asakz
komentáře u knih
Božský tep JÁ
Jiří Krutina
Jedinečný překlad základního textu kašmírského šivaismu s komentářem Kšemarádžovým a rozsáhlým komentářem autorovým. Troufám si tvrdit, že další v češtině dostupný překlad a komentář Spanda Káriky od Daniela Odiera tomuto nesahá ani po kotníky. Nicméně je to dílo ryze praktické a bez jeho uplatnění v každodenním životě nemá větší význam než pohádka pro děti či dráždítko pro intelekt. A zde se musím upřímně doznat, že jsem patrně ještě nedorostl tomuto stupni duchovního vývoje, neboť se mi uplatňování v praxi zdá být velmi obtížné, až nemožné... I přesto z pozice svého omezeného poznáním hodnotím tuto knihu velmi vysoko a každému doporučuji k přečtení a, když už nic víc, alespoň intelektuálnímu strávení této spiritální lahůdky.
Lilith
George MacDonald
Nádherný alegorický příběh o lidském putování, klamu a hledání pravdy, podstatě Zla a především Smrti a Znovuzrození. Nemohu se vyhnout srovnání s Komenského Labyrintem světa a rájem srdce, ze kterého ovšem MacDonaldova Lilith vychází jako absolutní vítěz - zatímco Komenský se spokojuje s povrchním popisem všelijakých lidských nectností a nešvarů, MacDonald proniká mnohem hlouběji do dění uvnitř lidské duše, které za těmito jevy stojí, a hledí na ně se soucitem, pochopením a jistotou, že tato zla jsou pouhou vývojovou fází, která nutně dřívě nebo později musí být překonána. Taktéž pozitivní, i když poněkud otevřené, vyústění příběhu přesahuje veškeré meze náboženského moralizování a překvapivě živým jazykem popisuje alespoň některé aspekty mystické zkušenosti, jinak ze své podstaty nepopsatelné.
A aby toho nebylo málo, to vše je zasazené do poutavého příběhu se silně tajemnou atmosférou, jakou dokáže vykouzlit jen málokterý autor (srovnatelnými kvalitami v tomto směru oplývá třeba Gustav Meyrink nebo z moderních autorů snad Michal Ajvaz). Nadto, přestože autor využívá některé postavy z hebrejské mytologie, dílo je kulturně neutrální, neobsahuje žádné odkazy na křesťanské či antické autory a tedy je dobře stravitelné i pro čtenáře bez širšího intelektuálního zázemí v těchto oblastech (narozdíl od tak mnoha jiných alegorických románů).
Celkově se tedy jedná o nejen čtivý, ale poučný, estetický a duchovně povznášející zážitek a kniha získá čestné místo mezi nejlepší beletrií mé knihovny.
Gargantua a Pantagruel. Svazek 1, Kniha první až třetí
François Rabelais
Nemůžu si pomoct, ale tohle je snad největší blbost, jakou jsem kdy četl. V poslední době jsem několikrát narazil na odkazy na tento román, jehož autor údajně byl velký zasvěcenec, tak jsem si pořídil v antikvariátu vydání nádherně ilustrované Gustavem Doré a pln očekávání se vrhnul do četby.
Jenže ubíhala kapitola za kapitolou a stále jsem nenecházel nic, co by mne oslovilo - jen spoustu vulgárního humoru, který mi příliš nesednul (podotýkám, že rozhodně nejsem žádný puritán), hromadu latiny a odkazů na antické autory, které mi ovšem nic moc nedaly a jejichž zřejmě jediný účel byl někoho či něco zesměšnit (a možná demonstrovat autorovu sečtělost, jejíž samoúčelností sám na druhé straně zjevně pohrdá). Příběh jako takový je prostě fantasmagorie nemající (dlé mého) ani žádnou vnitřní logiku a sloužící patrně jen jako podklad k oné společenské satiře, která je z velké části neaktuální a pro dnešního čtenáře nezajímavá.
