Jan Klecanda

česká, 1855 - 1920

Populární knihy

/ všech 38 knih

Nové komentáře u knih Jan Klecanda

Tvrdé hlavy Tvrdé hlavy

No himl laudón, co jsem to zase vzal do ruky? Řekl jsem si, když jsem šmátral v lednici, a posléze když mi v ruce uvízl tedlencten asi tak sto let starej svazek, o kterým jsem nevěděl vůbec nic. Maximálně že je o hlavách natvrdo a napsal ho Klecanda. Hodně jsem se bál, že to bude blábol a ještě psanej starým jazykem. Ten starej nešvar obvykle způsobí, že konec věty mi začne mazat z mojí tvrdý hlavy začátek věty. Naštěstí to ale bylo docela stravitelný. Skládá se to ze čtyř kousků, z toho první a poslední by se daly strčit do kapsy, jak jsou krátký. Ten první se mi líbil a byla škoda, že se to vzalo tak hopem. Nevím, jestli nějaká rodina měla tak příjemnou tradici ohledně samovražd. Druhej kousek mi přišel zbytečně roztaženej. Vůbec mi nevadilo se v tom nimrat, ale když jsem se dostal na konec Krezičky, byl jsem vyčerpanej pro další listování, což byla škoda. Protože si myslím, že ten třetí příběh byl nejlepčí a já se na něj vůbec nesoustředil. Byl jsem zkrátka použitej jako hajzlpapír. Budu muset tuhle věc otevřít ještě jednou a začít číslem tři. Tam je ten největší nářez. Všechny čtyři kousky mají společný téma. Vlastenci, paličáci, Němci, Rakušáci a jsou tam takový fajty mezi těmahle skupinkama. A jestli to není pravda a je to úplně jinak, tak je to dost dobře možný. Nejsem totiž moc dobrej v pozornosti a hledání pravdy. Nejlepší rada jak zjistit kde ta pravda ovšem je, je přečíst si to taky. Za tuhle radu se musím fakt pochválit, protože je to ta nejlepší rada, která ze mě za zimu vypadla, a to je zima teprve na svým začátku. To bude asi ještě jízda.... celý text
žlučníkář


Páter Vojtěch Páter Vojtěch

Hodně smutná kniha, líbila se mi, přestože jazyk je trochu zastaralý.
bábuška