Jean-Jacques Charbonier

Nové komentáře u autorových knih

„Velmi útlá knížka o pouhých 108mi stranách včetně úvodu a doslovu zajisté nepřináší tvrdé a zcela nezpochybnitelné důkazy přežití individuální duše nebo, chcete-li, vědomí po smrti. Sám, přestože přesvědčen o kontinuitě bytosti přes hranici smrti, bych dokázal najít řadu vysvětlení a zkonstruovat všelijaké více či méně pravděpodobné hypotézy, jimiž by bylo možné zpochybnit autorovy závěry. Přesto nelze než souhlasit s tvrzením na titulní straně knihy: "Neexistuje ani jediný argument, jenž by nám ve smrti dovoloval vidět pouhý zánik nebo naprosté popření bytosti." Jako výčet "dobrých důvodů", nikoliv důkazů, proč věřit v život po smrti ovšem kniha funguje poměrně dobře. Kromě již všeobecně známých NDE zmiňuje další zajímavé zkušenosti, jejichž největší slabinou v mnoha případech je fakt, že jsou to svědectví z druhé ruky. Domnívám se tedy, že zapřisáhlý skeptický materialista uváděné argumenty neshledá jako dostatečně přesvědčivé. Pro nás ostatní to mohou být vcelku zajímavé, i když asi ne převratné, informace k dalším úvahám a možná i experimentům (například na poli instrumentální transkomunikace). Osobně jsem si v průběhu čtení kladl otázku, co vůbec lze u člověka vybaveného omylnou myslí a nespolehlivými smysly (jak nám s úspěchem předvádějí iluzionisté) považovat za nezpochybnitelný důkaz a skončil u závěru, že vlastně celý západní civilizací tolik vzývaný koncept "objektivní reality" je nesmyslný, ale to už je trochu jiný příběh. Co ovšem nemohu nezmínit je fantastický doslov Emmanuela Ransforda, dokonalý crossover moderní fyziky a hluboké mystiky, z něhož nečpí častá popularizační povrchnost a dezinterpretace fyzikálních faktů (bohužel je trochu pochroumán nepříliš dobrým překladem). I kvůli němu kniha stojí za přečtení.“... celý text
— asakz

7 důkazů života po smrti

„Velmi zajímavá kniha, na kterou jsem náhodou narazila v žebříčku své knihovny. Musím říct, že jsem donedávna patřila v tomto směru mezi skeptiky a tvrdé realisty, kteří by si nad obsahem tohohle titulu říkali "kdo ví, jak to všechno je". Vzhledem k tomu, že jde o dílo zkušeného lékaře, který dřív byl taky takovým realistou a k přehodnocení postojů ho vedly zkušenosti z praxe, je jeho kniha, založená na studiích, jež s kolegy sám provedl, důvěryhodná. Lidem v mém bezprostředním okolí se po úmrtí blízkých taky děly zvláštní věci a nechtěla jsem je jakožto osoby hodné mé důvěry podezírat z toho, že si vymýšlejí, ale brala jsem vyprávění o jejich zážitcích s rezervou. Dneska už bych taky nepochybovala. Jak je uvedeno v doslovu, tahle knížka bude vítaným pomocníkem pro ty, kteří přijdou o své blízké. Z pohledu paliativní péče věřím, že může pomoci i těžce nemocným, kteří už ví, že jsou na sklonku své pozemské cesty - vědomí, že konec jejich fyzického těla neznamená konec duše, jim může hodně ulehčit. Jinak jediné, co mi malinko vadilo, je jazyk. Zřejmě snaha překladatele udržet se v intencích seriózní lékařské mluvy sklouzává k přepjatě spisovné, někdy až "archaicky aristokratické" mluvě (vidíte jej... již je zde, je to dosti časté). P. S. Tzv. „mimotělní zkušenost“ zažijí i někteří (zdraví) lidé , aniž by museli zažít klinickou smrt. Jsou tací, kteří dokonce trénují astrální cestování. V tomhle směru jsou prý dnes už klasikou Monroovy knihy, např. Cesty mimo tělo.“... celý text
— GepardLady

Přejít na knížky autora