Mnohokrát jsem měl nutkání definitivně knihu odložit, ale pokračoval jsem s tím, že jestliže tolik moudrých hlav dělá pozitivní odkazy na toto dílo, musím dříve nebo později narazit na ty skryté perly. Ale přiznávám, nedočetl jsem - nakonec jsem po zběžném prolistování usoudil, že další čtení by skutečně bylo již jen ztrátou času.
Možná mi něco podstatného uniká, vyhrazuji si právo v budoucnu změnit názor, ale aktuálně mohu doporučit pouze masochistům, lidem libujícím si v naturalistických scénách chlastu, sexu a vylučování a nakonec intelektuálům, kteří si chtějí rozšířit obzory o další klasické dílo. Ostatní, ať si raději nejprve přečtou nějakou ukázku a pak se tozhodnou sami, zda stojí o dalších cca 800 stran v podobném duchu.
Advent
Gregoire de Kalbermatten
Pozoruhodná kniha, kterou je zatraceně těžké hodnotit, a můj komentář, obávám se, bude spletitý a dlouhý. Předně je třeba říct, že se dosti vymyká běžným kategoriím esoterické literatury - začíná jako autobiografie a posléze různě střídá témata biografická (ze života Šrí Mátadží), kosmologicko-fyziologická (ve smyslu jógické fyziologie čaker a energetických kanálů), náboženská (zejména informace ohledně různých avatárů, nejen hinduistických, mezi nimiž podstatné místo zaujímá i Ježíš Kristus a Šrí Mátadží), společensko-historická, eschatologická, dharmicko-morální, spirituálně praktická a v neposlední řadě vyznání a opěvování Šrí Mátadží Nirmala Déví.
Mé vnímání díla pak má dva aspekty, které ne zcela harmonizovaly, z čehož vyplývá můj určitý zmatek v hodnocení - moje srdce bylo přímo zalito láskou a blahem; naproti tomu můj intelekt vznášel mnohé námitky. Z nich nejmenší byly námitky terminologické (například nechápu, proč pudová část člověka a měsíční ida kanál jsou v knize referovány jako "nadvědomí"), pokračovalo to pro mne poněkud kontraintuitivními tvrzeními (oba postranní kanály ida/pingala odpovídají sympatiku, zatímco sušumna odpovídá parasympatiku; Ješíš umítěný do adžňá čakry, zatímco Šiva do anáhaty apod.) a končí to faktickým konstatováním, že téměř 50 let po vzniku díla je již Šrí Mátadží mrtva a sahadža jóga, která by měla přinést nový zlatý věk je drtivé většině lidí zcela neznáma.
Ovšem, kniha je výtvorem pana Kalbermattena, který sám je žákem své mistryně a není úplně jasné, kolik z uváděné teorie odráží autentické názory Šrí Mátadží a kolik je Kalbermattenova, třeba do jisté míry zkreslená, interpretace. Kromě toho, s čím větším množstvím spirituálně-kosmologických koncepcí se setkávám, tím je mi jasnější, že je to vždy nutně a již z principu jazykových omezení pouze zkreslená projekce nepostižitelné existence, Boha a všehomíra. Asi jako když chcete zobrazit krychli ve 2D, jen s tím rozdílem, že v případě projekce Boha a vesmíru do lidského jazyka je zřejmě to zkreslení ještě daleko markantnější a proto je třeba každé tvrzení v této oblasti brát pouze jako alegorii a jeden z nekonečně mnoha možných pohledů.
Mnohem důležitější pak je asi praktická stránka věci, to jest v tomto případě šaktipat - mistryní zprostředkované probuzení kundaliní. Musím konstatovat, že v souvislosti s knihou jsem zaznamenal určité fenomény, i když nebyly příliš silné a neodpovídaly přesně tomu, co popisuje v knize Kalbermatten; také jsem měl zajímavý a poměrně vtipný sen, který zřetelně naznačoval, že Šrí Mátadží je skutečně inkarnovaná Ádi Šakti. Jistě, nedokazuje to nic, může namítat skeptická mysl a já se nehádám.
