• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Jevgenija Ginzburg

Strmá cesta

„Každá revoluce požírá své děti. Kniha je to pěkná a čtivá.Ale nějak jsem se nemohla ztotožnit s hrdinkou,snad že šlo a zapálenou komunistku.“
— Katka2382

---

Strmá cesta

„Knihu jsem četla dvakrát a ještě si ji někdy musím přečíst znovu. Je to poklad v mé knihovně. Doporučuju každému, koho zajímá téma gulagů. Nesmírně zajímavá a čtivá kniha.“... celý text
— Jindruš

---

Strmá cesta

„Skvěle napsaná kniha.“
— avokado4

---

---

Strmá cesta

„Pokud by někoho zajímalo, jak dopadl Vasja atd.. https://24smi.org/celebrity/1531-vasilij-aksyonov.html https://youtu.be/SsyjUfMuklQ?si=RHwOQ47cn14esPVJ Ve skutečnosti Pavel Aksenov měl z prvního manželství dceru Maju a Jevgenije zase ze svého prvního svazku syna Aljošu, toho který zemřel během obléhání Leningradu. Vasja byl prvním společným dítětem Pavla a Jevgenije. Jejich manželství ale nebylo příliš šťastné, a když se po jejím návratu z Magadanu do Moskvy vrátila, aby byla rehabilitována, dokonce se s Pavlem setkali a projeli společně parníkem. Politicky i lidsky si ale byli již tak vzdálení, že návrat k sobě ani nepřicházel v úvahu - na Jevgenii čekal doma Anton Walter a společně žili až do jeho smrti a vychovali spolu adoptivní dceru Tonju. https://youtu.be/ilowZNPutFI?si=Kf3O-S3MWdjN4-re Antonína Aksenova se o své adopci dozvěděla teprve ve věku cca 15 let, již po smrti Dr.Waltera. Matka jí to sdělila sama, aby se to dcera nedočetla až v knize, která měla brzy vyjít. Další zajímavostí je, že došlo dokonce jednou k setkání Ginzburgové a Solženicyna. Už tehdy o sobě věděli, JG měla pověst "Solženicyna v sukni", kterou ale ze skromnosti odmítala. Existuje mnoho dalších odkazů, tento poslední obsahuje souhrnné info a krásné fotografie. https://bessmertnybarak.ru/Ginzburg_Evgeniya_Semenovna/“... celý text
— Achillesaželva

---

Strmá cesta

„Tato kniha patří k mým nejoblíbenějším a v jistém ohledu mne natolik ovlivnila, že se dokonce “vepsala” do mého vnímání světa. Jevgenije byla silná žena, vzdělaná, hrdá a nezlomná. Měla fenomenální paměť: její mladší syn později o své matce kdesi řekl, že Pasternaka recitovala nazpaměť celými kilometry. Je nepředstavitelné, co všechno si musela vytrpět, a ač bez obalu popisuje hrůzy výslechů, dvouleté izolace v Jaroslavli a nakonec gulagu na Kolymě, je kniha plná napínavých příběhů, vyprávění z jejího civilního života, vynikajícího humoru, a dokonce silného milostného příběhu. Již ne mladého doktora Waltera potkala na Kolymě jako zralá žena, ale jejich vztah nepostrádal jiskru mládí, zamilovanosti a věrnosti. Kdo si alespoň trochu pamatuje ruštinu, doporučuji sáhnout po originálu - Jevgenije svou knihu obohatila o množství krásných básní..ale i slovních hříček, ve kterých si, coby filoložka, velice libovala. Doporučuji knihu opravdu všem, čte se jedním dechem.“... celý text
— Achillesaželva