Achillesaželva
komentáře u knih
Hra na pavoučka
Zuzana S.
Po této knize jsem se musela chvíli psychicky srovnávat. Jsem docela citlivá, takže to na mě byl dost těžký kalibr. Styl je v rámci možností docela snesitelný, nenudí, ale je to zejména tím námětem. Už se ke knize nevrátím, bylo to snad horší než Stanice ZOO...
Za pět hodin uvidím Ježíše
Jacques Fesch
Nečekala jsem, že mě to tolik osloví! Asi to ani není spoiler, když napíšu, že se jedná o vězeňský deník z posledních dvou měsíců života Jacques'a Fesch, který byl odsouzen za neúmyslné zabití policisty a loupežné přepadení na smrt gilotinou. Kniha je emočně hodně náročná, styl poměrně řízný, obsahově je to opravdu duchovní literatura, protože Jacques našel ve vězení vztah ke Kristu a poslední týdny a hodiny svého života s ním prožívá intenzivní vztah. Kniha bude bavit buď lidi věřící nebo též zájemce o psychologii, protože myšlenky odsouzeného na smrt jsou něčím, co se nedá nasimulovat, pokud člověk sám v té situaci není. Jinak krutost francouzské justice byla pro mne zarážející, protože poprava proběhla až v roce 1957 (tedy na prahu 3. tisíciletí...). Žádná projevená lítost ani svědectví mnoha vlivných osobností na obhajobu Fesche nepomohla ke zmírnění trestu. Ještě doplním, že Feschovo obrácení nebyla žádná sentimentální selanka psychicky zhrouceného ubožáka, ale velmi vědomě učiněný akt přilnutí k Bohu a dosti náročná očistná cesta ke smíření a naději. Mohu doporučit!
Exotovy zápisky
Ladislav Heryán
Jednoduchá, krátká zamyšlení, a přitom nepodbízející se jednoduchými odpověďmi ani lacinou plytkostí. Aby taková kombinace mohla vzniknout, je potřeba, aby autor ušel kus poctivé životní cesty. Víme, že salesián L.Heryán je v tomto ohledu poctivec jak se patří. Opakuji to již potřetí, ale kdyby to někomu náhodou uniklo: Heryán je obrovská osobnost, následuje Pána, který ho vodí k těm, kam se možná "řadový" kněz jen tak nedostane. Tato kratičká sbírka mě nesmírně potěšila. Všem vřele doporučuji!
Idiot
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Kníže Myškin nás má, myslím, naučit toto: altruismus a totální oběť sebe sama pro druhé, je bez Krista cestou k šílenství a nakonec nevydá ani žádné plody. Není to možné. Chtěl dokázat, že pravda a láska samy o sobě musí stačit. Ale nepřijal, že jedinou Pravdou a Láskou je Kristus. Bez něho se tyto hodnoty v lidském uchopení stávají vlastně chimérou... mýdlovou bublinou, pouhým lidským konstruktem. Mohlo by se také říct, že Myškin končí špatně, protože naivita není totéž, co nevinnost a opačně... Život s Kristem v pravdě je také křížovou cestou, ale mučednictví (oběť sebe sama pro druhé) s Ježíšem nikdy nekončí v zmaru, nicotě, šílenství beznaděje...ale vždy vede ke vzkříšení a je semenem nového života. To je ten hlavní rozdíl a také skryté sdělení pro Tolstého, jemuž Dostojevskij tento román napsal jako "odpověď" a obhajobu svého osobního hluboce křesťanského přesvědčení. Nejlepší výklad Idiota napsal, podle mě, kardinál Tomáš Špidlík SJ.
