jsem tomu šanci a bohužel. Ani po 100 stránkách se děj nerozjel. Pořád to bylo takové o ničem a tak jsem to vzdala. Pokud autor chtěl napsat román, který by si sám rád přečetl, tak máme bohužel jiný vkus na čtivý román. Dávám 1 hvězdičku a to jen proto, že by mi rvalo srdce udělit odpad! Kapitánu Školkovi.
Fulghum je jedním z mých nejoblíbenějších autorů a mám (samozřejmě i přečtené :-) ) všechny jeho knihy. Třetí přání je Fulghum v jiné poloze než knížky esejů, je to úplně jiné, ale opět objevné čtení. Znám samozřejmě i pokračování, takže kdo je rozčarován z této knihy, ať další díl ani nečte (každý má právo volby). Kniha je jiná, pro mě obsahem náročnější než předchozí "malé" knížky, vede člověka k zamyšlení nad věcmi, které by jinak míjel (o tom jsou, pravda, všechny jeho knihy, ale v románech se čtenář noří do daleko větší hloubky). Že jsou v ději překvapivé zvraty, by nás u RF nemělo překvapit, takhle to opravdu v životě bývá a RF jako jeho zkušený pozorovatel nemůže takové situace nevidět. Mám ráda všechny jeho knížky, občas jsem zavítala i na jeho www stránky a je to vždycky milé setkání; je ale fakt, že pro lepší usínání si vyberu "malé" knížky spíš než jeho romány, u kterých mám ráda svou mysl neopotřebovanou a schopnou předkládané dobře zpracovávat . Nemůžu jinak než všech pět :-)