Ivana Štenglová
česká, 1942
Nová kniha
Základy občanského práva hmotného: Závazkové právo I - Ivana Štenglová
První svazek učebnice občanského práva hmotného se zabývá relativními majetkovými právy, a to jak všeobecnými ustanoveními občanského zákoníku o závazcích, tak ... detail knihy
Populární knihy
/ všech 9 knih
Nové komentáře u knih Ivana Štenglová
Obchodní právo: Podnikatel, podnikání, závazky s účastí podnikatele
„Učebnice pojednává o obchodním právu pohledem podnikatele jako hlavním aktéru tohoto oboru. Tomu odpovídá i záběr knihy: kromě tradičních kapitol obchodního práva, jako jsou tedy základy právní úpravy podnikatele a podnikání (podnikatel, obchodní závod, obchodní rejstřík, živnostenské podnikání, účetnictví), soutěžního práva (nekalá soutěž a ochrana hospodářské soutěže), práva cenných papírů (vyjma akciového práva) a obchodních smluv, obsahuje také právo duševního vlastnictví (zejm. právo průmyslového vlastnictví), insolvenční právo a trestněprávní a správněprávní odpovědnost v podnikání. Obsah knihy vlastně reflektuje pojetí obchodního práva Katedrou obchodního práva PrF UK. Právo obchodních korporací zde není vůbec. Dlužno dodat, místy se jedná převážně o základy a zjednodušení látky, ostatně vzhledem k počtu stran a množství témat se tomu nelze divit ani vyhnout. I přesto se jedná o jednu z těch lepších učebnic (základů) obchodního práva, na kterou můžete v současnosti na trhu narazit. Na pražské právnické fakultě se jedná o základní učebnici obchodního práva, která postačí pro absolvování zkoušky. Pro hlubší zájem o obor obchodního práva přesto doporučuji spíše brněnskou tetralogii obchodního práva.“... celý text
— Dark_Librarian
Základy občanského práva hmotného: Závazkové právo I
„A tak přečetl... nepopírám, že bych přečetl úplně každý smluvní typ, to ne. Ale obecnou část a většinu – ty důležité – smluvní typy samozřejmě ano. Nu a že by to byla špatná kniha, to se rozhodně říct nedá.
V našem prostředí až tragicky absentuje alespoň trochu funkční učebnice závazkového práva. Většina textů, které se v dané oblasti objeví stojí, nebojme se si to přiznat, za prd. U nás na fakultě (MU) proto probíhala a do značné míry probíhá výuka závazků bez učebnice. Jednoho dne však vstoupil do přednáškové místnosti docent Melzer a sdělil nám, že tento kousek bude nově naší učebnicí. Problém je, že usuzoval na základě autorstva, ne obsahu díla. Na příští přednášku tento nedostatek již napravil a knihu nám zase oddoporučil. A já chápu proč.
Kniha obsahuje chyby, nebo při nejmenším názory, které jsou obtížně obhajitelné, nebo alespoň neodpovídající přístupu k závazkům, jak je podáván na naší fakultě. Za vyloženou chybu lze označit tvrzení, že prodávající je u kupní smlouvy věřitel a kupující dlužník. Takové tvrzení ukazuje na nepochopení synallagmatických závazků. Problematickým je pojetí darovací smlouvy za současného nepředání předmětu darování, za smlouvu reálnou – je to jakési terminologické zjednodušení, které ovšem v důsledku zkrátka nedává smysl. Za názor hodný polemiky (no dobře, podle mě je vyloženě špatný, ale co já vím?) je pozastavení se nad tím, zda solucí s vadami dochází ke splnění dluhu, nebo jeho legální novaci. Samozřejmě, že splnění, autoři však jakoby se přikláněli k opačnému názoru.