Mohl bych toho ještě mnoho napsat, ale nechci zbytečně připravovat o čas případného čtenáře mých komentářů zbytečným teoretizováním a spekulacemi, proto rovnou přejdu k závěru. Myslím, že kniha rozhodně stojí za přečtení s otevřenou myslí a srdcem. Pokud máte chuť, můžete vyzkoušet meditaci nad fotografií nebo některé další meditace, které jsou k dispozici na nirmala.cz, případně navštívit komunitu lidí kolem sahadža jógy, která zdá se stále funguje. A pak si udělat obrázek sami :-)
Epos o Gilgamešovi
neznámý - neuveden
Kvalitně zpracovaný Epos o Gilgamešovi. Hlavní text je poskládán z různých verzí díla, podle toho, jaké části se zachovaly, tak, aby čtenář získal co nejúplnější obraz, přičemž jako základ je vzata "kanonická" asyrská verze z Aššurbanipalovy knihovny. Po straně textu je pak uvedena informace, z jaké verze jsou použité verše převzaty, a pod čarou jsou další informace o případných alternativách, vysvětlivky apod. Celý epos je pak doplněn několika souvisejícími sumerskými básněmi, vyprávěními o potopě a závěrečným odborným komentářem k překladu. Zkrátka zpracování jako takové je dokonalé.
Plný počet hvězd nedávám jen proto, že příběh sám o sobě mne nijak zvlášť nezaujal, i když nemohu říct, že by byl vyloženě nudný.
Pokud vás Epos o Gilgamešovi zajímá, toto vydání a překlad plně doporučuji.
Ropuší kletba
Gustav Meyrink (p)
Kniha obsahuje zhruba 50 velmi krátkých povídek, vesměs společenských satir. Některé obsahují náznaky zajímavých filosofických myšlenek a neotřelých nápadů, které v tak krátkých textech přirozeně nemohou být příliš rozvedeny. Jsou zde povídky, které mi trochu evokovaly Čapka, Haška či Poea; jiné mi připomněly povídky, které jsem tvořil kdysi na vysoké škole a které nyní považuji za značně nevyzrálé. Objevují se zde okultní a mystické motivy, které však autor jako pro výsměch čtenářovi obrací v parodii a žert, často cynický a jedovatý. Jinde jsou ovšem cítit zárodky hlubších myšlenek později rozvedené v Meyrinkových románech. Celkově se to četlo velmi dobře, avšak soubor je poměrně nevyvážený a kvality pozdějších autorových děl nedosahuje. Rozhodně nelze doporučit čtenářům, kteří s Meyrinkem začínají; těm, kteří již mají od autora něco načteno, lze opatrně doporučit s podmínkou, že od knihy nebudou mít vysoká očekávání.
Poslední dny Pompej
Edward Lytton Bulwer (p)
Rozsáhlý román o zkáze Pompejí (mé vydání má téměř 800 stran, což je výrazně více než u většiny jiných vydání - není mi jasné, zda je to způsobeno malým formátem knihy, množstvím velmi pěkných ilustrací Rudolfa Adámka nebo tím, že některá jiná vydání představují zkrácené varianty úplného textu) začíná poměrně obsáhlým popisem života a zvyků a postupným uváděním postav na scénu. Teprve pozvolna se začíná rozvíjet napínavý příběh o lásce, vášni, žárlivosti, rozmařilém životě, zhýralosti, klamu a hledání smyslu života. K jeho zdánlivému vyvrcholení dochází daleko před koncem knihy jen proto, aby si autor pohrál se čtenářem a vzápětí ho opět uvrhnul v napětí takovým způsobem, že by se od něj mohl učit kdejaký americký thriller (vskutku, chvílemi byly napětí a zvědavost tak velké, že jsem nemohl odolat a nahlížel jsem alespoň na podtituly následujících kapitol, abych už předem alespoň tušil, co bude následovat).
