Irena Pelikánová
česká, 1949
Populární knihy
/ všech 7 knih
Nové komentáře u knih Irena Pelikánová
Právo Evropské unie
„Velice krátce – jsem poněkud udiven kladnými hodnoceními této knihy. Mě už se dlouho něco nečetlo tak špatně. Onehdy jsem četl Kopeckého učebnici správního práva. Ta je obsahem naprostý odpad. Formou, na straně druhé, patří k těm nejlepším učebnicím. Pracuje se strukturou textu, odděluje od sebe jasně a přehledně jednotlivé části, vždy víte, kde co hledat. Chyběly grafy, schémata a podobně, přeci se na ten text ale dobře dívalo a člověk tak měl podstatně lepší výchozí situaci, pokud jde o zjištění obsahu.
Tahle učebnice je pravým opakem Kopeckého. Obsahem je snad i korektní (prd o tom vím, nemohu pořádně soudit), ale forma je katastrofální. Na světě neexistuje důvod, který by obhájil příkladem to, že jedna strana knihy (učebnice) skládá se z jednoho odstavce. Zde se to však stalo. Poměrně běžné je, že se skládá toliko ze dvou odstavců. Nevyužívá (při poměrně malém formátu) grafickou úpravu textu, je to monolit, ze kterého je člověku zle. Ani debilní vytučnění prakticky neobsahuje. Je to snad kvalitní kniha, je to ale jedna z nejhůře zpracovaných učebnic, co jsem jich na světě viděl. A to já jsem fanoušek učebnic z Becka, které obecně mívají nejhutnější texty!
Za mě je tahle kniha k ničemu prostě proto, že při jejím čtení spím. Já nejsem schopný u relativně nezajímavých témat, jako je svoboda pohybu, udržet pozornost na celostránkovém hustém textu. Prostě ne. (Nadto bych knize mohl vyčítat leckdy nejasné formulace, divné názvy kapitol, časté opakování... Ale nechce se mi.)“... celý text
— Set123
Obchodní právo: Podnikatel, podnikání, závazky s účastí podnikatele
„Učebnice pojednává o obchodním právu pohledem podnikatele jako hlavním aktéru tohoto oboru. Tomu odpovídá i záběr knihy: kromě tradičních kapitol obchodního práva, jako jsou tedy základy právní úpravy podnikatele a podnikání (podnikatel, obchodní závod, obchodní rejstřík, živnostenské podnikání, účetnictví), soutěžního práva (nekalá soutěž a ochrana hospodářské soutěže), práva cenných papírů (vyjma akciového práva) a obchodních smluv, obsahuje také právo duševního vlastnictví (zejm. právo průmyslového vlastnictví), insolvenční právo a trestněprávní a správněprávní odpovědnost v podnikání. Obsah knihy vlastně reflektuje pojetí obchodního práva Katedrou obchodního práva PrF UK. Právo obchodních korporací zde není vůbec. Dlužno dodat, místy se jedná převážně o základy a zjednodušení látky, ostatně vzhledem k počtu stran a množství témat se tomu nelze divit ani vyhnout. I přesto se jedná o jednu z těch lepších učebnic (základů) obchodního práva, na kterou můžete v současnosti na trhu narazit. Na pražské právnické fakultě se jedná o základní učebnici obchodního práva, která postačí pro absolvování zkoušky. Pro hlubší zájem o obor obchodního práva přesto doporučuji spíše brněnskou tetralogii obchodního práva.“... celý text
— Dark_Librarian
Právo obchodních korporací
„Chtěl jsem si tuhle mršku přečíst před začátkem semestru, jako takový klidný začátek, úvod do zmíněného předmětu. Očividně se moc nezadařilo, ale to nevadí, nevadí. Zabrala mi takhle ze začátku výuky víc času, než bych chtěl, ale konečně jsem to dočetl.
Předně musím vzít zpět své obvinění vylovené u Obecné části kursu obchodního práva inkriminované fakulty. Tato kniha není horší, než obecná část, naopak je, myslím, výrazně kvalitnější po všech směrech. Furt to není nic extra, ale kvalitativní zlepšení je to rozhodně.
Publikace se nechová, na rozdíl od zmíněné, jako nepříliš intelektuálně náročné přeříkávání zákona (nikoliv navíc v čitelnější formě), s občasným posteskem nad OZ64. Jistě, že by obsahovala mnoho informací nad danou úroveň, to se tvrdit nedá, ale přeci jenom, něco tu je. Občas se autoři dopustí nějakého komparatistického exkursu, někdy mají kritické poznámky konstruktivního charakteru. Nadto je to dobře napsané a vcelku to pokrývá veškerou látku korporativistického základu. Jistě, je to stále jakýsi úvod, právě zmíněný základ, ale to je i brněnská publikace (třebaže je rozhodně detailnější, přeci jenom je delší o nějakých necelých 300 normostran), takže to nakrásně není něco ke kritice. Ne, o přeměnách obchodních společností se tu člověk nedoví nic, ale opakuji, to nikde. A ano, takových oblastí se najde vícero. Ale asi nám nezbývá, než se s tím smířit.
Nu a stále platí, že já to jako úvod i četl. Opravdovou výukou projdu prostřednictvím právě zmíněné brněnské publikace od Becka, kterou zkrátka musím doporučit více. Nic ale zvlášť nezkazíte, pokud sáhnete po té pražské.“... celý text
— Set123
Obchodní právo: Podnikatel, podnikání, závazky s účastí podnikatele
„Opravdu se mi to nepíše dobře, ale ale tohle je vážně dost špatné. Upřímně? Pokud výuka obchodního práva na Karlově universitě probíhá podle tohoto textu, jsem zděšen. Jednak toho studenti musí vědět podivuhodně málo, jednak se kolikrát doví takové hlouposti, že by tomu jeden nevěřil.
