Jakub Strouhal
česká, 1992
Nová kniha
Haloklina - Jakub Strouhal
Básně z první sbírky Jakuba Strouhala (*1992) "Podzimov" byly otištěny v časopise Psí víno, Host, Tvar nebo v antologii Nejlepší české básně. Po pěti letech při... detail knihy
Nové komentáře u knih Jakub Strouhal
Haloklina
„Tematicky svěží sbírka, čerpající mj. z naší poezií dosud málo ohledávaného (takto napřímo) tématu homosexuálních milostných vztahů (celý oddíl Omega, reflektující v duchu omegy coby symbolu konců známosti a vztahy, jejich podstatou byl konec). Sugestivní jsou ovšem i texty odkazující k prostředí a obyvatelům psychiatrické nemocnice (oddíl Neposeb, odkazující podivnou zkratkou k patrně autobiografickému motivu nedokonané sebevraždy a následné hospitalizaci) a za asi nejlepší pokládám tři atmosférou i jazykem zcela odlišné části z počátku třetího, eponymního oddílu sbírky (Mloci, Známky života, Boží soud).
Přiznávám, že do mého hodnocení se jistě promítají i mé sympatie k hudební a textařské složce Strouhalovy tvorby. Jeho album Discopláň, které vydal pod uměleckým jménem Wheel Cherry, pokládám za nesmírně zdařilé. Ne všechny básně sice obstojí jako celek, ale pointovat autor dokáže a řada veršů či dvoj-/trojverší by mohla figurovat i samostatně, jako nápadité a trefné metafory, postřehy či slovní hry (např. „jsme jedno / já a moje špína“; „říkám ti královno / ale ty / slyšíš jen hovno“; „tahal ji za vlasy / až byla překvapená kolik / jich má […] tahal ji až znejistila / jestli mu je neukradla / jestli nedluží“). Líbí se mi i obálka a výtvarný doprovod Adama Tománka, třebaže k atmosféře básní se podle mě nehodí – sugeruje něco mnohem velkoměstštějšího, ostřejšího a odcizenějšího, izolovanost na sídlišti, kdežto Strouhalův svět je plný vztahů a i jeho samota je jaksi oblejší, figuruje mezi lidmi, a nikoli v odlidštělé technicistní prázdnotě, jaká čiší z prostoru Tománkových ilustrací.
Závěrem odcituji jednu z oněch „jiných“ básní ze závěrečného oddílu Haloklina:
ZNÁMKY ŽIVOTA
Kousek od ivančic
na soutoku tří řek
vypouštěli po pracovní době
z jézédé čerstvou krev
ta voda rozhýbala mlýn
a pekaři té mouce říkali čistá
pozorovali sme hejna bělic
tlamy rozkvetlé k šarlatové trubce
a jelce sme chytali
na rudý třešně
jen maruška nymficky kropila hladinu
a po vocasech
sápala se holejma rukama
kapky cvakaly jako zip jejího spacáku
v kanadě od té doby
porodila čtyři děti
které nikdy nikdo neslyšel plakat“... celý text
— V_M
Haloklina
„Po velmi dlouhé době básnická sbírka. A skvělá. Moc děkuju za tuhle příležitost, za nahlédnutí do duše, autorovy a částečně i těch našich. Básně o domácím násilí, o vztazích, o psychiatrické léčebně... Vždy jsem překvapen, že stačí tak málo písmen na dokonalé popsání tak náročných témat. Přečetl jsem velmi rychle a určitě to nebylo naposledy.“... celý text
— ivokick
Podzimov
„Navnaděn básní Demidžin, kterou jsem slyšel v rámci Mozaiky na Vltavě, jsem sáhl po Strouhalově básnickém debutu Podzimov. Trochu mě zklamal. Je tam jen pár básní, zbytek jsou krátké deníkové zápisky. Ty sice poetickou formou otevíraly nitro autora, ale celkově mi už té exhibice přišlo příliš a často tam byla cítit mladická snaha působit avantgardně, což se bilo s pokorou intimní výpovědi. Autor má však potenciál a Podzimov skýtá i pozoruhodné básně - vedle již zmíněného Demidžina třeba Před zrcadlem, Schovávaná, Špilberk... Témata: rodinná traumata a hledání náhrady ve vztazích s kluky a vrstevníky.“... celý text
— peibl
