• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Horst Rieck

My děti ze stanice ZOO

„Hodně zajímavá knížka...“
— dájavídek

---

My děti ze stanice ZOO

„Christiane je typickým příkladem toho, jak to může dopadnout, když se dítě chytne špatné party. Těžké dětství, rozchod rodičů, stěhování a další problémy jí způsobily traumata, kvůli kterým je pak člověk mnohem náchylnější k tomu, aby se dal na špatnou cestu. Bohužel, když na dítě v takové situaci nikdo moc nedohlíží a ono pak má prostor dělat si co chce, kdy chce a s kým chce, může to s ním dopadnout často špatně, a rodiče o tom kolikrát nemusí dlouho mít ani tušení. Nejsmutnější je, že dostat se z takových problémů je mnohem těžší, než se dostat do nich... A někomu, jako zrovna například Christiane, se to bohužel i přes opakovanou snahu nepodaří nikdy.“... celý text
— Adelinka22

---

My děti ze stanice ZOO

„Já vlastně nevím jak hodnotit... Pokud mám hodnotit jenom způsob psaní a jak se to četlo, tak obojí dobrý. Pokud mám hodnotit příběh? Strašný. Hrozný. Těžký. bylo mi z toho nepříjemně, usínala jsem s hlavou plnou strachu, aby se tohle nestalo mým dětem. Takhle nepříjemné pocity jsem z knihy dlouho neměla. Nejvíce mě mrzel dodatek na konci, že se z toho vlastně nedostala...“... celý text
— KnihomolkaOli

---

---

My děti ze stanice ZOO

„Tak i já jsem měla tuhle knihu velice dlouho v knihovně. Nevím proč jsem kolem ní jenom chodila. Ale teď už ji mám přečtenou a musím říct: TO BYLA SÍLA!!! A jsem ráda, že už mám dospělé děti. Asi bych je nenechala v klidu žít. Nevím koho mi bylo víc líto, zda matky nebo dcery. Asi obou. A otec je kapitola sama pro sebe. Když jsem dočítala, tak jsem si říkala, že chci vědět, co bylo dál. A teď už vím, že je pokračování. Sice nemá tak dobré hodnocení, ale kdo ví, třeba se začtu. A tento životní příběh rozhodně doporučuji číst. (1. 12. 24 - 27 188 - 67)“... celý text
— Mája777

---

My děti ze stanice ZOO

„Musím přiznat, dlouho jsem se knize vyhýbal - asi jako jiným "profláknutým" knihám. Vždy jsem nesnášel, když se na škole řešily tyto knihy a vyučující vždy zahlásil: "to je klasika, to známe nazpaměť všichni" a dělal, jako by to vlastně byly knihy svaté (např. ještě Malý princ, R.U.R. a jiné). Nakonec jsem se ale rozhodl knihu přidat na seznam maturitní četby a musel jsem ji přečíst, v tomto důsledku se mi s ní také pojí jedna velice radostná vzpomínka, kterou zde ale uvádět nebudu. Kniha mě naprosto okouzlila! Ano, je to strašné, co vše a v jakých detailech je v knize uvedeno, ale na druhou stranu já osobně mám většinou problém se do knihy ponořit a představovat si různá místa a lidi. Zde jsem ten problém neměl, do knihy jsem se neuvěřitelně zažral a prakticky na posezení jsem ji zhltl. Živě jsem si dokázal představit, jak vypadají jednotlivá oprýskaná místa a zákoutí, jak se oblékají a tváří jednotliví lidé a celkově jsem se cítil, jako kdybych sám vše prožíval. Kniha je opravdu dobře zpracovaná a působí velice autenticky, autorům se povedlo zachytit vše, jak nejspíš i bylo. Detlef byl asi mou nejoblíbenější postavou z celé knihy. P.S. Knihu jsem si nakonec u maturity vytáhl a tuto část složil na výbornou. :]“... celý text
— CD4+Lymfocyt