Obecně ale lze tvrdit, že je to dobrý text. Ano. Dílčí chyby, jak jsem ukázal, obsahuje, ale nelze požadovat dokonalou učebnici. Těch chyb je v porovnání s masivem knihy vcelku málo. Jinak učebnice podává vcelku ucelený výklad, který většinou i dává smysl. Jistě, občas se proto nevyhne jisté simplifikaci (třeba u problematiky nepostupitelnosti pohledávky), ale to jí snad i lze odpustit. Pro základní přehled dostačuje – tedy kromě plurality subjektů – ta kapitola je vážně špatná.“... celý text
— Set123
Základy obchodního práva
„Jedná se o učebnici určenou pro soukromou vysokou školu s právním zaměřením a (jak už sám název evokuje) o pouhý úvod do problematiky obchodního práva a to ani v jeho celé šíři. Cca 1/3 knihy se zaobírá tématy jako je právní úprava podnikatele, soutěžní právo (právo na ochranu hospodářské soutěže a nekalá soutěž), veřejné zakázky a právní úprava obchodního rejstříku. Zbytek knihy se věnuje právu obchodních korporací, kde se kromě obecných otázek věnuje speciálním tématům jako je státní podnik a přeměny obchodních korporací. Kniha se tématům věnuje někde povrchněji a nerozebírá je do detailu (např. firemní právo), někde naopak zavrubňeji (soutěžní právo). Zcela zde chybí obchodněprávní závazky a právo cenných papírů (pokud nepočítáte kapitolu o akciích u obchodních společností). Kniha v textu průběžně vhodně odkazuje na jednotlivá ustanovení, ovšem u některých tvrzení, která se opírají o judikaturu, neuvádí konkrétní odkazy (čísla soudních rozhodnutí). Pro neprávnické fakulty a obory s právní specializací by se mohlo jednat o nadstandardní učebnici. Pro právnické fakulty to ale neplatí a zde maximálně poslouží jako pouhý úvod, povrchní seznámení, k obecné části obchodního práva, soutěžnímu právu a právu obchodních korporací.“... celý text
— Dark_Librarian
Právo obchodních korporací
„Chtěl jsem si tuhle mršku přečíst před začátkem semestru, jako takový klidný začátek, úvod do zmíněného předmětu. Očividně se moc nezadařilo, ale to nevadí, nevadí. Zabrala mi takhle ze začátku výuky víc času, než bych chtěl, ale konečně jsem to dočetl.
Předně musím vzít zpět své obvinění vylovené u Obecné části kursu obchodního práva inkriminované fakulty. Tato kniha není horší, než obecná část, naopak je, myslím, výrazně kvalitnější po všech směrech. Furt to není nic extra, ale kvalitativní zlepšení je to rozhodně.
Publikace se nechová, na rozdíl od zmíněné, jako nepříliš intelektuálně náročné přeříkávání zákona (nikoliv navíc v čitelnější formě), s občasným posteskem nad OZ64. Jistě, že by obsahovala mnoho informací nad danou úroveň, to se tvrdit nedá, ale přeci jenom, něco tu je. Občas se autoři dopustí nějakého komparatistického exkursu, někdy mají kritické poznámky konstruktivního charakteru. Nadto je to dobře napsané a vcelku to pokrývá veškerou látku korporativistického základu. Jistě, je to stále jakýsi úvod, právě zmíněný základ, ale to je i brněnská publikace (třebaže je rozhodně detailnější, přeci jenom je delší o nějakých necelých 300 normostran), takže to nakrásně není něco ke kritice. Ne, o přeměnách obchodních společností se tu člověk nedoví nic, ale opakuji, to nikde. A ano, takových oblastí se najde vícero. Ale asi nám nezbývá, než se s tím smířit.
Nu a stále platí, že já to jako úvod i četl. Opravdovou výukou projdu prostřednictvím právě zmíněné brněnské publikace od Becka, kterou zkrátka musím doporučit více. Nic ale zvlášť nezkazíte, pokud sáhnete po té pražské.“... celý text
— Set123
Obchodní právo: Podnikatel, podnikání, závazky s účastí podnikatele
„Opravdu se mi to nepíše dobře, ale ale tohle je vážně dost špatné. Upřímně? Pokud výuka obchodního práva na Karlově universitě probíhá podle tohoto textu, jsem zděšen. Jednak toho studenti musí vědět podivuhodně málo, jednak se kolikrát doví takové hlouposti, že by tomu jeden nevěřil.
Vcelku jsem se na tuto učebnici těšil. Ta naše, Bejčkova, je kratší asi o 300 stran. Wow, řekl jsem si, to budu po přečtení chytrý! Nu, nakonec musím konstatovat, že kniha zklamala nejen v obsahovém, ale i rozsahovém smyslu. Ona sice má 700 stran, ale menšího formátu a mnóhem většího fontu písmen. Reálně tedy bude delší tak o 200 stran. K tomu přidejme: obsahuje 300 stran o závazkovém právu (Zde podotýkám, naše katedra na danou problematiku vydala vlastní učebnici o 500 stranách.). Čili na obecnou část obchodu a soutěžní právo zbývá stran 400. Co z toho nakonec vylezlo? Stačí jako demonstrace fakt, že o existenční ochraně hospodářské soutěže (antitrustu) se v této učebnici pojednává na 30 stranách, kdežto v té Bejčkově na stranách 120? Jistě, tato učebnice obsahuje něco navíc. Povidání o cenných papírech, povidání o právech k nehmotným statkům, povidání... o trestním právu? Proč sakra? Jako pardon, ale jestli si člověk obhájí zařazení obligací pod právo obchodní, budiž, ale házet tam trest? Chjo... Já tedy nerozumím ani potřebě přítomnosti insolvenčního práva, ale zde férově uznávám, že ta je i v naší učebnici (kde se profesor Bejček snaží alespoň soustředit na otázky spojené s následkem insolvence v obchodím styku, nikoliv na proces sám).