Duše v očistci: co jsem s nimi prožila
Maria Simma
Maria Simma je absolutní špica!! Kdyby existovalo něco jako seznam povinné četby katolíka, pak bych tuto knížku v určité fázi duchovního života (zase musíme rozlišovat co, komu a kdy) rozhodně zařadila. Očistec není místo, je to stav. Duše v očistci dorůstá do plnosti darů, které jí Pán svěřil, ale které z různých důvodů např. nerozvinula, nebo se jim přímo zpronevěřila. Samozřejmě, že je mnoho různých příčin, proč se ta či ona duše očišťuje a též je věcí Pána, jak těžká tato očista má být. To není o strašení, vždyť, kdo se očišťuje, je zachráněn. Z knihy se dozvídáme i to, že žádná duše by se nechtěla vrátit zpět na zemi. Kdo jednou zahlédl Lásku, nechce už nic jiného. Život na zemi je naše vyhnanství, my totiž směřujeme k Životu mnohem plnějšímu a krásnějšímu. Náš život dojde plnosti v Bohu. Kniha Vás povzbudí v horlivé modlitbě za duše v očistci a též pomůže uvědomit si závažnost každého našeho svobodného rozhodnutí. Maria Simma píše opravdu krásně. Doporučuji!
Vyprávění o svátostech
Michal Altrichter
Absolutní souhlas s komentářem od @archandelka. Otec Michal je prostě The Best! Kdo ho zná osobně, snáze pochopí jednak jeho myšlenky a jednak jeho úžasný jazyk (po jehož kodifikaci Ústavem pro jazyk český stále volám :-)
"proobjímat", "promilovat", "prodotýkat" ... to je prostě Altrichtrovština jaksepatří! Pět hvězd, nelze jinak.
Mystické město Boží. I, Početí
Marie od Ježíše z Agredy (p)
Maria Agreda je absolutně úchvatná. Osobně sice malinko více preferuji Valtortu, ale to je jen mé subjektivní hodnocení. Jinak je Agreda samozřejmě mystička povýtce a kdo si rád prohloubí svůj duchovní život a doplní četbu Emmerichové, zmíněné Valtorty a jiných, pak by tuto mystičku neměl minout.
Pán Ježíš o svých kněžích
Conchita Cabrera de Armida
Conchita sepsala mystické vize týkající se především života kněží. Je to silné čtení. Ježíš své kněze nesmírně miluje, oni jsou nejhlubší Ranou Jeho Srdce. Velmi se z nich těší, pokud žijí čistým a svatým životem, ale naopak kniha je plná bolesti z toho, pokud se to neděje. Toto čtení v rámci křesťanské mystiky (kterou tolik miluji) nebylo úplně moje top, ale rozhodně je to významné sdělení pro celou církev, nejen pro kněze. Tak kéž by si to přečetli a brali k srdci. Určitě mohu doporučit.
La Saletta
Jean Jaouen, M.S.
Zjevení Panny Marie v La Salettě je církvi uznáno. Nikdo nemá povinnost věřit ani uznaným zjevením, pro spásu duše to není "nutné" (trochu kostrbaté vyjádření, ale asi je jasné, co mám na mysli). O to víc nerozumím, proč někdo zaútočí, když není nikým do ničeho nucen. Inu, každý máme své zápasy v jiné rovině.
Ačkoliv toto zjevení nemělo tak univerzální charakter, jako např. Fatima a bylo spíše pro Francii tehdejší doby, jistě co říká Panna Maria, je aplikovatelné na všechny její děti. Plačící Matka z La Salett měla obrovský vliv na můj křesťanský život zejména během dospívání. Vděčím jí za mnohé. Každou takovou publikaci, byť toto je jen malá brožura, vítám.
On a já - duchovní deník
Gabrielle Bossis
Všichni (až na jednu výjimku, ale všimla jsem si, že @1Pomněnka má obecně negativní vztah k soukromým zjevením...tak proč je pak vyhledávat..???) krásně o Gabrielle píší, tak já za sebe jen dopotvrdím, že toto je další mystická pecka a tekoucí pramen sladkosti a něhy (bez sentimentů, prosím), kterou dokáže dát jen Ježíšovo Srdce. Kdo učinil s Bohem hlubší zkušenost, je nepodveditelný. Svůj pozná svého. Jistěže zde promlouvá Ježíš, vždyť je to tak voňavé, krásné, pravdivé a povzbudivé. Díky za to! Krásné.
Pieseň vďaky Veľkňazovi Kristovi
Stanislava Ernstová
Mimořádně zajímavá osobnost slovenské církve minulého století. Prověřená nejprve hrůzami války, později represemi komunistického režimu. V rámci akce "Ř" internována na Bílou Vodu (ČR, Jesenicko), kde je společně se stovkami dalších řeholnic, které byly vyhnány ze svých klášterů, pohřbena.