Celý příběh je výborně řemeslně zpracován, autor pečlivě vychází z konkrétních archeologických nálezů, jež zapracovává ve svůj příběh, a dále též z děl antických autorů, které občas cituje. K textu je kromě mnoha stručných vysvětlujících poznámek pod čarou jak od autora, tak od překladatele, připojeno též několik rozsáhlejších poznámek na konci textu, které objasňují čtenáři historická fakta. Bulwer se neomezuje pouze na povrchní příběh, ale rozvádí podrobně duševní život svých postav, jejich pocity, motivy a úvahy. Próza je na mnoha místech proložena veršovaným písněmi, hymny a poezií. Kongeniální je pak Weinfurterův překlad mého vydání, který mohu plně doporučit.
Po většinu knihy jsem se domníval, že ji budu hodnotit 4mi hvězdami, jelikož se mi zdálo, že na plné hodnocení jí prostě něco chybí - že přes veškerou napínavost a technickou dokonalost tam přece jen není ten duch umění, který zanechá v člověku po dočtení onen hluboký dojem. Tento názor jsem však musel změnit v samém závěru knihy, který, alespoň pro mne, přinesl přesně to, co mi chybělo.
Musím tedy v závěru konstatovat, že se jedná o velmi kvalitní dílo, které jednoznačně doporučuji.
Cesta do hlubin nitra
Romain Rolland
Nemohu hodnotit. Pokorně přiznávám, že velkou část této knihy jsem nepochopil. Byly tu věty, ba odstavce a možná i kapitoly, které kdyby byly napsány ve svahilštině, rozuměl bych jim stejně. Částečně to padá na vrub mé nevzdělanosti, co se klasické, zejména antické, literatury týče, neznalosti autorova ostatního díla (četl jsem pouze Mystický a činný život dnešní Indie) a obecně malý rozhled v klasické hudbě a architektuře, stejně jako chybějící místopisné znalosti. Ještě více mne pak mátlo, jak autor plynule přechází mezi svým životem vnějším a vnitřním; mnohdy jsem si nebyl jist, zda popisuje události nebo představy, zda jde o osoby skutečné, mýtické či imaginární. Tam, kde byl text jasný a srozumitelný, točil se kolem autorova osobního života, jeho blízkých, předků a přátel, což mi často přišlo poněkud sebestředné a spíše nezajímavé. Přesto mne cosi nutkalo číst dál. Očekával jsem nějaký projev mystického ducha, ale toho se autor dotýká jen velmi okrajově, neboť těžištěm knihy je život duševní, nikoliv duchovní. Přesto ve mně kniha zanechává něco, co je těžké definovat a cítím, že v ní jsou kvality, kterým mnohá moderní literatura nesahá ani po kotníky. Nevylučuji proto, že se k ní ještě někdy vrátím.
Robinson Crusoe
Daniel Defoe
Co dodat? Stará dobrá klasika, kterou jistě netřeba představovat.
P.S. Moje vydání je zjevně velmi zkrácená či převyprávěná verze, přestože je jako autor uveden Defoe. Původní originál jsem bohužel nečetl a soudě dle zdejších komentářů se dosti liší od mé verze, která je spíše odlehčeným a trochu mravoučným příběhem pro mládež bez hlubších filosofických úvah a temných stránek.
Golod
Fedor Ljubov
Děsivá kniha napsaná tak poutavě, že bylo opravdu těžké se od ní odtrhnout.