Nu a pak je tu obsah. Mohu držkovat na maličkosti, typu: autoři neodkazují ve valné většině případů na paragrafovou úpravu, autoři jsou nostalgičtí, až by jim hanba měla být a tak podobně. Ale pokusím se být trochu konstruktivnější.
Z nějakého důvodu se mi dlouhodobě texty lezoucí z Prahy zdají dosti teoreticky plytké. Tak i zde. Autoři, jak již zmíněno, často nostalgizují. Stará právní úprava byla prostě lepší. Budiž, to jsem ochoten a schopen akceptovat, NOZ není dokonalý. Ale proč? Proč byla lepší? V čem přesně byla lepší? Autoři nevěnují ani minimum úsilí obhájit si podobné myšlenky, prostě je tam hodí a bavte se děti. Nejstrašnější příklady mohu najít dva - a velice podobné. Prvním je jejich nechuť k definici závodu jako souboru jmění. Prostě když to byl majetek, bylo to lepší. Ale obhájí si nějakým způsobem názor, proč pasiva nemají být spojena s aktivy pro která vznikla? No ne. (Nemluvím už o jejich nekonzistentním přístupu k pojmu podnik a závod.)
Obdobným příkladem, možná průzračnějším, budiž ten na straně 632. Autoři tu uvádějí, že NOZ stojí za prd, protože se mu škodou rozumí "újma na jmění" a že je to špatně, že tam má být majetku, protože si sotva lze představit újmu na pasivech. To má dvě řešení, autoři nepřemýšleli, nebo měli jen strašně špatnou představivost. Pohleďme do minulosti a pracujme s definicí škody jako újmy na majetku. Tehdy nějakým jednáním kdosi zapříčiní, že se vám zvednou pasiva. Prostě najednou někomu dlužíte, aniž byste se o to zasloužili. Podle staré právní úpravy nemůžete po škůdci požadovat ani prd, protože přeci nedošlo k zásahu do vašich aktiv. A to je jedno, že třeba na úhradu dluhu nemáte a musíte si půjčit, po škůdci prostě nemáte jakýkoliv nárok na vymožení. Až si ty peníze půjčíte a zaplatíte ten dluh, čímž vám ubydou aktiva, teprve tehdy budete moci žalovat škůdce. Třeba už ve zhoršené důkazní situaci, jelikož čas plyne. Kdežto nová právní úprava, která akceptuje i škodu na pasivech, řeší tento problém bezprostředně. Vám narostou pasiva můžete se po škůdci domáhat nápravy. Nu a teď se tažme, proč to autorům nedošlo, nebo se jim to dokonce zdá špatné. Opravdu se musím vrátit k těm nastíněným alternativám. A trochu se bojím, že to bude spíše v tom přemýšlení, než představivosti. Proč? Protože fakt, že škoda na pasivech může vzniknout nárustem dluhu nám zákonodárce přímo říká v §2952 větě druhé.
Pak učebnice obsahuje některé vyloženě podivné věci. Třeba když se vás autoři snaží přesvědčit, že finanční záruka je zvláštním druhem ručení. No není no. Jistě zvláštním druhem záruky, ale ne ručení, s tím nemá finanční záruka společného vůbec nic.
Zkrátka, není to dobré, no. A mám rozečtenou jejich učebnici korporací. Zatím vypadá snad ještě hůře. Tak uvidíme, co z toho ještě vyleze. A mimochodem, omlouvám se Pražským kolegům, neberte si to osobně. Jen ta učebnice by si to měla brát osobně.“... celý text
— Set123
Ivana Štenglová - knihy
Žánry autora
Literatura naučná Ekonomie a obchod Právo Učebnice a slovníky
Štítky z knih
právo veřejné zakázky podnikatelé občanské právo družstevnictví smlouvy nadnárodní korporace bytová družstva kolektivní monografie obchodní právo
Štenglová je 0x v oblíbených.