K moři přehled
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14139/bmid_k-mori-4Mb-14139.jpg
4
1303
1303
Próza začínající autorky Petry Soukupové se značně vymyká kontextu současné české literatury. V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich příběhy se naplno a autenticky protnou pouze jednou: při víceméně náhodně vzniklé prázdninové cestě k moři. Tvarem i myšlenkou tato próza odkazuje k Virginii Woolfové a její dnes již klasické próze K majáku. Nejde ale o napodobivé formální cvičení: z autorčiny výpovědi lze vyčíst (vzhledem k jejímu věku) až překvapivě niterný prožitek rozpadu mezilidských vztahů a nemožnosti plnohodnotné komunikace ani mezi nejbližšími. Dotisk v r. 2016... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize K moři. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (278)
Přesně můj žánr. V podstatě nic objevného, žádný sci-fi, žádné fantasy, obyčejná realita světa a skvěle popsané postavy. Psáno úsporným jazykem, spíš popisné, ale to mělo své kouzlo. Smutek nad tím, jak si ti nejbližší nedokážou mezi s sebou říct to důležité.
Takový úsporný jazyk, ale dobré čtení, ze života. Mám autorku ráda, už jsem četla i jiné knihy a líbily se.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2008 -
Cena Jiřího Ortena
Kniha K moři v seznamech
| v Právě čtených | 10x |
| v Přečtených | 1 899x |
| ve Čtenářské výzvě | 326x |
| v Doporučených | 84x |
| v Knihotéce | 278x |
| v Chystám se číst | 282x |
| v Chci si koupit | 46x |
| v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
prvotina rodinné vztahy Cena Jiřího Ortena
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
(SPOILER) Kniha se mi dostala do rukou náhodou, začetla jsem se rychle. Obyčejný příběh jedné obyčejné rodiny, respektive dvou.
V okamžiku, kdy Johana ve snaze ranit, řekla Adéle, že je “adaptovaná, mi došlo, že jsem knihu asi už četla. A asi ano, někdy před časem, ale zřejmě na mě tehdy neudělala takový dojem. Forma je neobvyklá, někdy zkratkovitá, jako deníkové záznamy, kdy si člověk poznamenává jen hesla. Jen mi trochu “nevoněl ten styl předjímání budoucnosti a stejně tak odbočky o budoucnosti postav, které se v ději opravdu jen mihnou (k čemu to, když se tam jen mihnou).