Ruský pianista uprchnuvší z bolševiky ovládaného, hladem, nemocemi a terorem sužovaného Petrohradu vypráví svoje zážitky. Předkládá tak čtenáři snad až příliš živý obraz toho nejhlubšího pádu lidského ducha a to hned ve dvou různých podobách - na jedné straně primitivní nenávist lůzy zpité neomezenou mocí, jež vyvěrá doplněna chtíčem a dalšími zvířecími pudy v obludných krutostech, vraždění, ponižování a znásilňování, ať již jsou jejich cílem bývalí páni proto, že se skutečně dopustili nějaké křivdy vůči lidu nebo prostě jen proto, že byli obdařeni větším majetkem či inteligencí. Ušetřeni pak nejsou ani ti, kteří se z jakýchkoli důvodu znelíbili lidovým komisařům nebo ty, které se naopak zalíbily příliš.
Na druhé straně je pak stejně děsivé pokoření člověka, který pro skývu chleba a vlastní přežití je schopen a ochoten téměř k čemukoliv. Tak zde defilují bývalé aristokratky proměněné v ty nejubožejší prostitutky, generálové žebrající na ulici apod.
Zkrátka opravdu to není příjemné čtení. Ale je to velmi silný zážitek, který bych doporučil každému, kdo nemá obavy sundat si růžové brýle a pohlédnout i na ty nejtemnější stránky lidské existence.
Obraz Doriana Graye / Cantervillské strašidlo
Oscar Wilde
Oscar Wilde provokující, estétský, duchaplný, cynický, nikoli však bezcitný... Nebudu se pokoušet o nějaký výklad tohoto jeho jediného románu - těch již bylo dost a každý ať si v něm nalezne to své, k čemuž příběh zajisté poskytuje dostatek pestrého materiálu a barevných postav. Mohu jen říci, že po překonání prvních desítek stran, které mne zprvu příliš nezaujaly, mne nakonec kniha zcela pohltila, vyvolala řadu emocí a pocitů a dala námět k mnohým úvahám, čímž zcela splnila své poslání uměleckého díla. Co se týče Cantervillského strašidla, které tvoří jen nepatrný zlomek knihy, domnívám se, že nejen rozsahem, ale ani obsahem nestojí za zmínku.
Kundalíní - Kniha o životě a smrti
Ravindra Kumar
Kniha v podstatě v oblasti, jíž se věnuje, nepřináší nic nového či zásadního. Autor ve větší části knihy shrnuje klasickou esoterní kosmologii a anatomii, hojně cituje Šrí Aurobinda, C. G. Junga a další osobnosti a nevyhne se ani naťuknutí populární kvantové mechaniky. Teprve v závěrečné části popisuje metody integrální jógy, kterou prý vyvinul, ale jedná se opět o klasické jógové a tantrické postupy. Mohlo by se zdát, že tedy kniha je povrchní ezo-směsice a že ji tedy haním, ale není tomu tak. Ve skutečnosti se dobře četla a navzdory některým podivným tvrzením ve mně autor vzbuzoval důvěru. Celkově lze knihu doporučit jako shrnutí, zopakování i povzbuzení na cestě.
Moji čmeláci
František Kuklík
Ačkoliv nemám v dohledné době v plánu zakládání čmelína a publikace je v podstatě koncipována jako příručka za právě tímto účelem, rozhodně jsem se při čtení nenudil; četlo se to skoro jako napínavý román. Je vidět, že autor čmeláky opravdu miluje a věnuje jim spoustu času a úsilí (mimo jiné tímto vzdávám i poklonu jeho manželce), což je znát na hloubce i šíři znalostí, stejně jako na poutavosti výkladu. Kniha je plná příkladů z vlastní praxe, vlastně jakýchsi případových studií a je roztomilé jak autor přisuzuje čmelákům některé lidské charakterové vlastnosti. Nicméně není to žádná pohádka pro malé děti - svět "včelích medvídků" je, jak už to v přírodě chodí, drsný a krutý - přežívá nejsilnější a kdejaká chyba či slabost přináší fatální následky. Pokud se chcete o tomto fascinujícím světě dozvědět od zasvěceného odborníka a přitom zábavnou formou se spoustou barevných fotografií, sáhněte bez obav po této knize.