Vcelku jsem se na tuto učebnici těšil. Ta naše, Bejčkova, je kratší asi o 300 stran. Wow, řekl jsem si, to budu po přečtení chytrý! Nu, nakonec musím konstatovat, že kniha zklamala nejen v obsahovém, ale i rozsahovém smyslu. Ona sice má 700 stran, ale menšího formátu a mnóhem většího fontu písmen. Reálně tedy bude delší tak o 200 stran. K tomu přidejme: obsahuje 300 stran o závazkovém právu (Zde podotýkám, naše katedra na danou problematiku vydala vlastní učebnici o 500 stranách.). Čili na obecnou část obchodu a soutěžní právo zbývá stran 400. Co z toho nakonec vylezlo? Stačí jako demonstrace fakt, že o existenční ochraně hospodářské soutěže (antitrustu) se v této učebnici pojednává na 30 stranách, kdežto v té Bejčkově na stranách 120? Jistě, tato učebnice obsahuje něco navíc. Povidání o cenných papírech, povidání o právech k nehmotným statkům, povidání... o trestním právu? Proč sakra? Jako pardon, ale jestli si člověk obhájí zařazení obligací pod právo obchodní, budiž, ale házet tam trest? Chjo... Já tedy nerozumím ani potřebě přítomnosti insolvenčního práva, ale zde férově uznávám, že ta je i v naší učebnici (kde se profesor Bejček snaží alespoň soustředit na otázky spojené s následkem insolvence v obchodím styku, nikoliv na proces sám).
Nu a pak je tu obsah. Mohu držkovat na maličkosti, typu: autoři neodkazují ve valné většině případů na paragrafovou úpravu, autoři jsou nostalgičtí, až by jim hanba měla být a tak podobně. Ale pokusím se být trochu konstruktivnější.
Z nějakého důvodu se mi dlouhodobě texty lezoucí z Prahy zdají dosti teoreticky plytké. Tak i zde. Autoři, jak již zmíněno, často nostalgizují. Stará právní úprava byla prostě lepší. Budiž, to jsem ochoten a schopen akceptovat, NOZ není dokonalý. Ale proč? Proč byla lepší? V čem přesně byla lepší? Autoři nevěnují ani minimum úsilí obhájit si podobné myšlenky, prostě je tam hodí a bavte se děti. Nejstrašnější příklady mohu najít dva - a velice podobné. Prvním je jejich nechuť k definici závodu jako souboru jmění. Prostě když to byl majetek, bylo to lepší. Ale obhájí si nějakým způsobem názor, proč pasiva nemají být spojena s aktivy pro která vznikla? No ne. (Nemluvím už o jejich nekonzistentním přístupu k pojmu podnik a závod.)
Obdobným příkladem, možná průzračnějším, budiž ten na straně 632. Autoři tu uvádějí, že NOZ stojí za prd, protože se mu škodou rozumí "újma na jmění" a že je to špatně, že tam má být majetku, protože si sotva lze představit újmu na pasivech. To má dvě řešení, autoři nepřemýšleli, nebo měli jen strašně špatnou představivost. Pohleďme do minulosti a pracujme s definicí škody jako újmy na majetku. Tehdy nějakým jednáním kdosi zapříčiní, že se vám zvednou pasiva. Prostě najednou někomu dlužíte, aniž byste se o to zasloužili. Podle staré právní úpravy nemůžete po škůdci požadovat ani prd, protože přeci nedošlo k zásahu do vašich aktiv. A to je jedno, že třeba na úhradu dluhu nemáte a musíte si půjčit, po škůdci prostě nemáte jakýkoliv nárok na vymožení. Až si ty peníze půjčíte a zaplatíte ten dluh, čímž vám ubydou aktiva, teprve tehdy budete moci žalovat škůdce. Třeba už ve zhoršené důkazní situaci, jelikož čas plyne. Kdežto nová právní úprava, která akceptuje i škodu na pasivech, řeší tento problém bezprostředně. Vám narostou pasiva můžete se po škůdci domáhat nápravy. Nu a teď se tažme, proč to autorům nedošlo, nebo se jim to dokonce zdá špatné. Opravdu se musím vrátit k těm nastíněným alternativám. A trochu se bojím, že to bude spíše v tom přemýšlení, než představivosti. Proč? Protože fakt, že škoda na pasivech může vzniknout nárustem dluhu nám zákonodárce přímo říká v §2952 větě druhé.
Pak učebnice obsahuje některé vyloženě podivné věci. Třeba když se vás autoři snaží přesvědčit, že finanční záruka je zvláštním druhem ručení. No není no. Jistě zvláštním druhem záruky, ale ne ručení, s tím nemá finanční záruka společného vůbec nic.
Zkrátka, není to dobré, no. A mám rozečtenou jejich učebnici korporací. Zatím vypadá snad ještě hůře. Tak uvidíme, co z toho ještě vyleze. A mimochodem, omlouvám se Pražským kolegům, neberte si to osobně. Jen ta učebnice by si to měla brát osobně.“... celý text
— Set123
Právo Evropské unie
„Vcelku pekná kniha, ktorá poslúži aj čitateľom/študentom na Slovensku. Ak si dobre pamätám, "chýbala" tam iba ochrana osobných údajov.“
— Hermenexildo
Irena Pelikánová - knihy
Žánry autora
Literatura naučná Ekonomie a obchod Právo Učebnice a slovníky
Štítky z knih
Evropská unie učebnice právo komentáře k zákonům učebnice vysokých škol, skripta družstevnictví Evropský parlament nadnárodní korporace bytová družstva kolektivní monografie
Pelikánová je 0x v oblíbených.