• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 25 knih

Nové komentáře u knih Henri J. M. Nouwen

V mene Ježiša

„"Priveľmi často som pozeral na dôležitosť, popularitu a výkonnosť ako na súčasť efektívnej služby. Pravdou však je, že to nie sú naše úlohy, ale pokušenia." Kniha o kňazoch, no nielen pre nich. To svoje (a možno aj seba) si tu môžu nájsť aj rôzni kresťanskí lídri, autori, novinári, speváci či iní ľudia, ktorí sa akýmkoľvek spôsobom angažujú v službe a možno si ani nevšimli, že preceňujú jej/svoju dôležitosť. Darmo, je ľahšie a lákavejšie viesť než byť vedený; alebo, autorovými slovami, "je ľahšie byť Bohom ako milovať Boha, ľahšie ovládať ľudí ako milovať ľudí, ľahšie vlastniť život ako milovať život". Krásne, oslobodzujúce, oslovujúce, chvíľkami smutné čítanie. Podľa mňa by túto brožúrku mali povinne rozdávať k vysviacke všetkým kňazom; a veľa si z nej môžeme vziať aj my laici. Ak sme teda ochotní pripustiť si, že aj my často patríme k tým, ktorých sa Ježiš pýta "miluješ ma", zatiaľ čo nás viac zaujíma "môžeme sedieť v tvojom kráľovstve po tvojej pravici a tvojej ľavici"? Naozaj odporúčam (iným poobzerať sa po tejto knižke, sebe často sa k nej vracať).“... celý text
— Starmoon

---

Návrat ztraceného syna

„Skoro neuvěřitelné, kolik moudrosti se dá získat vytrvalým pozorováním jednoho obrazu a vytvalým čtením jednoho podobenství...“
— J.F.

---

Naslouchal jsem tichu

„Mám ráda deníkové zápisky a sledování něčího života po určitou dobu. Myšlenky mi přišly hodně hluboké. Oceňuji autorovu upřímnost.“
— Lilda

---

---

Zraněný ranhojič

„Zajímavý náhled populárního (v konzervativnějších kruzích nikoliv nekontroverzního) nizozemského katolického kněze do křesťanské psychologie, jejímž ústředním tématem je pro Nouwena vyrovnávání se s bolestí a rány, které často uštědřuje svět. Psáno pro lidi, kteří chtějí sloužit v dobrém ostatním lidem, kteří trpí, službou, jež lečí sdílením univerzálnosti bolesti v lidské existenci. Čteno v angličtině. "There they discover that what is most personal is most universal." (s, 20) "Jesus was a revolutionary who did not become an extremist, since he did not offer an ideology, but himself. he was also a mystic, who didi not use his intimate relationship with God to avoid the social evils of his time, but shocked his milieu to the point of being executed as a rebel. In this sense he also remains for modern humanity the way to liberation and freedom." (s. 25) "Instead of the father, the peer becomes the standard." (s. 36) "But the tyranny of fathers is not the same as the tyranny of one's peers. Rejecting the first means disobedience; rejecting the second, non-conformity. Rejecting the first creates feelings of guilt; rejecting the second, feelings of shame. In this respect there is an obvious shift from a guilty-based culture to a shame-based culture." (s. 37) "Not only does love last forever, it needs only a second to be born." (s. 72) "Perhpas the main task of the minister is to prevent people from suffering for the wrong reasons. Many people suffer becuse of the false supposition on which they have based their lives. That supposition is that there should be no fear or loneliness, no confusion or doubt. But these sufferings can only be dealt with creatively when they are understand as wounds integral to our human condition." (s. 99)“... celý text
— Knišíl

---

Nesobeckou cestou

„"Našim skutečným úkolem je vrátit se do středu, do svého srdce, a naslouchat jemnému hlasu, jenž k nám promlouvá a ujišťuje nás o naší hodnotě tak, jak by to žádný lidský hlas nedokázal. Veškerá služba vychází z osobní zkušenosti s Bohem, který nás bezvýhradně a bez jakýchkoliv podmínek přijímá jako své milované děti. Boží úplné, absolutní a všezahrnující přijetí nás osvobozuje od nutkání být viděn, oceňován a obdivován a v této svobodě nás Kristus uvádí na cestu služby." Duchovní jednohubka, kterou bych si cenil zřejmě více, pokud bych si ji nedopřál v sousedství výrazně originálnějších titulů, které také rozkrývají problematiku sebezáporu jako křesťanské ctnosti. V porovnání s profesorem Pospíšilem a zejména s Terezii z Ávily (které jsem četl v zásadě souběžně) působí Nouwenův rychlý průlet tématikou trochu bezkrevně, jakoby bez většího osobního zaujetí. Přesto tohle opakování párkrát tlo do živého, když mi připomnělo některé moje notoricky opakované nedokonalosti (třeba: "ve chvíli, kdy se domníváme, že jsme pokorní, začneme okamžitě uvažovat nad tím, zda jsem pokornější než náš bližní a zda za to nemáme nárok na nějakou odměnu.") Upřímného pohlížení na sebe není nikdy dost a Nouwenovo zrcadlo je užitečné v tom, že nám odmítá lhát. "My Písmo často čteme jen proto, abychom se něco dozvěděli, poučili se, duchovně se povznesli, inspirovali nebo - což není vzácné - abychom našli citát, jenž potvrdí naše vlastní záměry. Kniha knih se pak stává jednou z mnoha knih a používáme ji stejným způsobem jako ostatní čtivo. Je to totéž, jako když se Ježíš stane pouze jedním z mnoha lidí a chováme se k němu jako k ostatním."“... celý text
— mirektrubak