Za krásami Indie
Jaromír Skřivánek
Fantastický cestopis autorova malířského putování po zejména architektonických památkách Indie podniknutého v 70. letech minulého století. Pan Skřivánek byl stejně dovedný spisovatel jako malíř - jeho vyprávění je tak živé, barevné a místy okořeněné jemným humorem, že by se za ně nemusel stydět ani takový Karel Čapek a často jsem měl pocit, jako bych popisovaná místa navštívil sám. Navíc se kniha vyznačuje určitým duchovním přesahem, jelikož autor obdivoval džinistické náboženství a životní filosofii a před cestou prošel velkou teoretickou průpravou, a tak je cestopis kromě takových předností jakými jsou pozorné a citlivé oko malířovo a vnímavý, pokorný, ale nikoliv nekriticky obdivný přístup k cizí kultuře, doplněn i řadou historických faktů či tradovaných legend (včetně několika buddhistických džátak). Než jsem začal číst, lehké obavy ve mně vzbuzovalo, že autor v jiné knize (Život jako zázrak) prohlásil o tomto svém textu, že byl bohužel omezen dobou, v níž kniha vyšla, tj. komunistickou cenzurou. Nevím, jak by kniha vypadala nebýt tohoto omezení, ale i přes ně se jedná jednoznačně o jeden z nejlepších cestopisů jaké jsem četl. To vše navíc doplněno autorovými éterickými kresbami a kvaši. Velmi doporučuji.
Tajnosti egyptské
Paul Brunton
Paul Brunton hledá v Egyptě - prolézá ve dne v noci starobylé egyptské stavby, svatyně, krypty, osamocen v nich medituje a má různé vize. Setkává s pozoruhodnými lidmi, jejichž schopnosti jsou často nevysvětlitelné na základě aktuálního poznání západní vědy; přesto jsou to, dá se říci, v jistém smyslu jen dětské hry. Hluboké poselství pak přichází až na posledních stranách knihy. To vše je doplněno řadou černobílých fotografií, mapek a náčrtků. Pokud bych se měl pokusit o objektivní hodnocení, musel bych říci, že je to skvělá kniha; z čistě subjektivního hlediska mne ale zpočátku příliš "nechytla". Tendence ovšem byla stoupající a teprve poslední čtvrtina mne skutečně zaujala. Chtěl jsem původně dát 4 hvězdy, ale nakonec nemohu dát méně než pět.
Stvořitelé a spasitelé
Geraldine Brooks
Zajímavě koncipovaná kniha, v níž se současný příběh restaurátorky starobylé iluminované hagady střídá s osudy lidí, kteří s hagadou v minulosti nějakým způsobem přišli do styku a ovlivnili její dlouhé putování historií. Tyto příběhy jsou samy o sobě velmi silné, většinou tragické, a zakomponované do jednoho celku napříč víc jak pěti staletími tvoří fantastickou mozaiku. Vše je inspirováno skutečnou Sarajevskou hagadou a v doslovu autorka stručně vysvětluje, co z příběhu jsou historická fakta a co fikce i z jakých zdrojů při psaní knihy čerpala, což opravdu velmi oceňuji. Celkově je to inteligentní a napínavý román, který, domnívám se, právem ocení široké spektrum čtenářů.
