-

Jean Liedloff

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1926 - 2011

Nové komentáře u knih Jean Liedloff

Koncept kontinua Koncept kontinua

„Po knize jsem sáhla jako po dalším zdroji názoru na výchovu pojatý někým, kdo navštívil a pozoroval indiánský kmen. Spousta myšlenek byla k zamyšlení, mnoho názorů k rozporování. Vedla jsem si u čtení takovou vlastní diskuzi, názory v hlavě obracela a zapasovávala do svých vlastních postojů. Pořád to beru tak, že je to vyjadřování autorčiných myšlenek a dedukcí, i když v jistých chvílích dost razantním způsobem. Pocity plačícího miminka se mi četly hodně, hodně špatně. Vlastní postoj mi to zase trochu ukotvilo.“... celý text
— RMája

Koncept kontinua Koncept kontinua

„Kdo si tohle přečte, už nikdy nenechá malé dítě někde samotné plakat. Také bude věřit, že i malé děti "vědí", co dělají, a proč.“
— Zemlja

Koncept kontinua Koncept kontinua

„Chápu, co tím chtěl básník říct, ale s myšlenkou se neztotožňuji. Kniha trpí datem napsání (cca 80. léta 20. století). Dílo jako cestopis, možná až duchovní literatura asi dobré, ale pokud se jedná o dílo o výchově a vztazích, ještě k tomu pokud to má být návod, tak dávám velký palec dolů. Autorka prakticky kritizuje vše co je nové a moderní a její přístup "vraťte se do jeskyně abyste byli zdraví a šťastní" mi neimponuje. Dopaluje mě její drzost kritizovat výchovu amerických matek jen z principu, že nežijí domorodým stylem života. Přitom Liedloffová sama žádné děti nikdy neměla a takovým se nejlépe radí. Chce, aby kontinuum pokračovalo, ale explicitně není ani vysvětleno co to vlastně je. Můj pan profesor o knize mluvil jako o antropologické studii, ale podle mě k takové studii má opravdu daleko- Liedloffová nikdy titul nezískala (ovšem to na kvalitě/validitě nemá nutně vliv), taky zkoumané děti a lidé z moderní doby jsou pouze její přátelé a známí, a také postrádám informaci o její sociální bublině, nebo důvod proč se vůbec najednou sbalila a odstěhovala k domorodým kmenům do jižní ameriky. Její názory mě vlastně občas až urážely a když už jsem s ní souhlasila, jen z principu jsem s ní pak souhlasit nechtěla. Pro mě je to napsané bez respektu k ostatním ženám a bez objektivity, nebo minimálně bez snahy objektivní být.“... celý text
— Dionýsos

Koncept kontinua Koncept kontinua

„Základní myšlenka je podle mě fajn. Noste svoje děti, nenechávejte je vyplakat. S tím naprosto souhlasím. Na co ale psát knihu o dvou větách, že. Autorka vychází z praktik jihoamerického kmene, který je blíže k původnímu stylu života člověka. Některé postřehy jsou fajn a je dost možné, že to, co vidíme jako pokrok, nemusí být nutně pokrokem pro naše děti, vztahy a pocit uspokojení. Ale démonizovat západní způsob života a dělat z nás naprosto deprivované jedince, to už je snad pobláznění autorky, povrchní vidění našeho života a nebo dobrý tah, jak prodat knihu co nejvíce lidem a říct jim, že za jejich podělaný životy můžou rodiče, co je vozili v kočárku. Beru to tak, že kniha byla napsána v 70. letech, kdy u nás u kontaktním a respektujícím rodičovství nebyla ani řeč - v tomto směru musela být i v USA docela převratná. U nás je (alespoň v mé bublině) populární v posledních letech, kdy už ale máme (pro ty, co mají touhu něco o rodičovství číst) daleko lepší alternativy (třeba AHA rodičovství nebo klidně i starší Kontaktní rodičovství od Dr. Searse), ve kterých se díky bohu nedočtete, že matka "přivodí" svou výchovou miminku homosexualitu a podobné žvásty. Nejraději bych knihu podrobila detailnějšímu zkoumání a konfrontovala s nejnovějšími studiemi, ale na to bohužel nemám čas. Moje mimino, ač tráví hodně času v šátku, bohužel není tak úžasně klidné a hlavně s příjemným svalovým tonem, jako ty Yecuanské (tvl má ta ženská vůbec děcka nebo vychovala jen mravenečníka a opičku?), že na to nemám bohužel čas a knihu jsem dočetla jen ze zvědavosti a jako super námět k diskuzi.“... celý text
— Monique201

Koncept kontinua Koncept kontinua

„Obecně je kniha dobrá a s její ústřední myšlenkou se ztotožňuji (k dětem se musíme chovat více přírodně a přirozeně). Nesouhlasím s mnoha postřehy, že se o sebe děti postarají a že si indiánské děti běžně hrají s noži, vedle jámy a v peřejích, je sice hezké, ale statistiky úmrtnosti bych tam vidět nechtěl (viz historka, kde se dva malí indiáni postřelí lukem...). S půlkou knihy tedy souhlasím, s půlkou nikoliv.“... celý text
— Martin_Eli

Přejít na knížky autora