• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 16 knih

Nové komentáře u knih Jarmila Otradovicová

Píseň Polabí

„Knížku jsem začala číst již více než před rokem a nějak mě tehdy neoslovila. Čekala jsem hlavně popisy přírody Polabí – a dočkala jsem se poválečného vývoje dané oblasti. Po pár stránkách jsem ji tedy odložila. Až dnes jsem ten drobný svazek vzala znovu do rukou. Můj stařičký počítač potřebuje dost času, než naběhne, a tak si ho vždy krátím knížkou, co mám zrovna rozečtenou. Jenže dvě, co jsem měla po ruce na nočním stolku, jsem zrovna dočetla, a zbývala Otradovicová. Najednou jsem se začetla. Do života malého děvčátka, kterému do života vstoupila první válka a vzala jí milovaného tatínka. O tom, jak malá Jarmilka musela opustit to, co měla ráda, v polabských Chotuticích, a nastoupit do školy v Praze. O frontách na jídlo, nedostatku peněz, pašování potravin z venkova. Okamžiky radosti, které většinou brzy končí, protože je bída a hlad, a tak ani zvířátko, které dítě dostane pro útěchu, není nakonec ušetřeno... V době druhé války je autorka již dospělá a toto válečné období v knížce zmíní jen v rychlosti, více se věnuje období po válce. Připadá mi, že toto líčení už není tak prosté – a tím silné – jako výpověď malé holčičky. Ono zanést do básně něco o agronomce a soutěži mezi místními JZD asi není jen tak, bez ohledu na to, že autorka nepoužívá rým. Prostě je to něco, co se básnickému zpracování vzpouzí. Za mě ta poslední část mohla být ještě –kratší než je, stačilo pár jednoduchých vět. Oč silnější je třeba popis cesty za tatínkem před jeho odvelením na frontu z první části knihy (str. 47–48) : "Bála jsem se zeptat, co je to fronta – V přeplněném vlaku tolik lidí, tolik dětí, stromy košatily ovocem, ale transporty odjížděly na frontu bojovat za císaře. Děti ve vlaku chroupaly cukrátka já jsem je nechtěla, chtěla jsem zpět svého otce."“... celý text
— BabaJaga11

---

Básnický profil Jaroslava Durycha

„Na lehce žvanivou formu tohoto eseje o "vnitřní formě" básnického umu takřka všech knih Jaroslava Durycha (až po první díl Služebníků neužitečných) se dá jistě zvyknout. Ale právě třeba celá část věnovaná rozboru Služebníků neužitečných je přímo užvaněná až hanba. Za to strhávám jednu hvězdičku. Druhou hvězdičku strhávám za minimálně jednu věcnou chybu. Autorka totiž očividně Durychovu raně vydanou knížku "Svatý Jiří" ani neotevřela a řídila se častou chybou, často dokola přepisovanou od jedné literární příručky ke druhé: Svatý Jiří opravdu není drama, ale typická Durychova báseň v próze. Tuto trapnost autorka alespoň trochu zakryla tím, že Svatého Jiří raději ani dále neanalyzuje. Stejně tak to žel vypadá i s Blouděním. Autorka si Bloudění snad i otevřela a jeden dva odstavečky pro úplnost si možná i přečtla, ale myslím si, že obejít Bloudění při zamyšlení nad vnitřní poetikou Jaroslava Durycha je celkem mrzutý nedostatek. Na druhou stranu je třeba vyzdvihnout fakt, že je zde pěkně registrovaná funkce zámlk a nápovědí v Služebnících neužitečných a plno dalších chvalitebných postřehů. A samozřejmě úprava knihy A. Lískovcem je bezvadná jako vždy u knih vydaných Ladislavem Kuncířem.“... celý text
— fleurmilk