Alchymie. Tradiční věda o kosmu a duši
Titus Burckhardt
Toto je patrně nejlepší pojednání o alchymii a hermetických vědách obecně, jaké jsem kdy četl. V prvních kapitolách knihy autor srozumitelně a přesvědčivě vysvětluje podstatu předvědeckého uvažování, které není podřadné přístupu současné vědy, nýbrž prostě jen stojí na zcela odlišných základech a vlastně představuje mnohem ucelenější a moudřejší přístup ke světu. Ve zbytku knihy pak osvětluje postupně základní aspekty alchymie a stručně popisuje fáze alchymického procesu. Jelikož autor byl orientalista, není překvapivé, že místy upozorňuje i na analogie s indickou a čínskou duchovní filosofií a praxí. Zcela samozřejmě je text plný odkazů na arabské alchymisty. Osobně již dlouho vnímám silnou paralelu mezi alchymií a tantrou (a zřejmě též kabalou) a tato kniha mi opět prohloubila chápání těchto souvislostí, ačkoliv nepřímo (autor přímo o tantře nemluví a ani o kabale se nezmiňuje). Přesto s autorem nesouzním úplně; velmi mne zaskočilo jeho tvrzení, že "nejvyšší smysl, který je ve znaku Marsu a který alchymii daleko přesahuje, je "vtělení Božího Slova", jež přináší v jistém smyslu snížení božského...". Buďto je to důsledek mého stále ještě příliš povrchního chápání alchymického procesu nebo autor přece jen nedospěl ve svém poznání dost daleko nebo obojí. Nevím. Bez ohledu na to se jedná o skvělé pojednání pro každého, kdo se chce na alchymii podívat jinak, než jako na primitivní pavědeckou předchůdkyni chemie.
Z praxe jógy vědomí 2
Jiří Krutina
Krátké, víceméně nesouvislé, eseje na různá témata jógy vědomí (viz anotace). Velmi hluboké a osvěcující, jak je u tohoto mistra dobrým standardem. Doporučuji.
Legenda o Dagad Trikonu
Gregoire de Kalbermatten
Tak toto byl skutečně zážitek. Je ovšem třeba říci, že můj vztah ke knize prošel poměrně zásadním vývojem. Na počátku byla určitá, no vlastně celkem silná, nechuť (cože? americký diplomat jako hlavní hrdina upřímně hledající dobro lidstva?). Kromě toho mi kniha, jak tu bylo zmíněno v jiném komentáři, evokovala Celestinské proroctví, které mám asociované se značnou povrchností a poněkud vulgárním "newageismem". V jiném aspektu pak legenda opravdu vzdáleně připomínala Tolkiena, další typ literatury, která mne už prostě neoslovuje. Pak jsem ale v textu zachytil pár zajímavých a neotřelých myšlenek a zpozorněl jsem. Brzy jsem si povšimnul symbolických narážek na kundaliní a některé další aspekty skutečné mystiky; ovšem stále mi nebylo jasné, zda autor jen opsal a dotvořil dnes již každému dostupné teorie nebo vychází z vlastního praktického poznání.
Tuto otázku jsem nakonec nevyřešil - nebylo třeba. Příběh se mne postupně zmocnil a natolik rezonoval s mým vnitřním stavem, že z toho vzešel nebývale silný a do značné míry transformativní zážitek. Nepochybuji, že někdo jiný to může vnímat úplně jinak; pro mne to ovšem byla opravdu nesmírně obohacující četba, jakkoliv po teoretické stránce jsem se nedozvěděl nic moc nového, ale o to právě vlastně vůbec nejde. V každém případě knihu zařazuji mezi pár nejsilnějších románů, jaké jsem kdy četl, a co nejvřeleji doporučuji každému, kdo se zajímá o sebepoznání a smysl svého života (tudíž každému :-)).
Rozpravy o tantře
Jiří Mazánek
Velmi pěkný a vyvážený, ač poměrně stručný, úvod do klasické tantry. Cílem knihy je především dát čtenáři představu, co tantra je, jaký má cíl a jaké techniky k tomu využívá. Tomu předchází i solidní teoreticko-filosofický úvod. Praktická stránka věci je sice taktéž zmíněna, ale autor v souladu s tradicí poukazuje na nezbytnost kvalitního učitele. Jako úvod do indické tantry lze jistě doporučit.