• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Hitomi Kanehara

Autofikce

„Hodně drsné a nihilistické. Nebo možná absurdní. Je fascinující číst různé perspektivy, různé pohledy na svět a vztahy... Život pro každého (ne)znamená něco jiného a každý ho (ne)prožívá jinak. A někdo ho prožívá možná až moc. Naše protagonistka je zmítaná emocemi, pravděpodobně trpí hraniční poruchou osobnosti, bipolární poruchou či OCD a zdá se, že to jí diktuje celý její život. Vystavuje se velice nebezpečným a sebedestruktivním situacím, jednu vteřinu je na vrcholu štěstí, v druhé na dně příkopu, všechno je to horská dráha na speedu. Občas jsem ji litovala, občas jsem sympatizovala, ale většinou jsem jen nevěřícně koukala. Taková míra overthinkingu, to je snad umění! S těmi katastrofickými scénáři to chápu, ale kufr mě docela dostal. OCD je zlo. Styl psaní byl naprosto fantastický, člověk se opravdu dostal do hlavy Rin, její charakteristika byla skvělá. Jelikož je to člověk zmítaný mnoha psychickými problémy a pochybnými přístupy k některým věcem, byl to značně nepříjemný zážitek, jak mohou dosvědčit některé komentáře. Některé pasáže však byly tak absurdní (konverzace s určitou částí těla), že jsem se nemohla přestat smát. Ono to ve výsledku ani nebylo v kontextu vtipné, ale když jste na vrcholu zoufalství, humor je občas to jediné, co vás dokáže uzemnit. Celkově nedokážu moc popsat, proč se mi tato kniha tolik líbila, ale s Rin jsem si dost sedla. Myslím si, že bychom si dost rozuměly, i když bych se s ní v reálném životě potkat zřejmě nechtěla. :)“... celý text
— BeyondHorizon

---

Autofikce

„Poprvé jsem od autorky četla Hadi a náušnice, tak jsem se pustila i do Autofikce. Hadi a náušnice byla velmi zajímává, místy brutální kniha s nespočtem zajímavých postav. To se o Autofikci říct nedá. Mám pocit, jako by autorka dosadila za hlavní postavu sebe a na jednu stranu se snažila vypadat děsně cool, ale mně po celou dobu čtení lezla krkem. Rádoby nešťastná holčina, která se ale do špatných situací dostává tak trochu vlastní vinou (viz její touha po násilnickém partnerovi) a zároveň se snaží tvářit, jako by jí na tom nezáleželo. Její postoj (nebo snad postoj samotné autorky) k tématu znásilnění (to se v knize objeví hned několikrát) raději ani nekomentuji, to byl hnus. Četlo se to dobře, věty jsou krátké, ale to je tak jediné plus. 2/5“... celý text
— chaera

---

Autofikce

„První kniha této autorky. Spíše jsem měl začít knihou "Hadi a náušnice", co jsem se tak dočetl... Knihy asijských autorů čtu velmi rád i tuto jsem četl s jakýmsi zápalem, ale ne tak velkým jako jindy. Hlavní "hrdinka" v tomto případě by se dal použít popisek jiných recenzentů... Byla občas opravdu na nervy hrající holčina. Nemění to však nic na tom, že je to další příběh z nám tak odlišné kultury a to se u mě v knihovně počítá vždy kladně :-) Kniha není tak dlouhá, abych u ní musel řešit zda jí dočíst či ne. Tak ještě "Hadi a náušnice" :-)“... celý text
— DomYume

---

---

Hadi a náušnice

„Od japonských autorů sem tam něco přečtu a vždycky je to zajímavý náhled do jiné kultury. Tento příběh je sice kratší, ale má docela sílu. Líbila se.“
— evickakyticka

---

Hadi a náušnice

„Tato kniha obdržela v Japonsku prestižní cenu a mezi čtenáři tam vzbudila senzaci. Děj má šokovat, což se u mě nestalo. Je ale pravděpodobné, že to, co šokuje Japonce, nechá Evropana chladným a naopak. Je to příběh o problematickém dospívání, o problematických vztazích, o anorexii, sebepoškozování, o tetování a piercingu, o smrti a samozřejmě o sexu a násilí. Námět knihy je silný a jistě i díky němu byla kniha oceněna. Bohužel celý příběh je až moc jednoduchý, málo propracovaný a také jednoduše a stručně napsaný. I nízký počet stran a spousta témat svědčí o tom, že nebyl čas jít do hloubky. Zpracování je slabé. Vůbec se mě to nedotklo, šlo to naprosto mimo mě.“... celý text
— Dela111