Neobyčejně vzdělaná, pracovala jako učitelka, znala několik jazyků, hudebně nadaná, ale především duchovně vyzrálá osobnost. Poznává, že její úloha v církvi je neustálá modlitba a oběť v duchu Krista Velekněze. Píše rukopisy o vznešenosti všeobecného kněžství a touží založit skupinu lidí, kteří by se modlili a obětovali za kněze. Sama píše před svou smrtí, že se jí to již nepodaří, ale že nyní ví a je klidná, protože Duch Svatý si vzbudí v církvi duši, která v tomto díle bude pokračovat. Její prožitky s Kristem jsou, jak víme, rovněž mystického charakteru. Duchovní vedení měla od jezuitů. Hnutí, které pokračuje v jejím apoštolském přání nese dnes název Služebníci Ježíšova Velekněžského Srdce a čítá dnes více jak 7000 členů (osob různých povolání a stavů) převážně v ČR, na Slovensku, ale i v dalších zemích.
Kniha je velmi čtivou autobiografií a rozhodně stojí za přečtení a seznámení se s touto výjimečnou řeholní sestrou.
Františku, děkujeme za vše, co jsme skrze Tebe dostali!
kolektiv autorů
František Radkovský udělal v Plzni kus dobré práce. Má dar oslovovat lidi mimo křesťanské vody, umí spojovat, staví mosty. Osobně jsem jej zažila vícekrát a některé momenty se mi vryly do paměti navždy. Co mohu sdílet z těchto vzpomínek je, že otec biskup je hluboce lidský, velmi autentický a zároveň obrovská osobnost. Fokolarín, mimochodem. Všemi milován, oblíben a respektován. A na to se člověk musí hodně vynasnažit!!
Tato publikace je koncipována jako vyjádření díků od diecézanů, jsou to zcela osobní vzpomínky a přání. Je to pěkně zpracované, až mě mrazí, že je to již deset let...
Chvalte a dobrořečte
František z Assisi
Brožura krásná a k tomu opravdu užitečná a prakticky zpracovaná. Rozhodně nemusí zapadnout mezi klasické dárkové knížečky, na které sedá prach. Tato je jednoduše použitelná ;)
Pěkný mini-příspěvek k františkánskému tématu v českém prostředí. Tleskám!
Na plovárně 3
Jiří Janoušek
V posledních letech, kdy přibylo množství podcastů a jiných pořadů ve formátu rozhovorů s hosty a čím je jich víc, tím větší devalvace kvality, a to jak moderátorů, tak i pozvaných (dnes každý může hovořit o všem, ať už je objektivně kompetentní, či ne...). Tato kniha je zárukou, že jak Marek Eben, coby tazatel, tak i respondenti rozumí svému oboru, jsou to lidé, kteří už v životě něco zažili a mají tak co říct. Kniha je rozhodně obohacením. Doporučuji!
Hosana - zpěvník křesťanských písní
kolektiv autorů
Je zvláštní, že Hosana nikdy nepatřila k mým top zpevnikům. Nejvíce jsem používala část písní z Taizé. Možná, že pro kytaristy byl nepraktický i ten formát knihy. Mnohem více jsem využívala Koinonii například. Neopustím si rýpanec ke komentáři od @vejmel. Na obálce je napsáno: Hosana - zpěvník křesťanských písní. Nikde tam nečtu - kytara patří do kostela ani nic podobného. Zpěvník jsem většinou viděla spíše na různých farách, táborech, v přírodě...a pokud v kostele, tak buď v rámci mší na víkendovém programu, dětských mších, popřípadě studentských. Chápu tu věčnou tahanici mezi kytaristy a varhaníky. A jsem v mnohém na straně varhaníků. Vůbec neschvaliji, aby někdo drnkal na tři rozladěné struny a nazýval to důstojným liturgickým doprovodem. Ale z mé zkušenosti máme v ČR opravdu kvalitní scholy, vynikající muzikanty a často i mladé kytaristy na výborné úrovni, takže to těm děckám a mladým lidem (ke kterým jsem ještě nedávno také patřila) vůbec nechci brát. Ale ano, veďme je i ke kráse varhanní hudby, kráse liturgie a je téměř jisté, že jednou kytaru spíše odloží, dozrají a dorostou i do těch varhan. Učme se, prosím, všichni vidět i větší celek a nesuďme a priori.. Propastí ve společnosti je už tolik...
Spirituální teologie
Michal Altrichter
Absolutně zásadní kniha! Nádherná, přehledně zpracovaná a z hlediska teologie klenot. Též pěkná po grafické stránce - prošpikovaná barevnými fotografiemi - rovněž je vidět, že pečlivě vybranými. Jazyk M.Altrichtera by měl být
už konečně Ústavem pro jazyk český kodifikován - za mne super, miluju ten řízný styl, ty slovní hříčky, neologismy, průpovídky ...
"Popisná fanglička neporodí ani fazol."
"TNB a TNP (tah na branku, tlačit na pilu)."
Na konci přednášky: "Nyní vaporizujeme s broukem narativní teologie."
O jistém světci: " To je obrovská osobnost, řekli bychom, žádný župní přebor."
Doporučuji všem s hlubším zájmem o teologii, hagiografii i historii... (a lingvistiku ;-)
Lekcie k listu Pavla Rimanom
Maria Valtorta
Prvních pár stránek jsem si musela zvykat, ale teď už to čtu s lehkostí. Důležité je proniknout do myšlenkových pochodů Marie Valtorty a jakmile to člověk pochytí, tak je nesen na sladkých vlnách Ježíšovy lásky. Kniha je velice vhodná pro osobní rozjímání. Doporučila bych těm, kdo se hůře soustředí na vnitřní modlitbě, aby si pokaždé vzali např. jednu kapitolu a nad tím meditovali. Velice krásná kniha. Až se divím, že jsem o ní dosud neslyšela.
Souostroví Gulag - 1. díl
Alexandr Isajevič Solženicyn
58-я статья состояла из четырнадцати пунктов.
Pamatujete si na paragraf 58? Vždy, když se řekne GULAG, tak si na to vzpomenu. Že lidé vymysleli alibi pro své zločinné chování a aby jejich alibi bylo neprůstřelné, dali mu čtrnáct bodů. A na základě toho, že se něco zaneslo do trestního práva již nabyli dojmu, že jsou pány nad lidskými osudy... A vypadalo to, že i jsou. Jedno razítko a člověk byl na Kolymě. Tedy, pokud vůbec přežil vyšetřovací vazbu a transport v dobytčích vagónech plus závěrečnou cestu parníkem..pak už jen deset, patnáct let v -50 v promočených válenkách buď někde v dolech, nebo při stavbě železnice...anebo s krumpáčem (pro kopání v permafrostu), pokud jste žena. Ale to bylo jen zdánlivé vítězství těchto komunistických mučitelů a vrahů. Pak totiž přišla jejich vlastní smrt a nikdo mi nenamluví, že za její branou jim na jejich paragraf byl někdo zvědavý. Nevěřím tomu, že se jim umíralo snadno.
Jevgenije Ginzburgová (Strmá stezka) psala, že se v Magadanu setkala jako vězeňkyně, když pracovala v kuchyni, se svým vyšetřovatelem z Moskvy, který ji několik dní během výslechů mučil hladem, zatímco si před ní pochutnával na obložených chlebíčcích...za pár let ho zabásli (věděl až příliš mnoho, byl nepohodlný) a teď tu ležel polomrtvý před ní a prosil o kousíček suchého chleba...
Copak to nehovoří samo za sebe?!
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
"Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal."
To je tak zásadní věta...pochopila jsem to díky této knize a později i životním zkušenostem. Někdy bylo příliš pozdě na to uvědomit si, že jsem se tím vždy neřídila. Ale alespoň to člověk ještě vidí... Může prosit za odpuštění a příště se chovat jinak.
Horší je to s tím, kdo nevidí a ani vidět nechce. Tvrdost srdce je bez účasti pacienta neléčitelná nemoc. A činí kolem sebe mnoho zla.
Vlastně se mi zdá, že Exupéryho myšlenka je parafrází sv.Pavla, který napomíná, abychom si více všímali druhých a jejich potřeb, a ne jen sebe a svých vlastních zájmů.